Tanec s obručí jsem měla ve své hlavě zařazený někde vedle skákání gumy, hraní vybíjené a malování na chodník. Máte to také tak? Pak je načase přeorganizovat si škatulky.
Hooping, jak se tanci s obručí správně říká (hoop je anglicky obruč), se stává populární i v pozdějším věku – a pozor, jak mezi ženami, tak muži. Kroužení totiž zlepšuje nejen koordinaci těla, ale i motorické funkce, koncentraci a celkovou fyzickou zdatnost. Ženy bude asi nejvíce zajímat, že se kroužením perfektně modelují břišní svaly a intenzivně se zapojuje i vnitřní svalstvo. Pracují záda, ruce, ramena… zkrátka se zpevňuje celá postava. Ač se to nezdá, tanec s obručí je totiž pořádná fuška.
A to zejména ze začátku. „Vůbec se neboj pořádně se u toho hýbat. Rychleji!“ pobízí mě lektorka Veronika Štogrová, se kterou se známe z dávných dob, kdy jsme navštěvovaly stejný kurz latinskoamerické salsy.
Tanec Veroniku provází už odmala. Věnovala se párovému i klasickému, zajímala se o taneční terapii i kontaktní improvizaci. Později objevila pohybové divadlo a začala se podílet na choreografiích pro integrované divadelní soubory, taneční festivaly a další projekty.
Ze všech tanečních stylů ji nejvíce oslovil hooping, tedy tanec s obručí, který dnes vyučuje na kurzech pro veřejnost. „Začal mě bavit od první chvíle, kdy mi obruč představila kamarádka. Byla jsem zvyklá, že každý tanec má nějaká pravidla, kterých bych se měla držet. Při hoopingu ale nic takového neexistuje. Můžeš dělat, co se ti zlíbí, máš absolutní svobodu. Obruč ale zároveň ohraničuje prostor kolem tebe a dává ti jistý pocit bezpečí,“ přibližuje mi Veronika.
Zkouším tedy obruč roztočit v pase a ze zaprášeného šuplíku někde hluboko ve své paměti vylovit, jak jsem to dělávala jako malá holka. A ejhle, už si vzpomínám… že mi to vlastně nešlo ani tehdy. Obruč kolem mého pasu obkrouží pár líných kružnic a pak se sesune k zemi.
„To je zvuk padající obruče. S tím se dobře seznam, na začátku provází všechny. I já ho dobře znám,“ směje se Veronika. Prozrazuje mi, že správný pohyb pánví překvapivě nejsou kroužky, ale rychlé pohyby dopředu a dozadu. Díky tomu se obruč roztočí a bude kolem mého těla kroužit v rovině.
Kde a jak roztočit obruč
|
Není to vůbec jednoduché. Kývu se dopředu dozadu jako po zásahu elektrickým proudem a obruč stejně po chvíli padá k zemi. Stačí na moment vypadnout z rytmu nebo trochu zpomalit a zase slyším onen zvuk. Po dalších a dalších pokusech se však začne ozývat vždy o něco později, až se mi nakonec podaří obruč prohánět kolem pasu několik dlouhých vteřin! Udýchaná jsem jak po menším sprintu, ale s klidem v duši můžu vyzkoušet další triky.
Veronika mi ukazuje, jak s obručí působivě manipulovat, jak ji jedním pohybem nechat přehoupnout přes hlavu či roztočit na ruce. V té chvíli mi obruč vyletí a prchá přes celý sál.
„Každý trik vyžaduje trpělivost a hlavně vytrvalost. Mně to trvalo více než dva roky, než jsem se s obručí zcela sžila,“ uklidňuje mě lektorka, která vystupuje na nejrůznějších zábavních akcích a dostala se třeba až do Indie v rámci mezinárodního programu Hoola for Happiness, který se snažil umožnit dětem i dospělým z celého světa prožít novou radost ze života i v těch nejtíživějších situacích.
Právě radost je to hlavní, co hooping přenáší. I v dospělých dokáže probudit hravost a rozzářit jim oči jako kdysi. A mně se i přes mé počáteční a průběžné neúspěchy také rozzářily. Stačilo jen trochu se uvolnit a přestat s obručí bojovat, naopak si s její odstředivou silou začít hrát. Svůj zastrčený šuplík v hlavě si tak můžu přerovnat a vložit do něj novou vzpomínku, a to že tanec s obručí mi už jde lépe. A že je to zábava!
