Yakuza 3 dokazuje, že zábavné interaktivní filmy ještě nevymizely

Nezaměnitelné filmové pojetí, propracovaný svět a stovky bitek mezi japonskými gangy. To je Yakuza 3.

Yakuza 3

Jsou hry, které dohrajete za víkend a za dva týdny si na ně už nevzpomenete. Pak jsou hry, jejichž dokončení vyžaduje třeba i několik týdnů a pokud u nich strávíte takovou dobu, tak vás nejenom musí opravdu bavit, ale také ve vás něco nechají. A pak jsou hry jako Yakuza 3, u kterých můžete vydržet třeba i měsíc a pravděpodobně na ně nikdy v životě nezapomenete.

Yakuza 3 navazuje na události druhého dílu, který se objevil ještě na PlayStation 2. Kazuma Kiryu se odstěhoval z centra Tokia, aby si mohl v Okinawě založit s Harukou slibovaný sirotčinec. To se mu podařilo a bývalý člen Yakuzy se se svou (v podstatě) nevlastní dcerou stará o devět sirotků.

Pokud jste první dva díly dohráli, tak budete mít při hraní Yakuzy 3 obrovskou výhodu. Neutečou vám totiž žádné příběhové nuance. Pokud jste ani jeden z nich nehráli, tak sice přijdete o tuto výhodu, ale není vše ztraceno. Hned ze začátku hry si totiž můžete ve formě videí přehrát ty nejdůležitější události z prvních dvou dílů. Ty vám sice neodhalí vše, ale ty nejpodstatnější události rozhodně.

Všechny lokace si lze celkem dobře zapamatovat, protože jsou výrazné.

Počátek hry vypadá velmi poklidně a většina vašich starostí bude typu "Kdo z dětí v sirotčinci krade," nebo "Jak přimět zatoulaného pejska, aby měl sirotky rád." Tyto úkoly zdánlivě nemají v hlavní příběhové linii žádný velký význam, ale jsou to právě ony, díky kterým působí hra neuvěřitelně živě.

Pocit ze skutečného světa je obrovský, všechna prostředí totiž vypadají neuvěřitelně reálně. Aby taky ne, když k jejich vzniku posloužila stejně jako v předchozích dílech skutečná místa. Některá z nich jsou sice přejmenována nebo se nenachází přesně na místě, kde jsou ve skutečnosti, ale většina z lokací ve hře má reálný předobraz. A úroveň detailu je ve většině míst naprosto oslňující. Všechny lokace si tak lze celkem dobře zapamatovat, protože jsou výrazné.

Postupem času se samozřejmě podíváte na víc míst, vrátíte se do Tokia a začnete likvidovat jednoho mafiána za druhým. Samozřejmě v neprovokativním stylu a na té lepší straně zla, jak je tomu u Kazumy zvykem. Co byste od bývalého člena Yakuzy, který vede sirotčinec, taky čekali, že?

Samotná hratelnost se nese stejně jako u minulých dílů víceméně v duchu bojovky. Přílišný důraz na vcelku průměrné mlácení rozptylují hodiny videosekvencí, kterých je zde na náš vkus až příliš, ale o tom až později. Většinou se boje odehrávají mezi vámi a pouličními výtržníky, členy gangu nebo přímo Yakuzy. Tedy s přesilou.

Jakmile ale dojde na bossy, tak ti se vám obvykle postaví sami. Boje se odehrávají v místech, ve kterých se můžete volně pohybovat, ale při bitce se ohraničí čumily, takže prostor pro boj je jasně daný. Oproti minulým dílům je mnohem větší důraz kladen na předměty a zbraně, které můžete v boji použít. I takový koš se může hodit nejen na vyhazování odpadků. Zvláště, když s ním nepřátele vezmete po hlavě.

Každý předmět má určitý počet bodů, které se při úderech snižují. Jakmile dojdou body na nulu, tak se předmět rozbije. Zbraně ale lze kdykoliv opravit, vylepšit nebo obohatit a udělat z nich ještě více smrtící náčiní. V boji lze přitom přepínat až mezi třemi kousky a k tomu samozřejmě používat vlastní pěsti a kopy.

Hra se snaží vytvořit iluzi žijícího světa, což se jí v drtivé většině případů daří.

Za každého poraženého zloducha získáte zkušenosti, které lze pak v menu upgradů využít k získání většího zdraví, nových chvatů nebo navýšení speciální stupnice. Po jejím naplnění je možné dělat ty nejbrutálnější chvaty, které vyřadí řadové protivníky ihned z boje. Obvykle to jsou skutečně drsné techniky, po nichž se soupeř válí v kaluži krve. Nejenom proto je Yakuza 3 hrou, která rozhodně není určena dětem.

Při přepadení nebo občas i bojových videosekvencích budete potřebovat zmáčknout v pravý čas to pravé tlačítko. Dnes již věc okoukaná, ale podle nás k celé Yakuza sérii prostě patří. Vzhledem k systému, stylu hry a otevřenému světu je zde znát silná inspirace a vliv legendární hry pro Dreamcast Shenmue. Není navíc tajemstvím, že z jejího odkazu Yakuza 3 silně čerpá. A to je dobře.

K samotným bojům by se ještě slušelo dodat, že jsou při nich viditelná zranění nepřátel a občas při nich zlobí kamera, kterou dokážou některé bitky zahnat do kouta.

Jelikož za poražené nepřátele získáváte zkušenosti, tak se logicky několikrát za hru uchýlíte k levelování. To lze v Yakuze 3 provádět celkem jednoduše. Na Okinawě i v ulicích Tokia na vás totiž čeká spousta výtržníků a gangsterů (Kdybychom byli nezkušenými turisty a každý rok nejezdili na Tokyo Game Show, tak bychom se do země vycházejícího slunce po hraní Yakuzy 3 snad báli vyrazit).

Každé tři minuty na vás někdo vybafne, že mu buďto dáte finanční obnos nebo se vám projde po obličeji. Sice to nevypadá příliš věrohodně, ale je to ideální, pokud chcete levelovat a získávat nové schopnosti. Tedy pokud se přenesete přes morální aspekt, že zkušenosti získáte za mlácení lidí, kteří vám obvykle po výprasku ještě navalí peníze. Můžete se alespoň utěšovat, že máte před sebou kriminálníky.

Yakuza 3 ale není jenom o bitkách. Tato hra se snaží vytvořit iluzi žijícího světa, což se jí v drtivé většině případů daří. Budete tak mezi jednotlivými lokacemi cestovat jednokolejkou, hovořit s kolemjdoucími a případně plnit jejich přání a požadavky, které tvoří vedlejší mise. Těch jsou tu spousty, ale většinou jde o to, najít ztracené dítě či psa nebo někoho zmlátit.

Zábavnou novinkou ve hře jsou honičky. Při nich musíte dotyčného nejenom dohonit, ale i srazit k zemi, aby se už nepohnul. Nově si lze také prostředí prohlédnout z pohledu první osoby. To vám přijde vhod hned v několika vedlejších misích. Stejně tak při odhalení neuvěřitelných situací, o kterých si budete vést blog. O tom ale více v rámečku.

Yakuza 3 je hlavně živoucím světem, ve kterém narazíte na události, které se vám z hlavy jen tak nevytratí. Záchrana sebevraha při skoku z mostu, svádění hostesek v baru a jejich následné prznění nebo obyčejná procházka s Harukou za ruku. To jsou ty nejsilnější herní zážitky, které jsme za několik posledních měsíců hraní zažili.

Kazuma, bloger z Yakuzy

Jednou ze zajímavých novinek Yakuzy 3 je možnost odhalit speciální situace. Stačí si najít ten správný objekt, použít foťák a vše se vám podaří zdokumentovat. Jako první ve hře nachytáte babču, jak si to žene ulicí na skútru, ale přitom namísto před sebe kouká či spíše čumí na plakát svého idolu. Tuto dámu v letech pak posléze čeká po nárazu efektní otočka ve vzduchu, při které se jí ale vůbec nic nestane. Takové neuvěřitelné události se ve hře nazývají odhalení, o nichž posléze napíše Kazuma na svůj internetový blog. Kolik jste jich schopni odhalit vy?

Obrovskou roli ve hře hraje příběh, který povedeně navazuje na události předcházejících dílů. Neobsahuje sice tolik překvapení jako jednička a není ani tak poutavý, ale je rozhodně povedenější než u Yakuzy s pořadovým číslem 2. Opět je v něm spousta intrik a nenadálých událostí. O slovo se dokonce přihlásí i Shintaro Fuma. Pokud jste teď neotevřeli ústa dokořán, tak vězte, že nejste těmi pravými fandy série a musíte se polepšit.

Story pohání kupředu nejrůznější videosekvence a rozhovory. U některých dialogů lze spustit automatické přehrávání, takže nemusíte otrocky neustále mačkat tlačítko, abyste se dostali k další větě. Videosekvence jsou pak někdy zábavné, někdy o ničem, někdy nudí, ale nejhorší na nich je, že mnohdy trvají dlouhé desítky minut. A když vám jde o příběh, tak je nemůžete jen přeskočit.

Mnohdy tak hodina hraní Yakuzy 3 vypadá, že se dvacet minut koukáte na videosekvenci, poté dvě minuty bojujete a pak se další čtvrt hodiny díváte na další video. Takovéto hraní nám připomnělo éru takzvaných interaktivních filmů. Hráč se vždy koukal na video, aby pak zmáčkl jedno tlačítko, spustilo se další video a tak dále, až po závěrečné titulky.Yakuza 3 jasně dokazuje, že takový styl hraní ještě úplně nezanikl, i když samozřejmě nabízí mnohem více hratelnosti, než prastaré hry typu Tomcat Alley nebo Starblade.

Sledování některých videí se ale stává utrpením, zvláště když vidíte, že se na obrazovce neděje nic důležitého. V několika případech šla hra opravdu přes hranici snesitelnosti a překonala i kultovní Metal Gear Solid 4: Guns of Patriots, který nedostatkem videosekvencí rozhodně netrpěl.

Minihry, nedílná součást Yakuzy

Celá série Yakuza obsahuje řadu zábavných miniher, které dopomáhají vytvořit herní svět, jenž se snaží co nejvíce přiblížit tomu skutečnému. Stále můžete hrát Mahjong nebo hrací automaty, ale také biliard, poker, baseball nebo golf. K tomu si připočtěte nesportovní minihry jako erotickou masáž a už vám musí být jasné, že ve hře je vždy co dělat. Minihry jsou taky to jediné, co lze hrát ve dvou hráčích a spustit tak omezený multiplayer hry. Minihry jsou opravdu nedílnou součástí hry a dodávají hratelnosti více, než se na první pohled zdá.

Yakuza 3 je hrou, která svým technickým provedením nezaujme, ale doslova vyrazí dech. Díky Magical V-Enginu vypadají obličeje postav skoro … no jako živé. Opravdu, jejich gesta, úšklebky nebo výrazy jsou plné čitelných emocí. Nezbývá, než smeknout a tleskat. Animace těla je sice na horší úrovni, ale pořád v normálu a dohromady s pohledným prostředím se Yakuza 3 stává jednou z nejhezčích her k dnešnímu datu. A to už pomalu v Japonsku vychází čtvrtý díl. Co lepšího asi přinese on?

Hra nemá anglický dabing, pouze titulky, ale originální japonský je podle našeho amatérského japanologa Michaela Mlynáře na vysoké úrovni a k tomu navíc pořádně stylový. Zvuky nahrávali opravdoví profesionálové a hudbě tleskáme. Několik asijských motivů a k tomu j-popové songy. Prostě nádhera.

Yakuza 3 není obyčejnou hrou, protože toho nabízí tolik, o čem se ostatním hrám může jen zdát. Přesto se v ní nachází několik viditelných chyb a vad na kráse, které se ale v tom obrovském moři zábavy ztratí nebo přestanou vadit. Yakuza 3 je hrou, kterou by si měl každý majitel PlayStation 3 zahrát. Tedy pokud to myslí s hraním vážně.