Ikonická série Need for Speed už od roku 1994, kdy vyšel první díl, sázela na arkádovější závody luxusních vozů. Už od prvního dílu byly všudypřítomné honičky s policií, což dále ještě umocnily díly Hot Pursuit. Po celkem šesti dílech, však přišel čas na změnu, a to nejenom po stránce hratelnosti, ale celkové stylizace her.
Přišla v momentě, kdy lidé v roce 2001 opouštěli kina po zhlédnutí prvního filmu Rychle a zběsile. V něm se policista v utajení infiltruje do gangu pouličních závodníků, kteří si porůznu vylepšují a vizuálně ladí své vozy. Fanoušky závodních titulů ihned napadlo, že taková myšlenka by byla skvělá i ve formě videohry. A v Electronic Arts byly tyto touhy rychle vyslyšeny.
O dva roky později, společně s příchodem druhého Rychle a zběsile, jsme si do obchodů mohli také pro sedmý díl závodní série Need for Speed s podtitulem Underground. Pryč byly luxusní vozy a silnice s panoramatickými výhledy do krajin světa. V Underground se vše odehrávalo v nočních ulicích Olympic City, plného neonů, dálnic i úzkých uliček, kde se po silnicích proháněly takové „káry“ jako Volkswagen Golf, Ford Focus nebo Peugeot 206.
Zpět v Olympic City
Hra už je dávno stažená ze všech online obchodů a pokud nemáte doma někde zastrčenou krabičku s CD, není moc jiných způsobů, jak se k ní dostat. S pomocí modifikací a archivovaných dat jsem však Need for Speed: Underground rozjel i na své moderní PC sestavě, s širokoúhlým poměrem stran, HD texturami a věrnými odlesky světla, abych se přesvědčil, zda je hra pořád tak zábavná i po 22 letech od vydání.
Ačkoliv mám raději druhý díl a následující Most Wanted, Need for Speed: Underground je díl, kterým to všechno začalo. Pamatuji si, že jsem kdysi hrával doma u kamarádů na rodinných PC během základní školy legendární dvojku a pak jsem letmo přivoněl i k Hot Pursuit, ale Underground byl první díl, který jsem „pařil“ i doma a zdárně dokončil.
Undergroundy definovaly novou éru závodů, kde už primárně nejde jen o to ujet policii a nepomačkat si přitom plechy na svém ferrari. Naopak zde byl díky podrobnému tuningu auta o to těsnější vztah se svým virtuálním vozem. Na ten se třeba lepily různé samolepky, měnila se závodní křídla nebo tvar výfuku či nárazníků. Vše se doplnilo vhodným neonovým podsvícením, pak už se jen poladil motor, přidala tlaková lahev s oxidem dusným a jelo se do ulic.
Need for Speed: Underground byla vůbec první hra v sérii, která obsahovala příběhový kariérní režim. Zpětně si říkám, že rozdíl mezi dobou, kdy jsem anglicky neuměl a na příběh nedával pozor, moc velký od současnosti není. Příběh zde sice skutečně je, ale v podstatě není příliš důležitý a vy se hlavně soustředíte na šplhání žebříčkem nejlepších závodníků a odemykání nových součástek do auta.
Vedle klasického závodění připravenými okruhy, případně ve variantě kdy poslední v daném kole vypadává, se zde jezdí také z bodu A do bodu B. To je jádro arkádových závodů, ale není to jedinou náplní. Vedle toho se také dá smykovat v Drift módu, kde sbíráte skóre pomocí co nejdelších nepřerušených smyků. Zároveň se dá si i procvičit rychlé reakce v Drag závodění, které spočívá v jízdě rovnou ulicí a co nejefektivnější změnou jednotlivých převodů a také včasném využití zrychlení pomocí oxidu dusného.
Hlavně nenabourat
Hra je i zpětně poměrně přístupná díky třem obtížnostním stupňům, které si jde před každým závodem vybrat. Pouze v obtížném režimu je celkem nemilosrdná, ale už i na střední obtížnost se vám jen málokdy stane, že vám soupeři ujedou. Hra vás však umí trestat pomocí obyčejné smůly.
Po ulicích nočního Olympic City se totiž projíždí i osobní vozy a dodávky a byť jich není moc, občas se prostě vyskytnou zrovna ve vaší ideální dráze průjezdu zatáčkou. Sice jde o arkádu, takže na vašem pečlivě „vytuněném“ vozu nezůstane ani po čelním nárazu ani škrábanec, jenže ztráta náskoku vás může stát celý závod, protože je vždy potřeba vyhrát. Druhé nebo třetí místo vám nejsou k ničemu. Protivníci naštěstí nejsou bezchybní a i sami od sebe sem tam bourají.
Ještě horší je to právě u Drift a Drag režimů. Pokud ve smyku jen ťuknete zeď, aktuální body se vám vůbec nezapočítají. No a v Drag závodění to dokonce znamená okamžitý konec závodu. Občas se vám karambol povede až těsně před cílem, a o to pak prohra mrzí víc. Ale jinak bych Underground určitě neoznačil jako těžkou hru, byť ke konci se začnou objevovat klidně i šestikolové závody na okruzích, kde je spíš nutná velká míra trpělivosti.
Proč ještě není remake?
První Underground o rok později vylepšila dvojka, která nabídla i otevřený svět, ten totiž jedničce celkem chyběl. Byla i rozmanitější na výběr vozidel a také na typy závodů. Fanoušci se dodnes přou o to, který díl je lepší a každý vám řekne něco trochu jiného. Ani my v redakci se ohledně této otázky neshodneme.
Need for Speed se hned tak nevrátí. Rozkaz zněl jasně: Battlefield |
Nicméně v době, kdy herní studia chrlí jeden remaster a remake za druhým, je absence moderně vypadajících Undergroundů poměrně zvláštní. Ano, poslední díly se nesou v duchu úpravy vozidel a nelegálních pouličních závodů, jenže neumí zatahat za nostalgickou nitku, jako právě Underground. Už před pár lety se přitom mluvilo o tom, že se autoři skutečně chtějí vrátit k remakům oblíbených dílů, jenže dosud se nic nepotvrdilo. Zrovna Underground by si to ale celkem zasloužil, byť původní hra s HD modifikacemi obstojí i v roce 2025.
