RECENZE: War Hospital ukazuje hrůzy 1. světové války z pohledu zdravotníků

První světová válka konečně dostává ve hrách zasloužený prostor. Po psychologickém hororu Ad Infinitum posílá vydavatelství Nacon do světa unikátní válečnou manažerskou strategii. Jedinečná je v tom, že životy nemaříte, ale zachraňujete.

První světová válka byla ta nejšpinavější jatka. Technologie na usmrcování byly technicky mnohem dál než ty, které měly životy zachránit. Vrcholem luxusu vojenských lékařů byl rentgen. Práce v polních nemocnicích na frontě byly podobné těm v zákopu. Špína, krev, hniloba a nářek umírajících. Lékařský personál se mohl přetrhnout, aby zachránil co nejvíc životů visících na vlásku kvůli nesmyslné válce. A kam většina přeživších putovala? Zpět na frontu do bezedného mlýnku na maso. Absurdní koloběh přerušený jen smrtí nebo doživotním zmrzačením.

Hry s válečnou tematikou byly skoro vždy pouze o válčení. Jsou světlé výjimky jako například povedený simulátor WW2 Rebuilder, kde místo ničení obnovujete zpustošená města. Polské studio Brave Lamb jde podobným směrem – nezabíjet, ale zachraňovat životy. Aby polští vývojáři přidali na autenticitě, přizvali si na konzultaci londýnské Imperial War Museum.

War Hospital papírově působí zajímavě. Skoro jako nemocniční verze Frostpunku. Těžká rozhodnutí, emocionální tortura a válečný horor. Vtahující strategie, která ve vás zanechá nepříjemný pocit ještě dlouho po dohrání. Takový by chtěl být War Hospital.

Hra začíná slibně. Jako zkušený lékař dostanete na povel polní nemocnici poblíž francouzské linie. Všude jen špína, barvy jsou depresivně potlačené a na zemi před příjmem pacientů rozlité hrozivé kaluže krve. Na stole přistane první pacient. Nevypadá to na žádnou komplikaci. Stav dobrý, jen jedno postřelení a délka operace zhruba dvě hodiny. Váš lékař provede chirurgický zákrok. Místo triumfu se z interkomu ozve smutné „Pacient nepřežil“. Hra vám dá najevo, že ne každého můžete zachránit.

V počátečních hodinách je titul pohlcující. S chutí jsem četl každé bio pacienta a rozhodoval srdcem, ne hlavou. Má čtyři děti a pracoval jako rybář? Toho zprostím služby, i když má vysokou šarži a v rámci hry vyšší cenu. Oproti tomu voják, který má v životopise, že šel do armády dobrovolně, je bezdětný a rozvedený, toho jsem šoupl ihned na frontu, ať si ještě užije. Pokud hrajete tímto stylem, hodně rychle skončíte. Jde o chladný manažerský simulátor – hledíte pouze na statistiky.

War Hospital

War Hospital

Aby hra fungovala na osobní rovině, musela by vám dát víc než pár stále se opakujících dat o pacientovi vyčtených z občanky. Chybějí osobní příběhy vojáků, které by dovolily s nimi soucítit. K pořádné imerzi schází i detailnější popis zranění, než jen jeden ze tří symbolů (střelné zranění, chemikálie či psychické trauma). „Pane doktore, pacient má střelnou ránu v břiše, co s tím?“ „Amputace nohy to vyřeší, přineste mi pilu.“ Přesně to mi probíhalo hlavou pokaždé, když jsem nějakého chudáka v akutním stavu poslal na amputaci bez povědomí, co přesně mu je.

Žádní lidé, jen čísla

War Hospital se daří pravý opak toho, o co se pokouší. Pacienti se dehumanizují na kus popsaného papíru. O jejich život nejde, jen o odměnu, která z toho může kápnout po rozhodnutí, kam nešťastníka pošlete: zpět do zákopů, na velitelství nebo domů. Podle toho získáte buď obrannou sílu, povolenky na nákup surovin a vylepšení nebo morálku pro kemp. Neřešíte lidské osudy, řešíte materiální dilema, co potřebujete v danou chvíli nejvíc. To, jak moc velkou váhu voják má, je znázorněno jeho důležitostí: úroveň 1–3. Zvláštním případem jsou VIP, ta je třeba vyléčit přednostně, jinak přijdou od velitelství tvrdé sankce.

Poslední, co ovlivní vaše rozhodnutí, je pacientův stav. Každý má u své karty míru obtížnosti zákroku, časovou náročnost, pravděpodobnost přežití, stav, ve kterém momentálně je a množství spotřebovaného lékařského materiálu. Nic víc k rozhodnutí nepotřebujete. Pokud je pacient v příliš vážném stavu, nebo by operace zabrala abnormálně času a materiálu, chladnokrevně ho dáte do přihrádky odmítnutých. Až zemře, bude to mít na morálku v nemocnici menší dopad, než kdyby zemřel na čekačce, nebo dokonce při operaci. Pokud jste „lidumil“, rozkážete provést nějaký drastický zákrok, který z něj na doživotí udělá invalidu. Tedy v případě, že tu řezničinu přežije.

War Hospital

Emoční vazbu si nevybudujete ani k personálu. Ten vnímáte stejně jako pacienty, jsou to jen další položky, se kterými musíte kalkulovat. Staráte se o příděly jídla, pravidelně je na směnách točíte, aby nepadli vyčerpáním a jednou za čas jim přidělíte nějakou tu novou schopnost, která výrazně zlepší jejich efektivitu.

Morálka na bodu mrazu

Morálka je „zdraví“ vaší nemocnice. Je to také jeden z hlavních důvodů frustrace. To, že některé mechanismy hra záměrně skrývá, by nebyl takový problém. To, že někdy hra vytáhne podpásovku a vaši těžko vydřenou 100% morálku vám zrubne bezdůvodně na polovic, problém je. Hra by neměla hráče trestat za jeho úspěchy, jen aby uměle vyvolávala pocit naléhavosti a stresu. War Hospital to dělá s chutí. Vyhrabat se z průšvihu je pak často nemožné a je třeba načítat pozici hodně dozadu či úplně restartovat kapitolu.

Třináctiletý chlapec dokázal jako první člověk na světě dohrát Tetris do konce

Abyste War Hospital ovládli, musíte myslet dopředu a připravit se na možné výzvy. Jenže ty jsou tak náhodné, že se na ně připravit nelze. Příjem pacientů, jejich stav, úspěšnost operace i události, to vše se děje až na pevně dané události náhodně. Ovlivnit lze sice úspěšnost operace vylepšením budov, ale i tak hraje roli až moc náhoda.

Často jsem načítal pozici stále dokola, jen abych donutil hru dát mi co nejlepší průběh operace. Při operaci může dojít ke komplikacím, jindy ke zjednodušení. Zjednodušením lze ušetřit materiály nebo čas. Komplikacemi lze celou proceduru ztížit. Vyvážení hry je tak špatné, že lze strávit i hodinu čekáním, až získáte dostatek bodů pro najmutí nového lékaře, zatímco se vám na předoperačním dusí vojáci zasažení yperitem a váš jediný expert nestíhá a kolabuje. Je to realistické, ale hra to s tou frustrací přehání.

War Hospital

War Hospital

Když hra běží aspoň trochu podle plánu, tak v ní zalíbení lze nalézt. Dokonce i ta úmorná jednotvárnost připomínající aktivní hraní Cookie Clicker dokáže na nějaký čas upoutat. Ovládání je triviální, převážně přesouváte složky pacientů a personálu z kolonky do kolonky. Pokud by hra měla horší grafiku, lehko byste si ji spletli s nějakou mobilní hříčkou. Když si odmyslíte vizuál, opravdu hrajete přesouvání excelových tabulek sem a tam.

Odklonem od stylizovaného tabulkového manageru je vylepšování vaší nemocnice, najímání personálu a hospodaření se zdroji. V tom je hra docela komplexní. Jenže všechny mechanismy se vám odkryjí ještě v tutoriálu. Nemáte moc pocit překvapení ani nějakého postupu. Jistým osvěžením je plnění příběhových misí a pak výzvědné akce, které probíhají formou gamebookových eventů. Obsahu moc není, ale aspoň mají vaše akce nějaký dopad na zbytek příběhu a mohou vám i trochu přilepšit. Při jisté výzvědné misi se můžete zachovat jako grázl, nebo naopak podat pomocnou ruku. Za šlechetnost se vám dotyční odmění jídlem navíc.

Šedá, depresivní paleta

Audiovizuální styl je něco, co hře přidává plusové body. Uživatelské rozhraní je přehledné, snadno přístupné a grafika sugestivní. Autoři nezapomněli ani na možnost nakouknout do jednotlivých budov, podobně jako v Last Train Home. Kouká se na to pěkně a namluvení postav je profesionální. Aspoň náznak atmosféry mají myšlenky personálu, které se mění podle morálky v kempu. Ani se nemusíte dívat na ukazatel morálky a z depresivní nálady vytušíte, jak bídně na tom jste. Spíš zbytečný je pohled do zákopů, který je jen na „kochání“. Útoky Němců jsou pouze formou animace, po níž se vyhodnotí, zda byla vaše obrana dostatečná a podle toho buď budete pokračovat, nebo hra skončí nezdarem.

War Hospital

Mizerně na tom je i technický stav hry. Ta se občas začne rubat tak, že to vypadá, jako by počítač těžil potají krypto. Nepříjemné jsou i bugy, které vše ještě víc komplikují, pacienty nelze propustit a při některých událostech či pokusech o povýšení hra úplně zamrzne. Jako bug lze brát i situace, kdy vám lékaři radostně řeknou, že pacient byl jen potlučený, zvedne vám to morálku a po chvíli se dozvíte, že zemřel a přijdete o ještě víc morálky.

Dobrá idea, špatné provedení

War Hospital má bezesporu vznešenou myšlenku. Prezentovat válku z pohledu lékařského personálu je osvěžující. Jenže chvályhodnou myšlenkou většina pozitiv končí. Titul jde na mnoho věcí špatně. Nedává prostor pro emoce a ze hry se velmi rychle stane bezcitný monotónní manažerský simulátor. Je zbytečně frustrující pro svou nevyváženost. Ve slevě bych o koupi uvažoval, ale jen pokud máte v zálibě velmi jednotvárné tituly.