Tato hra je v mnoha ohledech velice zvláštní. Kombinuje mnoho velice zajímavých prvků počínaje atraktivní samurajskou tematikou a konče zajímavým bojovým systémem, ale hned v úvodu je potřeba říci, že celkový dojem je poněkud dosti rozpačitý. A podobně jako bylo naznačeno již v perexu, i u této hry se budou důvody této „podivnosti“ hledat poměrně těžce, protože jednotlivé dílčí aspekty jsou zpracovány dosti solidně, ale bůhví proč je výsledný celek poněkud nemastný a neslaný.
Zpočátku vypadá všechno naprosto skvěle. Hra se odehrává v době, kdy je jasné, že éra ctihodných samurajů se již rapidně a nenávratně blíží ke svému konci a vy jako jeden z posledních žijících mohykánů přicházíte do neznámého města. Hned při vstupu vás potkají nějací tři vypasenci a ihned poznají, že jste cizinec. Navíc i váš úbor působí na první pohled archaicky a celkově jste tedy docela pro smích. No nedivte se, je to podobné, jako kdybyste třeba dnes nosili účes á la Beatles. No, i když, dnes se vlastně za módní a „cool“ považuje prakticky kdejaká hrůza. No každopádně si vás ale tito tři čuníci začnou dobírat a než se vzpamatujete, budete postaveni před záludnou nutnost jim odpovědět. Hmm, ale kterou z možností si vybrat? „Pánové, násilí je přece zbytečné,“ nebo „Táhněte z cesty, vy tlustý prasata“? Jako šlechetný muž vychován čistými ideály samurajů jsem zvolil samozřejmě první možnost, což se ukázalo jako poněkud chybné rozhodnutí, jelikož jsem v rámci in-game animace (čímž chci
naznačit to, že v tu chvíli svého hrdinu neovládáte, a tudíž nemůžete vůbec nic dělat) dostal takovou nakládačku, že bych se o tom raději ani nezmiňoval. A od té chvíle se začal naplňovat můj osud.
Pokud první, co uděláte, bude umlácení volně se procházejícího občana katanou, vaše pověst bude okamžitě dosahovat záporných hodnot.
Hra Way of Samurai 2 je v lecčems unikátní. Třeba hned tím, že se nejedná o čistokrevnou akční adventuru, jak by se na první podhled mohlo zdát. Je totiž říznutá lehčími RPG prvky, ale zároveň se nesoustředí pouze na jednoho hrdinu, případně skupinku udatných reků. Hned v úvodu totiž máte na výběr z několika postav, které pak můžete dle své libosti pojmenovat a obléci. S nimi pak postupujete příběhovou stopou (abych pravdu řekl, příběh jsem prakticky vůbec nesledoval, viz první odstavec a závěr), která je ale dosti pozoruhodně větvená, přičemž její různé odbočky volíte jak odpověďmi v dialozích (docela často budete muset při některém z rozhovorů zvolit odpověď, která je vašemu srdci nejbližší), nebo i chováním k ostatním a plněním úkolů, které vám zadají. Teď si k tomu připočtěte skutečnost, že tyto příběhové propletence mohou vyústit v patnáct různých zakončení a je jasné, že trvanlivost hry bude rozhodně vyšší než na dva, tři víkendy. Takže až sem zatím pořád paráda.
V pozitivním trendu budeme ale pokračovat i nadále. V mnoha případech se můžete rozhodnout nejen co řeknete, ale i co uděláte. Pokud přijdete do města a první, co uděláte, bude umlácení volně se procházejícího občana katanou, nemůžete se pak divit, že vaše pověst bude okamžitě dosahovat záporných hodnot a po městečku se rozkřikne rychlostí blesku. A následně se tím pádem nemůžete divit, že se k vám občané budou chovat jinak než kdybyste pomáhali starým babičkám s nákupem. Stejně tak je potřeba hlídat si stav peněz ve vaší kapse. Mnoho věcí, včetně jídla či upgradů vašich mečů, si totiž musíte kupovat a rozhodně
není nejlepším řešením vlézt do restaurantu, nadlábnout se za dva a pak zjistit, že nemáte ani vindru. Budete zase za somráka a místní hlídači pořádku si s vámi už poradí. Skvěle rovněž působí i zadávání úkolů. Popravdě řečeno, kdybyste se občas nepodívali do menu, asi byste ani nepoznali, který z úkolů je hlavní a který vedlejší, takže když uvidíte opodál postávat fešnou slečinku, tak neváhejte a hurá k ní. Třeba vám poví leccos zajímavého a než se nadějete, budete zase vědět o jednom sidequestu, který můžete splnit. Ale samozřejmě nemusíte. Nebylo by ale vhodné, kdyby předchozí řádky vyvolaly v nebohém čtenáři pocit, že se jedná o nějakou samurajskou obdobu Vice City. To ani náhodou, lokace jsou svou rozlehlostí oproti VC vyloženě směšné a přechod mezi nimi se děje prostřednictvím lokací na mapě, ale na druhou stranu i tato zde prezentovaná omezená volnost potěší.
Velmi dobře je zde implementováno i blokování výpadů soupeřů, které zde není jen tak do počtu či pro srandu králíkům.
Občas ale nezbývá, ať už chcete nebo ne, tasit meč a postavit se svým protivníkům na odpor se zbraní v ruce. I v tomto ohledu se autoři rozhodně nenechali zostudit, takže máme tu čest s bojovým systémem, který nestaví pouze na mocně rychlém drcení tlačítek, ale na druhou stranu se nestává ani poněkud nudnou záležitostí založenou na opatrném vzájemném obcházení soupeřů, vyčkávání, a jednom smrtícím záseku. Váš hrdina se postupem času učí i nová úderová komba, respektive pevně dané tlačítkové kombinace, které vyvolávají silnější a rychlejší útoky, takže se boj stereotypním jen tak nestane. Velmi dobře je zde implementováno i blokování výpadů soupeřů, které zde není jen tak do počtu či pro srandu králíkům, ale má zde skutečně svůj nezastupitelný význam, což hodnotíme rovněž velmi pozitivně.
|
Z předchozích řádků by se tedy mohlo zdát, že vše je v nejlepším pořádku a Way of the Samurai 2 tak bude jasnou volbou pro akce chtivé hráče. Ale věřte nebo ne, není tomu tak. Hra jako celek je totiž překvapivě fádní. Sám za sebe musím prohlásit, že přes to přese všechno, co zde bylo napsáno, mě hra nijak zvlášť nebavila. Nedokázala mě vtáhnout, proto i přiznávám, že vlastně ani netuším, o co v příběhu vlastně jde. Je to převeliká škoda, ale momentálně absolutně netuším, co by mohlo být pro tuto hru tím pravým impulsem, který by ji okamžitě katapultoval k hranici osmdesátiprocentního hodnocení. Takhle
se ale jen o titul, který vás sice dokáže zabavit, ale do zlatého fondu svých herních zážitků jej velmi pravděpodobně nezařadíte. Snad za to může i poněkud obyčejná grafika, která sice plní svůj účel, ale rozhodně nemá ambice čímkoli vyrazit dech. Naopak lze ale pochválit velmi stylové ozvučení, respektive namluvení postav, které při rozhovorech místo toho, aby chrlily celý text, jen něco vyheknou něco (pravděpodobně japonsky), co docela přesně vyjadřuje jejich náladu či postoj k dané problematice. Ale málo platné, ani to už hře Way of the Samurai nepomůže, aby se mi zdála lepší než jen sice dobrou ale málo výraznou a přitahující.
| Way of the Samurai 2 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
