RETRO: Hororová klasika Silent Hill 2 předběhla dobu. Jak se hraje dnes?

Vzpomínáte si ještě na kultovní sérii Silent Hill? Hororová klasika představovala naprostou špičku svého žánru a dala také vzniknout jednomu z nejzdařilejších filmů podle herní předlohy. Pokřivený svět Silent Hillu inspiroval mimo jiné i tvůrce populárního seriálu Stranger Things.

Druhý Silent Hill obsazuje v nejrůznějších žebříčcích nejlepších herních hororů všech dob celkem pravidelně jednu z předních pozic. Není se moc čemu divit. Hra byla na svou dobu nesmírně pokroková a kromě děsivého prostředí a dusné atmosféry tehdy nabízela i nezvykle vyspělý příběh korunovaný šokujícím zvratem v samotném závěru.

Hru jsem si nedávno prošel celou na PC, abych otestoval, jak moc tato sedmnáct let stará legenda dokázala vzdorovat zubu času. Je druhý Silent Hill pořád taková nervy drásající pecka, která si spolehlivě podmaní každého fandu herních hororů? Odpověď není úplně jednoznačná, záleží na tom, co je pro vás jako hráče nejdůležitější.

Silent Hill 2 (PC)

Jak jsem vyhrál válku

Musím říct, že tím zdaleka nejhorším a nejnepříjemnějším martyriem se pro mě stal neskutečně úmorný boj se zprovozněním hry na PC. Druhý Silent Hill totiž platformě vzdoruje opravdu vytrvale a během ďábelské optimalizace s vámi bude bojovat na všech frontách. Vzhledem k tomu, že oddaných fanoušků má hra opravdu požehnaně, vznikla pro ni i spousta neoficiálních patchů, kterými hru můžete modernizovat pro hraní na více, či v mém případě spíše méně aktuálních mašinách (užitečný odkaz najdete zde). Jen se připravte na to, že to není vůbec jednoduchý proces a nějaký čas vám zabere testování, jaký zlepšovák si s vaším systémem rozumí a jaký jej pošle tam, kam sluníčko nesvítí.

Silent Hill 2 (PC)

Bohužel pokud byste se snad rozhodli pro původní zážitek co možná nejméně poznamenaný moderními úpravami, starosti s optimalizací vás stejně neminou. Kromě toho, že rozlišení není uzpůsobené širokoúhlé obrazovce, zlobí především zvuk, což u tohoto typu her představuje poměrně zásadní problém. Po vynaložení nemalého úsilí se mi nakonec tuto nepříjemnost podařilo eliminovat a po další sérii frustrujících úprav jsem nakonec vítězoslavně konstatoval, že už ani ty zpropadené filmečky nehyzdí krvavě rudý filtr, který ve hře rozhodně neměl co pohledávat. Poslední nepříjemnost tak představovala skutečnost, že se mi občas zbláznilo ovládání a hra reagovala na stisky kláves s tak velkým zpožděním, že byl problém z ní vůbec vyskočit. Ale nestávalo se to často a vždy pomohl restart hry, takže jsem nad touto radůstkou nakonec raději rezignovaně mávl rukou.

Inu, teď už vám asi musí být jasné, že jsem si ten druhý Silent Hill prostě fakt chtěl zahrát. Je to tak trochu prokletá série (viz rámeček níže). Druhý a třetí díl vyšel v HD kolekci i pro konzole PlayStation 3 a Xbox 360, ale jedná se o dost příšerné remastery, které dodnes představují asi ten nejvíce odstrašující příklad toho, jak by se toto dnes tolik populární řemeslo dělat nemělo. Jinými slovy: pokud nemáte někde zastrčený původní Xbox nebo PlayStation 2 s kopií hry, nic jiného než zápas s PC verzí vám bohužel nezbývá.

Silent Hill 2 (PC)

Dovolená v pekle

Vězte, že pokud se dokážete přehoupnout přes válčení s optimalizací, to nejhorší máte za sebou. Nyní se totiž konečně dostávám ke hře samotné. Silent Hill 2 si vás i po letech dokáže omotat kolem prstu kombinací zajímavých postav, surrealistického prostředí amerického maloměsta a dusné atmosféry přítomné na každém kroku. Příběh je stále vynikající. Hlavní hrdina James Sunderland přijíždí do Silent Hillu poté, co obdrží dopis od své zesnulé manželky Mary. V dopise stojí, že Mary čeká na Jamese kdesi v opuštěném městě, v němž manželský pár kdysi nějaký čas pobýval.

Úvod vás tak bez problémů dokáže vtáhnout do děje, ale co příběh posouvá mezi nejvyšší žánrovou elitu, to jsou především jednotlivé postavy. Dá se říct, že každý, na koho ve hře narazíte, představuje záhadu, jejíž vyřešení tak nějak raději nechcete ani slyšet. Osudy jednotlivých nešťastníků se od sebe dramaticky liší, všichni ale jako by byli do Silent Hillu přivoláni z jakéhosi skrytého důvodu, který je jim všem společný. Ani náhodou to ale neznamená, že by se snažili táhnout za jeden provaz.

Silent Hill 2 (PC)

Psychický stav jednotlivých postav by se dal přirovnat k tikající bombě a o vzájemné důvěře nemůže být vůbec řeč. Místo podpory tu narazíte na stále se stupňující paranoiu, obviňování, urážky i brutální výsměch. Jednou ve vás tito ,,hrdinové“ vyvolávají soucit, za chvíli byste je ale nejraději zabili. Hlavní hrdina James není o mnoho lepší. Rozhodně to není žádný udatný rek vrhající se na pomoc každému, koho ve hře potká. Přestože se občas snaží pomoci druhým, nalezení Mary je Jamesovým jediným skutečným cílem, za nímž se slepě potácí s jistotou rohypnolem zdrogovaného závisláka.

Ruku v ruce s povedeným příběhem jde i prostředí hry, kde Silent Hill dokázal předběhnout dobu. Dnes už bývá poměrně běžné, že se autoři při designování prostředí zaměřují na věrohodnost a detaily a hráčům tak lépe navodí dojem, že se nacházejí na skutečném místě. Silent Hill 2 to umí na výbornou. 

Kupříkladu když se nacházíte v nemocnici, vypadá dispozice budovy tak, jak by vypadat měla. Na jejím plánu najdete přesně ty druhy místností, které byste v takovém komplexu čekali. To platí i pro ostatní budovy, mezi kterými nechybí například opuštěný hotel nebo věznice s popravištěm. Důležitou roli hraje mapa, na níž hra sama průběžně vyznačuje, do kterých místností můžete vstoupit a které dveře mají poškozený zámek, a jsou vám tak nedostupné.

Silent Hill 2 (PC)

Celý průzkum je vlastně taková pátračka po tom, kam vás hra pustí a kam už ne. Působí to sice poněkud uměle a ke konci hry se dostaví určitý stereotyp, ale je to ústupek tomu, aby dispozice působila věrohodným dojmem a jednotlivé prostory přitom byly náležitě detailní. Ještě lépe se přístup autorů promítá do designu venkovních prostranství. Pro potřeby hry je totiž rozloha Silent Hillu vlastně zbytečně velká a do většiny budov vám vstup zůstane zapovězen. Ale jsou to právě detailní, věrohodné kulisy, díky kterým celková iluze herního světa po většinu času funguje i dnes.

Když Quick Save škodí

Kromě průzkumu obsahuje hratelnost ještě dvě neméně důležité složky, kterými jsou hádanky a boj. Obtížnost každé z nich jde přitom poněkud netradičně nastavit zvlášť. Na normální obtížnost jsou hádanky příjemným zpestřením hry, a pokud budete při průzkumu dostatečně pečliví, nejspíše nebudete mít problém. Výmluvné indicie vás navedou na správou cestu a význam a funkci postupně nalézaných předmětů si tak není problém domyslet.

Silent Hill 2 (PC)

Tím největším problémem Silent Hillu je boj, který je na dnešní poměry naprosto mizerný, nedostačující a na poměry hororů ostudně jednoduchý. I zde se na výsledném dojmu bohužel podepsalo i jedno nešťastné specifikum PC verze, a totiž že vám tu autoři dovolí používat neomezený quick save. Aby toho nebylo málo, uzdravovacích lahviček i nábojů jsem měl po celou dobu hraní víc než dost a díky tomu umíral prakticky jen vinou přehnané frajeřiny nebo hloupého experimentování.

Naprosto příšerné jsou pak souboje s bossy. Všechny vypadají asi tak, že vás hra zavře do místnosti s nějakou tou kreaturkou, do níž je třeba napumpovat potřebné množství olova. Občas během střelby přeběhnete z jednoho konce místnosti na druhý, ale tím veškerá taktika končí. A to je velká škoda, protože nápaditý design nepřátel patří i po letech k naprosté špičce. Takový Pyramidhead je přímo legendární. Z výše uvedených důvodů se tak bohužel ze hry vytrácí něco, co je pro survival horory klíčové: napětí a strach o vlastní přežití.

Silent Hill 2 (PC)

Silent Hill 2 je zkrátka z dnešního pohledu hororem se zapnutými bezpečnostními pásy. Podmanivý svět hry a všudypřítomný pocit nereálna v člověku neustále navozují dojem, že celá hra je vlastně jedna velká noční můra hlavního hrdiny. A Jamesovu pochmurnou cestu za rozhřešením korunuje zdrcující závěr, jenž donutí i ty největší abstinenty sáhnout po sklence něčeho ostřejšího. Ale zamrzí, že toho zdaleka nejnebezpečnějšího nepřítele pro vás v Silent Hillu představují roky znásobené technické problémy, kterými tahle pozapomenutá klasika trpí na osobních počítačích.

Co je (a co mohl být) Silent Hill

Jen málokterá herní značka si za dobu své existence prošla tak velkými výkyvy popularity a celkové kvality. Inovativní jednička vyšla na začátku roku 1999 ještě na původní PlayStation. Hráči byli tehdy namlsaní ze superhitu jménem Resident Evil 2 a netrpělivě čekali na chystanou trojku. Jenže firma Konami stojící za Silent Hillem si sice vybrala technicky vzato stejný žánr jako jejich kolegové z Capcomu, ale svou novinku pojala výrazně jinak.

Zombíky a nervy drásající akci v Silent Hillu nahrazoval příběh daleko více ovlivněný náboženstvím a okultismem. Ačkoliv i v Silent Hillu jste bojovali s monstry, hra kladla větší důraz na hrůzu z neviděného. Ulice města halila hustá mlha, při prozkoumávání temných chodeb jste se neobešli bez baterky a na blížící se nebezpečí vás upozorňoval hrozivý šum rádia. Kromě toho se hra proslavila i kvalitou filmečků, které byly na svou dobu špičkové. Proslulým se stal i soundtrack, o nějž se v sérii pravidelně stará mistr Akira Yamaoka. Silent Hill se tak brzy stal kultovní záležitostí a hra se díky tomu dočkala i dvou neméně kvalitních pokračování. Po fantastické trilogii však začal Silent Hill pomalu ustupovat směrem k průměrnosti. 

Čtvrtý díl s podtitulem The Room byl zajímavý alespoň tím, že jste se ve hře neustále vraceli do zamčeného pokoje, kde se hra přepínala do pohledu z vlastních očí. Poté se vývoj her přesunul z Japonska na západ. Odbočka Silent Hill: Origins pro PSP a PS2 byla hodocena kladně spíše proto, že to byla ucházející hra určená primárně pro hadheld. Ani regulérní ,,pětka“ s názvem Silent Hill: Homecoming sice nedopadla špatně, ale hra byla kritizovaná za nedostatek vlastních nápadů a větší příklon k akci. Značku o něco pozvedl mnohem odvážnější Shattered Memories, který byl primárně určený pro Nintendo Wii. Během hraní jste byli celou dobu neozbrojení a díky pohybovému ovládání dokázala hra zaujmout řadou zajímavých hádanek a originálních mechanismů. Shattered Memories vyšla později také na PSP a PlayStation 2. Zatím poslední velký Silent Hill: Downpour od českého studia Vatra Games sérii bohužel pohřbil. Byl kritizován jak za nekvalitní technickou stránku, tak za důraz na špatně provedené souboje nebo nemotorně podaný příběh. Tu zatím poslední ránu dala sérii otřesná diablovka Silent Hill: Book of Memories vydaná na Playstation Vita.

Značce se nicméně zadařilo na stříbrném plátně a film Silent Hill z roku 2006 s Seanem Beanem dodnes platí za jednu z nejpovedenějších filmových adaptací herní látky. Děj poměrně zdařile kombinoval prvky původních tří her. Film se po šesti letech dočkal i pokračování s Kitem Haringtonem. Úspěch se ale zopakovat nepodařilo a Návrat do Silent Hillu se zařadil k dalším špatným filmům natočeným podle herní předlohy. Rok 2012, kdy kromě druhého filmu vyšly zmíněné hry Book of Memories, český Downpour a zmršená HD kolekce dvojky a trojky pro Playstation 3 a Xbox 360 byl, jak se zdálo, pro sérii smrtící. 

Značka se ale málem dočkala velkolepého návratu. Legendární herní vývojář Hideo „Metal Gear“ Kojima na výstavě E3 v roce 2014 šokoval herní svět oznámením, že vedle MGS 5 pracuje na novince Silent Hills s Normanem Reedusem v hlavní roli. Na hře se měl podílet i oscarový režisér Guillermo Del Toro. Demo z pohledu z vlastních očí nazvané P.T. patří do dnešního dne k jedním z nejděsivějších herních zážitků, které mohli hráči u televizních obrazovek zažít. Jenže vše vzalo za své. Kojima byl z Konami vyhozen a kromě předčasně ukončeného vývoje Metal Gear Solid 5, vzaly za své i plány na slibný projekt s Reedusem a Del Torem. Snad nás utěší chystaný Death Stranding, na němž Kojima pracuje ve vlastním nově založeném studiu. Firma Konami, dříve tolik proslulá právě díky značkám jako Metal Gear, Silent Hill nebo Castlevania, se u hráčů propadla na samotné dno popularity. Bohužel se nezdá, že by to její šéfy příliš trápilo.

Silent Hill (PSX)

Silent Hill (film)

P.T. (Norman Reedus)