Na PlayStation existuje celá řada velmi kvalitních sérií s automobilovou tématikou. Punc kvality si udržují po léta například seriál Need for Speed od Electronic Arts anebo pomyslný král automobilových závodů na PS Gran Turismo, zejména jeho druhé dějství. Závodění s auťáky je na šedé krabičce opravdu velmi populární, a tak se před několika lety rozhodl anglický vývojářský tým Codemasters nezůstat pozadu a začít s vývojem automobilových závodních her na PlayStation. Nezačal opatrně sondovat trh s jediným titulem jako většina ostatních, nýbrž se odvážně pustil do boje rovnou se dvěma řadami her na čtyřech kolech. Pro svoji první sérii směle oslovil Colina McRaye, jezdce mistrovství světa v automobilových soutěžích, který je na Britských ostrovech nesmírně populární. Tak vyšlo Colin McRae Rally, které stanovilo nová měřítka v realitě ovládání automobilových simulátorů, a nedávno také druhý díl úspěšně navazující na svého předchůdce. Při hledání námětu pro svoji druhou řadu automobilových simulátorů nemuseli chodit u Codemasters příliš daleko. Obstarali si totiž oficiální licenci britského mistrovství cestovních vozů BTTC. TOCA Touring Car Championship byla proto pojata jako realistický simulátor se všemi pravidly, vozy a okruhy skutečného šampionátu. Druhý díl potom gradoval neskutečně přesným chováním vozů, změněnými pravidly a důsledně vylepšenou grafikou.
Po vypuštění tohoto dílu si Codemasters lámali hlavu jak dál. Udělat hru podle další sezóny BTTC by asi nebylo to pravé, protože se v ní moc nezměnilo. Okruhy zůstaly stejné a navíc se zmenšil počet startujících vozů. A tak opustily hranice Britských ostrovů a pojali následující titul série jako závody cestovních automobilů na světových okruzích s motivujícím režimem kariéry. Opuštění ostrovní licence je znát, protože nám TOCA World Touring Cars od svých dvou starších bratříčků opravdu vyrostla.
Můžete si vybrat z 23 světových závodních okruhů ve 13 zemích a projedete 4 kontinenty. Většina těchto tratí je obrazem své skutečné předlohy, takže navštívíte například Laguna Seca Raceway známou z Gran Turisma 2, slavné německé okruhy jako Hockenheimring, nebo Nurburgring, ale také italskou Monzu a nesmí chybět tradiční domácí okruhy britského mistrovství cestovních vozů známé z minulých dílů této řady. Automobilů je také požehnaně. Na výběr máte 58 závodních speciálů i klasických cestovních vozů, ovšem ty pravé skvosty dostanete až v průběhu hry za dobré umístění. Tak můžete začít s malým Peugeotem 306, přejít na Fiata Mareu či Ford Mondeo, pokračovat s BMW 328, Lexusem GS 300 a končit bouráky jako Dodge Viper nebo luxusním Bentley Hunaudieres. Celkem tedy 28 známých výrobců automobilů z 8 zemí, Škodovka ale ještě mezi ně nepatří.
Herní režimy jsou vesměs totožné s ostatními hrami automobilové branže. Pro nedočkavé je tu rychlý závod, kde se vám náhodně vybere kombinace okruhu, závodního vozu i povětrnostních podmínek a můžete závodit. Více vlastní invence využijete ve volném závodu, ve kterém se dá zvolit okruh, počasí i vůz podle chuti. K dispozici je i možnost sestavení malého šampionátu, kde si podle libosti zvolíte počet závodů včetně tratí, na kterých se bude jezdit. I zde nechybí tradiční souboj s časem, při němž potkáte svého „ducha“ a kupodivu i soupeře, s kterými se můžete měřit. Svůj nejlepší čas si samozřejmě můžete uložit na paměťovou kartu a porovnávat s kamarády při závodním dýchánku u nich doma. Nejvíce zábavy ale nabízí šampionát, kde se z neznámého začínajícího jezdce národních soutěží postupně vypracujete do kontinentálního poháru, abyste skončili jako uznávaná hvězda mistrovství světa cestovních automobilů na okruzích.
Struktura soutěže je velmi jednoduchá a účelná. Na začátku vaší budoucí hvězdné kariéry si můžete vybrat ze tří národních mistrovství, ve kterých usilovně sbíráte body potřebné pro postup do prestižnějších pohárů. Ovšemže bodíky získáte pouze za jedno z předních umístění při závodech, loudové si mohou o úspěšné kariéře nechat zdát. Do národních mistrovství patří sedm seriálů, například šampionát Německa nebo australské mistrovství cestovních vozů. Zvolíte si vaše oblíbené teritorium a zúčastňujete se závodů, kde vyděláváte body. Pokud se vám zalíbí v jednom z šampionátů,
není nic jednoduššího, než zde zůstat a jezdit několik sezón po sobě, a to i za různé závodní stáje a značky. Když vyhrávám, tak kam bych chodil, že? Známé pořekadlo ale praví: “s jídlem roste chuť ” a tak při kvalitních výsledcích si postupně dle libosti můžete zajezdit i v ostatních soutěžích a získávat tituly po celém světě. Úspěšný jezdec se podobně jako dobrý hokejista doma dlouho nezdrží, tudíž po nasbírání dostatečného počtu bodů okamžitě přestupuje do respektovaného mezinárodního mistrovství cestovních vozů, které se jezdí ve třech světadílech. Zde je ale tvrdá konkurence, protože každý z jezdců již netrpělivě pomýšlí na účast v nejprestižnější soutěži nazvané World Touring Cars, která je světovým šampionátem a snem každého pilota. Počet vydělaných bodů potřebných pro postup do vyšších soutěží je samozřejmě závislý na šampionátu, do kterého chcete postoupit, takže například za dvě druhá místa v Německém mistrovství získáte 64 bodů a pro postup do mezinárodního mistrovství je zapotřebí nejméně 140 bodů. Na tomto příkladu je patrné, že pro nasbírání cenných bodů musíte jezdit opravdu na doraz a určitě několik sezón vás diváci uvidí v jednom seriálu, než se vám podaří přestoupit do vyššího. Za přední umístění nezískáváte jenom body, ale také se vám postupně plní garáž bonusovými vozy, ve kterých se můžete v klidu projet alespoň v přestávce mezi závody a různými specialitkami pro zpestření nudného závodního chlebíčku jako třeba „forsáž“, s jejíž pomocí dosáhnete nadpozemské rychlosti, která se velmi dobře hodí pro totální demolici vašeho automobilu, protože uřídit takto vybavený vůz bez znalosti manévrů s nadzvukovou stíhačkou je zhola nemožné. Malou třešničkou je pak vaše jméno natisklé na zadním okně závodního vozu, s nímž právě závodíte.
Ani začátky nejsou pro nezkušené piloty rajskou procházkou, protože majitelé závodních týmů k sobě nevezmou jen tak někoho, kdo by pošramotil jejich pracně získanou pověst u fanoušků. Musíte je přesvědčit, že vy jste ten pravý, kdo patří do jejich týmu. Uděláte to tak, že splníte limit vybrané stáje, kupříkladu zajedete při testovací jízdě domácí okruh týmu za požadovaný čas. Jen tak vás angažují pro nadcházející sezónu. Když se pak do stáje vracíte, třeba z jiného angažmá, testy samozřejmě znovu dělat nemusíte. Aby toho nebylo málo, musíte ještě při šampionátu splnit náročné požadavky týmu, důležité pro úspěšné absolvování sezóny a inkasování bodů. Takže při japonském národním mistrovství musíte nejméně tři závody z šestidílného seriálu skončit na „bedně“, jinak nedostanete zaplaceno. Při některých podnicích je předepsaná zastávka v boxech, to se dozvíte vždy před zahájením závodu spolu s aktuální povětrnostní situací a leteckým pohledem na okruh. Na procvičení znalosti trati máte zkušební jízdu, která se dobře hodí i pro testování vašeho vozu při nastavování jeho parametrů. Není sice tak obsáhlé jako u Gran Turisma, ale je plně postačující. Nastavit lze tuhost tlumičů i stabilizátorů, typ pneumatik, převodové poměry u ručního řazení, automat je také k dispozici, dále přítlak křídla a poslední je volba brzdného poměru. Vše je co nejvíce jednoduché a přehledné, tudíž se práce v depu nemusí bát ani naši méně technicky vybavení spoluobčané. Když máme vůz vyladěný a trať je nám dobře známa, rychle nahlédneme na svojí pozici při startu a můžeme vyrazit na trať. Podivné je ale řazení na roštu v pozdějších závodech. Stalo se mi, že jsem vyhrál závod, a v dalším podniku jsem nestartoval z prvního místa, jak bych předpokládal, nýbrž někde před polovinou startovního pole. Hře by jistě více prospělo zařazení kvalifikace místo tohoto systému.
Ale teď již vidíte semafory, červená, zelená, start! Diváci bouří, rozjíždíte se na plný plyn a stejně jako někteří z tuctu soupeřů jste v zápalu boje zapomněli na drsnou šikanu po cílové rovince. Ještě stačíte na poslední chvíli strhnout volant, protože před vámi odlétají vozy do písku, ale někdo z ostatních závodníků vás nabírá zezadu a postrkuje do zvířeného prachu. Okamžitě vám demoluje zadní nárazník i s koncovými světly. Vjíždíte zpátky na trať a nadáváte, protože nárazník vám plandá na jednom šroubečku, až se od něho jiskří, a soupeři před vámi jsou v nedohlednu. Ovšem zahřeje vás, že takto rozbití nejste sami. Váš týmový kolega, který s vámi soupeří o pozici jedničky týmu, má vymlácená skla a upadlá zpětná zrcátka, jen ať se pěkně provětrá, pomyslíte si. Jste zpátky na silnici a snažíte se dohnat vozy před vámi, nárazník vám už upadl a někde zůstal ležet na vozovce, jen do něj příště nenajet, aby vás to moc nezpomalilo. Občas míjíte kolegy, kterým je silnice malá, tu zas někomu ulétla celá přední kapota a vy jste zjistili, že nemáte už ani přední nárazník, tak rychle do boxů, snad to spraví.... Takhle to v této hře skutečně vypadá, konečně jsme se dočkali pořádných kolizí a bouraček.
Tak realistické demolování vozů nenabízí zatím žádná jiná závodní hra na PlayStation. Přední i zadní nárazník, zrcátka, kapoty, skla, světla a další části lze zanechat na vozovce po kolizi, plech se realisticky mačká, a když to napálíte do bariéry z pneumatik, vystříkne z nich voda.
Opravdu není lepší pocit, než když vám v poslední zatáčce před koncem závodu, když jste již řádně rozbití, neopatrný soupeř ustřelí kolo a vy jste nuceni přijmout nevděčnou roli jiskřící prskavky pomalu se šinoucí k cíli. Simulaci reálného poškození vozů,
kterou Codemasters použili již u prvního dílu TOCA i Colina McRay Rally, zde dovedli skoro k dokonalosti. Musíte se velmi snažit jet čistě, protože sebemenší střet se soupeřem, či překážkou se okamžitě projeví na jízdě vašeho vozu. Tvrdým oříškem je pak městský okruh ve Vancouveru s úzkou bariérami ohraničenou silnicí, kde neopatrné najetí do úzké zatáčky spustí lavinu šrotu, za kterou se nemusí stydět ani Destrukční Derby. Pak pomůže již jen usilovné šněrování po vozovce s rozmláceným vozem, který jen s obtížemi udržíte v přímém směru, aby vás podobně postižení soupeři nepředjeli. Takovéto lahůdky si pak můžete podrobně prohlédnout v Replay, popřípadě si je uložit. Při jízdě si volíte z pěti pohledů na trať včetně kamery z pozice řidiče, kde rozeznáte skutečné přístrojové desky jednotlivých vozů.
Grafika hry je absolutně skvělá, na každém kroku vidíte mimořádný cit pro detail. Při pohledu uvnitř vozu se pohybují ručičky přístrojů, vidíte „svoje“ ruce, jak řadí, a při dešti vám stírá stěrač čelní okno, ovšem jen do té chvíle, než ho rozbijete. Do automobilů je vidět, rozeznáte ochranné rámy a řidič hýbe volantem podle natočení kol. Jak brzdíte nebo přidáváte plyn, poznáte na pohybu kamery vpřed či vzad. A při Replay si všimnete brzdových kotoučů, které se při intenzivnějším brždění rozžhaví do ruda. Závody v noci s osvětlením trati i vozů a zejména za soumraku jsou pak opravdovým zážitkem pro oči. Detailní a ostrá grafika ale nikterak hru nezpomaluje. Na trati se najednou pohybuje množství vozů při slušných třiceti snímcích za vteřinu a vše je dobře plynulé.
Zážitek pomáhá umocňovat kvalitní zvuk, který se postará, abyste rozlišili soupeře jedoucí za vámi, auta mají slušný rachot motoru a diváci tvoří halasný doprovod při závodě. Bohužel jednu chybičku jsem našel. Při dlouhé jízdě se zapnutou „forsáží“ za účelem totálního zdemolování vozu se mi sice podařilo udělat z mého auta pojízdné vrakoviště, nicméně jsem nedokázal utrhnout poslední visící kolo. Třeba se to povede vám, když si tuto hru zahrajete, protože jinak přijdete o napínavý zážitek z nejlepší silniční automobilové hry na PlayStation. Ano, troufám si to tvrdit, protože TOCA World Touring Cars překonává požitkem a grafikou i slovutné GT 2 a vizuálně dokonalý Ridge Racer Type 4 vám zase nenabídne takovou rozmanitost a dlouhý karierní režim. V tomto třetím díle silniční série dokázali Codemasters perfektně skloubit grafickou vyzrálost a reálné provedení s návykovou hratelností, při které se budete třást, abyste dojeli závod na slušném místě.
| TOCA World Touring Cars | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
