Vybrat pouhou dvacítku z té spousty her, na které máme dodnes krásné vzpomínky, bylo samozřejmě obtížné a některé holt musely z kola ven. Nezlobte se proto na nás a raději nám případně v diskusi dejte vědět, proč jsme zrovna na tu vaší oblíbenou neměli zapomínat.
Aby nevznikaly zbytečné dohady, seřadili jsme onu dvacítku podle abecedy. Krátký popis jsme pak doplnili i o citace z našich dobových recenzí.
Hra roku po dvaceti letech: |
1 Battlefield 2
První Battlefield s podtitulem 1945 byl v podstatě experiment, jestli jsou hráči připraveni na ryze multiplayerovou akci, ve které musí spolupracovat. Až druhý díl vyšlapal cestu pokračováním, která na rovinu dělala vše lépe. Ale už jen za to průkopnictví si zde zmínku rozhodně zaslouží.
Z dobové recenze: Multiplayerový bůh se vrátil. Přináší plno novinek a je silně návykový. Jedinou chybou je slabší singleplayer, ale kvůli němu si přece nebudete kupovat multiplayerovou hru. Na prázdniny jasná volba. Škoda jen vysokých HW nároků.
2 Brothers in Arms: Road to Hill 30
Dnes to působí neuvěřitelně, ale v půli nultých let opravdu vyházelo tolik druhoválečných stříleček, že jsme je ani nestíhali hrát. To je ostatně ten hlavní důvod, proč se na tento famózní díl série Brothers in Arms nevzpomíná tak, jak by se mělo. Ta hra měla vše, na tehdejší dobu epickou výpravu (podpořenou skvělou grafikou), skvěly scénář a daleko hlubší hratelnost než jen pouhé likvidováno nabíhajících nácků à la Call of Duty. Nedoceněný klenot!
Z dobové recenze : Brother in Arms jsou unikátní hrou, která v sobě kombinuje originalitu, velmi reálné zpracování, skvělé grafické a zvukové zpracování a perfektní umělou inteligenci. Škoda jen té krátké herní doby.
3 Call of Duty 2
Pravidla abecedy jsou nekompromisní a nezpochybnitelná, takže tyto kultovní druhoválečné střílečky srovnala rovnou za sebe, byť toho nemají až tolik společného. Kampaň dodnes fungující značky Call of Duty nabídla spoustu silných momentů ovšem dodnes na ni lidé vzpomínají především kvůli vynikajícímu multiplayeru. Ve kterém mimochodem nešlo tehdy ještě ani sprintovat, takže byl nezvykle pomalý.
Z dobové recenze: V současné době byste asi jen horko těžko hledali svižnější střílečku, než je Call of Duty 2. Kouzlo místní hratelnosti spočívá v neustálém držení šipky dopředu a tlačítka střelby. Prodlevy mezi akcemi tato hra nezná delší, než několikasekundové. Nemáte čas ani důvod se zastavit, neustále jste hnáni kupředu, do boje. Přestože jste vlastně členem jedné obří armády, jste to právě vy, kdo určuje krok. A když neuděláte důležitý krok vy, neudělá ho nikdo.
4 F.E.A.R.
Pod zkratkou pro First Encounter Assault Recon se skrývá jedna z nejlepších FPS všech dob. Vývojáři ze studia Monolith se příběhem mocně inspirovali u japonských hororů, na to ovšem dokázali naroubovat extrémně chytlavou hratelnost. I po těch letech zůstává F.E.A.R. relevantní a to hlavně díky dvěma faktorům - výjimečně chytré umělou inteligenci a mimořádně efektnímu použití zpomaleného času.
Z dobové recenze: Příběh a atmosféra čerpající z japonských hororů si vás zaručeně získají a intenzivní hratelnost nedovolí opustit počítač dokud nedosáhnete závěru. Proti špičkové umělé inteligenci je radost bojovat, budete si muset sáhnout až na dno svých možností, a to vás vtáhne do hry. Škoda jen, že se nepovedlo ozvláštnit stavbu úrovní, na takhle „velkou“ hru působí až příliš stroze a obyčejně. Každá hra má ale své chyby a F.E.A.R. jich má zatraceně málo. Pro milovníky emotivních příběhových akcí není jiné volby!
