Po totálním fiasku s PSX verzí Rainbow Six, která nebyla zajímavá ani jako doomovka, najal Red Storm pro zde recenzovaný druhý díl jiný vývojářský tým - Saffire. Tato firma je mimo jiné známa zdařilým převodem Rainbow Six pro N64. Musím tu však dopředu zmínit jednu důležitou věc. Jestliže se vám Rogue Spear (dále jen RS) na PC přes své chyby zalíbil a čekáte zde něco v hodně podobném duchu, velkým obloukem se vyhněte PSX a raději sáhněte po RS na Dreamcastu. Možnosti z PC zůstaly na konzoli Dreamcast kompletně zachovány a přes určité výhrady k ovládání pomocí ovladače (zdlouhavé scrolování různými podnabídkami) dostanete do rukou titul, jemuž právem náleží přívlastek taktické akce. Ale to jsem odbočil, vraťme se nyní k RS pro PSX.
Tak především vizuální stránka. Třebaže to zprvu nevypadá, již brzy zjistíte, že se s PC nedá ani trochu srovnávat. Ovšem dívat se na to optikou PC nelze. Nicméně ani s ohledem na výkonnost PSX nedosahuje grafické zpracování nějakých závratných výšek; prostředí je hodně jednoduché (navíc jsou jednotlivé lokace oproti PC dramaticky osekané - například kde dříve byly dveře vedoucí do další místnosti, je nyní holá zeď) a postavy přes svou uniformitu (u vojáků doslova a do písmene) působí často rozpačitým polygonovým dojmem. Jinak očekávejte interakci do té míry, že kulky zanechávají charakteristický otisk na zdech či dveřích a v 
případě oken jdou tyto rozstřelit (ale nikoli rozbít při snaze o prohození granátu). Docela mne potěšila možnost palby přes zavřené dveře, ale v momentě, kdy mne jeden hejhula opakovaně zlikvidoval skrze jinak neprůstřelné schodiště, nabyl jsem dojmu, že pevná fyzikální pravidla nebudou silnou stránkou RS. "Zubatý" engine je tady asi určitým ospravedlněním pro zasekávání se za překážky a objekty, naprosto fatálním jevem je však příležitostné zamrznutí vašeho vojáka na místě, kde s ním nepohnete ani párem pivovarských volů, takže pak můžete buď resetovat misi nebo pokračovat bez jednoho muže dále. Nehezké faux pas. Navrch nevkusné prolínání polygonů, kdy vidíte nohy teroristy skrze podlahu a podobné nedotaženosti - pročež konečné resumé pro grafickou podobu je takovéto: bída s nouzí. Zvuková stránka není špatná, hudební kompozice na pozadí je téměř filmová, byť jsou její vstupy do hry v momentě, kdy se něco bude dít, hodně násilné.
O co tady vlastně jde. V RS máte početné komando vojáků, ze kterých v závislosti na misi vybíráte vhodné typy do nastalé akce. Specialisté se sice dělí do rozličných sekcí jako SNIPER, RECON, ASSAULT apod. - leč žádné výrazné rozdíly mezi nimi nenajdeme. Jde spíše o dojem. V misi pak můžete mít maximálně čtyři muže, rozdělené po dvojicích do dvou skupin či po jednotlivcích do čtyř skupin. Každého vojáka pak dovybavíte dle potřeby:
Po tomto prologu sice můžete ještě naplánovat váš detailní postup danou úrovní, ale tato činnost je ve své podstatě stejně absurdní jako na PC. PSX verze však v tomto ohledu nabízí skvělé vylepšení, kdy v průběhu mise s novou vědomostí o postavení nepřátel a rukojmích lze naplánovat jenom dílčí akci, jejíž silnou stránkou je kooperace vašich oddílů na základě spouštěcího kódu, kdy dokážete na zmiňovaný signál vtrhnout do místnosti ze dvou různých stran ve stejný moment. Jenomže. Uvedený dojem notně kazí spousta nežádoucích elementů. Mapa, na níž při zapauzované hře plánujete žádanou akci, má sice řadu zajímavých možností nastavení, ale při stanovení jednotlivých příkazů vojákům (Cover, Defend, atd.) zde citelně chybí potřebný přehled - nota bene jsou některé prvky obestřeny dlouhou dobu velkým tajemstvím a než přijdete na některé podivné zákonitosti, bude vás to stát spoustu času, úsilí a nervů. Kam se, k čertu, poděl ten skvěle zpracovaný plánovací náhled lokace, jenž 
jsme mohli shlédnout v četných preview? Hybrid, kterýžto nám sem tvůrci podstrčili, je výsměchem vaší snaze o potřebnou orientaci ve 3D prostoru. K tomu ještě za tepla přihodím, že zadávání waypointů má svá citelná omezení, kdy nejenom že nemáte téměř žádnou svobodu jednání, ale navíc se při předdefinovaných waypointech absolutně nemůžete bránit četným úskalím hry. Ani tohle ještě není vše. Mise je totiž pro účely plánování rozdělena na jednotlivé místnosti a rozsáhlejší oblasti dále na jakési obdélníkové úseky. Pakliže tedy plánujete uvedený postup, musíte brát zřetel na směšnou skutečnost, že vaši vojáci se pro splnění zadaných pokynů nejprve navrátí k místu, kudy do lokace přišli a pak teprve začíná celá jejich akce. Legrační? AI vašich kolegů je na tom přese všechno o něco lépe než v případě teroristů, čímž se některé chyby do jisté míry vyrovnávají.
Třebaže tu je vděčný kamerový záběr pohledu, odkud přišla pro vašeho vojáka osudná kulka, v klíčových místech mise (s nápisem Mission Failed) by neškodilo ozřejmení, v čem jste vlastně udělali chybu. Protože leckdy se za nevděčného systému pokus omyl jen zvolna prokousáváte vpřed. Nemožnost uložení rozehrané úrovně tu hodně vadí, nepříjemným pravidlem je též nutnost úspěšného dokončení předchozí mise pro vstup do další v pořadí.
Tady si musíme uvědomit, že neplatí oblíbené schéma sbírání uzdravovaček a následný úsměv na rtech z očí v očí dunivým salvám nepřítele. Jedna či dvě dobře mířené střely a je s vámi amen. Naštěstí při hodně širokém výběru komanda je při častých ztrátách stále z čeho vybírat.
Při zahájení mise ovládáte jednoho vojáka, se kterým v režimu first person postupujete vpřed. Na obrazovce vidíte toliko zaměřovací kříž vaší zbraně a něco málo informací o dění na poli (velká výtka směřuje k absolutně nevyhovující lokalizační mapě). Z PC nám bohužel zmizela možnost vykukování zpoza rohu (velmi citelná absence), přikrčení se (což tolik nebolí, ale příležitostně by neškodilo) a kamerové snímání vojáka ve třetí osobě (proč taky). Škoda - a to tím spíše, že si tvůrci poradili s ovládáním takovým způsobem, že na zmiňované akce tu zbylo na ovladači ještě dostatek volného místa. Plně využitá analogová tlačítka (včetně L3 a R3) s možností libovolné konfigurace - no, to je prostě skvělé. Na druhou stranu se s tím musíte trochu poprat, než se dostanete do rytmu vyvolání rychlého běhu vpřed, strafování a otáčení vojáka. Co vám do krve těžko přejde, je zaměřování. V nabídce Options si můžete nastavit automatické zacílení protivníka, což je vyjma nejtěžší obtížnosti hry celkem pohodová volba. Ale zaměřovat manuálně, no to se na mne nezlobte, ale při citlivosti zaměřovacího kříže je v tomto okamžiku RS těžce nehratelný a takový Alien Resurrection je proti tomu hra, jíž musíte zvládnout s prstem v nose. V uvedeném okamžiku se musíte spolehnout toliko na dobrý plán a důvěru ve vaše spolubojovníky.
Při vedení vybraných oddílů se můžete vystřídat v aktivním velení, které obnáší fyzické ovládání velitele každé jednotky. Takto jste nejprve vojákem v červeném oddílu, jenž za zavřenými dveřmi lokalizuje lelkujícího teroristu. Postavíte se tak, abyste jej v případě otevření dveří mohli mít hnedle na mušce, přepnete se na vojáka modrého oddílu a s ním pak opatrně tyto dveře otevřete. V tuto chvíli vámi strategicky postavený voják z červeného oddílu jednou přesnou střelou okamžitě pošle nepřítele do věčných lovišť. Motivy opatrného 
plížení vpřed a obezřetného likvidování teroristů jsou samozřejmě prima, ale přes možnou součinnost vašich jednotek je spousta misí hratelná i jako "obyčejná" doomovka. Tady pak stačí vyčistit jednu přístupovou cestu, do místnosti s rukojmími hodit Flashbang a na moment oslepené teroristy vzápětí rychle postřílet. Takže, co to tady vlastně máme? Přes jisté taktické prvky plánování misí (hodně krkolomné), přes pěknou součinnost oddílů v akci, které se zpravidla dovedou vzájemně krýt, to zůstává přese všechno střílečkou, byť ne zcela klasickou, v níž musíte vzít v potaz specifická pravidla, snažící se navodit atmosféru reality - marně. Podobně jako u Spec Ops tady máme titul s velmi sympatickým nápadem, avšak v hodně odbytém provedení. Á propos, multiplayer. Jestliže čekáte možnost kooperativního velení dvěma nezávisle na sobě postupujícím oddílům (což by samozřejmě bylo skvělé), musím vás i v tomto ohledu zklamat. Režim pro dva hráče jenom dokresluje povahu RS - je to spíše jen akce šmrncnutá nějakými dobrými nápady, jenž v konečném součtu zůstávají zapomenuty pod lavinou negativ. Jak jsem již řekl, dejte raději přednost Dreamcastové verzi…
| Rogue Spear | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
