Dnešní naučně-vědecký článek, který může některým čtenářům přinést jedno zásadní životní zjištění, musíme zahájit trochou nudné a suché teorie. V textu se budeme totiž věnovat jedné hře, která se stala legendou, byť o ní naprostá většina lidí nikdy neslyšela. Že si to protiřečí? Nevadí, pokračujte ve čtení.
Začněme tedy tou teorií – tento článek bude popisovat typ her, kde se prohání jedna či více postav ve čtvercovém bludišti a pomocí pokládaných bomb likviduje vše ve svém okolí. Těm starším možná právě naskočily názvy jako Dynablaster, Master Blaster nebo Atomic Bomberman. Jsou to vše již hodně staré hry, ale třeba vás překvapí informace, že ani ony rozhodně nebyly v žánru prvními. Pro jejich předchůdce se musíme vrátit až do roku 1983 ke hře s prostým názvem Bomberman (na některých platformách vyšla pod názvem Eric and the Floaters). V této hře se objeví vaše postava v bludišti, plném zničitelných a nezničitelných překážek. Mezi nimi se nachází také náhodně se pohybující nepřátelé, kteří se vás snaží zničit. Proti tomu se můžete bránit „jen“ bombami. Položíte, utečete, udělá to BUM a je po nepříteli… nebo po vás, když neuteče dost daleko.
Názory na to, která z výše uvedených klasik je nejlepším zástupcem tohoto žánru, se liší, ale mýlí se všichni. Ptáte se proč? Důvod se dá napsat dvěma naprosto vysvětlujícími slovy, která objasní vše: RockBlaster!
Nikdy jste neslyšeli? Neviděli? A Google také nevrací žádné rozumné výsledky? Jak může být něco legenda, když o ní nejsou žádné informace? A proč hrát v dnešní době hru ve směšně nízkém rozlišení, bez trilineárního filtrování, raytracingu, DLSS, FSR, XESS, FHD a dalších technologií (sestavte k sobě náhodně několik písmen a nejspíše se do nějaké zkratky pro pokročilé zpracování obrazu trefíte)? To vše se pokusím vysvětlit na následujících řádcích.
Může to být třeba z důvodu, že chcete zkusit něco v dnešní době netradičního, protože je retro v módě, z nostalgie anebo také kvůli tomu, že je to opravdu velmi zábavné. Ovšem aby to stálo za to, musíte sehnat ještě dva kámoše. Máte? Skvělé! Sedněte k PC. Všichni tři. K jednomu monitoru. K jedné klávesnici. A hned zjistíte několik nových poznatků. Třeba že klávesnice nebyla úplně navržena na ovládání třemi lidmi najednou. Nebo že namačkat se tři k jednomu pracovnímu stolu je problém – pokud tedy nejste vy i kámoši anorektici. Pro uklidnění introvertů, kteří se nechtějí mačkat s ostatními, doplním zákulisní informaci, že lze RockBlaster hrát i pomocí Team Vieweru nebo AnyDesku vzdáleně mezi více počítači.
Tak jedem!
Po startu hry se objeví vaši zajíci v jednom z prostředí – Egypt, Lego svět, skladiště či podvodní svět. Každý chlupáč má jinou barvu a stojí v jednom rohu bludiště plného kostek. Těch je tolik, že není moc místa k pohybu. Stačí ale přiběhnout k nejbližší kostce, položit bombu a čekat. Tedy v případě, že jste sebevrah, ti chytřejší o kousek odběhnou, nebo se skryjí za roh. Po explozi je na původním místě volné místo a vy se můžete probíjet dále, vstříc chlupům a bombám zajíce jiné barvy. Prostě Last zajíc standing. Bezduché? Nudné? Brutální takhle likvidovat roztomile animované chlupáče? Mohlo by být. A proto autoři přidali do hry prémie a bonusy. Ty se mohou objevit na místě zničené kostky a přinášejí hřejivý pocit uspokojení ve chvíli, kdy je využijete k likvidaci ostatních. Díky jejich množství a kombinacím je to navíc velmi zábavné. První prémie, na kterou narazíte, je např. modrá bota – po jejím sebrání se ozve krásné „Hééén, vole, hééén“ – a váš zajíc zrychlí svůj pohyb bludištěm. Botiček můžete sebrat několik, takže pak se můžete prohánět bludištěm jako Emil Zátopek na olympiádě v Helsinkách.
K výhře (nebo rychlé smrti) vám samozřejmě pomohou i další prémie – mezi ně patří např. bomba – po jejím sebrání můžete v jednu chvíli položit dvě bomby najednou. Dále plamínek – zvětšující rozsah exploze o jedno políčko na všechny strany. Stačí sebrat pár těchto prémií a váš roztomilý zajíc se změní na křížence Ramba, Terminátora a Ellen Ripleyové. S každou sebranou prémií se pak stává likvidace protivníků ještě rychlejší a zábavnější. A na řadu mohou přijít speciálnější vylepšení. Třeba STOP, který zastaví ostatní zajíce, a ti pak mají navíc na pár sekund přehozené ovládací klávesy. Stopku může doplnit třeba dynamit – plamínek se při běžné explozi zastaví o nejbližší kostku, ovšem dynamit je jiné mocachino – jeho exploze je vždy v plném rozsahu. Pokud jste před použitím sebrali tři a více plamínků, znamená exploze instantní vyčištění hrací plochy.
Pokud nejste vyloženě pyromani, budete určitě nadšeni z elektřiny – místo plamenů exploze vznikne elektrický blesk, který prochází vším a při zásahu cizího chlupáče vám navíc ukáže jeho kostru. Je druhý zajíc příliš daleko? Nevadí, máme v sortimentu bomby na kolečkách. Máte je a seberete dynamit? Hned je svět zábavnější, protože jste právě získali dynamit na kolečkách (pošlete a on dojede k cizímu zajíci, kde udělá to, co dynamity běžně dělávají).
Prémií je ještě mnohem více, ale na to tu nemáme prostor, takže už jen zkráceně – nesmrtelnost, neviditelnost, časované bomby, žárovka (na chvíli zhasne), LSD (pokud nemáte osobní zkušenosti, tak doporučuji vyzkoušet). Jako Superman pak dokážete strkat kostky, a pokud je (byl) za kostkou jiný zajíc, bude z něj chlupatá pizza. Předposledním kouskem je plamenomet – to je věc, pro kterou jeden zajíc zahoří a druhý zaplane. Po sebrání této prémie se na těle vašeho hrdiny objeví kovové brnění, v tlapkách plamenomet a začne mela! Po stisku klávesy pro pokládání bomb totiž vytryskne plamen, který dokáže z normálního zajíce udělat zajíce pečeného. I když o vás plamen jen škrtne, váš zajíc ihned vzplane. V ten okamžik se ale obrátí role – hořící zajíc dlouho nevydrží, ale před smrtí zapálí vše, čeho se dotkne. Takže teď začíná utíkat ten s plamenometem a snaží se udržet tempo, aby také nezahořel (a nezakončil svůj život s krásnou nasamplovanou, ovšem lehce vulgární hláškou). Poslední prémií je HETEROTETE – ale co dělá tato zbraň hromadného ničení, nechám na vaše vyzkoušení.
Nyní si povíme něco grafice, hudbě a o výše zmíněných zvucích, které uslyšíte během hry. Grafika má rozlišení, jaké už několik let nemáte ani ve svém mobilním telefonu – je to čistá VGA a tedy 640x480 bodů v 256 barvách. Ale to jí neubírá na jejím kouzlu – je prostě roztomilá, a to i ve chvíli, kdy váš zajíc udělá prsk a zbude z něho jen krvavý flek. Postavičky jsou krásně animované, ikonky předmětů jednoduché a jasné a efekty dostatečně efektní. Jeden z autorů je mimochodem také autorem krásné grafiky k deskové hře Diamantový les. Hudbu uslyšíte pouze jako úvodní melodii při spuštění hry a to je vše. Orchestr se tím výkonem zřejmě vyčerpal, takže žádná další skladba již není. Tím jsme téma hudby vyčerpali a můžeme ke zvukům – některé jsou běžné (zvuk exploze, posun kostky), ale většina akcí je ozdobena namluvenými hláškami. Nevím, jaký alkohol či jiné návykové látky užívali autoři při tvorbě, ale jsou skvělé, ujeté, vtipné a perfektně doplňují dění na obrazovce. A jejich velká část je díky některým úderným termínům zároveň také nepublikovatelná v našem osvětovém článku.
Co více dodat k tomuto hernímu klenotu? Pokud vás popis nalákal, tak možná budete překvapeni tím, že tato hra nikdy nevyšla. I když je horní výčet prémií dosti široký (a to jsme si nepopsali všechny), plná hra RockBlasteru nebyla dokončena a k sehnání je pouze demo. Autoři do plné hry plánovali další bonusy a zajímavosti – měla se objevit atomová bomba, marihuana, bombastick a třeba i oživlé mrtvoly. Ale i přesto, že jde pouze o demo, hra se zapsala do srdcí a paměti tenkrát mladých hráčů (kteří dnes již tak mladí nejsou). Důkazem toho mohou být www stránky jednoho z autorů, kde se ještě 15 let po vydání dema objevovaly dotazy na to, kdy vyjde plná verze.
Hra podporuje režim jednoho hráče, ale to nemá moc cenu zkoušet, protože to není příliš zábavné. Větší sranda začíná, když jste dva. A ultra zábava, když jste tři – kombinace hledání prémií, sledování, kdo má stopku nebo HETEROTETE, to vše zabalené v roztomilé pixelartové grafice, ozdobeno tunou hlášek. A to celé má prosím jen 10 megabajtů… po rozbalení. Hra dokonce podporuje i čtvrtého hráče – ten může ovládat joystickem. Ale zde vás zklamu – v rámci vědeckého bádání a zkoumání tohoto výstavního kousku české herní historie jsem si pořídil PCI zvukovou kartu s GamePortem (pro později narozené – takový fakt divný USB port), nastartoval do čistého DOSu (opět pro dříve narozené – takové Windows bez Windows, vypadající jako konzole ve hře Quake) a zkusil. Bohužel po aktivaci čtvrtého hráče dojde k výraznému zpomalení hry a ovládání posledního zajíce se mi nikdy nepodařilo rozběhat.
SPUŠTĚNÍ PŘES DOSBOXPokud vás text zaujal a chcete si hru vyzkoušet, postupujte následovně: - Skočte na stránku pro stažení DosBoxu (https://www.dosbox.com/download.php?main=1) a stáhněte verzi pro Váš operační systém a nainstalujte - Na svémdisku C: vytvořteadresář rock - Stáhnětearchiv s hrou (https://demo1.kostax.cz/rock.zip) a rozbalte ho do vytvořeného adresáře - Hru spusťte kliknutím na zástupce se jménem Rock blaster - Pomocí mezerníku-nebo myši proklikejte obrazovky s logy a pak v hlavním menu vyberte Setup players a vyberte max 3 zajíce postupně shora dolů Pokud vše proběhne správně, naskočí hra, rozezní se majestátní hudba a … zjistíte že vám nefunguje kurzor myši – ten sice jezdí, ale nijak s ním nejdeovládat. V tu chvíli se vaším přítelem stane klávesová zkratka CTRL+F10, která vám myš v okně s hrou aktivuje. A pokudvás v seznamu souborů zaujme editor.exe – ano, existuje i editor. Má poněkud neintuitivní ovládání, ale je funkční. |
Na konci nesmíme zapomenout představit autory – v době vývoje hry si říkali cXcrew a za tímto názvem se skrýval Petr „Fob“ Štefek a Jiří „Taz“ Výchopeň. Fob a Taz spolu vydali více her (např. Arnal, Nu pagadi!) a pak se jejich tvorba zaměřila na reklamní a mobilní hry. V historických rozhovorech s autory se lze dočíst, že RockBlaster nebyl dokončen, protože nesehnali partnera, který by zaplatil zbytek vývoje. A tak se po létech ptám i za všechny naše čtenáře:
„Pánové, není už konečně čas???“