„Mutant“ – nejoblíbenější slovo fanoušků komixů a v poslední době i milovníků stříbrného plátna. Filmy X-Men a X-Men 2 jsou považovány za vůbec nejlepší filmové adaptace komixů (společně se Spidermanem), a to právem. V současné době si v kinech můžeme užít závěrečný díl trilogie nazvaný X-Men: Poslední vzdor. A samozřejmě u této příležitosti si můžeme vyzkoušet, jaké je to stát se na okamžik superhrdinou (já bych to bral, i když bojovat proti zločinu není zrovna výnosný kšeft). Stačí na to jedno DVD a PS2. Dokonce budete mít možnost vžít se do kůže hned tří vyznavačů spravedlnosti. Je to bručoun Wolverine, mladík Iceman a německý mutant Nightcrawler.
Wolverine je vyznavač brutální síly, takže jeho hlavním a jediným cílem bude vyzkoušet si své adamantiové drápy na každém, na kom bude moci.
Něco nám tu nehraje. Poslední zmíněný se totiž ve třetím filmu vůbec neobjevuje. A není to jediné překvapení. Asi byste čekali, že v rámci co největší šance ždímání peněz z fanoušků, bude hra sledovat děj své předlohy. Omyl. Jde si svým vlastním směrem a s příběhem X-Men: Poslední vzdor má jen minimum společného. Zatímco film se zaměřuje na situaci, kdy je objeven „lék“ na mutaci a dojde ke vzpouře vedené Magnetem, ve hře je vaším úhlavním nepřítelem generál Strykem a
jeho program, jehož výsledkem jsou gigantičtí roboti Sentinelové, kteří mají jediný cíl – zničit cokoliv mutantského.
Problémy ale nebudete mít jen s obřími létajícími plechovkami. Každý ze tří hrdinů se setká s dalšími nepřáteli, kteří jim v minulosti pěkně zatopili a hodlají v tom pokračovat. Iceman si změří síly se svým bývalým spolužákem z Xavierova institutu, oheň metajícím Pyrem, Wolverine si zablbne s Sabretoothem nebo Lady Deathstrike a Nightcrawler s démony minulosti. K mému zklamání ale nebudete moci vybírat, s kým se do boje pustíte, ale musíte počkat, koho vám svěří umělá inteligence. Levely jsou za
sebou sestaveny tak, abyste chvíli hráli za toho, chvíli za toho a chvíli za zbývajícího. Z počátku s tím asi budete mít trošku problémů, protože každý má jiné schopnosti a jejich úrovně jsou koncipovány tak, abyste právě jejich unikátní vlastnosti využili co nejlépe.
Wolverine je vyznavač brutální síly, takže jeho hlavním a jediným cílem bude vyzkoušet si své adamantiové drápy na každém, na kom bude moci. Dostanete se do určité lokace, tam musíte posekat všechno živé a můžete pokračovat dál. Je to na pár chvil vcelku zábavné, ale postupem času už to tak slavné není. Komb je jen několik a nepřátel budou desítky a desítky. Budete tak dokola opakovat stejné pohyby, které se zanedlouho okoukají. Náladu vám trošku zvedne to, že na každého protivníka platí trošičku jiná taktika. Na některé sled rychlých úderů, na další pomalejší ale silnější rány, které prorazí jeho obranu. I přesto jsou ale mise s Wolverinem pravděpodobně nejnudnější.
Herní doba je docela krátká, za pár hodin je konec.
S Icemanem už je to jiná káva. Nepohybuje se po zemi, ale vytváří si skluzavku z ledu a na té cestuje. Pokud se dostanete do situace, kdy je nutno použít trošku násilí, tak má k dispozici mrazící paprsek, ledový štít a chladné střely. Jeho úrovně jsou navrženy tak, aby se hraní nezvrhl jen v neustálé odstřelování, ale svým způsobem jde také o zvláštní druh závodů. Vaším jediným soupeřem je čas. Za určité období musíte zničit několik objektů, uhasit oheň, dorazit do daného bodu nebo zlikvidovat stanovené množství robotů. Vše se dá zvládnout, ale někdy se zapotíte, protože sledovat překážky v cestě a ještě ničit nepřátele chce hodně pozornosti, a stejně vás několikrát čeká „pěkná“ srážka se zdí a následný pád na zem.
|
Hádám, že nejvíce vás pobaví akce s Nightcrawlerem. Ten je schopen teleportace a během jeho úkolů jí využívá, jak to jen jde. Design levelů téměř připomíná skákačku, a to vcelku povedenou. Jistě, zabojuje si, ale obvykle se po něm chce, aby se dostal tam či onam a něco stiskl, rozbil nebo opravil. Přenést se nemůžete kamkoliv, ale jen na místa, která jsou označena
modrým plamínkem. Směr, kterým se budete teleportovat určujete pomocí analogu. Stačí jen přibližně, nemusíte tedy naštěstí
mířit na milimetr přesně. Dokonce i střety s bossy jsou nejzábavnější s Nightcrawlerem, protože nespoléhá na hrubou sílu ani na střelbu z dálky, jako jeho dva kolegové, ale musí důmyslně (důvtip není žádán po vás, titulek vás jasně informuje, co máte dělat) využít toho, co nabízí okolí.
Před vstupem do úrovně máte možnost vybrat si obtížnost ve třech stupních. Podle zvolené náročnosti jsou vám potom přiděleny mutantní geny, které rozdělujete do několika vlastností. Ty se liší podle toho, o kterou z postav jde. A každá také
získává své vlastní geny. Zní to poměrně zajímavě, ale rozhodně to není vrchol RPG. Více možností by vůbec neuškodilo.
Naopak, potěší to, že graficky se od sebe úrovně poměrně výrazně liší. Dostanete se na vojenskou základnu, do mentálního světa, do nitra továrny na výrobu Sentinelů, pocit, že se pořád pohybujete ve stejném prostředí, kde jen designéři přehodili strom s lampou, se určitě nedostaví. Netradičně byly pojaty animace – v nakresleném prostředí se pohybují statické obrázky postav. Zní to trošku zvláštně, ale má to něco do sebe a přibližujete to komixovou atmosféru.
Dabing a hudba jsou nespornými klady hry. Některé postavy jsou namluveny svými filmovými předlohami a je to znát. Je slyšet, že se herci snažili, aby propojení filmu a hry bylo co nejvěrnější alespoň po hlasové stránce. Hudba je obvykle mírně nevýrazná, ale graduje přesně v momentech ve kterých má.
|
Mezilevelové animace
Příliš krátkéObjektivně je X-Men: The Official Game slušně zvládnutá akční hra, která má ale mnohem větší potenciál. Pomohlo by jí prodloužení, vypilování misí, především pro Wolverina, které se zvrhávají v nezábavnou řež, lepší RPG systém a více komb. Výtek je opravdu dost, ale žádná není tak podstatná, aby zcela znehodnotila samotné hraní. Současně se ale titul čvachtá ve vodách mírného nadprůměru a k výšinám žánru nedosáhne.
| X-Men: The Official Game | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
