Přiznám se, že přesně nevím, kterým dílem série Twisted Metal je právě tento titul, tuším, že na první PlayStation vyšly již tři pokračování této kapitoly, ale to v dané chvíli není vůbec podstatné. Důležité je, že se většinou (snad až na druhý PSX díl) jednalo o prvotřídní akční řežbu. Dokonce i přesto, že se jedná o soupeření (o závodech asi opravdu nemá smysl mluvit) automobilů, je herní řada Twisted Metal jednohlasně ocejchována akční visačkou, neboť o nějaké automobilové simulaci nelze v tomto případě ani uvažovat. Zde tedy předkládám protokol z měření na pokusném vzorku nového dílu tohoto ve skutečně pravém smyslu slova destrukčního derby, v tomto případě prvním pro PlayStation2.
Začnu, v mém případě poněkud netradičně, a sice grafikou. Grafické zpracování totiž bylo samozřejmě to první, čeho jsem si všiml. Bohužel musím zkonstatovat, že to co jsem měl možnost vidět, rozhodně nepovažuji za adekvátní využití možností PS2. Nejsem si jist, zda jsem mohl vidět alespoň část toho, o čem psali například američtí kolegové ze serveru Gamespot, ale každopádně jejich nadšení rozhodně nesdílím. Grafika je v prvé řadě poněkud dost tmavá, což by se vzhledem k názvu hry dalo ještě očekávat, ale že by nutně musela být i tak jednotvárná už tak zřejmé není. V aréně, kterou jsem měl šanci vyzkoušet, mělo všechno naprosto zbytečně šedivý nádech, což mi konečně potvrdily i screenshoty z plné verze, kteréžto by se tu měly placatit někde kolem. Co se týče rozmanitosti prostředí, je sice
pěkné, že je v aréně umístěn buchar, který vás může buďto připlácnout (pád) nebo vynést ke vzácným power-upům (zdvih), ale jedním dechem je potřeba říci, že v inkriminovaném dílu seriálu „Jen počkej, zajíci“ byl dotyčný buchar rozhodně hezčí, už jen proto, že byl umístěn v nějakém prostředí. Třípolygonové kopce a vyvýšeniny provedené dojemně shodně v jednotné barvě standardizované normou ISO9001 rozhodně za obstojné prostředí považovat nelze. Stejné rezervy vidím i v detailech jak prostředí, tak vozů. Nechce se mi věřit, že v době nelze dosáhnout lepší grafiky než nám nabízí toto demíčko, i když pohyb po nevytyčených trasách si svou daň z výpočetního výkonu rozhodně bere. Nic excelentního jsem neshledal ani v případě nejrůznějších efektů, mezi nimiž převládají zejména animace výstřelů a výbuchů. Znázornění zkázy vašeho vozu mi dokonce připadá vyloženě ubohé.
Podobné je to i s hratelností, pročež si nějak nedokážu vysvětlit, proč by mnozí recenzenti nad výsledným produktem tak jásali. Pokud se ve finální verzi neobjeví nějaké rozumné stupňování obtížnosti, dovolím si tvrdit, že celkový dojem bude přinejmenším neradostný. Z hraní jsem navíc získal dojem, že nejlepší taktikou je jezdit bez zastávky a navíc ještě v ostrých serpentinách, aby měli soupeři co nejvíce zhoršeno míření, k tomu pro jistotu sebrat nějaký ten obranný power-up a moc se nesnažit soupeře likvidovat, respektive doufat, že se po čas vašeho bloumání "nádhernými" scenériemi (o nichž jsem psal již výše) tito vystřílejí sami
mezi sebou. V přímém souboji totiž soupeřům ubýval damage-bar mnohdy až neuvěřitelně pomalu. Na druhou stranu potěší docela slušná řádka zbraní, jež lze v plné verzi očekávat - od rychlopalných kulometů, přes raketomety až po ultimátní vrhač sudů se střelným prachem, nevyjímaje samozřejmě obranné zbraně, jako kupříkladu vypouštění olejových skvrn, jež vám mohou velmi zásadně ulehčit od dotěrných pronásledovatelů. Trochu nepříjemné je ovšem zdání, že počítač při hře tak trošku podvádí. Jím řízená vozidla totiž docela často uhýbají vašim střelám a to i v případě téměř tutových "sure-shotů". Jistě, hra pracuje i s takovými vymoženostmi, jakými jsou třeba zpětná zrcátka, nicméně pokud soupeř střílí z dostatečné blízkosti nebo šikmo zezadu, jsou tyto vynálezy přeci docela k ničemu.
Vzhledem k tomu, že zvuky se dnes při troše snahy už nedají zkazit (to už musí být vyloženě sabotáž, aby se nepovedly), tak si myslím, že to je asi tak jediná oblast, kde není potřeba cokoliv vylepšovat, i když i tam by se určitě nějaký prostor ještě našel - to asi vždy.
Celkově vzato musím konstatovat, že po zahrání dema Twisted Metal Black jsem na výsledný produkt paradoxně ještě mnohem zvědavější než předtím. Protože navzdory všemu předpokládám, že na oslavných ódách (nejen) zámořských recenzentů přeci musí něco být. Děkuji za pozornost.
