Za zavřenými dveřmi na stánku společnosti SCI jsme měli možnost poprvé vyzkoušet, jak velkou konkurencí pro zavedené série Colin McRae a WRC bude právě nově i závodní hra pod záštitou bývalého mistra světa. A je potřeba říci, že to zatím vypadá, že tato hra do pořadí na stupních vítězů mezi rallye opravdu promluví.
Začátek prezentace byl ovšem poněkud netradiční. Dokonce se nebojím říci, že byl ubohý, sociální, budgetový a zasmrádlý. Představte si, že vlezete do malé plastové kóje s televizí, Xboxem, jednou hodně solidní čičinkou a malým tlouštíkem, který má na hlavě hodně násilně vytvořeny módní gelové bodliny. A teď si navíc představte, že je to tam „voní“ zhruba tak, jako by tam před deseti minutami skončily cibulové hody. „To jsme si zase naběhli“, řekli jsme si a pokorně vlezli dovnitř. Přeci jen, ona asistentka nebyla vůbec marná.
Tlouštík začal chrlit jednu „úžasnou novinku“ za druhou, navíc o poměrně nezajímavě se tvářících válečných titulech Mindway a Conflict: Vietnam. Zlatý hřeb rána (bylo něco málo před polednem) však přišel na konec Richard Burns Rally.
Jako první na řadu přišly klasické propagační řečičky o tom, jaká to bude pecka, jak jsou proti tomu všechny rallye hry směšné a jak RBR nastaví úplně nové standardy v závodním hraní. Vrchol pak bylo prohlášení, že jak Colin McRae, tak dokonce i série WRC jsou jen bohapusté arkády a že SCI chce udělat opravdu realistickou hru. Upřímně řečeno, kdyby se zrovna zrovna přede mnou neskláněla ona šikézní asistentka (jmenuje se Emily) pro vizitky, už by mě tam nikdo neviděl. Ovšem já bych zase neviděl v akci RBR a ani bych si ho nezahrál. Ono je totiž nepopiratelným faktem, že tvůrcům se podařilo najít způsob, jak zpracovat rallye ještě jinak než konkurenční série.
A když na to přijde, tak i WRC 4 (zhuštěné poznatky z hraní v některém z následných souhrnných článků) se proti Richardovi jeví skutečně poněkud arkádověji. Věřte nebo ne. „Hlavní myšlenkou RBR je důraz na realitu,“ zaslechli jsme. Heh, to říká každý, pomysleli jsme si vzápětí. Předváděčka ale ukázala, že na těchto slovech něco bude. Dozvěděli jsme se rovněž, že rallye závody jsou specifické tím, že se jezdí po úzkých klikatých trasách a že se pracovalo na tom, aby pocit z jízdy byl přesně takový. A zdá se, že se to povedlo. Jak perspektiva kamery, tak celkové zpracování tratí je v tomto ohledu skutečně propracované a máte tedy pocit hodně podobný tomu, jako když jedete ve skutečném autě. Cítíte, že silnice je sice dost široká na to, abyste se tam za běžného provozu vyhnuli i s náklaďákem, ale přeci jen, hnát se tudy na hranici rizika? Paráda.
Co se týče tratí, jsou zpracovány rovněž velice zodpovědně, takže se nebojím prohlásit, ža od dob Gran Turisma 3 je tady první hra, ve které v pohodě dokážete hned napoprvé docela solidně odhadnout délku, ostrost i poloměr zatáčky, čímž pádem se nemusíte mořit s únavným učením tras zpaměti. Navíc zde jdou hodně v klidu rozlišit i menší horizonty, které vypadají hodně reálně, takže ve výsledku máte pocit, jako byste jeli po opravdické, někde skutečně existující silnici mezi vesnicemi. V tomto směru bude tedy RBR zvládnuto podle všeho opravdu hodně solidně.
Náš „prezentátor“ rovněž nemohl opomenout zmínit, že při tvorbě hry samozřejmě spolupracovali s opravdovými jezdci. A ti jim prý jednohlasně řekli, že nezáleží obecně ani tak na rychlosti vašeho vozu, jako spíš na pekelném zrychlení, přičemž nezbývalo než uznale pokývat hlavou (je totiž opravdu dost zbytečné jet typicky třeba italskou rallye s vozem, který sice vytáhne tři sta z místa, ale rozjíždí se deset minut. Důraz na tuto složku hry pak byl patrný při přepnutí kamerového záběru na pohled z vozu (respektive z předního nárazníku). Závodní bestie se rozjíždí tak rychle, že málem podvědomě cítíte, jak vás setrvačná síla tlačí do křesla. To samé s prudším bržděním. Dynamika jízdě nechybí. Pokud se tedy koukáte, jak vám to předvádí někdo, kdo už „v tomhle autě seděl“.
Při první zkušební jízdě ale vyjde najevo, že jen tak každý se závodníkenm asi stát nemůže. Zaprvé se mi tedy zdálo, že vozy jsou poněkud hmotnější než by se mohlo zdát. Při brždění do zatáček a snahách o jejich rychlé projetí smykem, autíčka setrvačně pokračují dál rovně a nějaké hrabání
všemi čtyřmi koly na to nemá moc vliv. Klouzání je zde sice ve výsledku stejné jako všude jinde, ale přeci jen jde v tomto případě o zcela jiný pocit než u značné skupiny závodních her, kdy se zdá, že místo aut po trati krouží lehké papírové krabičky. Člověk ale tak alespoň má o další důvod víc, proč navštívit tréninkový režim, a konečně pochopí, že slova průvodce prezentací: „Moc to nerozpaluj, nebudeš stíhat dobržďovat,“ neproletěla vzduchem jen tak pro nic za nic. Vypadá to to tedy zatím na opravdu hardcore tiul pro virtuální závodníky, přičemž bez solidního tréninku toho evidentně moc nenajezdíte. Škoda jen grafiky, která mohla být o kapánek hezčí, nicméně vyvažuje to skvělé zpracování tratí, které jsou přehledné, čitelné a vůbec je radost na nich jezdit. Pokud ovšem máte zmáknutou techniku jízdy. Napoprvé dojedete asi maximálně k první zatáčce, ale jak známo, trénink dělá mistra, takže je nejvyšší čas začít se připravovat na novou rallye hru, která dle našeho soudu do bojů o první místa v rallye žebříčku určitě zasáhne. Podle toho, co jsme viděli a lehce si zahráli, bude Richard Burns Rally poměrně slušnou štikou v již zabydleném a i vcelku poklidném rallye rybníku.
