Prší. Divoké větry bičují dešťovými kapkami plochu ruzyňského letiště. Kdesi zpoza mokré hradby vykoukne silueta obřího Airbusu. Motory zaburácejí, avšak náhle ztichnou, aby se o pár sekund později rozezněly s mnohem větší intenzitou. Ale co to – tohle není rachot dvojice tryskových turbín, slyšet je tři, čtyři, pět ... rovných osm motorů. Tam, kde před chvílí stál dopravní gigant, se pomalu rozjíždí strategický bombardér amerického letectva. Za chvíli již stoupá vstříc nízko položeným oblakům. Skvělý start...
Zdá se vám předchozí příběh trochu přitažený za vlasy? Běžíte k telefonu ve snaze zavolat do jisté populární „duchařské“ televizní show? Neděste se – je vidět, že jste ještě nehráli X-plane, jinak by vám připadala tahle historka fádní a nudná. X-plane si totiž zakládá právě na tom, že simuluje ohromné množství letadel a letišť, mezi kterými lze libovolně přepínat. Za ta léta, co hraji letecké simulátory, jsem už zažil lecos, ale ne kompilaci 30 000 základen a 40 simulovaných letadel v základním balení jedné hry. A že to nejsou letadla nikterak podřadná – v 
X-plane se tak můžeme dostat za řídící páku bombardérů B-1 a B-2, raketového Kometu 163, několika verzí oblíbených Cessen, Concordu, ale i vesmírného raketoplánu, kosmické lodě Galactica, vrtulníku nebo speciálního tryskáče z dílen NASA upraveného pro podmínky Marsu. Dá se létat nad mrakodrapy San Francisca, stejně jako z Ruzyně do Vodochod, prohánět se v raketoplánu po oběžné dráze nebo nad již zmiňovanými marťanskými rudohnědými planinami ve službách aerolinek NASA – fantazii se meze nekladou.
Kvalitu každého leteckého simulátoru určují především dva faktory – grafika a letový model. Právě grafika je v X-plane spíše průměrná, některé nedostatky (zejména textury a členitost krajiny) zase vynahrazují finesy v podobě skvěle zpracované oblačnosti nebo speciálních efektů (takový průlet jemnými nízkými mraky, popřípadě rozjezd na mokré dráze je doslova pastvou pro oči). Hardwarové nároky grafického enginu jsou více než sympatické – v plných detailech se vše naprosto plynule hýbalo i na již obstarožním Celeronu 500. Fyzikální engine hry nevybočuje z šedého průměru – snad jedinou světlou stránkou budiž fakt, že na Marsu nemáte díky tenké atmosféře šanci vzlétnout s běžným pozemským letadlem (chudáci motory nemají ani náznak tahu). 
Letový model sice nepostrádá snahu o maximální univerzálnost (zvládne jak letadla, tak helikoptéry), ale místy je jeho variabilita spíš na škodu (až poletíte vertikálně s Harrierem, poznáte, o čem je řeč – VTOL tryskáč se chová stejně jako vrtulník). Drobnou výtku bych měl také k ovládání – pokud nemáte joystick, jste naprosto ztraceni – hra totiž nepoužívá „relativní“ nastavení kniplu, nýbrž „absolutní“. To se v praxi projevuje tak, že veškeré povely zůstávají dál v platnosti i po uvolnění klávesy – s tím se létat opravdu nedá.
Důležitou součást X-plane tvoří i samotné editory. Ty jsou zde rovnou tři – „obyčejný“ plane-maker, ve kterém modelujete samotná letadla, pak part-maker (zde nastavujete parametry materiálů a dílů) a v neposlední řadě také editor krajiny (world-maker). Práce s nimi je intuitivní a s trochou cviku dokáže udělat celkem solidně vypadající letadlo nebo pěkný kus krajiny i člověk bez předchozí praxe. Vývojáři z Xicat Interactive sice nedosahují dokonalosti nástrojů k MSFS (čímž diskvalifikují potenciální 3D modeláře z řad zaběhnutých majitelů MSFS), ale jako solidní druhá liga to stačí. Jednotlivá letadla, popřípadě jejich kamufláže a palubní desky, lze prostřednictvím „burzy“ na webových stránkách hry zpřístupnit i ostatním hráčům – již teď se tam dá najít pěkná kolekce všech možných i nemožných typů.
Takže si to shrňme: široký výběr strojů, přijatelný grafický a fyzikální engine, nepříliš vysoké hardwarové nároky – to samo o sobě nezní špatně. Je tu však jedno velké ALE – obyčejné bezduché létání je totiž tím jediným, co se kromě vytváření nových letadel a krajin dá dělat. Prostě neděláte nic jiného, než až do omrzení startujete, proháníte se oblohou a přistáváte. K dispozici je sice pár „scénářů“, ale narozdíl od podobných aktivit například ve Flight Unlimited III (nezapomenutelné pronásledování člunu zločinců, focení Big Foota...) je jejich náplň prostá – objevíte se na předem určeném místě a musíte přistát. Jistě se shodneme na tom, že dvacáté přistání s helikoptérou na stále stejné fádní vrtné plošině dokáže unudit k smrti snad každého pilota. Pořád je tu sice možnost létat ve vesmíru nebo na Marsu, ale i ty se za chvíli okoukají. Jedním slovem – NUDA, kterou nezachrání ani multiplayer, ani vlečné létání s větroněm upoutaným k SR-71.
X-plane není hra pro normální lidi. Co hůř, X-plane není ani hra pro „normálně“ nenormální lidi. X-plane je projekt vyrobený čistě pro potěchu několika málo šílenců, kteří jsou ochotni trávit nekonečné hodiny vymýšlením a modelováním letadel všeho druhu. X-plane je pro ty, kteří se sice vyžívají v možnosti vyhrát si s milióny nastavení, ale zároveň s velkorysým úsměvem přehlížejí katastrofální nedostatky v ovládání a letovém modelu. Podtrženo a sečteno – nepříliš povedený hard-core klon MS Flight Simulatoru nabízející létání i mimo zemskou atmosféru, který by se měl prodávat s nálepkou „pouze pro šílence“.
P.S.: Pokud jsem se nevyjádřil dostatečně jasně, tak to zopakuji ještě jednou – ruce pryč od X-plane, jděte raději na procházku někam do lesa.
| X-plane | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
