Vypadá to, že každá kultura se brání vedru po svém. My pobíháme po rozpálených městech polonazí a lijeme do sebe ledové nápoje. Tuaregové na Sahaře se halí do obrovských barevných hábitů a ve stanech usrkávají teplý mátový čaj. Je to zvláštní, protože lidské tělo je jen jedno, tak proč by měl na Sahaře fungovat přesně opačný způsob ochlazování než v Čechách? Někdo z nás asi dělá něco špatně.
Slunce a vedro jsou pro nás Středoevropany vzácnost. Užijeme si je maximálně tři měsíce v roce. Takže není divu, že se odmítáme schovávat do klimatizovaných domů, zvlášť pokud jsme mladí a odolnost našeho těla je vysoká. Proto se tak často dostáváme do situací, kdy po dni stráveném v horku padáme s horečkou nebo spálenou kůží. Nedá nám to – dobře víme, že přijde září, říjen a pak dlooouhá zima.
Carpe diem!
Nedávno jsem viděla zajímavý americký dokument, který srovnával četnost depresí a duševních poruch v severních státech USA (pokud si vzpomínám, šlo hlavně o Maine) a na Floridě. Florida ze srovnání pochopitelně vyšla jako země šťastných lidí, kteří slovo deprese znají jen z rozhovorů se svými oblíbenými muzikanty ze severu.
Severní, chladnější a méně slunné státy se potýkají s mnohem větší duševní zátěží svých obyvatel. A pak se v dokumentu objevila třetí kategorie – lidé, kteří se z jednoho extrému do druhého přemístili. Pokud byste čekali, že Floriďané v Maine padli do depky a obyvatelé Maine na Floridě rozkvetli a začali tančit na plážích… máte pravdu.
Chladný jako AngličanBritská respektovaná Národní zdravotní služba (NHS) doporučuje, jak zvládnout vlnu veder:
|
Je tedy přirozené, že se my, obyvatelé mírného pásma, odmítáme před sluncem skrývat. Moje kamarádka si často lehá na deku na břehu řeky se slovy „sežer mě“ (adresovanými samozřejmě žlutému kolu na obloze). Možná proto je u nás zakořeněný zvyk, že se v horku nezahalujeme.
Doufáme (často marně), že nás před příliš silným vedrem ochrání povlávající vánek, a večer si pak naříkáme na totální vyčerpanost horkým počasím – pokud máme to štěstí a neodneseme horký den nějakým větším zdravotním problémem. Bohužel se zdravotníci setkávají i se zvýšeným množstvím infarktů.
Kde se vzal zvyk pít v horku ledové nápoje, asi těžko dohledáme. Snadno ale dohledáme fakt, že národy žijící od nepaměti v horských oblastech to dělají opačně. V úzkých uličkách Orientu vám místní nabídnou spíš silnou kávu s cukrem a kardamomem. A k ní samozřejmě karafu s vodou, ale ta nebude ledově chladná (pokud tam už nejsou příliš adaptovaní na přání západních turistů). Bude příjemně svěží, ale tak, aby z ní vaše tělo nedostalo teplotní šok. Voda ze sedmého schodu do sklepa.
Lékaři by vám doporučili totéž. Studie totiž prokazují, co národy horkých oblastí vědí už dávno – teplý nápoj ochladí lépe než studený. Šálek čaje vám pomůže jak v zimě, když se potřebujete zahřát, tak v létě, když se potřebujete ochladit. Teplý nápoj spustí v horku jemné pocení, tedy odpařování, které vás bude ochlazovat.
Pokud se rozhodnete poslechnout tuto jednoduchou radu, dejte si pozor i na množství vody. V horku je potřeba zvýšit hydrataci těla, takže když normálně pijete dva litry vody, v tropických teplotách se nebojte (dříve propagované) trojky. Jenže kdo si uvaří za den tři litry čaje? Téměř nikdo. Je tedy samozřejmě správné prokládat teplé nápoje vodou.
Pokud se hodně potíte, nebojte se ani minerálky, která vám dodá ztracené důležité minerály. Ale vždy by měla být odstátá, ne ledová, a tvořit maximálně třetinu denního příjmu vody.
Ledové nápoje nás můžou v horku pěkně zradit. Má to jednoduché vysvětlení: prudké ochlazení vnitřního prostředí těla spustí varovný signál „je potřeba se zahřát“. Po chvilkové úlevě vám tak bude ještě tepleji. Otužilci tento efekt dobře znají a využívají ho i uprostřed zimy.
Teplotní šok po vypití ledového nápoje neradi vidí kardiologové, je totiž velkou zátěží pro srdce. Další důvod k opatrnosti.
Zkuste si to představit na jednoduchém příkladu. Uprostřed léta se jdete koupat do rybníka, o kterém víte, že voda v něm má příjemných 25 stupňů. Do takového rybníka asi klidně skočíte jen tak s rozběhem, protože víte, že se s takovou tepelnou změnou vaše tělo klidně vyrovná. Kdybyste ale měli před sebou celoročně ledové horské jezírko, asi byste do něj jen tak zprudka nehupli, že?
Je jasné, že jsou situace, kdy orosená sklenka s koktejlem a spoustou ledu nebo půllitr pořádně vychlazeného piva zkrátka láká. Pokud to chcete svému tělu ulehčit, pijte ho po doušcích, jako byste opatrně vstupovali do ledovcového jezírka. Zkuste to vysvětlit i svým mužským kamarádům, kteří rádi „klopí na ex“. Ve vedru to zkrátka není dobrý nápad.
Máte rádi klimatizaci?
Já podle situace. Pokud jde o prostor plný lidí, jsem za ni vděčná – i když vím, že ze zdravotního hlediska to žádný zázrak není.
O to víc ctím doma přirozenost. Máme výhodu, že náš domov je stíněn vysokými stromy, takže se ani v největším vedru neocitáme „ve skleníku“. Pokud toto štěstí nemáte, možná jste si už domácí klimatizaci pořídili nebo o tom uvažujete. Jsou ale i jiné cesty, vesměs přirozenější pro naše tělo i duši a navíc méně náročné na energii. Patří mezi ně i starý dobrý větrák.
Ve Středomoří uvidíte u většiny tradičních domů přes den zavřená okna i okenice. Loni v létě jsme měli pronajatý právě takový byt v klasickém italském domě. Polední atmosféra ve zšeřelém bytě byla okouzlující. Škvírami v okenicích pronikala dovnitř venkovní záře, ale v našem chladném bytě se člověk mohl po obědě natáhnout na pohovku a užít si siesty před odchodem na rozpálenou pláž. Když začalo večer horko opadat, přišel ten správný čas všechno otevřít a pustit dovnitř vůni pečených ryb z okolních hospůdek.
Středomořský systém „přes den zavřeno, večer otevřeno“ je mnohem účinnější než celodenní průvan, jímž jsem se pokoušela chladit rozpálený byt coby mladá, nezkušená hospodyňka. Když je venku 35 stupňů a vy větráte, kolikpak asi bude uvnitř…
Klimatizace bez klimatizaceZajímavou radu jsme objevili v časopise Good Housekeeping. Naplňte misku kostkami ledu a postavte ji před pokojový ventilátor. Proudící vzduch z ventilátoru bude z ledu odnímat odpařující se chladné mikrokapičky a rozhánět je po místnosti. |
Když neužíváte klimatizaci a po celý den si držíte pěkně v italském stylu chladný ranní vzduch, je výhodné mít okna chráněná před sluncem zvenčí. Zavřené okno samo o sobě nepomůže, když na něj svítí slunce a tím ho rozpaluje. Pokud se tedy nemůžete spolehnout na sousedovy borovice a javory, řešením jsou venkovní okenice, žaluzie, rolety… zkrátka cokoli, co zabrání dopadu paprsků na sklo. V nouzi se to dá řešit i tak, že závěs nebo prostěradlo zavřete do okna zvenčí. Sousedé si možná budou myslet, že jste se zbláznila, ale vám zůstane chladná hlava. Důležité je denní zatažení hlavně v ložnici. Tam by teplota měla dosahovat maximálně 16–18 stupňů, pokud chceme, aby nás spánek osvěžil.
Levandulová, citrusová, mátová, borovicová – tyhle vůně umějí vyvolat pocit čistoty a svěžesti, což se v horku velmi hodí. Osvědčený trik je vytřít podlahu vodou s takovou či podobnou vonnou silicí. Voda se bude odpařovat a vzduch bude svěží a voňavý.
A zrovna tak svěží a lehké by v horkých dnech mělo být i naše jídlo. To ale většina z nás ví, a tak v létě intuitivně saháme po tom správném – po ovoci, zelenině, rybách, jogurtech a všem lehce stravitelném. Zajímavé je, že podle vědeckých studií tohle neplatí pro lidi, kteří pracují v klimatizovaných kancelářských budovách. Ti si klidně dají k obědu vepřo knedlo zelo, protože je jim vlastně chladno. To je velká promarněná šance trochu zhubnout a stravovat se v souladu s přírodními cykly.
Zpět k Tuaregům. Jak je možné, že se v těch dlouhých hábitech uprostřed Sahary neupečou? Jde o stejný efekt, jako když zakrýváme okna zvenčí roletami. Díky tomu, že svoje tělo zakryjeme, nebude na naše nohy a ruce dopadat přímé sluneční záření, takže se zkrátka nebudou tolik přehřívat – ač to zní nelogicky, protože člověk by přirozeně v horku chtěl oblečení co nejméně.
Staré poučení, že v létě jsou nejlepší béžové kalhoty a bílá košile, zkrátka platí, i když by si to člověk přál přesně naopak. Důležité je jen to, aby byly materiály dobře prodyšné.
Stejný případ je slamák. Možná se pod ním potíte, ale vězte, že vaší termoregulaci pomůže (vašemu účesu ne, já vím). Světlé barvy slunce odrážejí, tmavé pohlcují.
Takže černé minišaty jsou sice v létě šik, ale vaše tělo by si je vybralo až na party, která vypukne po západu slunce. A taková večerní party je také první chvílí, kdy je jakž takž rozumné dát si trochu alkoholu. Uprostřed vedra to nebývá dobrý nápad.
Užijte si tedy léto. A přežijte ho ve zdraví!
