Tenis nikdy nepatřil k mým zálibám a změnit to nedokázaly ani televizní přenosy ze slavných turnajů, ani osobní návštěva zápasu ve Wimbledonu. Nikdy jsem však nepohrdl kvalitní tenisovou hrou na klasické konzoli, handheldu či počítači. Ostatně mým favoritem č. 1 je dodnes nepřekonaný Mario Tennis z GBC a upřímně řečeno - původně jsem ani na vteřinu nepředpokládal, že by jej WTA Tennis od Konami mohl v něčem překonat. Nota bene, když je zaměřen pouze na ženský tenis, což znamená, že hra nabízí toliko dvacet zástupců něžného pohlaví. Na druhou stranu si Konami opatřilo licenci, takže se tady setkáme s těmi nejslavnějšími jmény současné doby - reklamní princeznou Annou Kurnikovovou počínaje a všemi nenáviděnou arogantní Serenou Wiliamsovou konče.
Mé představy o tom, že hra bude jenom šedým průměrem, se začaly naplňovat hned od počátku. Absence jakéhokoliv intra, kromě loga Konami a ženské tenisové asociace WTA, by ještě ani tak nevadila, ale menu vyvedené v růžové barvě s animací míčku na pozadí by u některých hráčů mohlo vyvolat šokovou reakci zakončenou okamžitým vypnutím Gameboye a založením krabice se hrou do nejzazšího kouta šuplíku. To by však, ač se to na první pohled nezdá, mohla být velká chyba. WTA Tennis totiž rozhodně má co nabídnout! Ani ne tak po stránce velkého množství herních módů, jako po stránce hratelnosti.
WTA disponuje možností zahrát si buďto exhibici, rozjet turnajový mód, nebo hru přes linkový kabel s dalšími třemi hráči. Exhibice nenabízí nic převratného. Hráč si prostě vybere dvouhru nebo čtyřhru, jednu z dvaceti hráček, povrch, na kterém se bude hrát, a můžete se pustit do akce. Něco podobného vás rovněž čeká tehdy, pokud si vyberete turnajový mód. Jediný rozdíl je v tom, že po výběru svého alter ega jste rovnou bez možnosti volby vrženi do prvního kola turnaje, které jsou definovány v přesném pořadí včetně hráček, na něž v jednotlivých kolech narazíte. Posledním již zmiňovaným režimem je hra přes linkový kabel, kterou jsem bohužel nemohl vyzkoušet, jelikož tato alternativa vyžaduje, aby každý z maximálně možného počtu čtyř hráčů měl vlastní cartridge se hrou. V základním menu je kromě výše popsaných možností ještě jedna, umožňující prohlídku statistik jednotlivých hráček. A před započetím zápasu se nastavuje počet setů, her v jednotlivých setech, zapíná se a vypíná shoda a tie-break.
Až se do této doby WTA Tennis jevil jako zcela průměrná hra, se vstupem na kurt se vše rychle mění. Hratelnost je totiž to hlavní, čím tenhle titul disponuje. Dáno je to poměrně jednoduchým a snadno pochopitelným systémem úderů, které jsou v podstatě čtyři, ale v praxi se používají pouze dva. Tlačítko A je určeno pro lob, tlačítko B pro běžný úder a horní tlačítka L a R pro to, aby míček dostal faleš. Posledně jmenované je však úplně zbytečné, protože hra si v mnoha případech sama zvolí nejlepší typ úderu na základě postavení tenistky k míčku, tedy ve chvíli, kdy má dojít k odehrání balónu. Nic to však nemění na skvělém pocitu z rychlé podívané, která přináší dostatek radosti a zábavy jak pro nováčky, tak pro již zkušené hráče. Dáno je to rovněž odlišnými vlastnostmi jednotlivých tenistek, které se v určitých chvílích během zápasu zřetelně projeví. Například Mirjanu Lučičovou, která je obvyklou soupeřkou v prvních kolech, porazí i úplný nováček, naopak se Serenou Wiliamsovou se bude trápit každý bez ohledu na počet odehraných hodin. Je totiž rychlá, umí zahrát smrtelně prudké smeče a přesné returny. Jedinou taktikou, která na ni platí, je zahánět ji z rohu do rohu a nakonec vylákat k síti, kde ji lze s trochou štěstí přelobovat. Vyžaduje to však rychlé reakce a také trochu přesnosti a odhadu. Dost často se totiž stává, že při špatném úhlu úderu míček končí v autu. Hra tak není rozhodně jen pinkaná z jedné strany na druhou, kterou může ukončit pouze naprogramovaná chyba NPC, nebo neplánovaná chyba způsobená ztrátou koncentrace na straně hráče.
Předpokladem dobré hratelnosti je však také kvalitní grafické a zvukové zpracování a u GBA je ještě třeba myslet na přehlednost - kvůli menším rozměrům displaye. V tomto směru se Konami vydali cestou kompromisu, aby se na hru dalo bez újmy na zdraví dívat a zároveň se to výborně hrálo. Až na již zmíněné úvodní růžové menu je barevné spektrum zcela v pořádku a hodí se k anime stylu, jenž byl použit pro vykreslení postaviček. S tím souvisí i zdánlivá jednoduchost, která se projevuje zejména na okolí kurtu a v hledišti. Naopak na hráčkách samotných by se dalo najít spousta detailů, takže nečiní i přes jejich velikost žádný problém rozeznat dlouhovlasou Annu Kurnikovovou od jediné levoruké hráčky ve hře - Moniky Selešové. Pokud je grafická část poněkud potlačená na úkor lepší přehlednosti, tak zvuky nejsou omezeny ničím. Podle odrazu míčku lze zřetelně rozeznat na jakém povrchu se hraje, publikum poslušně aplauduje, rozhodčí hlásí a pokud si ji nevypnete, hraje během zápasu také hudba, která mi však přes svoji nepopiratelnou kvalitu přišla až příliš veselá, zejména ve chvíli, kdy šlo o vítězství v turnaji, výhoda byla na straně soupeřky a bylo nutné se soustředit.
Víc není třeba dodávat. Vše podstatné je uvedeno v textu. WTA Tennis se zkrátka povedl a nutno říci, že ze všech tří verzí (PS2, Gamecube, GBA) se hraje - možná překvapivě - nejlépe. Grafika je sice poněkud jednodušší, ale zvuky jsou skvělé a hratelnost výborná. A o tu jde přeci především!
| WTA Tour Tennis | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
