Sběratelství je krásný koníček, ovšem při pohledu zvenčí působí často poněkud podivínsky. Záleží samozřejmě na tom, co se stane objektem vášně. Většina lidí si vystačí s běžnými artefakty, jako jsou známky, pivní podtácky nebo sportovní kartičky, což jsou vcelku snadno skladovatelné věci, které navíc díky své široké popularitě postupně rostou na ceně a mohou se tak stát i dobrou investicí.
Takové množství „železa“ něco váží, sběratel se přesto nebojí skleněných poliček.
Jsou však i lidé, jejichž koníček budí spíše rozpaky. Třeba Islanďan Sigurdur Hjartarson už nashromáždil ke třem stovkám sušených zvířecích penisů, Neil Scallan z Velké Británie má doma přes 4 tisíce krabic s hrou Monopoly, i když už je prý dávno nehraje, anonymní uživatel FlipFLopReaper se zase svým pokladem může pochlubit jen na internetu – za unikátní sbírku pilulek Extáze všech možných barev a tvarů by totiž asi ve většině států světa putoval za mříže.
Lidé vzpomínají na obaly od 3D karet minulé dekády. Jsou k smíchu i pláči |
To uživatel sociální sítě Reddit s všeříkající přezdívkou GPU-Collector má slabiny pro staré grafické akcelerátory. Pokud vás počítačový hardware příliš nezajímá, tak vězte, že „3D karta“ je v podstatě jen deska tištěných spojů osázená elektronickými komponenty a mohutným chladičem, tedy vizuálně nic extra zajímavého. Přesto je nadšený sběratel vystavuje v průhledných vitrínách a s každým novým úlovkem se hrdě chlubí.
Nejhezčím exemplářem v jeho sbírce je prý speciální 6800GT od společnosti Gigabyte s motivem legendární střílečky Half-Life.
Jen málokterý z kousků, které shromažďuje už 14 let, má ovšem nějakou větší hodnotu. V drtivé většině jde o běžné, sériově vyráběné produkty, které šlo kvůli jejich rychlému morálnímu zastarávání najít za pár drobných v každém počítačovém bazaru.
Nejcennějším kouskem jeho sbírky je prý 6800 Ultra od společnosti Gainward nebo slavná Elsa Gloria XXL v originálním balení (mimochodem design tehdejších krabic je kapitola sama pro sebe, viz náš článek), jejíž cena se na aukčních serverech pohybuje někde kolem 150 tisíc korun.
Kvůli zisku to však GPU-Collector určitě nedělá, ke starému hardwaru má totiž srdeční vztah. Ostatně zakládá si na tom, že jsou všechny vystavené modely funkční, což zhruba ob rok pravidelně kontroluje tím, že je instaluje do zkušebního retro počítače.
První grafický akcelerátor Voodoo vyšel koncem roku 1995, jako strop si pak GPU-Collector vybral osmou generaci GeForce od Nvidie, což je rozpětí „pouhých“ 11 let. I v tak krátkém období však vzniklo tolik unikátních modelů, že se mu nejspíše nikdy nepodaří sehnat všechny. Vysněným cílem je pro něj GeForce FX 5800 Ultra, jedna z nejhorších karet v historii. Tu si totiž kvůli přemrštěné ceně, nijak zázračnému výkonu a extrémní hlučnosti větráku, který ani tak nedokázal uspokojivě ochladit procesor, koupil tehdy jen málokdo, a tak je dnes obtížné ji sehnat.
Holky na baru asi svojí sbírkou oslňovat moc nemůže, ale na Redditu od podobně „postižených“ nadšenců z celého světa sbírá lajky po stovkách. To je právě na internetu to krásné, že dokáže propojit i lidi, kteří si o svém okrajovém koníčku asi jen tak s nikým ve skutečnosti nepopovídají.
