Výraz celovečerní sci-fi jsem použil záměrně, neboť hru, jež by v takové míře byla proložena videosekvencemi, snad nikdo neuzřel. Ale nikdy to není na škodu, pokud sekvence k něčemu vypadají a mají smysl, což je v tomto případě nesporný fakt - většina videí je vytvořena až tak dokonale, že člověk nabývá dojmu spíše sledování výborného filmu.
Je dost sci-fi her, ve kterých likvidujete všelijaké vetřelce za pomoci různých zbraní. A samozřejmě jejich kvalita odpovídá úsilí vývojářů o vytvoření kvalitní hry.
V tomto případě toho programátoři moc nenaspali (a mimochodem já také ne). Protože zde recenzovaný thriller, o kterém se mluví jako o hororové akci, se mi sice příliš strašidelný nezdál, jenže to trvalo jen do chvíle, než jsem zhasnul světlo v místnosti a regulátor hlasitosti u zesilovače s výkonem 5x100W se vydal na dlouhou strastiplnou pouť směrem vpravo. To, že všechny hry pro Xbox jsou v Dolby Digital je věc jedna, ale zvuková kulisa, která dává ty „správný grády“ všem audiovizuálním počinům je věcí druhou.
A tady se za zvuk platily velké peníze, dokonce si myslím, že se na ničem nešetřilo. O tom ostatně mluví fakt, že dabingu se účastnily takové postavy filmového světa jako Lance Henriksen (Aliens, seriál Millenium) či Clancy Brown (Starship Troopers).
Ostatně na MTV jste mohli vidět klip od rockové kapely Breaking Benjamin, který je natočen jako mix in-game záběrů ze hry a digitálně upraveného výstupu skupiny.
No a pánové (i dámy?), právě skladbami této kapely jsou ozvučeny části hry dech beroucím způsobem. Jdete chodbou vesmírné stanice, slyšíte bzučení elektronických zařízení, neznámé zvuky jen umocňují atmosféru, otevíráte dveře a v tom to přijde. Kamera se odlepí od zátylku hlavní postavy a rozjede se po místnosti za asistence těch nejlepších skladeb od Breaking Benjamin. Tady prostě každému zatrne. Začíná akce - vyčistit lokalitu od zástupců rasy, jež silně připomíná svým vzhledem a chováním Vetřelce. Do momentu, než vystřílíte stovky nábojů či než zemřete tu máte super rockový koncert v obýváku.
Při audiovizuální prezentaci hry se zašlo tak daleko, že toto dílo podporuje HDTV (televize s vysokým rozlišením - v Americe už běžná věc, u nás přeji šťastným a bohatým majitelům skvělý zážitek.). No a co hra jako taková?
Vesmírná základna, napadení lodi zákeřnou formou mimozemského života, láska (to opravdu také), spousta zbraní, noční můry, málo přátel - neboli hlavní hrdina je prakticky stále sám. Scénář je víceméně jak to většinou bývá slušný, ale pocitu z toho, že už jsem to někde viděl, se asi nezbavím. Je zde několik maličkostí, jež ho o něco vyzdvihují, avšak nic geniálního nehledejte.
Systém ovládání. Zde bych se rád pozastavil. Tvůrci se dle mého názoru snažili vytvořit pro hráče co nejdokonalejší prostředí pro ovládání tím, že se pohled kamery automaticky mění podle momentální lokace. Např. v některých místech máte statickou kameru á la Resident Evil, v jiných jede kamera v klasickém third person a nechybí ani first person. Potíž je však v tom, že se ze statické kamery nemůžete přepnout a co je horší, žádný z kamerových náhledů na dění nepracuje nijak extra, takže procházení zdejším komplexem dá, než si zvyknete, pěkně zabrat. Já osobně jsem se na začátku cítil jako bych měl na krku krunýř.
Potěší vlastnost za běhu (i do stran - pokud máte cíl na mušce) střílet a měnit zbraně, ale z pohybových vlastností je to asi vše, neboť ústřední protagonista neumí přeskakovat překážky, přikrčit se, o plížení se ani nebudu zmiňovat. Za to se musí vzít v úvahu rozličnost zbraní, které nejenže postupně vylepšujete skrze všude se povalující chipy, ale pár si jich smontujete z nalezených předmětů sami. Mimochodem, budete mít k dispozici i mnou milovaný raketomet, u nějž se po výstřelu přepne pohled na kameru ve špičce rakety - a tu pak ovládáte až k cíli.
Nepřátelské kreatury jsou výtečně navrženy a zpracovány, prezentace jejich vraždících schopností na některých in-videích v misích je omračující. Leč, a to je asi na celé hře to nejhorší, jejich inteligence je hluboce pod hodnotou IQ vesnického voříška bez „papírů“. Někdy vás neuvidí, ani když si na ně zrovna nabíjíte brokovnici ve vzdálenosti pěti metrů a jindy se nedovedou domluvit mezi sebou, byť jsou v přesile tři na jednoho. Velmi nevyváženě potom působí „bossové“, u některých z nich se totiž opravdu zapotíte.
Naštěstí jsou do hry vkusně implantovány logické prvky, které RLH dělají daleko hratelnější. Ať už se jedná o celkem standardní hledání hesel k terminálům, kombinace spouštění různých elektronických systémů s výsledným mnohdy drticím dopadem, či výborně vymyšlené programování typických Star Wars droidů, kteří se využívají na vlákání do pasti, či přímé zneškodnění zmutovaných monster. Důležité je také vědět, že různé předměty jako lékárny, hesla, rozličné kódy, chipy a další propriety nejsou během vašeho putování na dálku vidět, tudíž je potřeba pečlivě procházet všechna místa a až žlutá ikona zasignalizuje blízkou přítomnost nějakého předmětu, co by měl doplnit váš inventář.
Na RHL se mě osobně nejvíce zamlouvala atmosféra, ta se opravdu dá téměř krájet, nicméně sedm zdejších misí jsem prošel za relativně krátkou dobu. Hratelnost je navzdory všemu také celkem dobrá. Graficky a ovládáním se mi jeví nejblíže pro přirovnání loňský (bože, to to letí) The Thing, tedy s tím rozdílem, že u RHL je ovládání celkově vyřešeno (dle mého názoru) nedobře a to platí i pro práci s menu. Ale snahy o vytvoření filmové hry si cením, i když výsledek není to, co
bych mohl nazval skvělou akcí. Takže shrnuto a podtrženo:
Hodně slušná gamesa s horším ovládáním a nevyrovnanou inteligencí nepřátel, zato s luxusní atmosférou a ještě lepším ozvučením. S klidem doporučuji hlavně milovníkům sci-fi.
| Run Like Hell | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
