Nenašli bychom asi nikoho, kdo by někdy negativně neokomentoval vzhled jiného člověka. Ať už se mu nezamlouval typ postavy, styl oblékání, nebo třeba účes. To, co se může jevit jako nevinná poznámka, však může být pro danou osobu zraňující. Jde o formu šikany, která by ve společnosti neměla být tolerována.
„Nevyžádané komentáře o vzhledu mohou zanechat stopy, které přetrvají mnoho let. Opakovaná kritika těla vede k nízkému sebevědomí, úzkostem, depresím a poruchám příjmu potravy. A platí to bez ohledu na to, jak člověk skutečně vypadá. Rozhodující není realita, ale to, jak kritiku dotyčný prožívá,“ popsala pro Pestrý svět terapeutka a koučka z platformy Terapie.cz Dagmar Pechová.
Sociální sítě situaci významně zhoršily
Nejedná se o žádný nový fenomén. S nevyžádaným hodnocením těla se lidé setkávali vždycky. S nástupem sociálních sítí je ale tato problematika mnohem rozšířenější. Hodnotit vás totiž mohou i cizí lidé.
„Komentáře pod fotkami, anonymní zprávy, srovnávání s upravenými těly influencerů. Toto existovalo před deseti lety jen ve zlomku dnešní intenzity, protože neexistoval prostor, kde by se to dělo nepřetržitě a před tisíci sledujícími najednou,“ vysvětluje terapeutka.
Jak se bodyshamingu bránit
|
Sociální sítě podle ní vytvořily jediný ideál těla – štíhlého, dokonalého a často digitálně upraveného člověka, kterého prezentují jako normu. Jenže realitě neodpovídá, což si málokdo uvědomuje.
Ohroženy nejsou jen ženy, ale i muži
Bodyshamingem jsou mnohem víc ohroženy ženy.
„Od dívek se od útlého věku čeká, že budou vypadat určitým způsobem. Štíhlé, ale ne příliš. Upravené, ale zároveň přirozené. Mladé, ale ne nezralé. Tyto protichůdné nároky se na ně sypou z časopisů, ze sociálních sítí, někdy i od vlastní matky, která jen opakuje to, co se naučila sama,“ vysvětluje odbornice.
Ačkoli se o tom příliš nemluví, podobnému tlaku čelí také mladí muži. Očekává se od nich svalnatá postava, výška nebo fyzický výkon. Komentáře na jejich vzhled jsou ale vnímány méně citlivě, přestože zanechávají stejné stopy.
Někteří lidé argumentují tím, že je dnešní generace přecitlivělá, když má tendenci označovat „názor“ za formu šikany. Podle terapeutky tomu tak ale není.
„Pravda řečená ve špatnou chvíli, špatným způsobem a špatným člověkem není pomoc. Bodyshaming nezasahuje jen lidi s nadváhou. Stejně bolestivé komentáře slýchají příliš štíhlí lidé, příliš vysocí, příliš malí, lidé s jizvami nebo se zdravotními problémy kůže. Člověk, který má nadváhu, o tom ví. Ví to každý den, když se obléká, když sedá do restaurace, když jde na pláž. Nepotřebuje, aby mu to někdo připomínal u rodinného stolu nebo v šatně po tělocviku,“ upozorňuje odbornice.
Místo motivace se dostaví stud
Kdo se domnívá, že kritickým komentářem nebo nevyžádanou radou druhému pomůže, je na velkém omylu. Místo motivace se dostaví stud.
„Stud je jednou z nejvíce paralyzujících emocí. Nevede ke změně chování, ale vede k tomu, že se člověk uzavře, začne se vyhýbat společnosti a přestane si věřit,“ uzavírá Pechová. Nikdo nemá právo hodnotit tělo druhého člověka. Ani tehdy, když si myslí, že mu tím prokazuje službu. Dělá totiž pravý opak.
Děti a jejich posměškyLidé napříč generacemi se shodnou na tom, že děti dokážou být velmi kruté a jejich komentáře zraňující. I co se týče vzhledu. „Často bývá tato forma šikany ze strany spolužáků,“ varuje Ing. Dagmar Pechová. V tom případě je nutné, aby zasáhla škola nebo rodiče. Protože ani nad poznámkami míněnými v žertu se nemohou přivírat oči. „Odborníci upozorňují, že rozlišovat mezi nevinným žertíkem a šikanou nemá smysl, protože i jediná poznámka může u citlivějšího člověka nastartovat poruchy příjmu potravy nebo dlouhodobé psychické potíže. Nejhorší bývá bodyshaming od nejbližších: od rodičů, partnera či sourozenců. Právě proto, že od nich čekáme přijetí takových, jací jsme,“ tvrdí terapeutka. Abyste se těmto problémům vyhnuli, mluvte s dětmi o tom, jak s nimi spolužáci komunikují, a nenechte to být jen tak! |
Článek vznikl pro časopis Pestrý svět.
