World in Conflict - nový strategický hit!

Zatuchlé vody strategické rybníčku jsou rozvířeny. World in Conflict vtrhl na scénu návykovou kombinací taktické hloubky a dynamické hratelnosti. Čeká vás skvěle zpracovaná kampaň i trvanlivý multiplayer!

Studená válka, to je pokus o narušení až zničení hegemonie nepřátelského státu politickými, ekonomickými či propagandistickými prostředky. Tak zní přinejmenším nudná definice. Pro Rusy zřejmě příliš nudná, protože jinak by nepřehodili výhybku a v roce 1989 ze studené neudělali žhavou válku. To se projeví překvapivým přepadením Seattlu a podrobením velkých území Spojených států amerických. Přesně takovou zápletku si připravili švédští Massive Entertainment (série Ground Control) pro svůj hit, který od dob Warcraftu 3 možná nejlépe kloubí singleplayerovou a multiplayerovou část.

Už první mise v otázce tempa hledá sobě rovného – ničíte nepřátelské tanky, osvobozujete vojáky, zajišťujete dodávky, připravujete útok artilerie proti v domě obtancovaným nepřátelům či objednáváte bombardování.

Trochu nás zamrzelo, že si kampaň můžeme střihnout pouze za Američany, Rusové jsou výsostnou doménou síťového hraní (a kdo ví – možná i datadisku). Rozčarování ale rychle opadá, protože tvůrci čtrnáct amerických výsadků inscenovali s neskutečnou nápaditostí a dynamikou. Už první mise v otázce tempa hledá sobě rovného – ničíte nepřátelské tanky, osvobozujete vojáky, zajišťujete dodávky, připravujete útok artilerie proti v domě obtancovaným nepřátelům či objednáváte bombardování. Prakticky ani na okamžik si neřeknete, že ta a ta stafáž tu přebývá. Prázdné okamžiky World in Conflict nezná. Namísto toho jste v půl až hodinových misích neustále zásobování hlavními i vedlejšími úkoly, které se nezřídka starají i o překvapení. Tak máte například zabrat a držet kostel, což také učiníte, ale za několik minut už do vysílačky hřmí velitel, že odtamtud máte co nejrychleji zmizet. Každá sekunda dobrá, protože záhy jste svědky bombardování oblasti protivníkovým napalmem. Další úkol: dobýt a určitou dobu bránit blízkou vesnici. I zde se ale obrací list, když bombardéry zničí důležitý most. Především proto, že nikdy nevíte, co vás čeká, je každá mise jedinečným zážitkem.

Průnikem všech misí kampaně je pochopitelně boj proti Rusům a také postava hlavního hrdiny Parkera. Poručík se v průběhu děje setkává s dalšími charaktery, které v porovnání s konkurenčními RTS oplývají dobře propracovanou osobností. Narazíte například na svého nejvyššího nadřízeného, plukovníka Sawyera. Jde o tvrdého, mnoha bitvami protřelého mazáka, který nesnáší jakékoliv odporování, přesto ale cítíte, že je to v jádru srdečně dobrý muž. Nebo ustrašený kapitán Bannon, jenž v průběhu kampaně – tolik snad můžeme prozradit – dostane možnost prokázat opravdové hrdinství. K postavám si nelze nevytvořit určitý vztah, a to především díky výborně inscenovaný sekvencím v herním enginu. V nich se nezřídka dočkáte i vtipných momentů, třeba když Sawyer sáhne po zmalované turistické mapě, aby vysvětlil svou taktiku – nic jiného po ruce totiž nemá. Bannon se pro změnu stále musí dohadovat se svým několikrát vyznamenaným otcem, jenž si zakládá na své cti vietnamského veterána a místo, aby svého syna v těžkých okamžicích podporoval, tak ho v častých telefonátech shazuje. S takovými charaktery není vůbec divu, že s nimi jeden v hraničních chvílích cítí.

K postavám si nelze nevytvořit určitý vztah, a to především díky výborně inscenovaným sekvencím v herním enginu.

World in Conflict zcela rezignuje na výstavbu základny. De facto ji v každé misi nahrazuje omezené peněžní konto, ze kterého čerpáte prostředky na jednotky pěchoty, tanků či helikoptér. Ty jsou několik sekund po objednávce doručeny na kýžené místo na mapě. To ale nejde všude, protože jen tam, kde se vám povede dobýt strategicky důležité body, rozšiřujete své území, na němž je možné vyložit nášup. Jakmile je určitá jednotka zničena, vrátí se její pořizovací cena pomalu na konto, což vám umožní opětovné doplnění armádních šiků. Tím se tvůrci šikovně postarali o vyvážené boje, stejně jako taktickou hloubku, protože objednání posil nestojí pouze peníze, ale především čas. Kdo tak nezachází s penězi obezřetně, stane na bojišti brzy ve špatný okamžik v oslabení.

Nestačí-li vlastní jednotky, musí se sáhnout po doplňcích, které dokáží při správném použití rozpoutat doslova pekelné ródeo. Tomuto účelu dokonale slouží artilerie či napalmové a plošné bombardování. Na takové hrátky si ale nejprve musíte vydělat zabíráním území, plněním úkolů a likvidováním nepřátel. I tady se ale musíte chovat navýsost takticky – jak rozsáhlý má útok být (aby třeba neuškodil vlastním mužům a strojům), má být zaměřen na pěchotu, nebo vrtulníky a především: bude cíl v pohybu, či na místě? Po vydání rozkazu totiž uběhne aspoň třicet sekund, než je vykonán. Pokud jste se přepočítali, vyjdou drtivé salvy naprázdno. Superzbraně nejsou jako v Command and Conquer pouze prostředkem, jak na obrazovce rozpoutat efektní podívanou. Když například americký prezident nevidí jinou možnost, než nechat atomovkou vymazat z mapy malé městečko zabrané Rusy, musí se s tím většina charakterů obtížně vypořádávat. I pilot, který má stisknout tlačítko, šeptá „mám strach“. Nejen on, jakmile bomba dopadla, zamrazilo nás v zádech.

Přestože lze jednotky poměrně snadno doplnit, ztráta každé zamrzí – není to tak, že by vám byly lhostejné. Tohoto efektu se podařilo docílit díky zkušenostnímu systému.

Přestože lze jednotky poměrně snadno doplnit, ztráta každé zamrzí – není to tak, že by vám byly lhostejné. Tohoto efektu se podařilo docílit díky zkušenostnímu systému. Absolvovanými bitvami se totiž vlastnosti svěřenců zlepšují – způsobují větší škody a mají více hitpointů. Posily jsou přitom vždy zelenáči. Takřka každá jednotka má jednu ofenzivní a jednu defenzivní speciální schopnost. Kupříkladu tank Abrams Američanů dokáže svými střelami pěkně poškrábat nepřátelský pancíř, případně se kouřovou clonou může ubránit nepříjemným helikoptérám. Námořní jednotky tu nehledejte, boje ve World in Conflict se odehrávají zásadně na zemi nebo ve vzduchu, a přestože jsou díky omezenému počtu jednotek přehledné, vždy oplývají také skutečnou válečnou atmosférou. Důvodem jsou i umělou inteligencí ovládaní kolegové, již svými potyčkami tvoří povedenou kulisu.

Rovněž po stránce ovladatelnosti patří hra na špičku. Klávesami WASD posunujete kameru, myší pak regulujete úhel a výšku. Stejně jako přehledný interface to přejde do krve za několik málo minut. Zkušenější hráče potěší řada smysluplných klávesových zkratek, díky nimž se velká část rozkazů dá udělit prakticky ihned. World in Conflict vám umožní libovolně ukládat a před každou misí také navolit jeden ze tří obtížnostních stupňů. Náročnost misí ale přeci jen může začátečníky trochu odradit. Už ve třetí úrovni se musí vypořádat s řadou ohnisek. K frustraci ale v ětšinou naštěstí nedochází.

Přestože je ovládání v singleplayeru vyřešeno výborně, absolutní komfort vás čeká v multiplayeru. Ten využívá textový i zvukový chat, příjemné symboly, které na jeden stisk tlačítka požádají spojence například o pomoc, případně upozorní na blížícího se nepřítele. V případě, že zrovna máte přehršel bodů na nákup superzbraní, můžete je postoupit kamarádům apod. Jelikož odpadá výstavba základny, můžete se do běžících internetových partií připojit kdykoliv, aniž byste se museli bát znevýhodnění. Zřídkakdy byl multiplayer nějaké RTS takhle přístupný!

Na celkem jednadvaceti mapách se můžete oddávat třem módům s rozdílnými pravidly. Největší dopad na hru má ovšem výběr charakterové třídy. V závislosti na ní můžete ovládat pěchotu (umí se schovat v lese a útočit ze zálohy), tanky (rychlé, silné, ale bezbrané proti vzdušným útokům), vrtulníky (mobilní, ale nemohou zabírat strategické body) či podporu (tam spadá především artilerie a opravárenská vozidla). Skvěle tu funguje ostřílený kámen-nůžky-papír systém. Již v betaverzi to mezi anonymními hráči skvěle šlapalo. Ohromně důležitá je spolupráce a vyváženost obou stran. Pokud se připojíte k již rozjeté hře, dostanete doporučení, jakou zvolit třídu, protože ta třeba ještě nebyla vybrána, nebo se jich na bojišti pohybuje jen málo. Když zrovna není po ruce dostatek hráčů, lze rozměry všeho úměrně zmenšit, popřípadě angažovat boty.

Největší slabinou World in Conflict je tak umělá inteligence. Především pathfinding program s větším počtem jednotek příliš nezvládá. Lze sice rychle změnit formace, aby například svěřenci bez problémů překonali most. Ve chvíli, kdy se na něj ale přifaří třeba jednotky spoluhráče, nastává chaos. Je tu i obvyklý problém RTS – je-li jedna část armády ostřelována, zbytek často jen stojí opodál a vůbec nereaguje. Protivník v singleplayeru však oplývá poměrně dobrou AI, především dokáže nasazovat adekvátní jednotky.

Klady a zápory

Napínavá kampaň
Výborně řešený multiplayer

Umělá inteligence hapruje
Kampaň mohla být i za Rusy

899 Kč
České titulky

Není těžké přiřknout World in Conflict titul nejlépe vypadající strategie současnosti. Efekty jsou parádní, prostředí neuvěřitelně detailní a jednotky pak kapitola sama pro sebe. I poté co zazoomujete hodně blízko, vypadají vojáci i stroje k světu, bezmála tak dobře jako v Battlefieldu 2. Hardwarové nároky jsou pochopitelně vysoké, ale oproti betě se je přeci jen podařilo srazit na přijatelnější úroveň. Ani zvuky a hudba se nemají za co stydět, jen škoda, že hra nepodporuje opravdový Surround.

Přestože je ovládání v singleplayeru vyřešeno výborně, absolutní komfort vás čeká v multiplayeru.

Nezbývá než vyřknout doporučení. Baví-li vás válečné strategie, ale třeba i akce, budete u World in Conflict doslova chrochtat blahem. Nejde o klasický RTS mustr, Massive se podařilo zakomponovat nové, skvěle fungující elementy, které si vychutnáte jak v propracované a napětím nabyté kampani, tak multiplayeru, jenž má náběh na velmi slušnou životnost.