Představte si, že jste mimozemšťan. Umíte sice číst myšlenky, ale když dostanete chuť na pořádně mastný hamburger, máte smůlu. Pár soust vás totiž zabije. Ale nevzdáváte to. Co takhle se domluvit s kámošem, že si bachor nacpe on, vy mu v mezičase vlezete do hlavy, a aspoň zprostředkovaně tak poznáte, jaké to je ládovat se pečeným masem v housce?
Přesně toto dilema v XCOM Chimera Squad řeší Verge – sectoid, který to sice umí i s puškou, ale na bojišti mnohem radši nepřátele posílá proti sobě, omračuje nebo přímo ovládá. A tak se domluví s kolegou Cherubem, jehož poznávacím znamením je pro změnu velký energetický štít. Prostě taková běžná telepatická žranice.
 |
Začal jsem poněkud netradičně, ale to je záměr – popsaná situace totiž názorně ilustruje, jak moc se Chimera Squad odklání od „kmenových“ XCOMů. Už žádní anonymní vojclové, kteří nemají žádnou osobnost, jsou snadno zaměnitelní a bez uzardění je jako velitel naženete do palebné linie nepřátelských emzáků, protože si vždycky můžete naverbovat nové oběti do mlýnku na maso.
Ne ne, v této odbočce pracujete s mnohem menším týmem agentů, kteří jsou jasně vyhranění, mají vlastní hlavu, disponují unikátními schopnostmi a mezi misemi se mezi sebou špičkují, hádají nebo si domlouvají už popsanou hostinu.
Komando ufonů
Obrovskou změnou je také to, že poprvé v pětadvacetileté historii této strategicko-taktické série hrajete za ty „zlé“ – tedy za mimozemšťany. Existují sice mody, které to umožnily už dřív, ale ty nepočítám. Ve skvadře tak máte třeba přerostlou zmiji Torque, mutona Axioma nebo už zmiňovaného sectoida Verge.
XCOM Chimera Squad – obrázky z recenzování
Měřítko je podstatně menší než v posledních XCOMech. Jako Chimera Squad totiž nemusíte hlídat celou zeměkouli, ale jen jedno město – City 31. A zjistit, kdo zavraždil starostku Nightingalovou, co tím sleduje a proč podněcuje ve vašem rajónu nepokoje mezi lidskou a mimozemskou populací.
Podezřelé jsou tři spolky – Progeny, Gray Phoenix a Sacred Coil. Každá frakce by mohla ze smrti starostky profitovat z jiného důvodu. A vy jako velitel XCOM policie musíte vést vyšetřování, sbírat stopy a zjistit, kdo každé z frakcí velí a zlikvidovat ho (je). Záhy se ale ukáže, že v pozadí nejspíš stojí ještě někdo další, kdo ze stínů tahá za nitky a rozdmychává nevraživost mezi obyvateli City 31.
Příběh Chimera Squad rozhodně neoslní, ale jako důvod, proč sbalit své agenty a poslat je do terénu rozstřílet pár obchodů/skladišť/tajných úkrytů, bohatě stačí. Navíc je jen na hráči, v jakém pořadí jednotlivé frakce prověří – jestli se nejdřív mrkne na zoubek mutonskému ansámblu Gray Phoenix, psionikům a telepatům z Progeny nebo pohrobkům mimozemské nadvlády ze Sacred Coil.
Gears TacticsGears Tactics je nečekaně povedený strategický spin-off stříleček Gears of War, či po novém jen Gears. Hraje se sice na tahy, ale masakrování nepřátel v podobě odporných Locustů zůstalo, a to včetně jejich řezání motorovou pilou. Výraznou změnou je, že vojáci mají tři akční body namísto dvou. Navíc s nimi mohou nakládat podle libosti.  Gears Tactics |
Město samotné je rozdělené do čtvrtí, které mají vlastní ukazatel úrovně nepokojů (unrest). Když se ukazatel naplní, začne růst anarchie v celém City 31. A pokud nedokážete srovnat rebely zpátky do latě, vzbouří se proti vám všichni a vy budete muset začít hrát zase pěkně od začátku.
Kromě plánování misí můžete ovšem na základně také zkoumat nové a lepší vybavení, posílat své svěřence na vedlejší mise, odemykat jim tréninkem nové schopnosti nebo nakupovat na černém trhu.
Bez plánu to nejde
Při tom všem ještě musíte žonglovat se třemi různými surovinami – kredity, za které kupujete lepší zbraně, brnění či novou munici; eleriem, které potřebujete k výzkumu; a informacemi (intel). S těmi se kšeftuje na černém trhu a také za ně můžete v jednotlivých čtvrtích aktivovat jakési antikonfliktní týmy.
XCOM Chimera Squad – obrázky z recenzování
Ty jsou klíčové. Jednak vám každý týden pošlou sumičku kreditů, eleria nebo intelu, a také odemykají dodatečné schopnosti na mapě města. Díky nim můžete jednou za několik tahů zmrazit nepokoje ve vybrané čtvrti, srazit je o pár stupínků níž nebo dokonce snížit úroveň anarchie v celém City 31.
Strategická vrstva je tedy poměrně robustní a přístupná i nováčkům. Ostřílení stratégové budou doma hned. Hlavní hvězdou šou ovšem není správa základny. Tato pozice připadá vašim agentům, které postupně verbujete až do počtu osmi a následně je posíláte na bojové mise, kde nepřátelům pořádně zatápějí.
Protože můžete při jednom průchodu kampaní naverbovat osm ranařů, tak je na jedno dohrání nevyzkoušíte všechny. Celkem jich je totiž jedenáct. A i když si každý rychle najde svoje oblíbence podle toho, jaký preferuje herní styl, tak vás situace stejně může donutit s úderným komandem trochu zamíchat.
Třeba medička Terminal je nepostradatelná, pokud jste zvyklí hrát agresivně a posíláte své svěřence před hlavně protivníků. Ale ve chvíli, kdy vyzkoumáte regenerační vložky do brnění, tak ji můžete vyměnit třeba za Patchwork, která svého drona místo na léčení využívá k hackování robotických nepřátel a omračování všech.
Zasejte chaos, plivejte jedovaté sliny
Zkraje kampaně je velmi užitečný i několikrát zmiňovaný Verge, který hned od začátku umí nepřítele buď omráčit, nebo zmagořit, takže začne pálit do vlastních řad. Akorát si musíte vybrat jedno nebo druhé, protože jakmile jednu ze schopností na konkrétního nepřítele použijete, tak ho „připojíte“ do neurální sítě. Později se můžete léčit podle toho, kolik nepřátel jste už na sebe napojili. Anebo jim naopak všem dát ránu, která je může dorazit, pokud to nesvedla střelba.
XCOM Chimera Squad – obrázky z recenzování
Pak je tu Zephyr, která bojuje na blízko, a pokud jí vyberete ty správné schopnosti, dokáže v nepřátelských řadách napáchat pořádnou paseku. Oblíbil jsem si i Axioma – mutona, kterému se v boji postupně zvedá úroveň vzteku. A když číše přeteče, Axiomovi rupne v kouli a jako berserk z norských pověstí se rozběhne k nejbližšímu nepříteli, aby mu srovnal fasádu pěkně ručně.
Ale mojí favoritkou je mimozemská zmije Torque. Nejspíš proto, že při hraní druhého XCOMu jsem její hadí bratříčky nenáviděl a přináší mi velké uspokojení škrtit smyčkami těla nepřátele, plivat po nich jed a uhýbat mrštně před jejich palbou.
Velké novinky přinášejí i taktické tahové souboje. Tou první je systém, který nahradil přepadávání emzáků v předchozím díle. Nově vaše agenty nastavujete na násilné průniky (breach) do úkrytů nepřátel.
Je to vlastně taková malá šachová partie ještě před tím, než se začne střílet. Chcete padouchy překvapit výpadem z ventilační šachty, do které se ovšem jen tak nějaký agent nevejde? Chcete proskočit okny, vyrazit dveře nebo použít speciální nálož a vyrobit si tak vlastní vchod? Záleží na vás.
Různé „trasy“ přitom nabízejí rozličné bonusy či postihy. Vaši svěřenci tak mohou do místnosti vpadnout s vyšší obranou, ale také označení až do konce přestřelky, s „rozbitou“ zbraní nebo přikovaní na místo bez možnosti pohybu. Někteří agenti navíc disponují schopnostmi, které jsou užitečné právě během breachů, takže kombinací a možností je opravdu hodně.
Další velkou změnou je to, že mise už nejsou v jednom velkém kuse, ale dělí se na jednu až tři potyčky, proložené právě zmíněnými vpády. Vždycky víte, kolik šarvátek vás čeká, takže se můžete rozhodnout, jestli veškeré schopnosti a zbrojní arzenál vystřílíte hned, nebo bude lepší křečkovat a schovat si na závěr mise pro nepřátele pár ošklivých překvapení.
Spousta novinek, pár chybiček
Zásadním rozdílem je také to, že tahy, v nichž se snažíte zlikvidovat zlouny (a oni vás), už nejsou klasické – tedy, že nejdříve útočí jedna strana a až následně ta druhá. Místo toho je na boku obrazovky jakýsi pás, v němž přesně vidíte, kdo přijde na řadu první, druhý, třetí a tak dál.
XCOM Chimera Squad - obrázky z recenzování
To má na rytmus soubojů zásadní vliv, protože často nestřílíte na toho, kdo je k vám nejblíž, ale snažíte se vyřídit toho, kdo jde na řadu jako další. A ve hře samozřejmě nechybí schopnosti, s jejichž pomocí můžete pořadím zamíchat. Často je jejich použití striktně omezené, takže se nevyplácí s nimi plácat.
Na sérii přelomovou novinkou je také to, že vaši svěřenci nemohou v boji zemřít – když to ošklivě schytají, začnou krvácet a máte spoustu času je stabilizovat a evakuovat zpátky na základnu. Pokud to nesvedete, mise skončí neúspěchem a vy ji musíte restartovat. Pokud tedy nehrajete hardcore mód, kde selhání znamená nejen konec mise, ale rovnou celé kampaně.
Graficky vypadá Chimera Squad velmi dobře, i když část hráčů může mít problémy s komiksovou stylizací. Zvukové efekty jsou na špičkové úrovni, o hudbě jsem při hraní v podstatě nevěděl. Sem tam hra zazlobí nějakou tou chybičkou, ale za nějakých bratru 20 hodin mi spadla jednou a všechny ostatní „mušky“, na které jsem narazil, byly kosmetického rázu.
Sluší se zmínit, že je Chimera Squad jenom odbočkou a poměrně velkým experimentem. Co se hratelnosti týče, je spousta schopností (například u epických zbraní) jen zrecyklovaná z předchozích her. Ale vzhledem k tomu, že Chimera Squad stála na Steamu při předobjednání deset eur a teď dvojnásobek, je to jen malá výtka.
Pro milovníky XCOMu nebo tahových strategií jako takových je tento kousek jasná volba. Ostatní mohou před případnou koupí nakoukat pár videí na YouTubu nebo si počkat na slevu, oželet jednu návštěvu multikina a dát této gamese šanci.
