Hra roku po dvaceti letech: |
Na to, co jsme dělali před dvaceti lety, si přesně vzpomenout nedokážeme, ale pokud se podíváme na přehled nejlepších her té doby, máme jasno. Každý, kdo se tou dobou zajímal o interaktivní zábavu, musel o následujících klasikách minimálně slyšet, pravděpodobněji jich pak i několik na vlastní kůži vyzkoušel. Pomozte nám tedy najít tu vůbec nejlepší.
Aby nevznikaly zbytečné dohady, seřadili jsme onu dvacítku podle abecedy. Krátký popis jsme pak doplnili i o citace z našich dobových recenzí.
1 Burnout 3: Takedown
Třetí díl závodní série Burnout začal hráče odměňovat za bourání do soupeřů, což už tak vysoce adrenalinovou zábavu povýšilo na novou úroveň. Cenami ověnčená hra nesmí chybět v žádném žebříčku nejlepších arkádových her všech dob a ve své době prakticky paralyzovala celou naši redakci.
Z dobové recenze: Co se nám na posledním Burnoutu tedy líbí? Téměř všechno! Výtečná a pekelně rychlá grafika. Detailnost a pestrost tratí i vozidel. Neuvěřitelně dlouhá výdrž. Pestrost módů. Taktéž dokonalý multiplayer. A věc poslední, kterou MUSÍME ZDŮRAZNIT, je ta, že pokud váháte s pořízením volantu, tak by vaše váhání společně s koupí nového titulu od Criterionů mělo okamžitě skončit. Ono je to vlastně celé s volantem jako takový malý herní orgasmus. Mouchy? Prakticky žádné.
2 Doom 3
Na pokračování kultovního Dooma museli fanoušci čekat dlouhých deset let a mnozí z nich byli výsledkem zklamáni. Namísto přímočaré akce totiž dostali spíše děsivý horor, kde samotné porcování démonů hrálo až druhé housle. Některé mechaniky byly zvláštní, hra třeba neumožňovala držet v rukou najednou baterku a pistoli, nebo „trestala“ hráče za hledání tajných lokací tím, že jim do zad teleportovala nepřátele, celkově však šlo o skvělou střílečku. Navíc v doslova dechberoucí grafice.
Z dobové recenze: Síla Doomu 3 je v jednoduchosti a hororové atmosféře, jež ková hráče ke klávesnici po celou dobu. A že jde o vizuálně nejpřitažlivější hru současnosti? To už je jen nepodstatný detail.
3 Fable
Geniální vývojář Peter Molyneaux nepřestal „jet bomby“ ani po odchodu ze svého mateřského Bullfrogu. Vedle Halo a Forzy je Fable dodnes nejsilnější exkluzivitou konzolí Xbox. Šlo o akční RPG, ve které se hráč mohl přiklonit na stranu dobra i zla a živoucí svět na to uměl přirozeně zareagovat. Kromě výletů za dobrodružstvími jste se navíc mohli věnovat i budování sociálních vazeb, například pořídit si dům, najít si manželku a zplodit potomka. Nutno ovšem uznat, že pozdější díly dotáhly celý koncept ještě dál.
Z dobové recenze: Fable je nádherné, roztomilé, temné dobrodružství s nádhernou grafikou, designem, propracovaností systémů a skvělým příběhem. Fable vás pohltí a vaše smysly budou chrochtat blahem. Je ovšem také značně lineární, co se postupu týká a na RPG neuvěřitelně krátké. Ovšem to je jen malá daň za originální výtvor, jaký na jiné platformě nenajdete.
4 Far Cry
V roce 2004 započala i série, která dodnes tvoří klíčovou součást portfolia Ubisoftu. První Far Cry byl jednou z prvních stříleček v otevřeném světě, který hráčovi umožňoval absolutní volnost při řešení úkolů. Na rozdíl od pozdějších dílů pracoval i s nadpřirozenem, po úvodním oťukávání s nepřátelskými žoldáky se totiž na scéně zjevili krvelační mutanti. Hra zároveň představovala grafickou revoluci, na rozdíl od Dooma 3 totiž svoji krásu neschovávala ve stínech, naopak, umožňovala výhledy na kilometry daleko.
Z dobové recenze: Audiovizuální zážitek mi přijde téměř dokonalý. Při přestřelce se například ukryjeme za bedny, načež protivník po nás vypálí dávku a bedna se posune. Do toho různé pokřiky, nadávky a často celkem výrazná hudba měnící se podle situace. Dobře fungující kinetika zajišťuje takové lahůdky jako přepadnutí odstřelovače přes zábradlí věže, při explozích létají vojáci i předměty do stran, při dopadu se tělo deformuje...
5 FlatOut
Většina závodních her láká na nablýskané sporťáky, FlatOut to vzal z opačného konce, když hráče nechal řídit vraky, které by určitě neprošly technickou. Díky skvělému fyzikálnímu modelu se tato variace na demoliční derby dokázala prosadit i mezi daleko zvučnějšími značkami, u nás byla mimořádně populární i díky nízké ceně a české lokalizaci.
Z dobové recenze: Na rozdíl od klasických okruhových závodů, zde je během jízdy dovoleno téměř vše včetně narážení do soupeřů či vystrkování jich ven z tratě. Tedy nic pro mírumilovné řidiče, kteří dodržují ve městech na čtyřproudých cestách padesátikilometrový limit a vztekají se, že je všichni ostatní předjíždějí.
