Stejně jako u adventur i strategií, i mezi sportovní hry spadá několik již na první pohled nesourodých žánrů. Kromě všemožných hokejů, fotbalů a basketbalů se mohou virtuální sportovci odreagovat i u disciplin alternativnějších - například skateboardového freestylu (zejména v podání skvělé série Tony Hawk's Pro Skater) nebo třeba surfingu. A právě pro milovníky vodních radovánek, kteří si koupili Xbox, přichystali vývojáři z Angel Studios ve spolupráci s Infogrames dárek v podobě zbrusu nové hry Transworld Surf.
Jak již sám název napodívá, bude Transworld Surf o jediném - sjíždění mohutných vln a akrobatických tricích, které uchvátí oči všech přihlížejících. Stejně jako u podobných titulů, i zde mají hráči na výběr z pestré palety třinácti současných surfařských mužských i ženských hvězd (tedy pokud někomu něco říkají jména jako Rochelle Ballard, Jason Collins, nebo Taylor Knox), přičemž každý závodník má kromě své efektní videovizitky i specifické rozložení vlastností (rychlost na vlně, rychlost pádlování, balanc, ovládání prkna, vzdušné triky), které ještě znásobí zvolený druh či velikost prkna, a svá vlastní unikátní komba (většinou odpovídající těm skutečným). Své skutečné předlohy má i devítka pláží, kde se surfařská klání odehrávají - od prvních nesmělých krůčků v australském Queenslandu, francouzském Hossegoru, a exotické Tavarue, přes Fort Point v San
Franciscu, indonézský G Land, či světoznámou Hunnington Beach, až po naprosté peklo ve Witches Rock, havajskou Pipeline a grandiózní finále v sebevražedném tahitském Teahupoo. Dostat se až na vrchol surfingu však nejde ze dne na den, a tak je šestice nejobtížnějších tratí na začátku uzamčená a pyramidu náročných úkolů k jejímu zpřístupnění rozhodně nelze zvládnout během chvilky.
Když už jsme nakousli speciální úkoly, bylo by vhodné ještě na chvíli odbočit a říci si něco o dostupných herních módech - kromě obligátních Single Session (jednotlivé závody ve vybrané lokalitě), Free Surfu (ježdění bez rozhodčích a časového limitu - ideální pro romanticky založené jedince) a Multiplayeru (deathmatchový King of the Wave, Free Surf a Competition) je tu také volba Pro Surf. Pod tímto zdánlivě neškodným názvem se skrývá rozsáhlá kampaň v podobě mistrovské soutěže sponzorované časopisem TransWorld, ve které se třináct nejlepších surfařů utká o konečné vítězství. Jelikož však jde o akci komerční, předchází samotným závodům ještě fotografování. Již to však představuje pro nezkušeného hráče poměrně tvrdý oříšek - dostat se do hledáčku plavce s kamerou ještě není tak obtížné, ale uchvátit jej nějakým povedeným trikem, aby konečně stisknul spoušť, dá skutečně práci (okamžiky, kdy se v rohu sice objevuje malé okno signalizující zaměření kamerou,
ale foťák ne a ne cvaknout, jsou až nesnesitelně napínavé). Kromě focení je zde ale několik dalších úkolů, za jejichž splnění jsou body, které při určitém počtu automaticky odemknou další lokaci. Náplň jednotlivých úkolů může být všelijaká - od jednoduchých (sjet celou vlnu, udělat kombo se třemi triky...), přes složitější (získat určitý počet bodů, projet nebezpečnou zónou, vyplašit ptáky letící nad hřebenem vlny, proříznout sítě s delfíny...), až po naprosté šílenosti (přeskočit "oliem" bariéru z útesů, udělat daný počet grabových triků nad lodí kotvící u pobřeží...). Rovněž samotné soutěžení není žádný med - v tříminutovém limitu musí závodník "chytit" tři vlny a předvést na každé z nich co nejpovedenější sestavu, kterou rozhodčí ocení příslušnou bodovou známkou. V souboji proti třem dalším sportovcům hraje velkou roli i taktika - může se stát, že nezbyde čas na poslední vlnu (nula bodů zhatí naděje na úspěch), nebo že se na výborné vlně setkají (a po pár sekundách srazí) dva surfaři.
Dobrá, vybrali jsme si závodníka, zvolili pláž, dokonce víme, který z úkolů zkusíme v tříminutovém limitu splnit, takže vzhůru do vody. Ovládání surfaře je poměrně komplikované, a tak není divu, že své uplatnění najdou všechna tlačítka, směrový kříž na přepínání pohledů a jeden z analogových thumbsticků. Chycení vlny se pak odbývá v klasickém sledu - "připádlování" pod hřeben (pokud by se někomu nechtělo pádlovat příliš daleko, může si přivolat "reef girl" na vodním skůtru, která ho zaveze na vybrané místo), efektní otočka, vztyk a hurá na
triky. A právě tady nastane káme úrazu - zvládnutí alespoň základní desítky z třiceti všemožných triků, ať již na vodě nebo ve vzduchu, je celkem náročné a vyžaduje maximální koncentraci (zapomeňte tedy na pohodu - jde doslova o "totální nasazení"). Nestačí totiž jen nabrat přibližný směr a ve vhodné chvíli stisknout tlačítko a příslušně "zakvedlat" s thumbsticekm - vlna se musí doslova přečíst, najít vhodné místo pro trik, získat rychlost a správně všechno načasovat. V opačném případě se milý surfař s mohutným žblunknutím poroučí do vody. Skvěle propracovaný systém comb vypisuje ikonky jednotlivých triků, počítá společné body i násobitel (podle složitosti předvedených fines) a pokud surfař několik sekund nic nedělá, sepíše konečný účet v podobě bodového zisku. Samozřejmě je cílem každého hráče vydržet v jednom combu co nejdéle, aby bylo výsledné bodové ohodnocení co nejvyšší, ale i to může být kámen úrazu - v případě pádu se všechny triky škrtají, takže minuta skvělé akrobacie následovaná chvilkou nepozornosti přijde celá v niveč. Povedená komba rovněž "nabíjejí" stupnici speciálních pohybů, které se dají provést pouze tehdy, kdy je ukazatel na maximu. Nesmírně originálním vylepšením, které ale bude spousta hráčů proklínat, je stupnice "karmy". Podle toho, jak se surfař chová k okolnímu světu (ať již v podobě dalších
surfařů, nebo všelijaké mořské havěti), získává buďto dobrou nebo špatnou karmu a podle toho se k němu také chová okolí. Pokud tedy v zápalu boje narazíte do delfína, nebo "sestřelíte" z vlny kolegu, získáte příliš mnoho špatné karmy a stanete se velmi brzy pochoutkou všudypřítomných žraloků (není nic horšího než ujíždět po vlně před rozběšněným lidožroutem).
Obrovskou předností Transworld Surfu ke kromě nesporné originality zpracování také grafika a zvuk. Zpracování zvlněné vodní hladiny, zejména postupně se zabalující vlny, je doslova pastvou pro oči. Design jednotlivých pláží i jejich vln je natolik rozmanitý, že zkušený hráč dokáže letmým pohledem na surfaře v hloubi "bubnu" spolehlivě určit, kde se právě náchází a jak obtížnou vlnu jede (jestli zeleně označenou jednoduchou, modrou náročnou, nebo červenou nebezpečnou). Grafikům patří rovněž dík za to, že se člověk uprostřed vln necítí opuštěně - všude je spousta ptáků, ryb a vodního zvířectva, nechybí útesy, zbytky německého opevnění, mola, ani světoznámé stavby jako Golden Gate či Alcatraz. Jen s orientací bývá občas problém - ačkoliv navigační šipky k vlnám lze jen chválit, systém
měnících se kamer hráče často rozhodí, nehledě na to, že místy nejsou při jízdě vidět cíle úkolů, což je nedostatek vpravdě kritický. Dobré atmosféře napomáhá i kvalitní soundtrack v podobě několika alb všech možných stylů - od moderního punku (i s mými oblíbenými NoFx), přes rock, metal, rap až po elektronické rytmy. Své uplantnění našel i force feedback - například při průjezdu zavírajícím se bubnem vibrace postupně zesilují a přilévají tak do žil ještě více adrenalinu.
Transworld Surf je (nejen po technické stránce) bezesporu tou nejlepší surfařskou hrou, která kdy spatřila světlo světa. Díky několika motivačním prvkům dokáže hráče doslova "přišpendlit" k židli (kolegové z redakce by mohli vyprávět, jak jsem před obrazovkou proseděl nekonečné hodiny ve snaze konečně přeskočit ten zatracený útes), ale je tu jedno velké riziko. Riziko toho, že spousta lidí po pár cvičných jízdách a splněných úkolech prostě rezignuje na další trénink kvůli přílišné obtížnosti. Přeci jenom existují neméně zábavné hry s podobným námětem (například právě Tony Hawk's Pro Skater 2x), u kterých si člověk může opravdu odpočinout. A teď mne omluvte, musím ještě vyplašit pár racků...
| Transworld Surf | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
