Launch PSP se ukazuje být ideální příležitostí pro opětovné naleštění zašlé slávy kdysi elitních herních sérií. Podobně jako Ridge Racer, zažívala i série Wipeout časy své největší proslulosti ještě v dobách PSone, přičemž opět podobně jako RR se na PSP objevila v podobě pouze jediného dílu, který ale mezi hráče již nevnesl takovou vlnu nadšení jako dříve a dnes si na něj člověk již jen tak nevzpomene. S příchodem PSP je tomu ale zase tak, jako dřív.
Rozdíl v rychlosti prvních dvou lig je skutečně značný a buďte připraveni na to, že vás zaskočí.
A ještě jednou paralela s Ridge Racerem. Stejně jako RR se totiž Wipeout na PSP opět vyklubal do nevídané krásy, a tak není divu, že mezi všemi závodními hrami, které již dnes máme na tomto fungl novém handheldu k dispozici, jsou to právě tito dva kohouti, kteří soupeří o titul nejlepší (závodní) hry z první vlny PSP titulů. Názory veřejnosti se v tomto ohledu vcelku striktně dělí na dvě skupiny: jedni upřednostňují RR, jiní zase Wipeout. Co se nás týče, líbí se nám o trochu více RR (ale fakt jenom malinko), což ale neznamená, že bychom Wipeoutu chtěli upírat status prvotřídní arkádové závodní hry. To ani náhodou.
Přesto jsme ale zpočátku takovéto nutkání měli. Zatímco v RR zasednete do prvního auta, které vám přijde pod ruku a už si to v prvním závodě na plný plyn upalujete ukrutnou rychlostí, Wipeout se zpočátku tváří jako jakési zpomalené nedochůdče.
Vzhledem k tomu, že se celá hra odehrává v daleké budoucnosti, proháníte se se svým vznášedlem futuristickými koridory, takže se zaprvé ani nemůžete kochat realistickou grafikou, která v případě RR dokonale uchvátí, a zadruhé je slovo „proháníte“
poněkud nadsazené, jelikož první závody v nejslabší závodní třídě vyvolávají spíše dojem poklidného ploužení. Pohodička, nikam není potřeba ukrutně spěchat, na všechno je dost času a tachometr ukazující rychlosti řádově ve stovkách kilometrů za hodinu budete brát s hodně velkou rezervou.
Pak ale přijdou první úspěchy a začnou se vám odemykat vyšší šampionáty. Pak už ale půjde skutečně do tuhého. Rozdíl v rychlosti prvních dvou lig je skutečně značný a buďte připraveni na to, že vás zaskočí. Minimálně stejně velký vás čeká po
otevření dalšího a dalšího, takže ke konci už to bude neskutečný hukot, který bude vyžadovat vaši plnou pozornost a soustředění, abyste dokázali svůj stroj nějak smysluplně uřídit a nerozmlátili jste ho v prvních několika zatáčkách. To je ostatně
jedna z velmi důležitých vlastností zdejších vznášedel – jsou rozbitelná, a tak musíte jezdit co nejčistěji, abyste vůbec dojeli do cíle.
Pokud máme pohovořit o chybách, zmíníme v prvé řadě nízký počet tratí, které se dost opakují.
To ale nemusí být zase až tak jednoduché, že je zde možné používat zbraně. Na trati jsou rozházeny speciální oblasti, které nějakým způsobem vylepšují vlastnosti vašeho povozu v případě, že přes ně přeletíte. Zcela jistě tak přijdou vhod specifické šipky, průlet nad nimiž vás urychlí, zatímco s místy označenými křížem je trochu potíž. Průletem nad nimi totiž na palubu dostanete některou ze zbraní, přičemž ale předem netušíte, která to bude. To prostřednictvím příslušné ikonky poznáte až po sebrání, přičemž klidně můžete zjistit, že se vám daná zbraň vůbec nehodí. Zpočátku tak oceníte možnost sebranou zbraň „stornovat“ a
dál letět bez ní, ale to pouze do okamžiku, než v pozdějších fázích zjistíte, že je to vlastně stejně jedno a že ať už seberete cokoliv, odpálit nějakou bombu či raketu rozhodně není na škodu nikdy, jelikož už i tak je na displeji velmi slušná mela, kterou tak
akorát vítaně přiživíte. Zbraně jsou rozděleny na dvě základní skupiny a sice na ty, kterými pálíte dopředu na soupeře, které potřebujete předjet, a na ty kterými můžete znepříjemnit život oponentům za vámi, které zase před sebe nechcete za žádnou cenu pustit. Mezi klasikami, jako plazmová střela, bomba, minové pole či naváděná raketa se ovšem najde i pár skutečných lahůdek jako kupříkladu jakýsi speciální blaster, jenž rozvlní celou trať před vámi, čímž soupeře nejen zpomalí, ale i dezorientuje tak mocně, že dokonce i původce této střely si musí chvíli srovnávat, co že se to vlastně děje, kde to je a kam je potřeba letět.
|
To vše v nádherné a technicky prvotřídní grafice, která sice, jak již bylo napsáno výše, nezaujme svým realismem a v první chvíli vypadá jakoby komixově, ale časem nepřestanete žasnout zejména nad velmi povedenými vizuálními efekty při
odpalování zbraní, nejrůznějších detonacích a podobných kulišárnách. K tomu navíc zahraje nevtíravá elektronická hudba, o které nejprve ani nevíte, ale až ji zaregistrujete, zjistíte, že je velmi příjemná.
Pokud máme pohovořit o chybách, zmíníme v prvé řadě nízký počet tratí, které se dost opakují. Na druhou stranu je ale Wipeout Pure vlajkovou lodí her, do nichž v budoucnu bude možné stahovat bonusový obsah, takže s trochou trpělivosti se značných rozšíření hry dočkáme. Dostaneme se i k dalšímu srovnání s RR, konkrétně v oblasti ovládání. Zatímco RR chytnete do
|
Skutečně hodně akční závody
Pomalejší rozjezd| Wipeout Pure | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
