Jeden můj známý dokázal tuhle hru hrát třeba hodinku v kuse a nevypadalo to, že ho přestává bavit. Nedalo mi to, abych se nepodíval, o co vlastně běží. Z vrchní obrazovky na mě koukalo zvířátko, v dolní se nacházelo mnoho ikonek symbolizujících lva, pandu, opici, hrocha a podobně. Vyzkoušel jsem tedy, co na tom přesouvání ikonek dotykovým perem je, abych zjistil, že jde o dost chytlavou hříčku. Proto, když se naskytla šance, Zoo Keeper rozšířil vlastní sbírku her. O co vlastně jde? V jedné zoologické zahradě jsou zvířata znechucena přístupem svého arogantního ošetřovatele a tak začínají nepokoje. Hráč jako nový ošetřovatel musí dát vše hezky pěkně do pořádku.
Princip Zoo Keepera je prostý, snadný na pochopení a právě proto hra rychle chytne a nepustí. Máme obrazovku napěchovanou čtvercovými ikonkami zvířat. My dotykovým perem určujeme, která ze sousedících dvojic (pouze horizontálně a vertikálně) se má vyměnit, čímž se snažíme dosáhnout spojení třech (a více) stejných zvířátek. Pokud se tak stane, zmizí, a na
jejich místa dopadnou ikonky z horních řad. Tím lze dosáhnout řetězovitých propojení, každopádně vždy, když některé ze zvířat
zmizí, hra okamžitě doplní další. Občas se objeví blikající čtvereček, jenž náhodně nechá zmizet zvířata jednoho druhu. Pokud některé ze zvířat zanedbáváte, mračí se.
Konečně se můžeme pustit do samotné hry, která čítá pět různých režimů.
Aby to nebylo zase tak jednoduché, nechybí časový limit v podobě zeleného proužku po levé straně. Čas totiž průběžně ubývá, nicméně za každou nalezenou trojici malinko přibude. Pokud se vám nedaří žádný spoj nalézt, lze použít záchranu v podobě brýlí. Ty na chvilku zvýrazní, kde se dá kombinovat, poněvadž dokud hra nevyčistí pole a nepřidá nové ikonky, vězte, že se nějaká kombinace někde ukrývá. Každopádně když se časový limit blíží k nule, začnou se zvířátka otřásat, což na klidu nepřidá. Důležité je zachovat klidnou hlavu, poněvadž dokud gong neohlásí konec, nic není ztraceno.
Než se pustíme do samotného hraní, můžeme si upravit obtížnost, případně vybrat, který song-odrhovačka poleze případným posluchačům na nervy nyní. Autoři si toho zřejmě byli vědomi, proto lze hudbu i zvuky libovolně vypnout. Konečně se můžeme
pustit do samotné hry, která čítá pět různých režimů. Ten první a hlavní se jmenuje Zoo Keeper, proto se podívejme nejdříve na něj. V podstatě jde o to, splnit požadovaný počet "spojení" pro každé ze zvířat – jak si stojíme a kolik nám u toho kterého zbývá, nás informuje dolní lišta na vrchním displeji. Pokud daný limit splníme, vše se vynuluje, limit se zvýší o jedna a tak stále dále. Z vrchního displeje na nás pokukuje některý z obyvatel Zoo, což značí, že za tento druh získáváme dvojnásobný počet bodů. Druhý režim Tokoton se hraje v podstatě stejně, s drobným rozdílem, že nová úroveň se nahraje v okamžiku, kdy dosáhneme sta bodů od jednoho zvířete. Třetí režim je klasickým útokem na co nejvyšší skóre za daný čas šesti minut.
Hra více hráčů je zábavná, neboť vlastní snažení má za následek úbytek oponentova času.
Inovativně působí až čtvrtý režim Quest, v němž postupně plníme deset úkolů, za něž nás ředitel zoologické zahrady bodově
ohodnotí. Máme tak například pochytat dvacet lvů, připravit třicet řetězovitých spojů, či pochytat všechnu zvěř tak, abychom žádnou "nepospojovali" dvakrát. Škoda, že těch úkolů není ještě o něco víc, protože jde o zábavné a příjemné rozptýlení. V posledním režimu si to rozdají dva hráči přes síť, přičemž potěšitelné opět je, že stačí pouze jedna herní karta. Hra více hráčů je
zábavná, neboť vlastní snažení má za následek úbytek oponentova času. Vedle toho nechybí například bonus v podobě kyblíku, jenž protihráči přebarví všechny zvířata na stejnou, šedivou barvu, což znesnadňuje vyhledávání spojů.
|
Chytlavá hretelnost
Více režimů by nevadilo| Zoo Keeper | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
