Zoo Tycoon 2 – máme rádi zvířata

Nedávno vyšel vydařený Zoo Empire. Daří se na hračičky a děti zaměřené simulaci stavby a vedení zoologické zahrady z dílny Microsoftu překonat tuto hru – a vlastní stín v podobě Zoo Tycoonu 1? Prospělo hře 3D zpracování? Více v recenzi...

Zoo Tycoon byl jednou z nejlepších tref do černého, kterou kdy udělal vydavatelský moloch Microsoft v oblasti počítačových her. Na první pohled šlo víceméně o tuctovou kopii principů budovatelské strategie, mnohonásobnou replikaci jednou úspěšného konceptu, zasazenou do prostředí zoologické zahrady, jedněmi opovrhovaného vězení pro zvířátka, jinými opěvované instituce, která umožní přežití hynoucích druhů fauny. Grafické zpracování řadilo původní hru kamsi do lepšího průměru, herní systém obsahoval jisté nedokonalosti, přesto ale způsobil davovou nákupní mánii. Zařídila to dobrá marketingová politika Microsoftu, ale stejně tak určení hry jako zčásti vzdělávacího produktu a všeobecně přístupného titulu, na němž se vyřádily i četné skupiny jinak velmi, velmi svátečních hráčů.

Není divu, že brzy přišel první datadisk, do něhož autoři kreativně jako největší lákadlo zařadili možnost pěstování pravěkých ještěrů. Dinosaur Digs byly po několika měsících následovány ještě jedním přídavkem, Marine Mania, jenž pro změnu upravoval více herní systém. A zatímco ostatní autoři horečně překopávali vlastní enginy a chystali bezduché klony Wildlife Park a (o něco chytřeji navržený) Zoo Empire, Blue Fang Games v klidu pracovali na evoluci představujícím Zoo Tycoonu 2. Ano, ačkoliv tisková prohlášení působí jako účinné mimikry, Zoo Tycoon 2 zdaleka není jen remakem originálu v grafice složené z trojúhelníkových modelů potažených texturami: Zoo Tycoon 2 je plnohodnotný druhý díl a velký trumf Microsoftu v oblasti titulů pro masy.

"Zoo Tycoon 2 je plnohodnotný druhý díl a velký trumf Microsoftu v oblasti titulů pro masy."

Ruka boží

Zoo Tycoon 2 zachovává princip, který zesnaďňuje proti realitě řadu akcí: princip takzvané boží ruky. Takto pracovně lze nazvat možnost hráče kdykoliv popadnout vybrané zvíře či pracovníka a kamkoliv ho přesunout pouhopouhým kliknutím. "Boží ruka", či možná přesněji "boží kurzor," je neocenitelnou pomůckou zejména ve chvíli, kdy nebohé nahlouplé zvířátko spadne do příkopu ohraničujícího výběh a nemůže se vyškrábat ven. Na druhou stranu, když jej takto hráč musí zachraňovat podesáté či podvacáté, už mu ani nepřijde, že by za danou možnost měl být autorům vděčný.

Úvodní obrazovky, v čele pochopitelně s pěkným renderovaným intrem, se snaží hráče vehementně přesvědčit, že po technické stránce je Zoo Tycoon 2 na docela jiné úrovni, než jeho předchůdce. A daří se to, protože engine, na němž je postaven, lze s tím u prvního dílu srovnávat jen velmi obtížně. Nabídka hlavního menu prosazuje tutoriály, těch je hned několik pro všechny herní činnosti a nutno dodat, že pro začátečníka budou lecčíms užitečné. Zkušení stavitelé ale jistě skočí ihned do kampaně, popřípadě Sandbox stavěcího módu. Prvně jmenovaná možnost obsahuje konkrétně zhruba dvě desítky misí, které jsou rozděleny do několika sfér působení zoologické zahrady. Takže opět se mezi briefingy objeví záchrana vymírajících zvířat, po nichž pasou lovci, pěstování vzácných druhů, ale i z druhé stránky zlepšování ekonomické a fyzické situace v zahradách již (špatně) vystavěných, či vydělávání na lidské touze obdivovat se exotickým tvorům. Vymyslet originální misi pro podobný styl hry je úkol pro scénáristického génia – a v Blue Fang Games takového nemají. Přesto je kampaň řemeslně dobře odvedenou prací. Díky rozdělení do větví podle stylu hry si pak jednak každý může vybrat, co ho baví, a nepatří-li mezi zdatné ekonomy, třeba se soustředit jen na ekologicky – záchranné úkoly, jednak nehrozí, že hráči zkysnou na jedné obtížné misi a další, které jim třebas i více sednou, zůstanou navždy zapovězeny.

"Vymyslet originální misi pro podobný styl hry je úkol pro scénáristického génia – a v Blue Fang Games takového nemají."

V oblasti změn praktické hratelnosti jde jen obtížně přehlédnout přechod do 3D. S ním se tady pojí úplně všechno, a je příjemně zjistit, že opravdu nebyl bezúčelný. Ovšem pozor: kdo by čekal od Zoo Tycoonu 2 grafické hody, bude možná nepříjemně zklamán. Grafika je hodně jednoduchá. Obrázky okolo článku jsou típány s nejvyššími detaily – a pozorný čtenář si jistě povšimne, že přesto je terén až nepříjemně placatý, textury rozmazané a modely nepříliš propracované. Hra si to, podobně jako již zmiňovaný Zoo Empire Trevora Chana, vynahrazuje v oblasti animací. Koukání na to, co právě pěstovaná zvířátka dělají, se tak stává cennou zábavou: pro každý živočišný druh je nadefinováno velké množství aktivit a pozorovat takové tygry nebo opice při hraní je zážitek roztomilý tak, že se sensitivnějším osobám rozbuší srdíčko rychlostí nového monopostu Ferrari.

Zpět ale k praktickým dopadům převodu do 3D. Pro někoho možná překvapivě se tím hodně zjednodušilo ovládání a rozšířily možnosti. Nový interface umožňuje široké změny terénu, tvorbu kopců, nechybí už tak trochu tradiční hrátky se správným podložím pro jednotlivé druhy. Potěší možnost vytvářet výběhy neohrazené plotem, ale jen hlubokým příkopem, či nízkým plůtkem. Že zvířata nemusí být za vysokými a tlustými mřížemi je hezké, méně příjemná už je však tendence takto omezených zvířátek do příkopů padat a zůstávat v nich uvězněna. Je to tak otravné, že se skoro i vyplatí na humánnější i estetičtější formu výběhů rezignovat, což je škoda – a stačilo by změnit jedno nastavení v umělé inteligenci.

"Že zvířata nemusí být za vysokými a tlustými mřížemi je hezké, méně příjemná už je však tendence takto omezených zvířátek do příkopů padat a zůstávat v nich uvězněna."

Hon na divokou zvěř

Lov probíhá v Zoo Tycoonu 2 jen v abstaktní fotografické podobě. Tohle je hra ze zásady nenásilná, a tak jedinou spouští, kterou hráči stisknou, bude ta na virtuálním fotoaparátu. Zoo Tycoon 2 ve first person módu krom jiného nabízí možnost blízkého pozorování tvorů ve výbězích, típání fotek-screenshotů a tvorby rozsáhlých fotoalb. Logickým krokem je pak možnost sdílení těchto obrázků s přáteli po internetu, i když upřímně: málokdo je asi využije k vyměňování jiných, než nějakým způsobem extrémně humorných momentek.

Stavění výběhů bylo jinak ale jasně změněno s ohledem na ohlasy hráčů. Původní Zoo Tycoon byl leckdy až neuvěřitelně striktní: každé zvíře mělo dáno poměr specifických druhů terénu, velikost výběhu, své oblíbené stromy, kameny, hračky (včetně jejich počtu) – a dokud se mu všechno nedoneslo až pod nos, jednoduše nebylo spokojeno, bouřilo se a odrazovalo návštěvníky. Tentokrát už není potřeba sázet přesně daný počet baobabů, aby měly žirafy dostatečný pocit pouště, stejně tak tygři nevyžadují 75 procent džunglovité trávy, 5 procent vody a 20 savany, ale spokojí se s jakkoliv rozumně sestaveným výběhem, který odpovídá oblasti jejich původu. To nechává hráči prostor ke kreativitě a přestože v praxi není nijak odměňován za krásu a sladění svých výběhů (důležité je v podstatě jen jak moc je do nich vidět a zda si jejich obyvatelé libují), hračičkové, kteří jsou hlavní cílovou skupinou Zoo Tycoonu 2, určitě širší možnosti přizpůsobení ohrady k obrazu svému ocení.

Jednou z výrazných novinek Zoo Tycoonu 2 je bezsporu možnost přepnutí do first person pohledu a prohlížení vlastní zoo. Obyčejně se jedná o v podstatě zbytečnou a ani ne moc zábavnou volbu, tady ji ale autoři zavedli do opačného extrému. Proč? Není to ani proto, že by bylo tak skvělým zážitkem dívat se na vlastní stavby z jen o maličko jiné perspektivy: obdivovat zvířata lze docela dobře i z klasického horního pohledu. Stejně tak onou bombastickou funkcí není fotografování a zakládání alb s obrázky oněch roztomilých i méně roztomilých tvorečků. Jakožto fyzická osoba procházející se parkem totiž hráč může dělat naprosto všechno, co jinak obstarává pracně najímaný personál: může se vžít do role zoo-keepera, pobíhat od výběhu k výběhu, chystat žirafám a slonů žrádlo, čistit živočišný odpad, léčit nemocné kusy, anebo sbírat odpadky, které hosté nechali pohozené na cestách. A tycoonovou hratelnost výrazně nabourává, že tohle hráč může dělat a) zadarmo; b) podstatně rychleji než placení zaměstnanci. V počátcích scénáře to obvykle znamená velkou finanční výhodu, a tak přestože je to nudná a rutinní práce, většina ekonomicky uvažujících ředitelů ji ráda podstoupí.

" Jakožto fyzická osoba procházející se parkem hráč může dělat naprosto všechno, co jinak obstarává pracně najímaný personál."

Nízká obtížnost, aby si hru zahrál skutečně každý blbec, provází většinu scénářů. Snad jen ty s visačkou Hard znamenají větší výzvu, ale jinak dělá Zoo Tycoon 2 všechno pro absolutní pohodlí a autonomní běh hry. Ekonomika funguje krásně přímo: počáteční peníze obvykle stačí k postavení základní zoo s výběhem a pár zvířaty, těm se vytvoří podmínky, aby byla šťastná, načež příchozí hosté svými velmi štedrými sponzorskými dary zafinancují další rozvoj, utratí majlant ve stáncích a zahrada se může utěšeně rozvíjet. Narazit na finanční problémy chce opravdu totální absenci smyslu pro logický postup výstavby...

" Narazit na finanční problémy chce opravdu totální absenci smyslu pro logický postup výstavby..."

O interface už jednou řeč byla, autoři si ale určitě rádi nechají líbit ještě jednu variantu pochvalné ódy. Poradili si totiž velmi dobře se dvěma důležitými věcmi. První souvisí se zdánlivě malou, ale přitom významnou změnou: plocha není rozdělena na čtverečky a lze tak stavět oblé kraje a šikmé ploty. Zní to jako prkotina, ale zase to dává možnost vytvořit hezčí a na pohled útulnější zahradu, což je ve hře, která je dimenzována spíše jako lehce výuková hračka než seriál náročných misí veledůležité. Druhá pochvala pak směřuje k přístupu k informacím. Ty jsou alfou i omegou moderní doby: a v Zoo Tycoonu 2 není nejmenší problém na jedno dvě kliknutí zjistit vše podstatné o zvířatech, zaměstnancích i návštěvnících, třeba v přehledném grafu, kvalitní je hledání, hra dovede upozornit, když se objeví nějaký problém, který je nutné řešit. A že záložková menu, grafy a inteligentně provedená encyklopedie se spoustou detialů k jednotlivým druhům zvířat ještě ke všemu stylově vypdají, je už jen příjemnou třešničkou na dortu.

Zoo Tycoon 2 má samozřejmě i své slabé stránky. Asi nejvýznamnější pro leckoho může být fakt, že skutečně nejde o hru, která by primárně kladla před hráče výzvy a snažila se ho k něčemu nutit: je to spíše hračka, jde o to zkoušet a bavit se pozorováním – a v rámci toho dovede nevtíravě poskytnout i celou řadu informací edukativního rázu, čímž se stává doslova ideálním titulem pro děti. Dost možná právě něco takového si ve vizionářských záchvatech představoval J. A. „schola ludus“ Komenský. Ovšem dá se předpokládat, že se najde dost lidí, které takový styl bude jednoduše nudit. Druhá, již méně na uživateli závislá výtka, se pak týká ozvučení. Jako by autorům chyběla invence, vybavili Zoo Tycoon 2 melodiemi, jež jsou takřka totožné s prvním dílem – hudba v menu je snad dokonce stejná úplně. Když se k tomu přidají otravné paskřeky, jež mají simulovat divoký život v zoo, během hraní, je skoro lepší vypnout zvuk úplně a pustit si do pozadí nějaké ethno (neplést s technem ;-).

"Ve finále vychází Zoo Tycoon 2 s přehledem vítězně ze souboje s vlastním stínem. "

Ve finále vychází Zoo Tycoon 2 s přehledem vítězně ze souboje s vlastním stínem. Po 2D Zoo Tycoonu by po vyzkoušení o jeden rozměr obohaceného pokračování štěkl už jen málokterý pes, hra neztratila vizuální atraktivitu, přehlednost a naopak se stala ještě ergonomičtější a zábavnější. Srovnání se Zoo Empire je nakonec také pro Microsoft příznivé: tituly jsou to navzájem velmi podobné, ten dnešní je ale lepší hračkou pro děti, bohatší v kampaních, prostředích, zvířecích druzích a nakonec má mírně (ale opravdu jen mírně) navrch i v kvalitě modelů a animací.

Verdikt: Zoo Tycoon 2 je lahůdkou pro ty, kteří strávili u prvního dílu a jeho datadisků dlouhé hodiny. Zároveň je to skvělá hra (a vánoční dárek - Microsoft to má opravdu promyšlené) pro děti a milovníky přírody. Díky nenáročné hratelnosti jeji zvládne každý a je-li alespoň trochu hračička, skvěle se pobaví.