Worms Forts: V obležení CZ - exkluzivně

Přinášíme rozebrání nového dílu oblíbené červí série, které obsahuje především nový prvek v podobě stavby a destrukce pevností. Povedlo se ho šikovně implementovat? A jak se noví Worms vůbec hrají? Čtěte recenzi!

Snad každý, byť jen trochu zkušenější hráč již slyšel o fenoménu jménem Worms a většina ho jistě okusila na vlastní kůži. Zřejmě nejslavnější projekt z dílen zkušeného Teamu 17, v němž hlavní roli uzmuli roztomilí růžoví červové, za léta své existence oslovil skrz množství dílů miliony lidí na celém světě. Prakticky přesně před jedním rokem jsme se setkali se zřejmě nejrevolučnějšími Worms. Ti totiž přestoupili, jako množství slavných sérií před nimi, do 3D prostoru. Rádi bychom prohlásili, že se jim tento dozajista důležitý skok povedl, ovšem ono to není zase až tak jednoznačné. Velmi zhruba se dá říci, že někomu se přechod zalíbil, jinému zase mnohem více vyhovovalo 2D. Každopádně, do něj už se Worms asi již nikdy nevrátí, takže reptalům nezbude nic jiného, než hrát starší díly, v nichž se popravdě již mnoho stejně vylepšit nedá. Inu a my se nyní podíváme na v rekordně krátké době vytvořené pokračování, které nemá být klasickým dalším dílem, ale spíše takovou menší experimentální odbočkou.

Wormsopedie

Worms zná každý, ale ne všichni ví o všech dílech či hrách, které s červy v názvu vyšly. Proto vám zde stručně shrneme celou historii této značky. Psal se rok 1995, když Team 17 vydal nepříliš očekávanou hru Worms, jež si však svou zábavností získala davy hráčů. Za zmínku stojí, že nápad vycházel z prastarých Scorched Earth. Po velkém úspěchu musel ještě v témž roce logicky následovat datadisk s novými úrovněmi a také editorem levelů, který se stal později klíčovým. Jednou z prvních reedic pak byli Worms United, které obsáhly první díl a jeho datadisk. Worms: The Directors Cut jsme si na PC zahrát nemohli, protože šlo o jednu z posledních her pro již v tehdejší době takřka mrtvou Amigu. Rok 1998 byl konečně ve znamení plnohodnotného druhého dílu, který vylepšoval úplně vše, od hratelnosti, po novou grafiku. Mnoho hráčů považuje tento díl za vůbec nejlepší v sérii, o čemž svědčí jeho oblíbenost dodnes. Jen mírným vylepšením byli Worms: Armageddon, kteří přinesli především možnost utkat se přes internet. Tento koncept pak v roce 2001ještě rozšířili Worms World Party. Ukázkou využití značky byli Worms Blast, podivná věc beroucí si příklad z automatovek, kde sestřelujete kuličky. Inu a v roce 2003 již vyšli Worms 3D a nyní tu máme Worms Forts. Co bude příště?

Na první pohled se noví červové mohou jevit k nerozeznání od Worms 3D, ovšem při bližším prozkoumání obrázků dozajista narazíte na povážlivě zvýšenou koncentraci nejrůznějších pevností, které jsou pro hru tak významné, že to dopracovaly až do názvu hry. Mnohem podstatnější je však, nakolik s pevnostmi přicházející strategický prvek ovlivní hratelnost. Podle nás poměrně hodně, a to i přesto, že základ je v podstatě nezměněný. Opět na sebe ve většině situací (jsou zde však i mise, kde toto neplatí) narazí dva (i více) týmy komických červů a každý z nich se co možná nejbizarnějším způsobem snaží zničit konkurenci. Samozřejmě vše probíhá prostřednictvím prověřeného kolového systému. V tomto směru tedy nic nového.

Při bližším prozkoumání obrázků dozajista narazíte na povážlivě zvýšenou koncentraci nejrůznějších pevností, které jsou pro hru tak významné, že to dopracovaly až do názvu hry.

Skoro v každé úrovni přichází na přetřes nově implementovaný budovatelský prvek, bez nějž se sice teoreticky dá obejít, ovšem v takovém případě byste neměli mnoho šancí na úspěch. Proto se v jednotlivých kolech budete postupně snažit vystavět co možná nejkvalitnější opevnění, jehož tvorba je však docela přísně omezená a zčásti i automatizovaná. Těžko říci, zda je tomu tak dobře či špatně, mě osobně by větší volnost rozhodně nevadila, je ale pravdou,

Citadela

Citadela je nejmocnější budova tvé říše a poskytuje jedinečné obranné a útočné možnosti. Mezi zdejší zbraně patří: raketomet, trebuchet, opičí jednotka, trojský osel, Armageddon a obří laser. Žel, obrovská citadela vyžaduje pro svou stavbu 4 vítězná místa.

že by tak byl nutně zpomalen pořád poměrně svižný styl hry a hlavně by se to všechno ve striktně daném časovém limitu asi těžko stíhalo. Stavební práce jsou tak povoleny pouze na místech, která jsou vyznačena typickou hvězdičkou a v případě, že vybranou budovu umístíte, spojí se tato s dříve postavenými stavbami, takže s časem vznikne, především pak v pozdějších misích, rozsáhlý komplex. Vtip ve spojování spočívá v tom, že pokud se vám nepříteli povede oddělit část jeho komplexu a udělat z něj ostrůvek, tak tento sám o sobě zanikne, protože bez propojení nemohou budovy fungovat.

Platí též pravidlo spálené země, která vzniká použitím těžkých zbraní. Na takto zdeformovaném a především černě označeném povrchu se po určitou dobu nedá nic vystavět, čímž je protivníkovi možné zmenšovat důležité pole působnosti. Je třeba zmínit pět stupňů vyspělosti staveb, jež ovlivňuje jak jejich odolnost, tak i určuje z jakých zbraní z nich můžeme střílet. Obecně platí, že začínáme s obyčejnější tvrzí a přes nálezy krabic s vyspělejšími částmi se dostaneme i ke stupňům jako hrad či vůbec nejvyspělejší citadela. Pokud se vám podaří dosáhnout té, máte minimálně z poloviny vyhráno, jelikož repertoár zbraní, který se vám na ní zpřístupní, je skutečně ohromující.

Superhroch

Je to pták? Je to letadlo? Je to megakanárek?? Ne! Je to hroch a řítí se nadzvukovou rychlostí přímo na tebe! Nasměruj tohle těžkotonážní zvíře do nepřátelské základny a sleduj, jak začne řádit.

V terénu se červíci chovají jako vždycky a ovládáme je kombinací kláves WSAD a myši. V „klasickém modu“ můžeme používat také konvenční a víceméně známé zbraně jako jsou třeba bazuka, granáty nebo použít dobře známé pěsti. Novou skupinu však tvoří jakési obléhací zbraně, dá-li se tomu tak říkat. Těch můžeme využívat jen v případě, že si vyskočíme na hradby pevnosti a odtud odstřelujeme nepřítele balistou či dělem, z něhož místo koule vylétá kněz. Obzvláštní vychytávkou je pak prak vystřelující lednice, které po několika sekundách vybuchnou a vyletí z nich uložené krávy nebo babička, kterou vyšlete do houfu nepřátel, kde ji necháte tak trochu nešetrně bouchnout a nadělat pořádnou paseku. Je třeba chvilka cviku, než se se všemi obléhacími stroji naučíte zacházet a trochu mě mrzí fakt, že po každém výstřelu z nich si je musíte vybrat z nabídky znovu, místo, aby zůstaly „v ruce“ jako třeba již zmíněné granáty. Pokud jste nehráli Worms 3D, budete si asi zvykat na systém zaměřování, který má svá specifika a tentokrát dokonce počítá se směrem a sílou větru. Navíc je třeba počítat s různými balistickými křivkami a také slušným fyzikálním enginem, který způsobuje různé odrazy projektilů v závislosti na površích. Všechno potřebné v této partii, stejně tak jako vše, co se týče budování, se dozvíte v několika fázovém tutorialu, který je tentokrát rozhodně příhodné si projít.

Pokud jste nehráli Worms 3D, budete si asi zvykat na systém zaměřování, který má svá specifika a tentokrát dokonce počítá se směrem a sílou větru.

Zaměřovat se dá několika způsoby. Buď se nebudete namáhat s přepínáním pohledu a budete cílít takříkajíc naslepo z pohledu třetí osoby nebo si dáte tu práci a stisknete klávesu Q pro přepnutí do first person pohledu. Nevýhodou ovšem je, že ji musíte pořád držet, což je trochu nepohodlné, každopádně však jde o nejlepší způsob, jak trefit alespoň onu pověstnou stodolu nepřítele. Poslední způsob se pak hodí zejména, tedy spíše výhradně pro nálety. Stisknete tlačítko pro izometrický pohled a jednoduše zaměříte cílovou oblast, kterou mohutný, bomby nesoucí orel, nemilosrdně rozbombarduje. Pohled shora je

Stará dáma

Stará dáma se vrací a umí toho ještě víc, než kdy dřív! Nyní ji můžeš ovládat, nechat vyskočit a vybuchnout na požádání! Ovšem, dej si pozor, protože po třiceti vteřinách vybuchne automaticky!

však použitelný i v dalších případech, především pro získání všeobecného přehledu o často trochu chaotické situaci na bojišti nebo pro sběr krabic se zbraněmi či stavbami.

Herní nabídka je poměrně dost bohatá a pokud vezmeme tu připravenou pro osamoceného hráče, zřejmě nejšťavnatějším soustem bude kampaň zhruba o dvaceti misích, které se postupně zpřístupňují. Tímto souvislým tažením se prolíná jakýs takýs příběh, který sice zrovna dvakrát plynule nenavazuje, na druhou stranu dokáže celkem pobavit. Ovšem sekvence před a po každé misi jsou poměrně dost zdlouhavé a nepříliš dobře vyplněné. Navíc je třeba na ně koukat, protože se z nich skoro vždy dozvíte detailněji o cílech nutných k postupu dál. Prohlídneme si například faraonské červy v Egyptě, starověký Řím či Řecko a parodického zpracování nezůstane ušetřen ani král Artuš se svým oblíbeným kulatým stolem. V kampani stojí za zmínku i slušná koncentrace jakýchsi dobrodružných misí, kdy ovládáte třeba jen jednoho červa a musíte splnit nějaký ten úkol ne přímo spojený s definitivním vymazáním protivníka z mapy, které je mimochodem možné provést dvěma způsoby – buď kompletní eliminací jeho týmu nebo zničením hlavního stanu. Úspěšný postup kampaní vám také zpřístupní četné bonusy jako je například popis všech zbrani či budov atd. Další mody mluví víceméně za sebe, tedy minimálně Rychlá hra a pod pojmem Zkoušky taky nehledejte nic moc sofistikovaného – prostě je třeba splnit nějaký, obvykle zapeklitý úkol.

Jasně největším tahákem je multiplayer, protože single při vší úctě začne po několika hodinách nudit. Umělá inteligence počítače není nejhorší, avšak také nedokáže nijak překvapit nebo vymyslet kdovíjak originální postup, což je právě doménou hry více hráčů. Tu si můžete užít až ve čtyřech při tradičním hotseatu, tedy na jednom počítači nebo využít služeb GameSpy Arcade a vydat se hledat své virtuální protivníky do hlubin internetu. V každém případě pak jde o mnohem větší zábavu než například u kampaně.

Jasně největším tahákem je multiplayer, protože single při vší úctě začne po několika hodinách nudit. Umělá inteligence počítače není nejhorší, avšak také nedokáže nijak překvapit nebo vymyslet kdovíjak originální postup, což je právě doménou hry více hráčů.

Grafické zpracování od minulého dílu neudělalo prakticky žádný pokrok, tudíž se o nějakém pěkném pokoukání mluvit nedá. Typický komiksový vzhled zůstal zachován a i s málem dokázali tvůrci především v oblasti vyjadřování červích emocí udělat divy. Engine není moc silný a hlavně na hodně slabých texturách je to dost poznat. V mé verzi se mi také nepodařilo zvýšit rozlišení z fixních 800x600, což na „devatenáctce“ monitoru není žádný zázrak. Na druhou stranu vše funguje alespoň příjemně plynule i na slabších strojích. Mnohem více bych si však postěžoval na kameru, která je až neuvěřitelně citlivá a je VELMI často značným problémem si ji natočit tak, aby člověk viděl to, co potřebuje. Jde právě o problém 3D prostředí a podle mého dost závažný, který hře ubírá velkou měrou na hratelnosti. Jen slabou náplastí je možnost rychlého vycentrování za záda červa.

Trebuchet

Trebuchet se skládá z naštvaně vypadajícího losa v obrovském katapultu, který způsobí naprosto obrovské zranění. Kvůli relativně nepředvídatelnému odrážení může nějakou dobu trvat, než losa zvládneš.

Hudba není špatná a zvuky kdovíjak neoslní. Český distributor CD Projekt připravil kompletní lokalizaci i s dabingem, ovšem valná většina řeči ve hře je zprostředkována jen titulkovou formou. Mluvených je jen několik málo hlášek. Samotný překlad nedopadl špatně, i když na pár kostrbatých vět se narazit dá. Je také otázkou, kolik humoru se ztratilo v překladu.

Worms Forts: V obležení jsou tedy poměrně rozporuplným dílkem a jeho hodnocení přímo vychází z toho, zda máte či nemáte rádi zdejší 3D prostředí. Já osobně preferuji 2D, takže v tomto směru, zvláště vezmeme-li v potaz problematickou kameru, nejsem zrovna odvázaný. Ovšem musím přiznat, že nápad s pevnostmi není špatný a když se sejde dobrá parta lidí, můžou se opět skvěle bavit, tedy pokud si předtím zvyknou na ovládání. Otázkou však je, zda pro ně strategický prvek bude dostatečnou motivací a nepustí si raději nesmrtelné Worms 2 či Worms: Armageddon. Volba je jako vždy jen na vás!