1 / 21
Pro veliký úspěch navazujeme na náš článek o zapomenutých hrách, které sice kdysi sbíraly skvělá hodnocení, dnes už si na ně však vzpomene jen málokdo. Tak schválně, kolik jich dnes ještě poznáte.
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
Zahrajeme si takovou hru, ano? V prvním obrázku vás vždy necháme hádat a až v tom druhém prozradíme jméno hry. Co toto akční RPG, které v době vydání mělo obrovskou marketingovou kampaň, vytáhnete ještě z paměti jeho název?
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
Nox byl jednou z nejnahypovanějších her přelomu tisíciletí. EA pojali marketing skutečně velkolepě a hru tehdy prostě nešlo přehlédnout. Což je s podivem, vzhledem k faktu, jak těžko uchopitelný koncept vlastně nabízí. Autoři mluvili o tom, že jejich hlavní zdroje inspirace jsou karetní Magic the Gathering, brutální Mortal Kombat a automatová klasika Gauntlet. Ve skutečnosti šlo o jakousi akční variaci na Diablo se silnou podporou multiplayeru, což tak trochu předběhlo svoji dobu. Nox ve výsledku žádný významný úspěch nezaznamenal a EA chystané pokračování raději rychle zařízli, ale stejně jim patří dík, že této podivné hře dali vůbec takovou šanci.
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
Leteckých simulátorů z první světové války moc nevyšlo, o to smutnější je, že na tento se skoro úplně zapomnělo.
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
Wings of Glory, totiž zůstaly ve stínu daleko populárnějšího Red Barona. Což je tak trochu nefér, protože byly v mnohém lepší. Díky zajímavé příběhové kampani dokázaly přitáhnout i lidi, kteří se jinak o historická letadla nezajímali. Naopak zapálené fanoušky si obměkčili realistickou fyzikou a spoustou detailních modelů dobových strojů..
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
Tato hra měla být evropskou odpovědí na Final Fantasy VII, jenže navzdory solidním recenzím úplně zapadla.
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
Silver ve své době vynikal především produkčními hodnotami. Grafika kombinovala ručně kreslené lokace a 3D modely postav, což vypadá koukatelně i o více než čtvrt století později. Všechny postavy pak byly nadabované, což tehdy ještě zdaleka nebylo standardem. Povedl se příběh i hratelnost, která spoléhala na originální soubojový systém, při kterém jste máchali myší, jako byste skutečně šermovali. Těžko tak říct, kde se stala chyba, ale navzdory velikým ambicím hra zapadla a dopředu připravované pokračování bylo udupáno hned v počátku.
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
Stříleček z pohledu třetí osoby vyšlo v průběhu posledních dekád bezpočet, tato se však oproti většině značně lišila.
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
Studio IO Interactive známe především díky autorství série Hitman a nejnověji i Jamese Bonda, jejich Freedom Fighters proto sedí zapomenuti v koutě. Nezaslouženě. Béčková zápletka sice tak trochu připomíná Red Alert, protože bráníte Spojené státy proti invazi ze Sovětského svazu. Samotná akce byla solidní, daleko důležitější než přesná muška ovšem bylo taktické plánování. Postupně se k vám totiž přidávali další odbojáři, které jste mohli na bojištích přímo komandovat. Nešlo navíc jen o slepenec nesouvisejících misí, ale celý svět byl vzájemně propojený. Byla nepřátelská pevnost nad vaše síly? Fajn, tak jí nejprve utněte zásobování a radši i sabotujte leteckou podporu.
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
I tato hra měla všechny atributy generačního hitu, nakonec však zapadla. Hráli jste...?
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
Superstudio Ion Storm složené z dodnes uznávaných videoherních celebrit (Romero, Specter, Hall) dalo světu za svoji devítiletou existenci jen tři hry. Jak Deus Ex, tak Daikatana patří do učebnic herní historie, byť se každá pohybuje na opačném konci kvalitativního spektra. Trochu se ovšem zapomíná, že před úplným pádem studia ještě vyšel skvělý Anachronox. Ten sice komerčně propadl, ale rozhodně ne proto, že by šlo o špatnou hru. Naopak, nápad zkombinovat klasické západní vypravěčské postupy s hratelností JRPG, působí i dnes poměrně originálně. Hra byla velmi dlouhá a vtipná, jen málokdo to ovšem dokázal ocenit.
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
„Lara dokralovala“, napsali jsme kdysi dávno do podtitulu recenze na tuto pecku. Historie nám ovšem nedala za pravdu.
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
Heavy Metal F.A.K.K. 2 navzdory pořadové číslovce navazoval jen na stejnojmenný anime seriál, o kterém si troufám říct, že většina lidí u nás neznala. Ono to však nevadilo, přece jen příběh nebyl tím nejlepším, čím tato řežba postavená na enginu z Quake 3 disponovala. Šlo o takový Stellar Blade své doby, kdy extrémně sexy hrdinka Julia (ano, titulní obrázek článku pochází právě odsud) porcovala děsivá monstra pěkně zblízka, čas od času ovšem musela řešit i nějaké hádanky. I když tou dobou konkurenční Lara prožívala nejhorší období své kariéry, nakonec to na sesazení z trůnu nestačilo. A druhá místa nikoho nezajímají.
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
Při pohledu na grafiku je jasné, že tato pecka nezestárla dobře. I tak by si ovšem zasloužila větší slávu. Neřkuli rovnou nějaký pořádný remake.
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
Hlavní trumfy Interstate 76 by totiž mohly fungovat i dnes. Příběh se odehrává v alternativních 70. letech minulého století během ropné krize. O poslední zbytky pohonných hmot na americkém Středozápadě bojují gangy motoristů, situaci příliš nepomáhá ani do morku kostí zkorumpovaná policie. V praxi to vypadá tak, že na svůj bourák namontujete spoustu zbraní a pustíte se do křížku s podobnými šílenci. Na rozdíl od Twisted Metal tu byla i zajímavá dějová linka, samozřejmě jste mohli hrát i klasický deathmatch. Skvělé se podařilo zprostředkovat atmosféru 70. let, protagonisté nosili šílené účesy a kalhoty do zvonu, kultovní se pak stal soundtrack, na kterém se podíleli i muzikanti z kapel jako Primus, Third Eye Blind nebo klávesák od Santany.
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
Ani originální zasazení pod hladinu moře tuto stylovou střílečku nezachránilo od pádu do zapomnění. Jestli vám to pomůže, tak na německých trzích vyšla hra pod názvem Schleichfahrt.
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
Ta hrstka lidí, co si na ní dnes vzpomene, ji bude znát pod názvem Archimedean Dynasty. Stali jste se v ní pilotem mrštné jednomístné ponorky, se kterou jste v částečně otevřeném světě plnili klasické bojové mise. V podstatě něco jako Tie Fighter, jen místo neviditelných bariér na koncích mapy jste zde měli hladinu a dno. Nejlépe se to ovládalo pomocí joysticku, grafika byla na svojí dobu skvělá, přesto hra komerčně propadla. Ano, dnes samozřejmě máme skvělou Subnauticu, ale Archimedean Dynasty žádného důstojného bližšího pokračovatele nenašla.
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
Survival žánr je dnes i díky streamerům velmi populární, málokdo si však vzpomene na jeho kořeny, kde má tato hra bez debaty své místo.
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
Ještě v devadesátých letech, než se staly běžnou součástí mainstreamu, byly hry daleko obtížnější než ty dnešní. Jenže i na tu dobu byl Robinson’s Requiem extrémně tuhý a do konce ho dohrál jen málokdo. Stali jsme se v něm astronautem, který zůstal opuštěný na nehostinné vězeňské planetě, jehož hlavním úkolem bylo prostě přežít. Hra na svoji dobu vynikala především simulací zdravotního stavu hrdiny, zapomeňte na klasické lékárničky. Mohli jste chytit nemoc nebo otravu, vykrvácet nebo oslepnout, v extrémních případech pak bylo dokonce nutné amputovat si končetinu. A ani tím to nekončilo, v takovém případě jste si pak museli ještě vyrobit berli nebo hledat protézu. Po pravdě řečeno to až taková zábava nebyla, ale autoři tady tak trochu předběhli dobu. Později vyšlo ještě nepřímé pokračování Deus, ale to bylo k tomuto tématu na dlouhou dobu vše.
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
Dokážete si představit plížící akci v enginu stařičkého Dooma? Tato hra se tomu docela blížila…
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
Ok, označit hru jako „stealth“ bylo ode mne trochu nadsazené, přece jen střelba po nepřátelích tu stále hrála prim. Ale zároveň je šlo i nenápadně bodat nebo střílet kuší, což v té době působilo nesmírně originálně. Strife se stal i miláčkem recenzentů a vše vypadalo nadějně, jenže jen o měsíc později vyšel Quake. Vedle skutečných 3D modelů rázem vypadal 2.5 engine Strife zastarale, a i když byl významově daleko hlubší, kultovní značka od id Software souboj popularity jednoznačně vyhrála. A ani se u toho příliš nezapotila.
Autor: Oficiální materiály distributora a sociální sítě
