Warlords 4 – návrat ve velkém stylu

Jedna z největších klasik fantasy tahovek se vrací, a to nikoliv jako plagiát HOMM, jak původně vypadala, ale svébytná, designově střídmá a přitom vysoce hratelná strategie pro labužníky. Je na ní ale vše zcela dokonalé?

Donedávna vypadal návrat klasiky fantasy strategií, ságy Warlords, jako nepovedený vtip. Stokrát viděný, slyšený a čtený příběh o jakési podivné aktivitě zlých sil na území říše lidí, elfů a trpaslíků by ani tak nevadil. Blivné tendence v žaludcích herních veteránů, kteří zažili doby předchozích dílů způsobil spíše příklon k totálnímu napodobení Heroes of Might and Magic. Naštěstí se vývojářský tým Infinite Interactive proti přáním marketingových odborníků (kteří celkem správně viděli komerční úspěch zavedeného principu) a prosadili vlastní cestu. Screenshoty staré více než pár měsíců tak ukazují k obrovské úlevě nakonec jen pracovní verzi. Finální Warlords 4 neobsahují budování měst ani tahové boje v hexagonálním prostoru – a dobře tomu tak.

Strategické orgie
Základem každé pořádné strategie je singleplayerová kampaň. Ta je ve Warlords 4 postavena mnohem méně příběhově, než v konkurečních titulech, na druhou stranu nabízí nelineární postup a možnost hrát řadu nepovinných misí. Základem je mapa kontinentu Etheria rozděleného do několika desítek provincií. Hráč si sám volí, které ze sousedních území napadne, přičemž jen některá jsou označena namísto zkřížených mečů svitkem, jenž značí pokračování hlavní dějové linky. Nevyplácí se ale projíždět Warlords 4 nejkratší cestou – jednak to znamená razantní zkrácení herní doby, jednak nemožnost hry za jiné rasy a zisku řady bonusů. Ty plynou z nejvyšší úrovně RPG systému hry, vývoje postavy hlavního hrdiny alias hráče. Ten získává zkušenostní body za úspěšné plnění misí, dobývání provincií a řešení questů přímo na jednotlivých mapách. Čas od času se, jak už to ve hrách na hrdiny bývá, zkušenosti přetaví v nový level, jenž přinese možnost postavit si do svého sídla budovu ovlivňující globální vlastnosti jednotek (plusové body k životům, bojovým schopnostem či dobývání), příjem peněz, many, účinnost kouzel a podobně.

V jednoduchosti je síla
Herní principy Warlords 4 na první pohled vypadají jednoduše, což jen znovu dokazuje platnost rčení zdobícího poslední mezititulek. Každá mise kampaně, každý skirmish souboj, každá multiplayerová válka se odehrává na mapě s nezbytnými řekami, moři, lesy, horami, cestami a městy. Jednotlivými aktéry jsou soupeřící králové. Všichni začínají s jedním vlastním městem obehnaným hradbami, jedná se o město hlavní, které nesmí z titulu svého úřadu opustit. Proto vyrábějí jednotky, najímají hrdiny, dobývají další a další města, bojují s nepřátelskými pochopy, až padnou všechny citadely kromě jedné – vítězné.

Město základ státu
Oproti HOMM nakonec naštěstí byla značně zredukována budovatelská část. Těžko by tomu mohlo být jinak, neboť měst je po celé mapě rozeseto skutečně mnoho. Ze začátku je většina z nich neutrální, s vlastními jednotkami různého počtu, jenž závisí na jejich úrovni. Po dobytí hráčem se nabízí možnost je totálně zničit (a přilepšit si tak do pokladnice nemalou částkou), pouze umírněně vyrabovat (úroveň klesne o jedničku, což je však opět provázeno finanční injekcí) či pouze okupovat bez nějakého loupení, kterážto možnost pochopitelně město zachová v původní podobě a síle. Dále už není potřeba provádět žádné budovatelské akce – různé bonusové budovy jako kovárny, sýpky či doly na zlato dostala sídla dávno do vínku a jejich skladbu nelze nijak ovlivnit. Jediná možnost rozvoje města tak spočívá ve zvyšování úrovně z minimální jedničky až na nejvyšší čtyřku, s čímž se pojí zpřístupňování stále silnějších a silnějších jednotek. A právě jejich rekrutování je vedle pravidelných příjmů z daní (řešených automaticky) jedinou, avšak velmi důležitou funkcí měst. Dle rasy (celkem je jich osm od lidí přes elfy a trpaslíky, až k démonům, nemrtvým nebo orkům) lze rekrutovat vždy až šest druhů jednotek se stoupající silou a speciálními schopnostmi, skládat je do nejvýše osmičlenných armád a vysílat k dalším městům, proti nepřátelským skupinám, či do trosek hradů, klášterů, či na staré hřbitovy, kde čekají peníze, zkušenosti a magické artefakty.

Řežba, nebo taktické boje?
Pohyb po mapě netřeba nijak zvlášt dále rozebírat, proto rychle k tomu nejzábavnějšímu, co může čtvrtý díl Warlords nabídnout. Soubojový systém na první pohled působí jako jednoduchá řezačka, nicméně ve skutečnosti je i přes své prosté zpracování mnohokrát taktičtější, než dlouhotrvající bitvy v HOMM či Age of Wonders. Obrazovka je při něm rozdělena na tři části. V krajních se zobrazují jednotky bojujících stran, uprostřed je samotné bitevní pole, na němž proti sobě stojí vždy pouze dvě potvory a střídají se v útocích jedna na druhou. Ty se vyhodnocují dle vlastností jako umění boje, obrana a brnění soupeřů. Takto se bojuje, dokud jedna z nich nepadne. Její majitel pak vyšle do boje další a takto se pokračuje až dokud jedna strana nevyčerpá všechny své vojenské zdroje.

Závan starých časů

Ze sérií fantasy tahovek, které přežily až do dnešních časů a bojují spolu o hráčské publikum, jsou Warlords zdaleka nejstarší. První díl vyšel totiž již v roce 1989 a vyrobila ho společnost Red Orb Entertainment. Hra na dvě amigácké diskety byla nečekaně komplexní, systém bojů mezi králi za pomoci zabíraných měst a výroby jednotek byl již přítomen v podobě prakticky stejné s tou dnešní. Rok 1992 přinesl pokračování, graficky ještě velmi podobné, avšak obohacené o řadu herních možností, jako vývoj hrdinů či možnost produkovat některé speciální jednotky. Novinek nebylo mnoho, ale komerční úspěch tento datadisk spíše než pokračování určitě zaznamenal. V létě roku 1997 pak vyšel díl třetí s podtitulem Reign of Heroes, graficky výrazně vylepšený, s řadou novinek v herním systému, které zdůraznily questy ztvárněním jeskyní, pozměnily boje a celkově hratelnost obohatily. Od té doby bylo dlouho ticho po pěšině a slávu značky Warlords udržovaly jen pěkné, avšak nikterak výjimečné RTS Warlords: Battlecry 1 a 2. Vývoj plnohodnotného pokračování Warlords 4 se dlouho táhl, když pak byla hra konečně oznámena a zveřejněny první screenshoty, ukázalo se, že klasiku nový tým přetavil v nemastnou neslanou kopii Heroes of Might & Magic. Ale jak ukázala finální verze, zdravý rozum a úcta k majestátu nakonec zvítězily a Warlords 4 se namísto hledání inspirace v konkurenci a překombinovaném herním systému vrací zpět ke kořenům…

Na tento jednoduchý základ se ale nabalují další oživující pravidla. Předně – jednotky mají krom vlastností též specifické schopnosti. Některé malé jednotky jsou velmi účinné proti obrům či drakům, draci naopak ovládají oheň, nemrtví vampýři mohou krást nepříteli životy, andělé a jednorožci zase léčit. Tyto specialitky jsou vždy účinné především proti určitému typu protivníka, což činí výběr útočící skupiny náročnou kombinatorickou úlohou. Výrazný vliv na průběh boje v libovolném prostředí mají jednotky jako hydra, které dokáží zasáhnout i ostatní hlavní šarvátky se neúčastnící bojovníky soupeře, v případě dobývání hradů pak katapulty, které postupně boří opevnění a zamezují tak ostřelování útočníků z hradeb. I ne úplně nejchytřejší hráči brzy pochopí, že ideální sestava na dobývání hradů se skládá z několika golemů či obrů s velkým počtem životů a odolností proti šípům podporovaných právě katapulty a balistami, do volného terénu se hodí zejména jednotky obratné, rychlé a schopné zásahů ubírajících velký počet životů.

Využít lze také služeb roztodivných kouzel, která vylepšují vlastnosti jednotek, přidávají jim schopnosti, činí z nich nepřemožitelné berserky, či naopak nepříjemně zasahují nepřátelské bojovníky. Kouzla, která je vždy potřeba postupně v průběhu mise vynalézt, se ale šiknou i v nebojových fázích, kdy umožní vylepšit si příjem peněz, vyléčit armády či dokonce přivolat takříkajíc "z ničeho" démonické bojovníky.

Všechny jednotky vítěznými boji získávají zkušenosti, což tvoří druhou, spodní, ale neméně zábavnou součást RPG systému posledních Warlordů. Pakliže přeskočí na vyšší úroveň, mohou získat větší počet životů, bonusy k umění boje, či svým speciálním vlastnostem. Zatímco ze začátku většinou jednotky umírají po desítkách, jakmile si hráč několik takových pěkně naboostuje, začne s nimi nakládat o poznání opatrněji, už jen z toho důvodu, že je lze přenášet mezi misemi kampaně – a ve skirmishi či multiplayeru dokáží zamíchat osudem bitvy o poznání více, než běžné nestvůry.

Není všechno zlato, co se třpytí…
… ale co se netřpytí, určitě zlatem není, šlo by doplnit další známé přísloví (teta Kateřina by z dnešní recenze jistě měla radost). O co jde. V dnešní době už hře k nejvyššímu hodnocení a komerčnímu úspěchu nestačí jen kvalitní nosný koncept a dobrá hratelnost. Důležitá je též audiovizuální kvalita, kterou mají sice někteří ve zvyku shazovat a považovat za nedůležitou, ve skutečnosti však výsledný dojem značně ovlivňuje. A bohužel, právě zde Warlords 4 citelně ztrácí. Hudba je vcelku pěkná, nicméně neustálé opakování jednoho a téhož motivu začne nudit až příliš brzy. Časem se pak začne vrývat do hlavy a melodické linky dechových nástrojů se začnou podobat spíše bušení kladiva do čím dál tím citlivější kůry mozkové. Rozporuplný je i dabing animací mezi misemi, který nedoznal od betaverze prakticky žádných změn a trpí tak stále akutním nedostatkem intonace a trochu dramatického výrazu. Přeci jen, vyprávění příběhu o invazi orků by mělo znít trochu jinak než rutinní předčítání "deset rohlíků, půlka chleba, mlíko, jogurty…" z tužkou načmáraného papírku v samoobsluze.

Grafika pak působí dojmem, jako by se na ní setřilo stylem nepodobným snad ani strýčku Skrblíkovi. Komiksové a většinou pouze černo- či hnědobílé animace v kampani jsou sice v naprostém pořádku, samotné herní prostředí se ale ani v nejmenším nedá srovnávat s nádhernými krajinami HOMM či Age of Wonders. Strohé prostředí bez sebemenších krajinotvorných prvků (stromy, jiné porosty, jen trochu zajímavé tvary skalních bloků…) je nudné samo o sobě, navíc jsou pak do něj totálně nevkusně zasazena města – až trochu moc velká a hlavně nakreslená dost odlišným výtvarným stylem. Některá z nich by vytržena z kontextu nevypadala vůbec špatně, ve hře ale s okolím povětšinou totálně neladí, a to je špatné. Velmi, velmi špatné.

Jinak jsou totiž Warlords 4 ukázkovým příkladem dobře zvládnuté práce herních vývojářů – i natruc našeptávání guru marketingu a propagace. Ač nevypadají valně, nabízejí střídmý a vydařený game design, navíc probudí v řadě služebně starších hráčů vlny nezvladatelné nostalgie. Navíc kampaň, skirmish a multiplayerové bitvy vydrží na takřka nepočitatelně hodin – a díky variabilitě jednotek se hned tak neomrzí. Škoda jen, že se autoři zřejmě rozhodli ignorovat tak "povrchní" věc, jakou je grafické zpracování.

(Ondřej Zach) Hned na úvod musím říci, že s Tomášem prakticky ve všech bodech souhlasím - dabing vypravěče byl špatný už v betaverzi, grafické zpracování by určitě také sneslo více. Z mého pohledu naopak exceluje příjemná hudba, hlášky vojáků, prohloubené principy z předchozích verzí, systém specializací a především pak schopnost na několik dnů naprosto pohltit. Proto si myslím, že alespoň osmičku si čtvrtý díl zaslouží.

Warlords 4: Heroes of Etheria

Minimum:	CPU 450 MHz, 128 MB RAM
Optimum:	CPU 600 MHz, 256 MB RAM
Multiplayer:	ano
Další informace:	wallpapery / screenshoty / demoverze
Výrobce/distributor:	Infinite Interactive / UBI Soft
Distributor v ČR:	Playman
Oficiální stránka:	homepage
Verdikt:	Hratelná, avšak audiovizuálně nezvládnutá tahovka.
Hodnocení:	Tomáš Krajča – 76%, Ondřej Zach – 80%