Wipeout Pulse

Jedna z nejkultovnějších sérií, která se u nás nikdy nedočkala velké popularity, se podruhé vrací na PSP. Zkusíte nový díl nebo ho předem zavrhnete?

Wipeout Pulse

Preview verze Wipeout Pulse, z níž jsme vám před časem přinesli první dojmy, byla nesmírně zábavná, ale obsahovala několik převážně technických chyb. Takže byly odstraněny a jak je na tom vlastně hra samotná?

Wipeout Pulse si to sviští několikasetkilometrovou rychlostí ve stopách svého předchůdce, který byl prvním zástupcem série Wipeout na PSP. Hráčům, kterým tak zmiňovaný předchozí díl neučaroval, tak nezbývá nic jiného, než se opět poohlédnout jinde. Pulse je totiž vybroušenou verzí Pure, dovedenou takřka k dokonalosti, takřka.

Co se týče tratí, tak zde nalezneme samé nové a dosud neviděné.

Máme tu tedy opět závody futuristických vznášel, které dosahují neuvěřitelných rychlostí. Vozový park se rozrostl o nový tým EG-X, který má značně vyvážené statistiky, takže je vhodnou volbou pro začátečníky. Zkušenější hráči sáhnou jistě po jiném týmu, se kterým se měli tu možnost seznámit už v předešlých dílech. Samozřejmě má každá z lodí speciální statistiky, co se týče maximální rychlosti, akcelerace, ovladatelnosti a odolnosti. Každá se tak jinak ovládá a každý si najde ideální stroj pro svůj styl jízdy.

Hratelnost je jako vždy adrenalinová a vhodná pouze pro jedince s nadpozemskými reflexy. I když je Pulse mnohem jednoduší než původní díly z minulého století, přesto je mnohem těžší než ostatní arkádové závody. U Pulse vydrží jen ti nejtrpělivější a nejcílevědomější. Ti však budou za svou věrnost hře náležitě odměněni.

Co se týče tratí, tak zde nalezneme samé nové a dosud neviděné. Je jich dvanáct a než je všechny odemknete, tak se pořádně zapotíte. Designově jsou velmi podobné těm z Pure, avšak obsahují více loopingů, strmých pádů a dalších úseků, které popírají zemskou gravitaci. Fanouškům, kteří truchlí nad absencí svých oblíbených tratí, doporučujeme vyčkat do uvolnění stažitelných rozšiřovacích packů, o nichž se zmíníme ještě níže.

Samotné závody, které jsou samozřejmě hlavní esencí nového Wipeoutu, jsou jako vždy bombastické. Závodí se tradičně v osmi, což je pro handheldový titul tak akorát. Umělá inteligence je na pokročilé úrovni a jako perfektní hodnotíme možnost nastavit si její úroveň i mezi jednotlivými závody. Velmi šikovnou novinkou v samotných závodech jsou ikony, které zobrazují zbraně, které sebrali protijezdci. Nebudete se tak muset spoléhat pouze na komentátora a přesně uvidíte, kdo a odkud na vás může zaútočit.

Nabídka režimů je jako vždy široká, byť některé z nich jsou si velmi podobné.

Zbraní je zde opět kupa a především ty nové nás mile překvapily. Takový kanón s třiceti kulkami je ideální na zpomalení nepřítele a jeho předjetí. Funkce šurikenu je pak jasná a novinka repulsor je obdobou klasického quaku s tím, že nevysílá energetickou vlnu před sebe, ale v rozsahu celého kruhu.

Nabídka režimů je jako vždy široká, byť některé z nich, jako například Time Attack a Speed Lap jsou si velmi podobné. Všechny jsou přítomny v režimu kariéry i v Raceboxu, ve kterém si můžete sestavit libovolné závody jen tak pro radost. Závody se vybírají z hexagonového pole zvaného grid, což kromě toho, že takovéto menu vypadá velmi stylově, je i praktické. Hexagony se totiž zbarvují dle dosažených medailí, a již tedy nemusíte tápat, které závody jste jeli a které nikoliv, jako v minulých dílech.

Samotná kariéra vydrží na několik hodin zábavy, přičemž na vás čeká spousta odemykatelného obsahu. Nově je v Pulse přítomen systém takzvané loajality. Budete-li věrni některému z přítomných závodních týmů, tak se můžete těšit na zvýšení bodů loajality a odemknutí nového obsahu. Loajalitu získáte přitom nejenom za časté závodění, ale hlavně za úspěšné závodění. Každý zničený protivník, každé první místo i každá projetá zóna se počítá, takže loajalitu rozhodně nepodceňujte a vyberte si maximálně dva týmy, za které budete jezdit.

Již první díly Wipeoutu obsahovaly perfektní multiplayer, který se v trojce podařilo díky přítomnosti režimu Eliminator dotáhnout téměř k dokonalosti. Pulse je samozřejmě titulem pro handheldovou platformu, a tak přináší multiplayer v bezdrátové podobě. Těšit se tak můžete jak na hraní přes ad hoc, tak i infrastructure režim. V omezené podobě podporuje hra i sdílení jedné hry. A každá hra, která sdílení podporuje, má u nás plus. K dispozici jsou ale pouze čtyři režimy, oproti sedmi ze singleplayeru. Ale vzhledem k tomu, že zde Eliminator stále je, tak nadávat nebudeme.

Dalšími novinkami v Pulse jsou přítomnost foto módu, tvorba vlastního soundtracku a kreslení vlastních skinů pro vznášedla. Foto mód je překvapivě obsáhlý a pokud budete chtít, tak si s ním opravdu vyhrajete. Díky němu si budete moci vytvořit působivé fotky vašeho vznášedla v těch nejrůznějších polohách. Ano je to fajn, ale v zásadě jen pro hračičky. Vytahování před kamarády je sice fajn, ale hraní je holt hraní. Na možnost vytvoření vlastního soundtracku jsme se velmi těšili, zvláště když to jde s kvalitou songů v celé sérii pěkně z kopce. Bohužel tato možnost nefunguje tak, jak by měla. Na Memory Sticku nemůžete mít více jak třicet songů, jinak vám je hra nenačte a všechny musí být samozřejmě umístěny v adresáři Music. Jejich délka však nesmí být příliš dlouhá, jinak se vám opět nenačtou. Vytváření vlastních skinů je pak také příliš komplikované a nedivili bychom se, kdyby tuto možnost valná většina hráčů vůbec nevyužila. Vyrobit je lze totiž pouze skrz webové stránky a poté je stáhnout do hry. Že se s tím tak mnozí nebudou párat, je více než jasné.

Stejně jako v případě prvního PSP Wipeoutu, tak i v Pure se budeme moc těšit i na stahovatelné balíčky, které přinesou nové tratě, vznášedla, hudební tracky a spoustu dalšího. Na oficiálních stránkách je již vidět, kolik si jich pro nás tvůrci chystají a pokud budou stejně kvalitní, jako u Pure, tak se máme na co těšit. Jedinci, kteří však nemají internet tak maximálně utřou nos.

Co se týče vizuální stránky hry, tak ta je na tom stejně, jako ostatně celá hra. Opět se jedná o ještě lepší variantu něčeho, co jsme viděli již v minulém díle. Grafika je tedy detailnější, větší přítomnost antialiasingu znatelná, ale pokrok to oproti Pure není až tak velký. Bude to ale i tím, že samotný Pure vypadal bombasticky. Samozřejmě tedy nemůžeme na vizuální stránku Pulse pět nic jiného, než chválu.

A tyto mírné pokroky jsou ostatně největším problémem celé hry. Přestože nabízí celou řadu novinek, tak žádná z nich není tak radikální nebo novátorská, aby zaujala hráče, kteří celou sérií již nějaký ten rok opovrhují. Prostě je to vybroušený minulý díl v nové podobě, který toho rozhodně nenabízí málo. Nepřináší málo pro hráče, kteří vědí, co je to závodní třída Phantom, jaký efekt způsobuje quake atd. Pro ostatní nabízí víceméně to samé, co díl předchozí.