V následujícím klasickém článku se vám budu snažit sdělit několik vět o hře, kterou jsem začínal hrát zhruba pětkrát než mě doopravdy chytla a už mě nepustila. Jmenuje se "Warcraft: Orcs and Humans" a v dnešní době, kdy těžko najdete titul, který byste mohli zařadit, "zaškatulkovat", ji lze zařadit do skupiny čistě strategických her v reálném čase. Jak takovéto tituly vypadají, je asi zbytečné vám vysvětlovat, ale přece jen pro jistotu: Realtimeové jsou takové strategie, kdy s několika (nebo spíše mnoha) jednotkami (tanky, vojáky, auty, katapulty, psy nebo i ponorkami) útočíte na základnu nepřítele (v novějším pojetí pak jde více o taktickou stránku věci, kdy musíte na určené místo dopravit speciální jednotku nebo plníte variabilní úkoly). Jejich námětem je většinou boj o území pro naše anglické čtenáře "War for territory" a vše to kdysi dávno, již téměř před dekádou, započala stařičká Dune II: Building of a Dynasty od Westwood Studios, která se záhy stala, podle mě, jednou z nejpřeceňovanějších her všech dob. Vždy, když se mi někdo snaží bezhlavě namluvit, že Warcraft je jen pouhou kopií Dune II, musím se mu vysmát. Není to plagiát - vždyť Warcraft zdokonalil ideu, kterou Duna do herní branže přinesla. Vnesl do žánru prvky, které byly později využity v mnoha jeho klonech, mimo jiné i v rádoby-nástupci Duny Command and Conqueru. Od té doby ale už uběhla pěkná řádka let, realtimeové strategie dostaly nový, většinou trojrozměrný háv, přibyly nové a lepší nápady, žánr se začal mísit s ostatními typy her atd.
Také Warcraft se po dvou letech dočkal druhého dílu; nyní netrpělivě očekáváme díl třetí, který by měl být zase o krok dále... Píše se ale rok 1994 a Blizzard Entertainment vydává po úspěšných titulech jako například "Black Thorne" realtime-strategickou hru "Warcraft: Orcs and Humans". Pojďme se tedy ponořit do té báječné doby, kdy nešlo ani tak o zpracování, ale o hratelnost a atmosféru...
Když jsem poprvé spustil Warcraft, rozesmál jsem se. "Co je to za pidimužíky", "a ty domečky a stromečky, cha cha", "to se mi snad zdá", "...a jak se to vlastně ovládá" a podobně jsem častoval nebohou hru a znechuceně jsem ji vypnul. Naštěstí mi to nedalo a tak jsem to po chvíli hraní Dooma spustil znova. Zjistil jsem že ten domeček je "Town hall" a že ti chlápci okolo jsou tři "Footmen" a jeden "Peasant". Bohužel jsem ale nezjistil, co je k čemu dobré. Tak jsem to opět vzdal, jenže po pár dnech jsem se opět přemohl a záhy jsem šmejdil v adresáři "C:\HRY\WARCRAFT" a hledal spustitelný soubor "WAR.EXE". Tentokrát jsem přišel na to, jak přinutit panáky, aby chodili. O chvíli později jsem našel důl a objevil jsem, jak těžit zlato. Za pár chvil jsem si uvědomil, že ty stromy kolem nejsou jen grafickou podívanou, ale že z nich lze celkem efektivně těžit i dřevo. V tu chvíli už jsem byl nadobro ztracen a začal jsem slintat tehdy ještě po 14" monitoru. A což teprve, když přišel první "Orc" a já svedl první souboj, který pro něj skončil velmi tragicky... Mé vzrušení nebralo konce a mučil jsem počítač tak dlouho, dokud jsem Warcrafta nedohrál i za Orcy.
Warcraft měl něco do sebe. Upravoval tehdejší koncept Duny II do nových rozměrů. Místo "automatického" vystavění budovy na daném místě zde byl "Peasant" (dalo by se říct "holka pro všechno", ovšem v přeneseném smyslu), který postavil budovu, opravil ji, ale byl také náhradou dosud známého kombajnu "Harvesteru", protože chodil do dolu těžit zlato a rovněž plenil krajinu kácením stromů, které po sléze využíval pro stavební účely. V Duně jste mohli stavět budovy pouze na stavební plošinu, zde byl prostor sice také určitým způsobem vymezen, ale stačilo postavit cestu a dům mohl být postaven. Na rozdíl od limitovaného počtu jednotek, zde byl koncipován úžasný systém farem, které stanovily počet vašich lidí (mimochodem tuto koncepci přejal i takový titul jako Age of Empires). Spoustu nápadů lemovala na tu dobu výborná grafika. Odlišné grafické prostředí a zpracování obou "ras", lidí a orků, zpříjemnil hru i za druhou stranu, na rozdíl od starší konkurence, kde při výběru jiného kmene v podstatě zůstalo vše při starém, až na jinou základní barvu a několik málo odlišných jednotek, což Warcraft dovedl k dokonalosti, protože rozdíly mezi budovami a postavami orků a lidí jsou také diametrálně odlišné, že někdy máte opravdu pocit, že za každou stranu hrajete jinou hru. Narozdíl od Duny je zde přítomno mnohem více "user-friendly" ovládání.
Po dvou letech sice vyšel druhý díl (zajímavostí je, že ne pod hlavičkou distributora Interplay, ale Cendantu), ale dá se říci, že svého předchůdce nepřekonal. Měl sice lepší engine, ale grafika spíše připomínala něco jako hru pro děti vy stylu "Barbie: Adventures of Ken 2". Prvky jednoduchého ovládání byly sice převratné (označení čtvercem se dnes používá již téměř standardně), ale nebylo to ono. Uvidíme, jaký bude Warcraft III, který bude vydán distribuční společností Havas Interactive, jehož bychom se měli dočkat na podzim.
Pokud to tedy shrnu - první díl byl vlastně první zábavnější realtimovou strategií. Druhý díl sice přinesl další kopu zábavy, ale jako klony na prvním místě s Command and Conquerem od Westwoodů, do žánru mnoho nepřinesl. Warcraft I si určitě místo v pomyslné síni slávy klasických her zaslouží...
