Některé konzole odvál čas a hráči si na ně již moc nevzpomenou. Jednou takovou je i handheld, který byl v 90. letech známý jako Supevision. Už od počátku byl koncipovaný jako budgetová konzolka určená těm, kteří si nemohou dovolit o poznání dražšího Game Boye. U něho byla problémem nejenom astronomická pořizovací cena, ale i cena her, která se u nás pohybovala v rozmezí dvou až tří tisíc korun.
Watara Supervision – ohýbací model
Alien na Supervision
Pamětníci si možná vzpomenou, že handheld od Nintenda na našem domácím trhu startoval s hororovou cenovkou 14 990 korun. Byla však nereálná, takže brzy spadla na 9 990 korun a postupně klesala dál. Stejně však šlo pro spoustu, nebo ještě lépe řečeno většinu hráčů o příliš velkou pálku. Zvláště pro ty nejmenší. Supervision byl i poznání levnější. Stejně jako hry. U nás se však oficiálně neprodával.
Handheld za babku
Launchová cena byla v roce 1992 ve Spojených státech 49,95 dolaru. To jsou dnes při započítání inflace zhruba dva tisíce korun. Hry stály v rozmezí od 8,95 do 14,95 dolaru podle konkrétního titulu. Při započítání inflace je to přibližně 400 až 650 korun, což není vůbec špatná alternativa k tehdy o poznání dražší konkurenci. U handheldu byla přiložená videohra Crystball, což je zábavná variace na Breakout nebo pozdější Arkanoid. S levitující plošinou odrážíte balon na kostičky, které postupně mizí. Občas se objeví i tučňáci na odstřel. Je to jednoduchá zábava, která jen tak neomrzí. Každý, kdo si handheld koupil, tak mohl okamžitě hrát.
Game Boy se často prodával v balení s klasikou Tetris, ale také i bez tohoto logického rychlíku. Supervision se za svůj jepičí život dočkal v podstatě dvou podob v mnoha variacích od nejrůznějších firem. Nejslavnější modely pocházejí od východoasijské Watary. Právě tato společnost s nápadem na cenově dostupný handheld přišla a vyráběla ho.
Všechny hry v akci
Ve Velké Británii Supervision distribuoval zase výrobce joysticků Quickshot. Takovýchto lokalizací bylo po světě více. Známější verze konzolky má ohýbací displej, takže si hráč může zvolit hned ze dvou poloh. Druhá tuto vychytávku nemá a na první pohled vypadá designově jako klon Game Boye. Obě verze jsou o poznání větší než konkurent od Nintenda. Technické specifikace u nich zůstaly stejné. Displej má rozlišení 160 × 160 pixelů, což je o něco málo více než u Game Boye, který má 160 × 144 pixelů.
Supervision má stejně jako on monochromatický displej, který dokáže zobrazit čtyři odstíny šedé na zeleném pozadí. Jeho CPU 8-bit 65C02 je taktováno na frekvenci 4MHz. Konzolka má směrový kříž, který je v ohýbatelné podobě handheldu spojený, kdežto v jeho pevné podobě jde o oddělená tlačítka. Akční tlačítka A a B doplňují menší Start a Select. Podobnost s Game Boyem je tady zřejmá.
Hrát lze i na televizi
Nechybí ani tlačítko pro zapnutí, kolečka pro nastavení kontrastu obrazovky a hlasitosti, slot pro cartridge, místo pro čtyři tužkové baterie či zdířka pro připojení adaptéru do elektrické sítě. Původní verzi handheldu lze propojit pomocí speciálního a dosti ohromného modulu s televizí.
Baví vás herní retro? Račte vstoupit |
Obraz se v tomto režimu dokonce pyšní čtyřmi barvami! Ve vývoji byla i vylepšená verze, která přenášela více barev, ale vzhledem ke komerčnímu neúspěchu Supervisionu se na trh nikdy bohužel nedostala. Zde se sluší zmínit, že i Nintendo přišlo v 90. letech s řešením, jak hrát videohry pro handheld na televizní obrazovce.
Pro stolní konzoli SNES vydalo hardwarový add-on nazvaný Super Game Boy. Zasunuje se do místa pro cartridge, přičemž má vlastní slot pro menší Game Boy hry. I toto rozšíření umožňuje hrát na televizi handheldové hry v omezené barevné paletě.
Hry v balení do supermarketu
Hry pro Supervision se distribuovaly ve dvou různých baleních. Jedno bylo ve formě klasické papírové krabičky, to druhé bylo o poznání více šupácké. Jde totiž o plast, ve kterém se prodávají v supermarketech sladkosti nebo třeba baterie. Na rovinu nás toto balení nepřestává udivovat a rozesmávat.
Dobová reklama
Ocenit však musíme plastové kapsičky na cartridge, které se v balení nacházely. Na plastové pidikrabičky pro Game Boy hry však neměly. Chápeme naprosto, kam a na koho Watara mířila. Jen si to představte: jdete si o víkendu pro nákup a u kasy uvidíte hry na Supervision za pár stovek, tak když už tam jste, jednu nebo dvě si vezmete. Bohužel to tak nefungovalo. Videoher pro tento handheld nakonec vyšlo přes šedesát, přičemž některé spatřily světlo světa jen v některém ze světových regionů. Všechny však spustíte na jakékoliv konzoli, region lock nemají. Byly to právě hry, kvůli kterým potkal Supervision brzký konec.
Příliš jednoduché gamesy
Oproti těm z Game Boye byly příliš jednoduché a řada z nich se odehrávala jenom na jedné obrazovce. Většinou šlo o logické tituly, ale i akční, střílečky s raketkou a další žánry. Čím lepší hra, tím je její cena dnes o to vyšší. Hlouposti lze na serveru eBay koupit za pár babek. Nabízí se tedy otázka: má ještě cenu si v roce 2022 tento kus herní historie pořídit? Podle nás nikoliv. Tedy ne pro většinu hráčů. Pokud vás baví retro handheldy, sáhněte raději po rozšířenějším kusu Game Boy nebo Game Gearu od Segy, který má navíc barevný displej. Pro obě tyto konzole se hry dají snadno sehnat i u nás.
Supervision je podle nás vhodný leda pro absolutní retro herní maniaky, jako jsme my. Jde o zajímavý kousek, ale staré hry si lze zahrát jinde lépe. Pokud byste se přece jenom rozhodli sbírku o Supervision rozšířit, budete se muset podívat po hardwaru i softwaru v zahraničí. V Česku se nabídky konzolí ani her prakticky neobjevují.
