RECENZE: Walking Dead i na podruhé spolehlivě dojme k slzám

Právě skončená sezona nejoblíbenějšího herního seriálu nepřinesla nic nového, milovníci kvalitních příběhů ale přesto budou opět nadšeni.

Psát recenze na nové hry od Telltale už připomíná spíše filmovou kritiku než herní novinařinu. Hratelnost, spočívající z 95 procent pouze v pasivním sledování děje, který občas usměrníte nějakou tou dialogovou volbou, se nijak nemění a jediné, o čem se tak dá psát, je nový příběh.

The Walking Dead: Season 2

Což se mi tak nějak z podstaty příčí, protože pokud vám mám vyslepičit, kterým směrem se děj posunul, připravím vás o to nejlepší, co dokážou tyto „interaktivní seriály“ nabídnout.

Všechna čest ke kolegům, kteří dokážou psát o každé epizodě zvlášť, nicméně jsem toho názoru, že čas zhodnotit Walking Dead 2 přišel až nyní, s vydáním poslední epizody.

Mládí v hajzlu

Když Robert Kirkman začal v roce 2004 psát komiksovou řadu Walking Dead (česky Živí mrtví), hlavní motivací bylo ukázat, jak vypadá svět nikoli bezprostředně po začátku útoku oživlých mrtvol, což jsme již viděli v nespočtu počítačových her (a ještě více filmech), ale naopak ukázat, jak se naše civilizace vypořádá s touto katastrofou v rámci měsíců a let.

The Walking Dead: Season 2

Telltale se předlohy samozřejmě drží a nový příběh se odehrává přibližně rok po událostech první série. Pokud jste ji náhodou nehráli, neexistuje jediný rozumný důvod, proč začínat až dvojkou.

Naopak druhá sezona zcela vychází z dřívějších událostí a nikdo se zde vysvětlováním a opakováním známých reálií příliš nezdržuje.

Mladá Clementine je tentokrát hlavním protagonistou příběhu a nutno říct, že za těch několik měsíců od Leeova „odchodu“ notně vyspěla. A teď opravdu nemyslím fyzicky, pořád jde o roztomilou holčičku s velkými kukadly. Prožité útrapy ji ovšem změnily v tvrdou, racionálně uvažující osobnost, která se ve stresových situacích chová rozumněji než její dospělí souputníci.

The Walking Dead: Season 2

Základní rámec příběhu se od minula příliš nezměnil. Parta přeživších putuje zdevastovanou krajinou, lidé přicházejí, odcházejí, rodí se a - ač se snažíte sebevíc - také umírají. Problém je v tom, že autoři značně přitvrdili, a tak se nové postavy na obrazovce ani příliš nestačí ohřát a už je po nich.

Více totiž ještě automaticky neznamená lépe. A to platí i pro zobrazené násilí, které už je tak trochu samoúčelné a bezobsažné. Už jedna z prvních scén, kdy si Clementine několik minut zašívá ránu na ruce, slabší povahy odradí, není to ovšem nic proti odkrajování plátků z hlavy, nebo šťourání se v prázdném očním důlku. Všudypřítomné smrti je najednou příliš a zamýšlený pocit šoku a strachu se jaksi nedostavuje.

Velmi křehké vztahy

Pořád platí, že ze scenáristického hlediska nemá tento interaktivní seriál v herním průmyslu konkurenci. Příběh mi paradoxně připadal silnější v klidných momentech, kdy si hlavní hrdinové jen tak povídají, než v brutálních akčních scénách, v kterých krev stříká proudem a jediné, co s tím můžete dělat, je zběsile mačkat dvě tlačítka.

Volby možná nemají zásadní vliv na vyústění příběhu, ale pořád máte spoustu možností ovlivňovat, jakým způsobem se k vám ostatní budou chovat. Což by nebylo k ničemu, kdyby vám byli všichni ostatní lhostejní. To ale naštěstí neplatí, díky velkému důrazu na emoce si některé postavy prostě oblíbíte, nikoli kvůli tomu, že umí přesně střílet a rozdělat oheň i v padesáti stupních pod nulou, ale čistě jen proto, že jsou vám sympatičtí. A to je i v dnešní době u počítačových her době nesmírně vzácné.

The Walking Dead: Season 2

Kritizovat Walking Dead za to, že nepřinesla nic nového, by bylo absurdní. Telltale prostě dokonale vystihli současnou seriálovou horečku a ze stejných ingrediencí uvařili pořádný nášup.

Efekt překvapení už se samozřejmě zopakovat nepodařilo, pořád tu ale máme všechno, kvůli čemu je WD takový fenomén. A proč také ne, když je tu obrovská díra na trhu, kterou jen tak něco nezaplní. Třetí sezona byla již nedávno oznámena a vsadím se, že ani ta nebude poslední.