Zahrajte si filmový hit Avatar. Bojovat můžete za modré i za lidi

Modří mimozemšťané se chystají dobýt plátna kin a lámat finanční rekordy. Pomoci by jim k tomu měla i herní verze.

James Cameron´s Avatar: The Game | foto: pro iDNES.cz

Avatar je všeobecně považován za filmovou událost roku. O sci-fi dobrodružství z planety Pandora, které popisuje boj lidí s místními domorodci, kteří brání svou planetu, mluví celý svět. Ale jeho režisér James Cameron, který stvořil i Vetřelce či Terminátora, se musí hodně ohánět, aby se vrátily miliony, které si film vyžádal. A k tomu neposlouží jen samotný film, ale i například figurky a samozřejmě hra.

Nedlouho po začátku hry se budete muset rozhodnout, jestli se přidáte k lidem nebo k Na'vi.

O té vám rovnou řekneme, že díru do světa neudělá, ale ani není žádným utrpením. Prostě nejde o žádný narychlo splácaný paskvil, který má za úkol jen vytáhnout z kapes další bankovky, ale současně by se pár věci mělo ještě vypilovat.

Dějově je hra takzvaným prequelem (předchůdcem) filmu, takže se nemusíte bát, že po dohrání budete vědět, jak vše dopadne. Je zasazena pár let před děj, který se objeví na filmovém plátně.

Zabývá se situací, kdy lidé nekontrolovatelně pustoší planetu, protože je jediným místem, kde lze těžit vzácný minerál.

Někteří lidé sice berou ohledy na zdejší obyvatele, vysoké modré mírumilovné Na´vi, ale jsou i tací, kteří nehodlají řešit situaci diplomatickou cestou a pár mrtvých mimozemšťanů, popřípadě vyhlazené vesnice, jim přijdou jako přijatelná ztráta.

Vy se ocitnete v kůži postavy jménem Abe Ryder, který/á je nováčkem u vojenské RDA. S nějakým hlubším vysvětlováním, kdo, kde, kdy a proč si hra neláme hlavu, prostě vás prskne do akce. Víte jen, že jste voják a můžete mít svého Avatara.

Nejdříve se zhostíte své lidské formy, ale nedlouho po začátku hry dojde k velmi důležité události, kdy se budete muset rozhodnout, jestli vám více vyhovuje poněkud neomalený přístup lidí nebo jestli raději pomůžete hrdým Na´vi, kteří se i přes početní a technologickou nevýhodu, snaží neustoupit nátlaku.

A doporučujeme si volbu dobře promyslet, protože ovlivní nejen dějovou linku, ale především styl hraní. Pokud bychom byli hodně hodní a přehnali to, dalo by se říct, že dostanete dvě hry v jednom.

Jestliže v sobě objevíte ještě trošku dobra a citu pro spravedlnost a rozhodnete se válčit za domorodce, stane se hra spíše mlátičkou. Na´vi se specializují na boj zblízka, používají zbraně jako jsou palice, meče nebo tyče. V případě potřeby mohou vytasit i luk nebo kulomet, ale Avatar vás spíše tlačí k tomu, abyste si to s drzými lidmi vyřídili tváří v tvář.

Pokud jste ten typ, který se rád zhostí role těch zlých a užívá si bezcitného smíchu při každém zabití nevinného, pak vám bude spíše vyhovovat zůstat v řadách RDA. Lidští vojáci jsou docela "sralbotkové", specializují se na střelné zbraně a vyhovuje jim zůstat v bezpečné vzdálenosti.

Pokud budete chtít zkusit obě strany konfliktu, pak počítejte s tím, že dohromady se herní doba nevyšplhá příliš přes deset hodin. I přes dvě příběhové linie není Avatar dlouhou hrou. A bohužel, ať se rozhodnete jakkoliv, neobejde se to bez zádrhelů.

Méně je jich v případě, že se rozhodnete pro stranu lidí. Jako střílečka to docela funguje. Není to zrovna promyšlené, ovládání je jednoduché, pobíháte tu jen z místa na místo a střílíte, do všeho co se pohne, a občas nasednete do automobilu nebo člunu. Chvílemi je to malinko nudné, questy jsou naplněny standardními úkoly – najdi, vyhoď do vzduchu, zabij, žádné objevné nápady se nekonají.

Na´vi používají magii, zatímco lidé technologii.

Není to ale úplně nezábavné, i když možná až moc povrchní. Promyšlenosti lepších stříleček Avatar nedosahuje, ale nenarazíte v podstatě na nic, co by vás mohlo odradit nebo frustrovat (až na docela "tuhé" ovládání vozidel).

To s domorodci je to horší. Začněme opět třeba ovládáním. Je dost necitlivé, a jelikož v kůži modrých mimozemšťanů musíte často i šplhat a lézt po skalách, dostanete se do problémů. Na analogovou páčku musíte trošku více tlačit, ale pokud to přeženete, už se vesele řítíte z útesu a zbude po vás jen modrý flek. Hra se s vámi trošku pere i v případě, kdy potřebujete k někomu nebo něčemu běžet. Je nutné se docela snažit, aby váš Avatar směřoval, kam si přejete. Nebudeme vás strašit, není to až tak strašné, ale zvyknout si, to chce chvilku času.

Problematická je i velikost nepřátel. Mnozí z nás to neradi slyší, ale na velikosti občas záleží. A "místní" jsou o dost větší, než lidé. Pokud se ocitnete v prostředí, kde je vysoká tráva nebo množství předmětů, musíte hodně zaostřit, abyste toho zakrslého vojáka našli a mohli mu s pomocí čepele vysvětlit, že na mírumilovné mimozemšťany se nestřílí.

Mnohokráte jsme museli čekat, dokud protivník nevystřelil, nebo naopak sledovat, kam běží další Na´vi, abychom věděli, kde lidé jsou. Odhadem je potřeba televize úhlopříčky, kterou má Leoš Mareš, protože jinak to chce oči ozářeného ostříže.

Ani bojový systém není zrovna promyšlený. Máme tu jen jeden úder, v případě, že jich zasadíte žádané množství, pak můžete provést speciální. Animace se liší podle toho, kterou zbraní aktuálně drtíte ty malé lidské šváby. Ale ať tak nebo tak, za chvíli omrzí. Mimochodem, i Na´vi se mohou svézt, například, jak na zádech létajících tak běhajících příslušníků místní fauny.

Obě postavy mají čtyři zbraňové sloty (jeden je ale fixně obsazen) a čtyři sloty pro speciální talenty, z nichž mnohé jsou podobné jak pro lidi, tak pro Na´vi. Můžete se například zneviditelnit, dočasně zvýšit odolnost, útok nebo třeba zrychlit svůj pohyb.

Na´vi používají magii, zatímco lidé technologii. Některé talenty jsou hodně užitečné a neobejdete se bez nich a naopak, pár jich je naprosto zbytečných a jsou tu jen proto, aby se neřeklo. V podstatě se to dá prohlásit i o skeneru. S jeho pomocí můžete například zjistit, jaké riziko představuje tvor před vámi, či co je to za rostlinu, která tak vesele mává výhonky. Ale po celou dobu hraní jsme ho (spíše ze zvědavosti) použili tak čtyřikrát.

Pokud napjatě čekáte, jestli vám sdělíme, zda narazíte i na RPG prvky, tak vás konečně potěšíme. Ano, jednoduché elementy vývoje postavy tu jsou. Hodně jednoduché. Ale nejen že při skoku z jedné úrovně na novou neupravujete atributy síly nebo životní energie, ale dokonce ani nenakupujete schopnosti. Při zvýšení levelu prostě dostanete balíček zbraní/brnění/schopností, vámi ovládaný jedinec se jimi vybaví sám a to je vše.

Filmový Avatar

Pokud jste posledních pár let nestrávili omylem zavření v protiraketovém krytu, tak už jste o Avatarovi asi slyšeli. Mnozí o něm před vydáním prohlašovali hesla typu: "Filmový milník", "Unikátní zážitek", "Filmový zážitek roku" a podobně. Byl také natáčen na speciální stereoskopické kamery, které byly vytvořeny speciálně pro tento film. - číst recenzi filmu na iDNES.cz

Ústřední píseň I See You nazpívala Leona Lewis a složil ji James Horner, který s Cameronem spolupracoval už na Titanicu.

Zajímavé spekulace se vyskytly kolem rozpočtu. Spekuluje se o hodně velkých číslech, konkrétně o půl miliardě dolarů. A pokud je to pravda, pak se bude muset Avatar hodně ohánět, aby se stal výdělečným. James Cameron musí doufat, že se alespoň přiblíží Titancu (celosvětové tržby z kin téměř 1,843 miliardy dolarů), který se stal nejvýdělečnějším filmem všech dob.

To je opravdu uživatelsky příjemný přístup, možná až moc příjemný. Ne, že bychom si stěžovali, když hra rázně odsýpá a nezdržuje se maličkostmi, ale tohle už je trošku přes míru a z hráče to spíše dělá přihlížejícího, než aby se mohl aktuálně zapojit do dění.

Ale abychom nebyli jen zlí, tak i chválit se tu dá. Byť hratelnost občas skřípe a narazili jsme i na problémy typu "spadneš do díry, ze které se prostě nedostaneš", tak se dá říct, že Avatar: The Game není špatným titulem. Oněch pět, šest hodin za každou stranu není nepovedených a zmíněné problémy jsou sice patrné, ale hraní neovlivňují až tak podstatně, aby se jim nedalo přizpůsobit a zvyknout si na ně.

Opravdovou lahůdkou je pak svět Pandory, je nádherný, pestrobarevný, živý a pulzující. Zdejší prostředí je překrásné, tvorové éteričtí a rostliny exotické. Člověka napadá slovo "ráj". Kontrastem pro tuto oku lahodící krajinu jsou místa, kde už zafungovala chamtivá ruka člověka: najdete tu jen vypálené planiny a zdevastovanou přírodu.

Přítomen je i multiplayer za obě frakce, který ale také nepřináší nic nového, jsou tu klasické módy ve stylu Deathmatch, Capture the Flag a podobně.

Co se nám opravdu líbilo, byl charakter hlavní postavy. Má smysl pro humor, je zábavná a není problém se s ní sžít. Tomu pomáhá i slušně odvedený dabing.

Vizuálně je Avatar: The Game povedenou záležitostí a pokud jste šťastní majitelé televize, která podporuje 3D zobrazení, pak gratulujeme! Ale jinak jsme, byť to zní jako nejprovařenější klišé, čekali od hry mnohem více. Zvláště když má spojovat unikátní filmový zážitek s hrami. Přinejmenším tedy alespoň přívětivější ovládání a pár neotřelých nápadů. Ale určitou útěchou je, že Avatar: The Game patří k těm lepším titulům, jenž našly inspiraci u filmu.