Asi bychom si lhali do kapsy, kdybychom se snažili tvrdit, že dnešní herní svět je něco jiného než regulérní zábavní průmysl se všemi nešvary, které k zábavě pro masy patří. Her vzniká stále větší množství, často bez jediného originálního nápadu a hráč je zahlcován tunami paskvilu, ve kterém se lze jen těžko orientovat. Každý se prostě snaží ze slavných jmen vydojit, co se dá. Nás v tomto případě samozřejmě budou zajímat především hry podle filmových předloh a tady pro názorný příklad rozhodně nemusíme chodit daleko, dokonce ani nemusíme opouštět komiksové vody – stačí si vzpomenout na loňského Spider-mana, nebo na do kin se teprve chystajícího Hulka, na jehož premiéru již také netrpělivě čeká počítačové zpracování. Dnes bychom se spíše divili, kdyby filmu s parametry kasovního trháku, jakým X-men 2 bezesporu jsou, nějaký ten digitální sourozenec chyběl.
Leč v případě X-men 2: Wolverine’s Revenge budeme muset oželet bystrozrakého Cyclopse, bouřící Storm i zlodějku speciálních schopností Rogue, hra se soustředí výhradně na jednoho z nejoblíbenějších členů, na Wolverina. Jamese Howletta nebo prostě jen Logana, jak se ve skutečnosti jmenuje, pronásleduje podobně jako většinu ostatních mutantů pohnutá minulost. Přestože je mnohem starší, než se zdá, pro nás je jeho život zajímavý až od poloviny minulého století, kdy pracoval jakožto tajný agent pro kanadskou vládu. Po smrti jeho milované, kterou zavinil Sabretooth, od té doby jeho nejúhlavnější nepřítel, se uchýlil do divočiny, kde živořil, než byl zajat a umístěn do vládního programu Weapon X, který z něj měl učinit nemyslícího zabijáka.
A tady začíná i hra – a jakousi helmou na hlavě a ježící se elektrodami zabodanými do různých částí těla se vydáváte vysvětlit vašim věznitelům, že rozhodně nejste nemyslící zvíře, a s pořádnou dávkou spravedlivého lidského vzteku jim nakopat pozadí. Po úprku z laboratoře, kde věznitelé Wolverina (ke své škodě) vyztužili od hlavy až k patě nezničitelným adamantiem, se příběh vrací do současnosti, aby bylo hráči osvětleno, že úvodní mise byla jen jakýmsi flashbackem, které poslední dobou Rosomáka (to Wolverine opravdu znamená) sužují stále častěji. Největší problémem ale je aktivace smrtícího viru, který jeho věznitelé použili coby pojistku. Shiva virus se probudil a pro Wolverina začíná závod s časem – musí nalézt protilátku.
Tato základní příběhová linka se nese dvaceti čtyřmi misemi, rozdělenými do šesti aktů a kromě jednoduchých řadových vojáků se později budete muset postavit i speciálním jednotkám vycvičeným k lovu mutantů, nebo obranným robotům, které je ještě těžší zničit. Vítaným zpestřením jsou pak souboje s bossy (zmiňme alespoň Sabretootha, chlupatou nestvůru Wendigo, nesmlouvavého Juggernauta nebo odvěkého nepřítele X-menů, Magneta), na něž, jak už to tak bývá, platí vždy nějaká finta. Mise jsou přímočaré a prosty jakýchkoliv puzzlů, jediné co bude hra od vašeho mozku vyžadovat jsou asociace typu: zamčené dveře + karta = postup. A přestože většinu hry budete jen bušit vojáků, narazíte i na zpestření, jako možnost ovládat bojového droida, nebo obrannou věž. Přesto ale hratelnosti chybí něco, co by ji ozvláštnilo, jako tomu bylo například u $1#8221;http://www.bonusweb.cz/pc/recenze/s/spidermanthemovie.html”>Spider-man: The Movie, kde jste mohli lézt po stěnách, nebo se mezi mrakodrapy houpat na pavučinách.
Ačkoliv je Wolverine dost nepříjemný nepřítel, spoléhá hlavně na své pěsti a jedinou jeho zvláštní zbraní jsou adamantiové zápěstní břity, takže boje jsou většinou kombinací různých kopů a úderů jejichž repertoár je vcelku chudý. Speciální útoky jsou pak řešeny poněkud rozporuplně, protože jsou unifikovány pod tzv. strike, který může hráč relativně jednoduše vyvolat pomocí jedné, či několika málo kláves, ale jen v určitý okamžik (často po několika rychlých úderech, kdy je protivník omráčen, nebo pokud je Wolverine obklopen několika nepřáteli), hra pak sama podle rozmístění postav provede určité kombo. Na jednu stranu se jedná o lehce zvládnutelný systém, ovšem hráč je tak ochuzen o možnost vybrat si kdy a jaký speciálního útok provést. Naopak velmi zajímavé jsou tichá přepadení, s nimiž můžete v okamžiku neslyšně zlikvidovat nepřítele. Pokud se vám ale podaří se k němu potichu přiblížit. S tím zase pomohou zvířecí smysly, které kořist zobrazí kontrastně proti žlutému pozadí, navíc v tomto vizuálním módu vidíte i kam se nepřítel dívá; hra vám též naznačí nejvýhodnější pozici k provedení Stalth Striku a díky pachovým stopám si přítomnosti nepřítele všimnete dokonce i za rohem. A když už se někomu povede dát vám nakládačku, utržená zranění vyvolají ve Wolverinovi zvířecí zuřivost, takže se stane na několik okamžiků rychlejším, odolnějším a hlavně mnohem silnějším. Pak se stačí na chvilku nad mrtvolami nepřátel uklidnit, počkat, až začne pracovat regenerace a můžete se vrhnout do dalšího boje.
Jak již jistě tušíte, Wolverine’s Revenge je hra vytvořená původně pro konzole. Na jednu stranu tak do vínku dostala konzolové ovládání a protivnou kameru, na druhou stranu pak nechybí několik bonusových her, hledání nových kostýmů, nebo souborů s informacemi o různých postavách a událostech. Ale vraťme se k ovládání. Přestože kvalitní joypad se dvěma směrovými růžicemi je stále k nezaplacení, lze hru překvapivě poměrně slušně ovládat i na klávesnici (s omezením registrace maximálně tří stisknutých tlačítek najednou), naopak s myší se rovnou rozlučte, je totiž neuvěřitelně líná. Ani kamera nepředvádí takové šílenosti, jakých jsme se dočkali u Spider-mana, tady ale hraje roli mnohem jednodušeji zpracovaný pohyb hlavního hrdiny. Konzolový původ nevyvrací ani grafika, u níž autoři vsadili na nižší počet polygonů a komiksové textury, díky nimž hra však nevypadá špatně. Ovšem občas narazíte i na excesy jako je například vyloženě hnusně zpracovaný pohyb ve sněhu, který před sebou Wolverine rozhrnuje jako sněžný pluh. Pomineme-li průměrné zvuky a docela dobrou hudbu, sluší se zmínit i dabing, na němž se dokonce podíleli Mark Hamill a Patick Stewart, jež propůjčili hlasy hlavnímu hrdinovi a profesoru Xavierovi.
X-men 2: Wolverine’s Revenge je hra nadprůměrná, leč nikterak výjimečná. Mise drží pohromadě kompaktní, svižně se odvíjející příběh, jenže z dlouhodobého pohledu hratelnost trochu kazí přímočarost a jednoduchost hry, a tak to, co se zpočátku zdálo být zábavné, začne brzy trochu nudit. Navíc budou jistě mnozí zkušenější hráči znechuceni přílišným zjednodušením speciálních útoků. Wolverine’s Revenge tak sice zůstává nad tenkou linkou kvalitativně půlící herní spektrum, těžko ale přiroste k srdci někomu jinému než zavilým fanoušků série X-men. Pokud si chcete přečíst, jak redakci Bonuswebu zaujal film, přečtěte si naši recenzi.
X-men 2: Wolverine’s Revenge Minimum: CPU 500 MHz, 128 MB RAM, 32 MB video Optimum: CPU 1200 MHz, 256 MB RAM, 64 MB video Multiplayer: Ne Další informace: screenshoty / trailer / wallpapery / trainer Výrobce/distributor: Livesay Technologies / Activision Distributor v ČR: Cenega Oficiální stránka: homepage Verdikt: Lehce nadprůměrná akce, která postupem času ztrácí dech. Hodnocení: 67%
