Pokud se věnujete počítačovým hrám již několik let, jistě vám není zapotřebí představovat sérii taktických tahových strategiích zvaných souhrnným názvem UFO. Díl první, který k nám dorazil pod názvem UFO: Enemy Unknown, jsme vám již před časem v rubrice Klasika přinesli, takže nyní nadešel logicky čas, abychom umístili pod náš drobnohled také díl druhý.
Na první pohled se spíše jedná o jakousi předělávku dílu původního, konverzi z povrchu zemského na dno oceánů. Po delším hraní však zjistíte, že X-COM: Terror from the Deep je opravdu samostatnou a hlavně plnohodnotnou hrou. Herní systém sice zůstal bez jakýchkoliv změn, avšak ne z důvodu absence nápadů. Pravou příčinou byla spíše skutečnost, že si na něj hráči zvykli a neobjevily se žádné závažnější připomínky. I zde tedy, stejně jako v díle předchozím, pracujete v celkem třech módech. Prvním je stavba a správa základen, najímání nových členů organizace (vojáků, vědců a inženýrů), nákup či výroba zbraní, výzkum atd. Mód druhý představuje sledování mimozemské aktivity na naší rodné planetě a vaším hlavním úkolem je provádět jakýsi "letový dispečink". Určujete, jaký stroj má zaútočit na prolétávající (či proplouvající) UFO, z které báze bude proveden výsadek na místě hlášené mimozemské aktivity a podobně. Poslední mód, tedy samotný výsadek proti nevítaným 
návštěvníkům, je pravděpodobně nejzábavnější a také nejdůležitější částí hry. Právě zde totiž probíhá boj muže proti muži (rybě, žábě, krabovi, nebo co to tam vlastně všechno je). Zde opatrně plánujete každý další krok, zde se rozhoduje, jestli rodnou planetu ochráníte před invazí z kosmu nebo ne.
Na první odlišnost oproti hře UFO: Enemy Unknown narazíte hned na začátku. Svou základnu si totiž neumisťujete na pevnou zemi, jak tomu bylo dříve, ale na dno mořské. Mimozemšťané se z předchozí porážky poučili a zjistili, že na souši neprorazí. Zároveň si však uvědomili, že oceány jsou oproti kontinentům takřka neobydlené, a proto je pro ně mnohem vhodnější operovat právě odtud. Musíte se jim tedy přizpůsobit a přijmout jejich způsob boje. Nebude to ale žádná procházka růžovou zahradou, protože cizáci budou, narozdíl od vás, ve svém živlu.
Umístění hry do jiného prostředí si také pochopitelně vyžádalo razantní změny ve výzbroji a výstroji vojáků, v uspořádání základen a ve vědeckém technologickém stromu. Nesetkáte se zde s klasickými puškami či kulomety, bohužel ani s tolik oblíbenými lasery. Místo nich vás na počátku přivítají jen zbraně zkonstruované na bázi harpun, vyvinout budete moci také 
gaussové střelné zbraně, fungující na principu elektromagnetické indukce. Jinak jste odkázáni na kopírování mimozemského arzenálu, který je mnohem vražednější než ten váš. Problémy budete mít i s "brněním" - pod vodou funguje vše jinak, než na souši, a věřte tomu, že stát proti po zuby ozbrojeným příšerám jen v lehkém skafandru není žádný příjemný zážitek. O tom by mohli konečně vaši vojáci vyprávět.
Až dosud jsme stále hovořili pouze o změnách, které jsou v podstatě spíše kosmetického rázu. Ve své podstatě totiž příliš nezáleží na tom, kde boj probíhá a čím po nepřátelích střílíte, vždyť se de facto nejedná o nic jiného, než o změny v grafice. Ale rozdílů je mnohem více. Vylepšením je bezesporu větší rozmanitost misí. Zatímco v prvním díle série jste měli pouze výsadek u létajícího talíře, boj na své či cizácké základně a záchranu města zaplaveného ufouny, zde se setkáte i s bojem na lodi. Ano, ehm ehm. Nezdá se vám to dost, že? Jediný boj navíc, a já dělám, jako by to bylo bůhví co. Jenomže ona loď je rozsáhlejší než cizácká báze v prvním díle. A když už jsme u toho, výsadek do cizácké základny je nyní mnohem, opravdu mnohem obtížnější, než bylo kdysi dobývání Cydonie. Navíc se ochrana měst a lodí odehrává nad hladinou, a tak budete bojovat ve dvou různých prostředích, o čemž se vám dříve ani nesnilo.
Markantní změnou prošla i obtížnost celého titulu. Zatímco u hry UFO: Enemy Unknown nebyl problém zničit CMU (centrální mozek ufounů) již za pár večerů od prvního spuštění hry, a to dokonce na obtížnost Superhuman, zde s něčím takovým počítat nemůžete. O to se tvůrci postarali hned dvěma způsoby. Prvním bylo přehodnocení rovnováhy sil mezi vámi a mimozemšťany, druhým vylepšení umělé inteligence. Zaměřme se nejprve na první bod. Vaši protivníci mají nyní již od začátku mnohem lepší pozici než vy. Jsou silnější, mají lepší zbraně, v případě krabižníků (lobstermanů) navíc takřka neprůstřelný krunýř. Proti takým jedincům se špatně bojuje, zvláště s nedostatečně vycvičenými nováčky a chabým, takřka nepatrným finančním zázemím. K tomu si připočtěte ještě efekt druhého bodu, tedy vylepšené umělé inteligence, a bude vám jasné, že všechny boje budou velice tuhé a úmrtnost vašich vojáků vysoká. V čem se ale lepší AI projevuje? Především v tom, že se naučíte neshromažďovat všechny své vojáky na jednom místě. Emzáci se konečně naučili efektivně využívat svých granátů, takže jakmile mají možnost zabít více jak jednoho vojáka najednou, buďte si jisti, že to také udělají. Dále jsou schopni se lépe skrývat, takže i boj o malé UFO může trvat více jak hodinu. Naštěstí se ještě nenaučili sami podnikat protiútoky. Kdyby totiž došlo i na ně, neměly by pozemské jednotky vůbec žádnou šanci.
Co se týče grafického zpracování, enginu, hudebního doprovodu a zvukových efektů, zde zůstává všechno při starém. X-COM: Terror from the Deep lze spustit pouze v rozlišení 320x200, ale i za těchto podmínek odvedli tvůrci dobrý kus práce. Postavičky jsou detailní, je vidět, jakou zbraň drží v ruce a jaké mají na sobě brnění. Ve hře je také mnohem více předmětů a prostředí, takže ani po čase vám nepřijde jednotvárná a fádní. Zvuky jsou i tentokrát působivé, takže když hrajete pozdě večer (či ještě brzy ráno), přeběhne vám občas mráz po zádech.
Poslední odstavec bývá většinou věnován řečnické otázce, zda titul doporučit nebo se mu raději vyhnout. Myslím, že tentokrát by to bylo zbytečné. Už jen fakt, že byla tato hra zařazena do rubriky Klasika, asi vypovídá o tom, že navzdory svému stáří (vznik se datuje do roku 1995) má ještě mnohé co říci jak těm, kteří u ní strávili mnohé hodiny již před lety, tak i těm, kterým se do rukou nikdy nedostala. Dle mého názoru se jedná o jednu z nejlepších taktických tahových strategií všech dob, která překonává svého předchůdce, a jako takovou je dokonce nutnost ji doporučit.
