náhledy
Sportovní super rok 2024 vrcholí. Po vydatné dávce hokejového mistrovství světa a fotbalového Eura se nyní oči všech sportovních fanoušků soustředí na olympijské hry v Paříži. Ty celkem běžně doprovázejí i licencované hry, i když to není úplně pravidlem. Pojďme si připomenout, jak tyto více či méně povedené pokusy o maximální vytěžení největší letní sportovní události na světě v průběhu let vypadaly.
Autor: Koláž Bonusweb.cz, Sega
Za vůbec první digitální hrou s oficiální licencí letních olympijských her se musíme vydat až do roku 1984, tedy do doby olympiády v Los Angeles. Za premiérou stáli možná trochu překvapivě Japonci, konkrétně velmi dobře známé studio Konami. O něco méně překvapivé pak je, že titul Hyper Sports (v Japonsku známý jako Hyper Olympic ‘84) vyšel původně na arkádových automatech, kde i díky atraktivním motivům slavil poměrně velký úspěch.
Autor: My Abandonware
Technicky na to šli v Konami od lesa. V podstatě jen poupravili nelicencovaný a o rok starší titul Track & Field. Už tehdy však fungovala jednoduchá formulka, která v podobných hrách figuruje dodnes. Hyper Sports nabízely paletu disciplín, které stavěly na jednoduchém drcení tlačítek s určitým načasováním nebo rytmem. Výběr sportů byl poměrně pestrý. Hráči se v arkádových hernách mohli oddávat olympijskému plavání, skeetu, přeskoku, trojskoku, vzpírání, skoku o tyči nebo lukostřelbě.
Autor: My Abandonware
Principiálně šlo o prostý boj s počítačem a o dosahování maximálního skóre ve stále obtížnějších kolech. Atraktivní prvek medailí a národností tedy zatím důležitý nebyl. Zajímavostí je, že byla úspěšná arkádová verze portována pro celou řadu dalších platforem. Postupně se tak dostala i do domácností na ZX Spectrum a Commodore 64 či exotičtější platformy, jako byl Amstrad CPC, BBC Micro, MSX nebo vůbec první konzoli Segy SG-1000.
Autor: My Abandonware
Čeká nás skok o osm let dále. Následující olympiáda v korejském Soulu se totiž obešla bez oficiálně licencované hry, kterou dostala až prosluněná Barcelona v roce 1992. Žezlo od Konami převzalo studio Tiertex Design a novinka Olympic Gold tentokrát mířila přímo na Sega Mega Drive. Zajímavostí tentokrát je, že v evropské verzi kromě oficiální licence olympijských her titul zdobilo také sponzorství nápojového giganta Coca-Cola, který do něj propašoval vlastní znělku.
Autor: My Abandonware
Oproti dřívějšku se konečně dostaly ke slovu národnosti, i když jich bylo na výběr jen omezeně. V Olympic Gold jste se mohli chopit konkrétně pojmenovaných borců ze Spojeného království, Francie, Německa, Itálie, Spojených států, Japonska, Španělska nebo tehdejší olympijské výpravy států čerstvě rozpadlého Sovětského svazu. To i přímo ovlivňovalo hratelnost, každý ze sportovců totiž vynikal (nebo propadal) v konkrétních a logicky souvisejících disciplínách a umělá inteligence dokázala v závislosti na národnosti dosahovat vyšších skóre u různých sportů.
Autor: My Abandonware
Nabídka sportů se značně proměnila. Konečně jsme si mohli zaběhnout stovku, případně 110 metrů překážek. Vrátila se lukostřelba a skok o tyči, přičemž plavání tentokrát zastoupilo 200 metrů freestyle. Mezi další novinky se pak zařadil hod kladivem a skoky do vody z tří metrů. Hratelnostně to však kdovíjaký přelom nebyl. Opět úspěch stál a padal hlavně na zběsilém drcení tlačítek, i když se sem tam vyplatil i nějaký ten pěkný rytmus a načasování. Hezkým detailem je ovšem třeba to, že skoky do vody umožňovaly plnou kontrolu nad konkrétním skokem. Bylo tak možné vykouzlit úplně jinou kreaci, než pro kterou se hráč původně rozhodl a posbírat nulové známky. V pozdějších titulech totiž vždy šlo o quick-time-event, kde hráč svým počínáním ovlivnil jen kvalitu provedení.
Autor: My Abandonware
Čestnou zmínku si zaslouží v Česku velmi oblíbená The Games: Summer Challenge od studia MindSpan, kterou v roce 1992 vydalo Accolade. Hra se nemůže pochlubit oficiální licencí a nezpracovávala ani nějaký konkrétní ročník, na zábavě při drcení tlačítek to ovšem nic neubíralo.
Autor: My Abandonware
Možná o fous lepší byl o rok dříve vydaný předchůdce The Games: Winter Challenge, který zpracovával zimní sporty. Ale to už se od oficiálních letních olympiád vzdalujeme příliš. Každopádně po zavření galerie naleznete odkaz na retro článek přímo na tento kousek.
Autor: Accolade
Jen pramalý posun nastal za další čtyři roky ve virtuální Atlantě s Olympic Summer Games (1996), taktéž od britských Tiertex Design. Došlo k jen mírnému posunu v úhlech kamery a mírné proměně nabídky sportů. Tentokrát absentovalo kladivo a sporty související s bazénem. Místo toho se vrátil skeet a hodně se skákalo, vyzkoušet jste mohli skok do výšky, do dálky a trojskok. Házení pak zastupovaly hody oštěpem a diskem.
Autor: My Abandonware
Olympic Summer Games tedy bohužel nepatří k těm nejvýznamnějším titulům série. Za zmínku však určitě stojí fakt, že i přes navrátivší se nabídku osmi vytvořených atletů (mezi nimi mimochodem nenajdeme ani jednu ženu) tentokrát nechyběla možnost úpravy národnosti a jména. K dispozici není ani zdaleka celý svět, vůbec poprvé jste však na olympijské zlato mohli dosáhnout se sportovcem z České republiky. Slovensko mimochodem chybělo, na rozdíl od výpravy Libérie nebo Angoly.
Autor: My Abandonware
Předchůdce vycházel exkluzivně na platformy Sega, do Atlanty se vydalo podstatně více hráčů. Hra totiž kromě Mega Drive vyšla i na PlayStationu, SNESu, 3DO i Gameboyi. Že však nešlo o kdovíjaký úspěch, demonstrují dobová hodnocení, která nejsou úplně nadšená. Recenzentům se nepozdávala především už na tehdejší dobu zastaralá grafika a obecně slabší technické zpracování. Zároveň se ovšem ještě nezačala zajídat hratelnost postavená na zběsilém mlácení do tlačítek, která dnes, ruku na srdce, působí už trochu nedostatečně zajímavě.
Autor: My Abandonware
Hovořili jsme o malém pokroku, v roce 2000 u příležitosti her v Sydney to naopak byl obrovský skok kupředu. Videoherní olympiáda se konečně přesunula do světa plného 3D a velmi výmluvně pojmenované Sydney 2000 bylo jedním z nemnoha výtvorů studia Attention to Detail. Pod pěti kruhy jsme zápolili na PC, PlayStationu a Dreamcastu.
Autor: My Abandonware
Kromě zásadního posunu v grafice, o kterém se můžete přesvědčit na přiložených obrázcích, se značně prohloubila samotná hratelnost. Konečně se na virtuální olympiádu vydaly i ženy, byť jen v konkrétních disciplínách (některé naopak nebyly dostupné v mužské verzi). Kromě samotných her pak bylo nutné každého atleta na olympiádu dostat skrze kvalifikační kola a velkou roli hrála i tělocvična, kde bylo nutné jednotlivé disciplíny patřičně pilovat a sportovce postupně vylepšovat skrze statistiky. Mnohem pestřejší je i výběr sportů, kam se podívala například halová cyklistika a kajakářský slalom.
Autor: My Abandonware
Tentokrát už ve hře nenajdeme českou olympijskou výpravu. Navíc hra trpěla i pravidelným pozdějším problémem s tím, že některé disciplíny představovaly nepoměrně větší výzvu než jiné. Princip bušení do tlačítek je však očekávaně zachován a tentokrát už kritiky hodně rozděluje, což platí i pro hru jako takovou. Hodnocení se pohybuje na škále velmi divoce, od vysoce nadprůměrných známek až po ty velmi kritické. Začínají se objevovat názory, že by série přece jen potřebovala výraznější hmátnutí do hratelnosti.
Autor: My Abandonware
V roce 2004 se olympijská výprava vydala do samotného rodiště her, řeckých Atén. Stejně tak pak nechyběla oficiální licencovaná adaptace s názvem Athens 2004, tentokrát pod taktovkou nepříliš známého studia Eurocom. Jak už se stalo tradicí, hra rozšiřovala nabídku disciplín, která se rozrostla na zhruba 20. Výběr tak byl ještě o něco pestřejší než dříve a na obrazovky se dostal třeba parkur nebo gymnastika.
Autor: SCE
O ozvláštnění se tentokrát staral především party režim, ve kterém bylo možné ke hře připojit taneční podložku a trochu potrápit i skutečné tělo. To bylo samozřejmě exkluzivní výsadou verze pro PlayStation 2 (která navíc vyšla podstatně dříve a obsahovala více sportů, očesanější PC verze navíc vyšla až dlouho po skončení samotné olympiády). Vedle toho se hratelnost opírala o, hádáte správně, drcení tlačítek v co nejvyšším tempu. Některé věci se prostě nemění a proč měnit něco, co funguje, že?
Autor: SCE
Inu, protože to moc nefungovalo. Dobové recenze zrovna nadšené nejsou ani v případě verze pro PlayStation 2, i když se sem tam našel i celkem spokojený verdikt, a zpožděná počítačová už to odnáší naplno. Athens 2004 graficky značně nestačily standardu, generičtí sportovci vypadali všichni stejně, velmi minimalistické ozvučení už bylo v kontextu konkurence vyloženě směšné a jedinou radostí mohlo být to, že se do titulu zase vrátila česká vlajka. Jen na Slováky se už zase zapomnělo…
Autor: SCE
Stejné studio zůstalo u kormidla ještě o čtyři roky později v Pekingu. Beijing 2008 už vycházel na novou generaci konzolí, kterou předchůdce těsně nestihl, tedy na Xbox 360 a PlayStation 3, což přinášelo docela citelný skok v technickém zpracování, které tentokrát nebylo úplně k zahození. Titul navíc konečně trochu více otevřel možnosti nastavení a úprav, hráči si tedy mohli například poskládat vlastní balík disciplín. Na druhé straně pak čeká konečně trochu propracovanější olympijský režim, ve kterém procházíte celými hrami a postupně vylepšujete svůj ansámbl atletů.
Autor: Sega
Sluší se zmínit i opravdu mocný nárůst počtu sportů, kterých bylo tenkrát k dispozici přes 40, a vybral si tak téměř každý, od atletiky přes různé plavecké kategorie, skoky do vody až po sportovní střelby, gymnastiku, stolní tenis nebo judo. Navíc už pomalu proklínaná hratelnost spočívající v drcení tlačítek dostala tu a tam do vínku malou inovaci především postavenou na jemném ovládání gamepadem. Disciplíny nabízejí obecně trochu hlubší zpracování, i když to samozřejmě není žádná sportovní extáze.
Autor: Sega
Z dob hraní tohoto (a následujícího) dílu si nicméně dobře pamatuji, že právě s gamepadem, ideálně od Xboxu 360, byl zážitek nejlepší i na počítačích. Jsme totiž v éře, kdy bylo hraní konzolových portů na počítačích trochu masochistická zábava a ovládat Beijing 2008 na klávesnici bylo spíše za trest, zdaleka nejen proto, že grafické rozhraní stále ukazovalo čistě pouze xboxové symboly. Malým paradoxem nakonec bylo to, že hra sice nabízela kompletní českou lokalizaci, ale českou olympijskou výpravu byste v nabídce hledali marně. Místo toho se dostalo třeba na Etiopii nebo Bahamy.
Autor: Sega
Mým osobním favoritem je a asi vždycky bude Londýn, respektive London 2012. Tento oficiálně licencovaný titul od australské divize Segy mě totiž bavil asi nejdéle a strávil jsem u něj spoustu příjemných chvil, i když fundamentálně nejde o žádnou revoluční herní olympiádu. Stejně jako před osmi lety je tu snaha o kreativitu, tentokrát těžící z tehdy populárních technologií Kinect a Move, které umožňovaly (nepříliš dobře) ovládat hrstku disciplín vlastním tělem.
Autor: Sega
Kromě toho lze zmínit také překvapivě velmi povedené technické zpracování, které zaujme pěknými modely sportovců i celkem zdařilými animacemi. Jenže zatímco u Pekingu jsme hovořili o pěkných krocích vpřed, Londýn spíše přešlapoval na místě. V nabídce disciplín se sice objevily novinky v podobě synchronizovaných skoků do vody, beach volejbalu, trampolíny a keirinu a dodnes se celkem kladně vzpomíná na povedené multiplayerové režimy, které vyzývaly k reprezentaci vlastního národa. Jinak však bylo novinek pomálu. Potěší snad jen opětovný návrat Česka. Tuzemská výprava se evidentně do olympijských her dostává vždy ob ročník.
Autor: Sega
Nyní nás čeká posun o dlouhých osm let. Brazilské Rio se totiž překvapivě žádné oficiální adaptace nedočkalo. S Londýnem 2012 tak trochu skončila éra pravidelně vydávaných licencovaných titulů, kromě Ria se totiž zapomnělo i na zimní Soči a následující Pchjongčchang zastoupilo spíše symbolické DLC pro zimní radovánky Steep od Ubisoftu. Až v roce 2019 se Sega vytasila s krkolomně nazvanými Olympic Games Tokyo 2020 – The Official Video Game.
Autor: Sega
Ano, čtete správně, v roce 2019. Kolem vydání titulu totiž nastal menší chaos. Studio trochu netradičně vyrukovalo s vydáním v domovském Japonsku (kde se zároveň konaly samotné hry) už rok před plánovaným zahájením na PlayStationu 4 a Switchi. Skutečnou olympiádu však zasáhla pandemie koronaviru, která ho odsunula až na rok 2021, kdy nakonec vyšla i ve zbytku světa a na zbytek platforem, tedy PC a Xbox One.
Autor: Sega
Oproti předchozím dílům přišel výrazný odklon od realistického pojetí. V pestrém výběru s novými disciplínami včetně fotbalu, rugby, lezení, baseballu, BMX nebo basketu úřadovali stylizovaní panáčci v úsměvných kostýmcích, do dění promlouvaly divoké powerupy a celkově hratelnost připomínala spíše licencované tituly s Mariem a Sonicem (o kterých se zmíním ještě později). Pojetí jakoby určené pro děti sice mohlo ke hře přilákat novou cílovku, osobně jsem však spíše fanoušek starších realistických her. Co však naplat, nešlo o úplně špatnou záležitost a nové disciplíny, i přes tradičně nevyváženou obtížnost, uměly zabavit. Navíc jsme se konečně mohli obléknout do českých i slovenských trikotů.
Autor: Sega
V roce 2024 a v rámci konání pařížských olympijských her už bohužel žádná „velká” licencovaná hra nevychází. Tuto roli totiž zastává mobilní Olympics Go! Paris 2024, které jdou na věc trochu jinak. Nejde o čistě atletický titul s jednotlivými disciplínami, ale spíše o dnes populární tycoon okořeněný olympijskými minihrami. Hádáte tedy správně, že se hratelnost v mnohém opírá o mikrotransakce a čekání. Zda je takový osud olympijských her dobrý, nebo špatný, už nechám čistě na vás.
Autor: nWay Inc.
Bylo by asi nefér ještě závěrem nezmínit jednu důležitou součást licencovaného světa olympijských her. Ve výčtu jsem se záměrně zaměřil na klasické, realistické podání, už od roku 2008 však zároveň pravidelně vychází série Mario & Sonic, kteří se podívali i na výše zmíněné Rio. Kletba olympijských her zřejmě platí i tady, jde totiž o jedny z nejhůře hodnocených mariovských titulů, což nicméně znamená spíše příjemný nadprůměr. Uvidíme, zda někdy někdo z tohoto stínu vystoupí a zda se někdy povede skutečně solidní olympijský titul. Zatím to moc nadějně nevypadá.
Autor: Sega