Warhammer 40.000: Dawn of War

Jedna ze strategií roku konečně dorazila do Čech. Warhammer 40.000 dokazuje, že bude rovnocenným multiplayerovým soupeřem Warcraftu 3 a že je zároveň originální, hratelnou a stylovou strategií. Více v recenzi české verze hry.

Warhammer 40.000: Dawn of War (dále jen Dawn of War) je skvělá hra. O tom ostatně už referovaly naše dojmy z multiplayer betaverze a potvrzoval to i humbuk, který se kolem této RTS sešel. Hned ze začátku by se ale měl uvést jeden základní fakt. Dawn of War je totiž dítkem Relicu (Homeworld, Imposible Creatures). A hry v jeho podání znamenají mimo jiné výbornou grafiku, neotřelý příběh, tuny nápadů, důraz na hru více hráčů, ale třeba jen podprůměrný design singleplayerových misí. A Dawn of War není výjimkou, která by tato pravidla porušovala.

Příběh a slabý singleplayer
Stylové a designersky chytře vymyšlené prostředí světa Warhammer chytne každého. A nejinak je to s jeho počítačovou podobou. Hra se své deskové předlohy drží především v modelech vojáků, vykreslení světa plného zmaru a smutku nebo v přístupu k válce. Často také odkazuje na některé citáty nebo charakter jednotlivých ras, svou předlohu však nekopíruje úplně ve všem. Vytváří si vlastní příběh, v němž jako hlavní postava figuruje kapitán Gabriel Angelos, elitní vojevůdce i hrdinný voják. Ten se svými mariňáky utkává s invazí Orků, jež později přerůstá v totální výsadek na planetu lidí, která nakonec chátrá a umírá pod údery Chaosu. Ve vedlejší roli se mihnou i tajemní Eldarané a koktejl všech čtyř ras je tak kompletní.

"Stylové prostředí světa Warhammer chytne každého"

Jak jsme již nastínili v článku z betaverze, mnohým se určitě vybaví paralela k Warcraftu 3. A proč ne – máme tady čtyři rasy, které se ve dvou případech dokonce kryjí (Orkové a Chaos, který má de facto podobu Nemrtvých). Nutno dodat, že ač se příběh Dawn of War snaží, tu a tam vystřihne nějaký zvrat a děj příjemně nahušťuje, do epičnosti a rozlehlosti Warcraftu 3 mu velký kus schází. Minimálně z toho důvodu, že nedokázal rozvrstvit příběh na všechny rasy a nabízí jen velmi stručnou kampaň za lidi.

Na druhou stranu není žádným tajemstvím, že Dawn of War inklinuje spíše k multiplayerovým bitvám. Hra pro jednoho hráče je proto spíše rozjezdem, úvodem do celého světa a zároveň ukázkou designérské bídy.

Dreadnought

S tímto sympatickým robůtkem si člověk užije spoustu srandy. V boji toho sice nevydrží tolik jako silnější tanky Predator, na druhou stranu je přímo drtičem nepřátelské pěchoty, kterou nejdříve ostřeluje kanónem a pak podpaluje plamenometem. Vrcholným číslem je použití levé mechanické paže, kterou chytá vojáky, roztáčí je a za krvavého efektu je odhazuje pryč.

Jedenáct krátkých misí je spíše ochutnávkou, navíc každý z úkolů končívá stereotypním vyvražděním všeho a všech. Koho dnes zaujme scénář, kdy musí na začátku vybudovat základu a pak rozbít tu nepřátelskou? Až na kratičké intermezzo s udržením strategického mostu se Dawn of War nešikovně a dosti nudně opakuje – prostě vybudovat základnu, odrazit počáteční útok a kompletně vymlátit nepřítele. A nutno dodat, že například poslední klíčovou misi hry udělat nudněji snad ani nešlo.

Originální herní systém
Zkrátka a jasně – tak jako je Unreal Tournament ryze multiplayerovou záležitostí, je i Dawn of War titulem pro síťová klání. K tomu jej předurčuje chutně namíchaný koktejl jednotlivých ras a přístup k těžení surovin. Dawn of War je samozřejmě RTS jak vyšitá, jen si něco uzobává z titulů jako Z nebo Ground Control. Dawn of War nutí hráče, aby vylezli z ulity a dobývali strategické body, které jako jediné dodávají zdroje pro stavbu budov a cvičení jednotek. Strategické body se nachází po celé mapě, jejich vlastnictví se neustále přesouvá z jedné strany na druhou a díky tomu se nikdy nestane, aby hra zamrzla a ustala. Je sice možné již dobytý strategický bod osadit obrannou věží a mít tak danou lokaci pod kontrolou, ale ani to nezaručuje člověku klid. Orientace v rychle jdoucích událostech a schopnost v mžiku obsadit a udržet klíčové lokace je v Dawn of War nepostradatelná.

"Není tajemstvím, že Dawn of War inklinuje spíše k multiplayerovým bitvám"

Běžně velké mapy čítají deset až patnáct bodů, čím více jich hráč má, tím čerpá více surovin. Stavění si na svém písečku je tak minulostí, smazává se i přístup k základně jako kompaktnímu celku, ze kterého se podnikají výpady ven. Eldaři jdou dokonce tak daleko, že teleportují své budovy libovolně po mapě. Ta je vlastně jedním velkým bojištěm, ostatně už od počátku mohou lidé a nemrtví cvičit vojáky schopné skákat přes skály a dostat se kamkoli. Ač se to tedy po dokončení jednoduché a obtížnostně nenáročné kampaně nezdá, hra je opravdu těžká a strategicky bohatá.

Rasy a jednotky
V ostatních parametrech nese Dawn of War znaky linie svého žánru. Především jde o technologický strom, který vyžaduje vylepšování hlavní budovy a postupně nabízí lepší a lepší vynálezy. Stavby jednotlivých stran jsou pak vzájemně podobné s tím, že jakousi výjimku tvoří Orkové. Ti dostávají silnější jednotky a vylepšení se svým rostoucím počtem - čím více pěšáků a budov hráč vlastní, tím jejich lepší varianty může stavět. Hra za Orky je poměrně specifická, vyžaduje rychlost a rozpínavost. Zkušenosti z multiplayeru však hovoří o tom, že ti, kteří Orky umějí zvládnou, dokáží rozmetat svého soupeře do tří čtyř minut.

Lidé představují jakousi klasiku s dobrým rozjezdem na počátku, kdy mohou cvičit mariňáky schopné dovybavit se spektrem různých zbraní. Později využívají mocných tanků, robotů lámajících nepřátelské pěšáky vejpůl a nakonec i známých terminátorů. S výběrem lidí nikdo nešáhne vedle, stejně jako s jednotkami Chaosu, který je jakousi nemrtvou modifikací lidského rodu: základní pěšáci mají téměř shodné vlastnosti a atributy, jinak za zmínku stojí několik silných potvor bojujících na blízko. Poslední v řadě – již zmiňovaní Eldaři – se kapičku podobají Protossanům ze Starcraftu. Pěchota se opírá o chlapíky se světelnými meči, neviditelné průzkumníky a mnoho dalších jednotek se speciálními vlastnostmi.

Vojáci a jejich zbraně
Variabilitu jednotek podporuje jeden veledůležitý fakt. Každá jednotka se totiž ve své základní variantě cvičí po oddílech. Například mariňáci přicházejí na svět po čtyřech. Jedna jednotka tak čítá čtyři pěšáky, jejich počet se však dá navýšit posílením přímo na bitevní pláni. To hráč pouze klikne na ikonku, „zaplatí“ příslušné suroviny a za chvilku se u skupiny objeví další voják. Oddíly mají určitou maximální kapacitu, u mariňáků je to osm mužů plus velitel, u ostatních ras někdy více, někdy méně. Bitevní stroje a roboti se ale tradičně pohybují po jednom, posily v tomto případě kupovat nelze.

Přenesení stolního Warhammeru do počítačové hry

Dawn of War si kromě prostředí, modelů a dalších věcí bere ze své předlohy i některá z pravidel, byť vlastně jde o přenesení původní tahové hry do reálného času. Jedním z prvků je morálka. Ve stolním Warhammeru musí oddíly držet pohromadě (proto ono seskupování), za určitých podmínek se však mohou rozpadnout. A zde právě figuruje morálka. Ve hře počítačové je udána číselným hodnocením, které klesá s tím, pod jak moc velkým tlakem se jednotka nachází a jestli dostává od nepřítele „na zadek“. Druhým zajímavým transferem jsou úkryty na bojišti. Ve Warhammeru zakrytí cíle při střelbě ovlivňuje jeden z parametrů zásahu, v tomto případě se autoři počítačové varianty rozhodli rozházet po bojišti různé krátery a další úkryty, v nichž zakopaná jednotka dostává bonus k obraně. I když tedy jde o dva zdánlivě nesourodé systémy, povedlo se některé prvky, byť s určitými úpravami, úspěšně přenést ze stolní tahové strategie do realtimové počítačové hry.

Seskupování do útvarů má další parametr. Každá z jednotek se dá dovybavit různými volitelnými zbraněmi. Hráč si může například tutéž jednotku čtyř až osmi mariňáků koncipovat podle svých představ – buď jako sílu vhodnou na pěchotu (v tom případě jim dá kulomety a plamenomet), nebo na tanky (raketomet). Podobně to funguje u těžkých strojů, navíc mnohé jednotky (především velitelské a „kouzelnické“) využívají speciálních vlastností a znásobují možnosti svého nasazení. Strategický mix dochucují souboje tělo na tělo, které parádně dokreslují celou atmosféru děsivých bojů, kdy se nebozí průzkumníci s noži v ruce nechávají masakrovat zmutovanými pařáty pekelných příšer. Každá jednotka má tedy vedle číselného vyjádření účinnosti palných zbraní i parametr útoku na blízko a k tomu údaj, na který typ jednotky je daný atak účinný.

"Strategický mix dochucují souboje tělo na tělo, které parádně dokreslují celou atmosféru děsivých bojů"

Dawn of War na síti
Po dokončení kampaně a otestování sólo skirmish bitev s počítačem je čas na jádro hry, multiplayer. Ten funguje jak přes LAN, tak přes přímé připojení prostřednictvím IP adresy. Největší zábavu si ale člověk užije přes GameSpy, kde se stačí jednoduše registrovat, a pak už se otevře obrovský seznam dalších lidí po celém

Squiggoth

Tato přerostlá potvora Orků dokáže po svém vycvičení změnit poměr sil na bitevním poli. Ač žádná z jednotek ve hře není univerzální a nepřemožitelnou zbraní, tento slon dokáže jedním útokem rozehnat běžnou jednotku mariňáků a dvěmi třemi zásahy nadělat škody i tankům a další těžké technice. Ve spojení s podpůrnou artilérií a ochranou pěšáků je tak nezastavitelnou zbraní, která svým dupotem otřásá zemí a řevem děsí své nepřátele. Naštěstí stojí až na vrcholu technologického stromu a může být nasazena pouze po jednom kusu.

světě, kteří jsou aktuálně připojeni. Samozřejmostí jsou různé žebříčky, hodnocení, užitečný je také údaj o tom, kolikrát se daný hráč odpojil v průběhu rozehrané partie. Tu a tam se totiž dá narazit na chytráky, kteří, pokud prohrávají, ze hry zbaběle prchnou. Brzy po vydání začaly také vznikat různé klany a seskupení; doufejme, že se v tomto Dawn of War ujme i u nás. Na žádného Čecha nebo Slováka jsme totiž při testování multiplayeru nenarazili.

Dobře to vypadá, hůře zvučí
Grafika hry využívá modifikovaného enginu z Imposible Creatures. Celkově vypadá Dawn of War velmi dobře, hýří výbuchy i prskanci laserů. Stoprocentně rovněž dodržuje podobu modelů deskové předlohy, na své si přijdou i hračičkové, kteří si v přibaleném editoru mohou namalovat vlastní barevnou kombinaci své armády. Trošku škoda je zvukové stránky, která nerozlišuje mezi útoky jednotlivých druhů jednotek. Leckteré zbraně zní hodně podobně, na první poslech se tak nedá moc orientovat, co se to vlastně řítí k základně, a člověk musí spoléhat spíše na vizuální zkušenost.

Lokalizace
CD Projekt, který Dawn of War u nás vydává, zvládnul objemově náročnou lokalizaci poměrně rychle a v rámci možností kvalitně. Ty, kteří nemají s problematikou překladu her zkušenosti a setkají se s takovým titulem poprvé, možná zarazí, že hra neskloňuje některé názvy, ignoruje pády a syntakticky působí poměrně toporně. S tím se však mnoho dělat nedá, protože čeština je úplně jiný typ jazyku než angličtina a Dawn of War staví text na tom, že není možné totéž slovo přeložit do více pádů. Na druhou to tu a tam zaskřípe ve výběru slov a přehození shodného a neshodného přívlastku. Zde ale spíše jde o osobní preference než o chyby jako takové. Hra v rozhovorech mezi postavami používá poměrně náročný a bohatý slovník, takže lokalizace přijde vhod nejen anglicky nemluvícím, ale i třeba průměrně zdatným angličtinářům, kteří by jinak stíhali jen těžko.

Verdikt: Dawn of War je strategie, která se urodí dvakrát třikrát za rok. Odfláknutá kampaň však sráží výsledné hodnocení o pár procent dolů. V dnešní době, kdy se Ground Control 2, Castle Strike nebo nejnovější Battle For Middle-Earth předhánějí v nápaditém designu misí, Dawn of War bere singleplayer spíše jako takový větší tutorial. To je ale vlastně docela jedno, protože tak či onak máme přes sebou skvělou a originální multiplayerovou RTS se svým vlastním světem a špičkovou atmosférou i hratelností.