Většina současných, zejména dětských hráčů barevného GameBoye, zná pouze jediné RPG. Pochopitelně nemůžeme mít na mysli nic jiného než herní sérii Pokémon. A abychom rozšířili obzor těmto pařánkům, máme zde jeden výborný titul, který by si neměli nechat jen tak ujít. Abych ale vše uvedl na pravou míru, musím dodat, že Zelda není úplně to samé co Pokémon. Tyto dva fenomény mají společný pouze jeden charakteristický rys, nebo spíš označení. Tímto označením je zkratka RPG, jinými slovy „Role-Playing Game“. Ve všem ostatním jsou tyto hry zcela rozdílné. Rozebírat odlišnosti Pokémonu a Zeldy nemá na tomto místě význam. Ale pokud vás to zajímá skutečně moc (třeba až tak, že byste neměli klidné spaní), stačí si přečíst některý z článků přílohy Pokémon Speciál.
Když se řekne „The Legend of Zelda“, vězte, že jde vždy o titul silně spjatý s historií a vývojem firmy Nintendo. První díl vyšel na osmibitovém strojku NES někdy v roce 1986. O rok později následovalo pokračování. V roce 1992 se hrdina Link objevuje v šestnáctibitové podobě. Pochopitelně už pouze pro systém zkráceně nazývaný SNES. Důkazem potvrzujícím, že i handheldy mají své velké zastoupení mezi pařany, je příchod The Legend of Zelda Link’s Awakening pro GB, to vše o necelé dva roky po americkém vydání SNESové Zeldy. Prakticky stejná hra (Link's Awakening) vychází pak o pět roků později, tentokrát s příponou DX. V podstatě tedy jde jenom o reedici. Verze DX je koncipovaná pouze pro barevného GameBoye, tudíž vám už asi došlo, že hlavní odlišnost mezi tituly spočívá v barevnosti. Čili verze DX byla po dlouhých pěti letech “obarvena“. K tomu všemu jí hošové z Nintenda přidali několik věcí navíc. Kupříkladu takový photoshop, kde si lze pomocí GB - tiskárny vytisknout hromadu roztomilých obrázků. K dalším novinkám by se mohl připočítat jeden dungeon, více kreslených animací apod. Ale jinak jsou tyto dvě gamesky zcela stejné.
V prologu hry sledujete rozbouřený oceán a ztroskotání Linka. Vlny ho zanesou k ostrovu Koholint Island, kde je zachráněn dívkou Marin. Jeho další den pak začíná v domě jeho zachránkyně. Poté, co se jako Link rozkoukáte po ostrově, zjistíte, že ho musíte celý osvobodit od zlých monster, která jsou ukryta v osmi dungeonech. Největší díl vaší pomoci však bude potřebovat Větrná ryba, jež je uvězněna v tajemném vejci. K otevření obřího vejce musí Link vybojovat osm hudebních nástrojů. A ty jsou ukryty právě ve zdejších dungeonech. V průběhu hry se seznámíte se spoustou nových tvorů a obyvatel zdejšího ostrova, poprvé poznáte, jaké je hrát na čarovnou okarínu, a hlavně se opět stanete hrdinou s velkým H.
Zelda DX je mix akční adventury a RPG. Ze všech Zelda 2D–her se mi jednoznačně nejvíce líbí grafické ztvárnění tohoto dílu (i přesto, že SNES Zelda je mnohem detailnější). Hlavního aktéra Linka sledujete vždy seshora, pouze během přechodu podzemím je postava snímána z boku. Ovládání Linka je navýsost jednoduché. V průběhu dobrodružství máte k dispozici obsáhlý inventář a přehlednou mapu celého ostrova. K boji je Link vybaven mečem a štítem. Mezi další zbraně, se kterými se později ve hře setkáte, patří bomby, luk, bumerang, vystřelovací hák či kouzelná hůl. Během dlouhé poutě ostrovem se setkáte se spoustou NPC postav, dialogy odehrávající se mezi obyvateli ostrova jsou však pochopitelně pouze textové. Ke zpestření jsou zde i různé minihry. Mezi nejzábavnější bych zařadil trendy game a rybaření.
Energii, která je jako vždy v podobě srdíček, lze získávat z keřů, země nebo protivníků. To samé platí také o bombách, penězích či střelivu pro luk. Avšak pokud se vám nechce tyto „propriety“ vysekávat z nepřátel, můžete je snadno koupit v obchodě. Jako platidlo se v Zeldě používají tzv. rupeesy, které lze s přehledem „vydolovat“ z protivníků či ukrytých truhliček.
Jak už jsem výše zmínil, hlavním cílem je zisk osmi hudebních nástrojů. Žádný z nich však nedostanete zadarmo. Vždy se musíte dostat do některého z mnoha dungeonů. Nejčastěji tak, že splníte nějaký ten quest, na jehož konci bývá obvykle klíč umožňující přístup do uvedené oblasti. Pro lepší orientaci v dungeonech slouží menu doplněné mapou a kompasem. Tyto lokace jsou převážně lineární - tzn. postupujete stále kupředu, sbíráte klíče, otevíráte dveře a především ničíte různé potvůrky, mezibosse a hlavní bossáky. Občas bývají některé úrovně proloženy rozličnými puzzly. Jejich rozluštění je odvislé od vaší pokročilosti v hraní tohoto typu her a pochopitelně znalosti cizího jazyka.
K dovednostem, které Linkovi v závislosti na postupu ve hře přibývají, lze přičíst schopnost přeskakovat jámy, zapalovat svícny, běhat, plavat, zvedat či rozbíjet větší předměty. Nechybí zde ani volba použití hudebního nástroje, kterým není nic jiného než magická okarína. Využití většiny melodií okaríny je v podstatě víceúčelové, některé songy se dají použít například pro doplnění energie, jindy zase jako univerzální klíč nebo třeba teleport.
Teleportační funkce nejvíce oceníte v dungeonech, kde se vám nejednou může stát, že uváznete v některé z jeho obtížných částí, a to zrovna v momentě, kdy nemáte dostatek energie a nechcete jen tak pro nic za nic přijít o život. Během cestování po ostrově narazíte na síť telefonních budek, ve kterých je vždy užitečná nápověda. Ta zpravidla ukazuje, jakým směrem se máte dále hrou ubírat. Adventurní část je mimo rozhovorů a cestování po ostrově zastoupena klasickým získáváním různých předmětů a jejich následnou výměnou, ta pochopitelně vede k zisku nezbytného artefaktu, bez něhož je hra nedohratelná. Takže například získáte konzervu s jídlem a dáte ji krokodýlovi. Ten vám za odměnu věnuje banány, které předáte nenasytným opicím….. a v tomto duchu bych mohl pokračovat ještě hodně dlouho.
Souboje s protivníky většinou vyřeší několik dobře mířených seků mečem. Zato střety s některými koncovými soupeři (zejména s tím úplně posledním) vyžadují dobrou kombinaci zbraní a správné načasování úderu. Jinak bych mezi nejprotivnější oponenty zařadil malé slizké kuličky, které po rozseknutí mečem nic nevzdávají a ve snaze vmotat se Linkovi pod nohy provedou vzájemné množení. K dalším otravným padouchům patří létající hřib, neustále házející vybuchující bomby. K hodně pohotovým a také dosti nepříjemným protivníkům rovněž můžeme zařadit ostnáče, vůči nimž je nejlepší ochranou štít. Jakmile tato potvůrka narazí do štítu, odrazí se, přepadne na záda, čímž vystaví svoji křehkou polovinu těla napospas nabroušenému ostří Linkova meče. Co se děje dál není třeba popisovat.
Vždy, když se ohlédnu zpět do své hráčské minulosti, přesněji do dob, kdy jsem pařil jednu hru za druhou, vzpomenu si zrovna na černobílou Zeldu. Dodnes vidím, jak jsem bojovníka Linka proháněl po monochromatické obrazovce mé časem dávno odváté konzole GameBoy. Někomu to může přijít strašně nostalgické, ale věřte, že od té doby se na hratelnosti Zeldy nic nezhoršilo. Dodnes, a řeknu to pouze dvěma slovy, je atmosféra a hratelnost: kouzelná a geniální.
Rozepisovat se nad zvukovou stránkou u her pro GBC asi příliš velký smysl nemá. Stačí, když uvedu, že patří ke standardu. Rozhodně ve hře objevíte spoustu oblíbených a známých Zelda melodií, které dokonale navozují „správnou zeldovskou“ atmosféru. To samé lze říct i o grafice, prostě standard;
„Tak hele, ty jeden Krejsoňáku, pro někoho je Deluxe, proto je v názvu hry zkratka DX!!!“ – by princess Zelda.
„Ehm…OK, princezničko“… myslím, že bohatě stačí, když si omrknete obrázky kolem recenze.
Nemáte-li ve své kolekci her pro GameBoy ani jednu adventuru či RPG, opět mi nezbývá nic jiného, než vám Zeldu směle doporučit. Rozhodně nebudete litovat. „Já sám jsem u GB s touhle hrou strávil ty nejpříjemnější a nejkouzelnější chvíle ze všech, které se u GB strávit dají" - from Wellmistr. Mám-li tedy celkově shrnout The Legend of Zelda Link’s Awakening DX, musím ještě dodat, že na japonském a americkém trhu jsou již dva nové díly Zeldy (Oracle of Ages a Oracle of Season’s) pro GBC, tudíž bych jako nedočkavý hráč byl ochoten chvilku vyčkat, než se tyto dva skvostné tituly dostanou také na evropský trh.
Proto na BonusWebu očekávejte další recenze…
| The Legend of Zelda: Link’s Awakening DX | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
