Na Dreamcast již vyšla celá řada vynikajících her s automobilovou tematikou. Namátkou jmenujme například rozsáhlý , který podle některých odborníků nepřekonalo ani GT3 na PS2, nebo graficky excelentní . Ve valné většině se ale jedná o dobře známý a zpracovaný námět. Vždy jde o závodění proti skupině protivníků nebo souboj s časem.
Tokyo Highway Challenge 2 se kupodivu nedrží těchto zajetých kolejí, ale snaží se do žánru automobilových závodů vnést nové nápady. Ještě pro pořádek musím uvést, že se jedná již o druhý díl této série. První Tokyo Highway Challenge vyšlo ale pouze v Japonsku a zámoří, takže u nás se s ním nesetkáte. A ještě pro pořádek - pro některé trhy neslo název Tokyo Extreme Racer. Právě v Japonsku zaznamenalo docela slušný ohlas, zejména díky nádherným nočním světelným efektům a skvělé grafice. Nu a „dvojka“ se zajetých principů předchůdce drží jako veš v kožichu staré baby. Základní princip „vyzývacích závodů“ (vysvětlím později) zůstal zachován, ovšem podstatně bylo rozšířeno vylepšování a upgrade vozů ve vaší garáži.
Na začátku vaší kariéry neohroženého dálničního závodníka si musíte samozřejmě nejdříve koupit vůz. Zkraje máte ale dosti hluboko do kapsy, proto si můžete dovolit pouze nejlacinější a málo výkonné „šunky“, kterých je ještě velmi omezený počet. Nakonec si jednu
z nich vyberete, upravíte zatím jen mírně její vnější vzhled a hurá vydělávat penízky.
K získávání slušného balíku peněz je zde určen hlavní režim nazvaný Quest. V něm se přesunete do vybraného úseku rozsáhle zpracované tokijské dálniční sítě a v klidu se kocháte při noční jízdě krásami bohatě osvětlených cest. Ale na vaší mapce mimo trasy vidíte také vozidla ostatních účastníků provozu, kterým v žilách koluje podobně zpěněná krev jako vám. Jsou to majitelé různě nadupaných automobilů, hladově čekající na jakoukoli výzvu k boji. Tato výzva spočívá v tom, že se dostanete do závěsu za tohoto řidiče a pomocí blikání dálkovými světly ho vyzvete na řidičský souboj. Tito adrenalinu lační piloti jsou označeni kromě pozice v mapě také malou šipkou nad jejich hlavami, takže jsou snadno rozpoznatelní od poklidných svátečních řidičů a nelze je přehlédnout. Když protivník vaši nabídku přijme, na znamení také zabliká ukazateli směru a závod může začít.
Cíl tohoto klání je velmi jednoduchý. Každý ze soupeřících automobilů má na horní části obrazovky podlouhlý graf, který přeneseně zobrazuje jeho vzdálenost od protivníka. Když se jeden z vozů začne vlivem rychlé a přesné jízdy vzdalovat, jest toto indikováno právě zmenšováním stupnice pomalejšího vozu. Až graf zmizí zcela, je tento vůz poražen a závod končí. V případě vaší výhry vyinkasujete obnos do kasy, ale jestli naopak prohrajete, odejdete s prázdnou. Tímto způsobem se projíždíte po Tokiu, hledáte protivníky k poražení, při dobré náladě je vyzýváte na závod, který eventuelně vyhrajete a konto se vám utěšeně zvětšuje. Čím více se vzdálíte od protivníka, tím větší je pak zasloužená odměna. Zřejmě si správně v této chvíli
kladete otázku, k čemu jsou takto „poctivě“ vydělané peníze užitečné. Za prvé se vám postupně zpřístupňují dříve nedostupné vozy jako bonus, a za druhé si za ně můžete koupit novou a silnější "káru". Nebo lze rozsáhle upravovat tu stávající až do té míry, že by ji ani vlastní výrobce nepoznal.
Další podstatnou část této hry budete totiž trávit u všelijakého nastavování a ladění vašeho miláčka. Možnost úprav garážovaných automobilů v osobním vlastnictví je zde dovedena k maximální dokonalosti a snese právem srovnání s trilogií Gran Turismo na Playstation. První věcí, kterou lze v garáži udělat je výměna vozu. „Auťák“, s nímž jste právě dojeli, si zde můžete vyměnit za jiný z vaší sbírky a příští závody jet s ním. Nejrozsáhlejší položkou v servisním menu je nastavení vybraného vozidla. Změnit tu můžete odezvu brzd i řízení, měnit poměr hmotnosti na jednotlivé nápravy, převodové poměry, nebo tvrdost tlumičů. Part Shop podle svého názvu slouží k nákupu rozličných částí a dílů, kterých je v nabídce několik stovek. Od jednodušších položek jako je změna barvy, nákup či vlastní editace obtisků na karosérii, až po lahůdky jako jsou nové elektrony, turbo, nebo sportovní tlumiče. Každý automobil provází při jeho úpravách podrobný výkonový graf, kde je přesně vidět vliv zvolených vylepšení na jízdní výkony. Dokonce si můžete vlastní vůz pojmenovat dle libosti nebo zvolit vlastní poznávací značku.
Kromě zmíněného hlavního režimu je zde také Quick Race, ve kterém se bez složitého nastavování parametrů vrhnete přímo do víru velkoměsta v soubojích s protivníky, kteří jsou úměrně s vaším postupem stále více obtížnější. V této části si také můžete přizpůsobit vybrané vozidlo své fantazii, podobně jako v Questu. Zde si ale vybíráte z několika předvolených tuningových sad obsahujících kupříkladu různé disky, spoilery a přítlačná křídla. Nechybí také tradiční a nudná volná jízda ve Free Ride a souboj na čas, v němž se snažíte projet uzavřený okruh na dálnici v co nejkratším limitu. Jelikož na silnicích chybí provoz, je tento režim snad ještě nudnější než předchozí Free Ride.
Veškerý vozový park je rozdělen do tří výkonnostních tříd. Třída „C“ je nejslabší. Najdete tu auta jako Mazda MX 5 či Toyota MR2. Prostřední třída „B“ už je docela slušně rychlá i bez úprav. Zde je například Mitsubishi FTO, nebo různé modely sportovních Nisanů. Konečně poslední a nejlepší je „céčko“ ve kterém jsou supersporty jako hliníková Honda NSX a Toyota Supra. Na začátku je v každé ze tříd po osmi automobilech. Další lze odemknout při postupu v Questu, nebo v rychlém závodě. Autoři bohužel do hry nezahrnuli licence od výrobců, takže jsou všechna auta pojmenována pouze kódem z písmen a číslic.
Celé herní prostředí tvoří již řečená síť tokijských dálnic se soustavou tunelů a nadjezdů, po kterých
se jezdí pouze v noci. Je sice chvályhodné, že autoři přenesli do hry skoro sto mil vozovek, ale po několika hodinách „civění“ do černé obrazovky vás závodění asi rychle přejde. Silnice jsou velmi detailní a provoz na nich je také značný, ale jisto jistě hra právě díky jízdě pouze v nočním čase a na rovných dálničních úsecích začne po chvíli nudit.
Zato grafické ztvárnění je spolu s Le Mans asi nejlepší, co lze na Dreamcastu spatřit. Je nesmírně precizní, jemné a dostatečně rychlé. Váš vůz i ostatní auta jsou vyvedeny s velkou dávkou pečlivosti a je radost se na ně dívat. Přes zadní sklo například vidíte obrys řidiče za volantem a dokonce lze v některých modelech spatřit i osvětlení palubní desky. Zrcadlení světel pouličních lamp, které v pravidelných intervalech prosvětlují silnici je taktéž lahodou pro oko. Prostě a jednoduše se na to lépe dívá, než hraje. Jedinou výtku si zaslouží občasné doskakování pozadí, které skoro ani nepostřehnete, protože ve tmě je to velmi málo zřetelné. Zvuků je za jízdy pomálu, kromě vrčení motoru vozů na dálnici již nic jiného neuslyšíte. Multiplayer tu zcela jasně a zřetelně výrazně chybí, což je velká škoda, protože by to mohlo oživit a prodloužit potěšení z jízdy, jež díky řádné porci stereotypu rychle vyprchá.
Sice nelze upřít tvůrcům nápad s „vyzývacími“ závody, ale i přes nádhernou realistickou grafiku a velmi pěkně propracovaný systém zlepšování automobilů se tento titul po pár hodinách hraní propadne do pasti monotónní jízdy a nudy. Tedy do „trojky“ to chce více invence pánové…
| Tokyo Highway Challenge 2 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
