RECENZE: Skvělý Trine 4 pomůže zapomenout na nepovedenou trojku

Dlouholetí fandové herní série Trine se ještě stále snaží vzpamatovat z nepovedeného třetího dílu. A tvůrci našli způsob, jak jim pomoci. Je jím pokračování, které nabízí vše, co si hráči na značce zamilovali.

Série Trine odstartovala v roce 2009 a rychle se stala populární díky skvělému mixu platformových prvků a hádanek, působivé stylizaci a fungující atmosféře. O dva roky později vyšlo pokračování, které také ostudu neudělalo. 

To se ovšem nedá říct o trojce s podtitulem The Artifacts of Power. V jejím případě se tvůrci z Frozenbyte rozhodli experimentovat a poprvé vyzkoušeli plně trojrozměrné prostředí. Obecně je trojka považována za zklamání. A s ohledem na to, že přijetí bylo chladné a náklady nemalé, byla budoucnost Trine ve hvězdách.

Naštěstí to dopadlo dobře a aktuálně se objevil čtvrtý díl nazvaný Trine 4: The Nightmare Prince, který se vrací ke 2.5D pojetí. To byl od finského studia Frozenbyte po fiasku s trojkou nepřekvapivý a velmi moudrý krok. Čtvrtý Trine je totiž jasným důkazem, že série o své kouzlo naštěstí nepřišla.

Drahý úlet s pořadovým číslem 3

Po dvou podobných dílech série Trine se finské studio Frozenbyte rozhodlo, že zkusí něco nového, a tak třetí díl s podtitulem The Artifacts of Power na to šel trochu jinak. Největší změnou bylo to, že šlo poprvé o trojrozměrný titul.

To však znamenalo, že byla hra finančně náročnější, a to výrazně. Stála zhruba 5,4 milionu dolarů, tedy asi trojnásobek rozpočtu druhého dílu. Ale bez ohledu na větší náklady byla hra překvapivě krátká, což se spoustě hráčů nelíbilo.

Tvůrci se obhajovali tím, že pokud by bylo Trine 3 výrazně delší, vyšlo by to klidně na 15 milionů dolarů, což jsou peníze, které prostě neměli.

Očividně byl třetí díl pro Frozenbyte příliš velkým soustem a nakonec se fandové dočkali něčeho, co pro ně bylo zklamáním. Autoři se sice nechali slyšet, že jsou na hru pyšní, ale jedním dechem dodali, že s ohledem na to, že byl projekt velmi finančně náročný, je budoucnost série ve hvězdách.

Nakonec jsme se však po čtyřech letech od vydání trojky dočkali pokračování, které se vrátilo ke stylu prvních dvou her a soudě podle názorů hráčů i recenzentů to byl krok správným směrem.

Jako v předchozích hrách, i v této jsou hlavními hrdiny kouzelník, rytíř a zlodějka. Tentokrát mají za úkol najít prince, který si zahrával s magií, což nedopadlo vůbec dobře. Teď se musí potýkat s tím, že se jeho noční můry staly až příliš skutečnými.

Děj není ničím, co by bralo dech, ale je to sympatická pohádkově laděná zápletka, která neurazí. Především však umožní nabídnout hodně fantaskní úrovně, ve kterých se kombinuje realita se sny. Tvůrci tak mohli povolit otěže představivosti, což mnohokrát udělali.

Trine 4: The Nightmare Prince

Veskrze jsou jednotlivé levely navrženy s velkou fantazií a jsou dostatečně rozmanité. Chvíli se pohybujete po zasněžené krajině, za moment se proháníte po městě, ve kterém probíhá karneval, a za pár minut se nacházíte v potemnělém ruině, ve které vám jdou po krku snová monstra.

Prostředí a design úrovní je opět parádní a tvůrci si za ně zaslouží poklonu. Ne že by všechny úrovně byly dokonalé, narazíte na méně záživné a trochu otravné lokace, ale není jich mnoho, takže se dají přežít bez větší újmy na psychickém zdraví.

Ty umíš to a já zas tohle

Herní principy zůstaly v podstatě nezměněny. Zaskáčete si, někdy se postaráte o nějakého toho nepřítele, aby se neřeklo, ale primárně budete řešit různé hádanky. V těch se počítá s tím, že budete využívat různých schopností tria hlavních postav. Mág Amadeus dokáže vyvolat krabice, zlodějka Zoya má k dispozici lano a odlišné druhy šípů a rytíř Pontius je skvělý v boji, ale také se ohání štítem, který umí odrážet světlo.

Trine 4: The Nightmare Prince

Pokud jste fandy Trine, netřeba vám obšírněji popisovat to, že puzzle chtějí, abyste si hráli s talenty všech tří hrdinů a vhodně je kombinovali. Hádanky nejsou vysloveně obtížné, pokud víte, k čemu se která postava hodí. Může se stát, že se zaseknete a chvíli vám potrvá, než přijdete na řešení (nebo to nevydržíte a podíváte se na YouTube), ale nebude to obvykle vinou toho, že by puzzle nedávalo smysl. Spíš se to chce pořádně rozhlédnout. 

Většinou se pak plácnete do čela a budete si sypat popel na hlavu, protože například stačilo vhodně použít bednu nebo lano. Objeví se však i hádanky, které nejsou úplně logické a to jde na triko tvůrcům. Nepovedených puzzle není moc, ale jsou.

Trine 4: The Nightmare Prince

Kromě toho by možná mohl někdo hru peskovat, že se styl hádanek často opakuje, ale tomu se prostě vyhnout nedalo. Je jich tu takové množství, že vývojáři nemohli docílit toho, aby každá byla naprostým originálem.

Trine 4 nabízí jemný, ale patrný nádech vývoje postavy. Postupem času se vám začnou automaticky zpřístupňovat nové schopnosti, které vám pomohou s řešením hádanek. A kromě toho má každá z postav k dispozici (skromný) strom talentů, které nejsou nezbytné, ale můžou vám zjednodušit postup hrou. Není to nic, co by uspokojilo fandy propracovaných RPG prvků, ale dává to hráči pocit určitého vývoje.

Pro jednoho zábava, pro víc lidí skvost

Není žádným tajemstvím, že si hry Trine skvěle užije jeden hráč, ale ta pravá zábava začíná, když se zapojí víc lidí. Pokud jste sami, je dovoleno kdykoliv přepínat mezi trojicí hrdinů, jestliže vsadíte na kooperaci, tak jsou dvě možnosti. Buďto si každý zvolí jednu z postav, nebo si mezi nimi všichni mohou přepínat, což je často chaotické, ale zábavné.

Trine 4: The Nightmare Prince

Na druhou stranu je potřeba zmínit, že kooperace často vede k tomu, že se řešení hádanek protáhne. Samozřejmě záleží na tom, s kým hrajete, ale obecně platí, že většina hádanek je rychleji dokončena, jestliže to dělá jeden člověk a ne několik. Ale zase je to menší legrace.

Legrací také nejsou souboje s různými monstry. Střety s protivníky trochu působí jako „nutné zlo“. Prostě se čas od času vynoří pár monster, vy je rozsekáte nebo zastřelíte (což je však někdy oříšek, není snadné rychle zamířit) a jdete dál. Není to příliš vzrušující. Je hezké, že tvůrci chtěli předejít jednotvárnosti a nabídnout i akční složku, ale mohli ji víc propracovat. Tvůrci se sice chlubí přepracovaným bojovým systémem, ale ten je velmi jednoduchý a neobjevný.

Pokud jde o měření sil s bossy, tak ani to není úplně ono. Akce je zkrátka největší slabinou Trine 4.

Trine 4: The Nightmare Prince

Naopak nejvýraznějším kladem je technická stránka. Dabing je fajn, hudba velmi atmosférická a roztomile pohádková (vybavila se mi má milovaná série The Legend of Kyrandia, což je velká lichotka), ale dech bere především grafika.

Svět Trine 4 je prostě nádherný, skvěle se na to kouká a některé screenshoty bych si klidně dal na plochu svého počítače a občas se jen tak kochal. Je tak škoda, že se občas musíte smířit s technickými problémy, jako jsou vypadávající textury. V případě hudby se mi několikrát stalo, že se jednoduše „zasekla“ a místo ní se chvíli ozývalo nepříjemné pískání (vzpomínáte si na zvuk, který vydával modem pro vytáčené připojení?). Ale problém není zase tolik, aby vás znechutily.

Trine 4: The Nightmare Prince

Je možné, že Trine 4 bude někdo vyčítat, že sice přináší pár novinek, jenže jsou spíše kosmetické. Ale pravdou je, že po tom, co se odehrávalo v případě trojky, není překvapením, že tvůrci neriskovali a vsadili na to, co dvakrát dobře fungovalo.

V tomto případě není na místě kárat vývojáře za nedostatek snahy o inovaci, protože ne vždy je to správná cesta. Je The Nightmare Prince po herní stránce hodně podobný jedničce a dvojce? Odpověď zní ano. A je to špatně? V žádném případě.