Virtua Tennis 2009 na PC neoslní, ale ani neurazí

Pokračování oblíbeného tenisu, které se nápadně podobá předchůdci. Vyplatí se měnit? Nevyplatí.

Virtua Tennis 2009

Rýsovalo se nám české čtvrtfinále Wimbledonu, aby z něj nakonec nic nebylo. Obrovská škoda, ale co se dá dělat? Alespoň částečně si spravit chuť zdařilou tenisovou hrou. Přichází nový Virtua Tennis (VT), který jako by zdánlivě z oka vypadl svému předchůdci.

Tohle zdání není ani tak daleko od pravdy a vzhledem ke kvalitě třetího VT (recenze zde) bychom se příliš nezlobili. Drobné změny však přišly, ale stále tu máme onen důvěrně známý arkádový tenis. Ne všechno je ale tak růžové.

Nepočítejte s komplikovaným ovládáním či přehnanou autentičností. Zde je vše podřízeno tomu, aby se titul dobře hrál, a proto si vystačíme se třemi tlačítky pro údery (top spin, slice, lob). Jejich vhodným využíváním pak položíme na kolena nejednoho protivníka.

Nezůstávejme dlouho na místě a pojďme se podívat na nejdůležitější herní mód – Světové turné. Pod tímto pojmem se neskrývá nic menšího než kariéra. Ta by měla být hlavním tahákem titulu, ale nakonec se stala i největší slabinou.

Začínáte jako amatér na poslední příčce stomístného žebříčku. Zpočátku nemáte zpřístupněno příliš mnoho turnajů, a tak se musíte spokojit s těmi kvalitativně nejhoršími. Hraním dvouher, čtyřher či obojího v rámci turnaje najednou postupujete na lepší pozice.

Recenze konzolové verze (PS3)

"Fanoušci tedy nemusí řešit vůbec nic. Ostatní pak snad jen to, že v konečném hodnocení u nás hra dostává nějaký ten fanouškovský bodík navíc."

Čtěte celou recenzi zde.

Stejně tak byste ale měli vylepšovat svoje atributy a za tímto účelem tu máme řadu povětšinou zdařilých miniher. Ze začátku jsou zpřístupněny pouze tři (pro každý okruh tréninku jedna), a pokud jsme v nich úspěšní, odemknou se nám další. Najdeme tu jak novinky, tak staré známé.

Jinou možností tréninku je potom tenisová akademie nebo cvičné zápasy s jedním z herních partnerů. A takhle si razíte cestu za slávou.

Dost bylo teorie, na řadu přichází kritika. Prvním kamenem úrazu se stalo to, že tyhle žebříčky jsou dva. Po úspěšném prokousání tím amatérským se dostaneme do profesionálního. Jakožto amatér hrajeme proti smyšleným nýmandům, kteří moc tenisového umu nepobrali.

Postup žebříčkem je nesmírně zdlouhavý právě proto, že ze začátku není zpřístupněných turnajů mnoho (navíc se po jejich vyhrání často posouváme o minimální množství pozic). Jejich zábavnost se nachází v polohách značně diskutabilních. Zprvu se může zdát fajn, že protivníka rozmáznete jako masařku, ale po dvacáté už to sranda být přestává. Mírným urychlením bylo zmíněné hraní dvouher i čtyřher v rámci jednoho turnaje.

Po zpřístupnění profesionálního žebříčku (pro jistotu 150 místného) se situace příliš nezlepší, a než se dostanete do zápasů, v nichž se něco děje, tak vás hra nejspíš přestane bavit. Obtížnost je opravdu dětinsky nízká.

Mezi další diskutabilní věci se řadí trénink schopností. Hned na začátku dostanete hotového borce a další tréninkem jeho um prakticky neovlivníte.

Vzhled hráčů

Těžko říct, co hráči vývojářům provedli, ale jimi vytvořený tenista nemůže vypadat příliš sympaticky. Alespoň mně se to tedy nepovedlo.

Editor pro tvorbu obličeje nedovoluje žádná velká kouzla a všichni vytvoření i smyšlení sportovci mají podezřele podobná ústa.

Někdy jsem tak měl při načítání zápasu, kde jsou vidět statické podobizny obou soupeřů, pocit, že mne čeká zápas proti dvojčeti. Jen s trochu jiným účesem a případně barvou očí.

Skuteční tenisté dopadli celkem dobře a alespoň muži si jsou i podobní. Ohledně žen už situace není tak jednoznačná.

V důsledku podivného grafického bugu se stává (ne vždy), že třeba naše Nikol Vaidišová vypadá, jako by podstoupila nepovedenou plastickou operaci – dekolt, krk a obličej mají jiný odstín kůže než zbytek těla.

Ve třetím VT vám byl přiřazen jeden z herních stylů podle toho, jaké atributy jste zlepšovali. Ze začátku měly vaše míče nevalné umístění i razanci.

V prvé řadě řekněme, že se oproti předchůdci počet stylů hry znatelně zvýšil. To je asi tak jediné, co lze v této oblasti pochválit. Jak bylo zmíněno, náš vytvořený tenista má ihned potřebnou zručnost a následným tréninkem si odemykáme pouze další herní styly.

Jejich dopad na samotný projev nelze přehlédnout, ale pokud si v úvodu zvolíme styl „servis volej“, tak ho dalším trénováním nezlepšíme a nezlepšíme. Když na to přijde, nemusíme trénovat skoro vůbec, pokud si vystačíme s tím, co už máme odemčeno.

I přesto může kariéra nabídnout spoustu hodin zábavy. Máme před sebou v jádru dobrý tenis, který k mistrnému zvládnutí přeci jen vyžaduje i trochu schopností.

Video představující některé minihry

Podobně jako předchůdce se i aktuální díl posunul blíže k realitě. Ne, nečekejte něco ve stylu Top Spinu (míček pořád vyletí za čáru pouze v ojedinělých případech), jen se hráči stali trochu více lidmi. Přesto mívají tendence dobíhat a fantasticky odehrávat míče, s nimiž by si ve skutečnosti neporadil ani Federer s Nadalem dohromady. Nemluvě o tom, že ve hře je samozřejmě odehrají.

Velký důraz je kladen na postavení a časování úderu. Čím lépe se postavíte, čím déle tlačítko držíte, tím přesnější a silnější ránu vyšlete. Pokud jste zkoušeli třeba třetí díl, pak nebudete mít se hrou nejmenší problémy. Právě zde vyvstvává riziko, že vás přestane velmi brzy bavit.

Technické zpracování také není bez chybičky. Po grafické stránce si není moc na co stěžovat. Tedy pokud přehlédneme některé z objevujících se grafických bugů. Se zvuky to už bude o trochu horší.

Musíme zmínit hlavně hudbu. Některé melodie sice jsou příjemné a aranžmá poměrně povedené. Jindy narazíme na nemastné, neslané songy, které atmosféru na kurtu příliš nepodpoří.

Na předchozích řádcích jsem hru spíše hanil, než že bych ji chválil. V zásadě ale před námi nestojí špatný titul. Zejména nováčkům do série poskytne zábavu na dlouhou dobu. I já jsem se bavil hodně hodin. Přesto jsem se nemohl zbavit dojmu, že předchozí díl byl lepší.

Autoři prostě nevychytali obtížnost tak, jak bychom chtěli, a než se stanou zápasy výzvou… Konec konců, to jsem už psal. Drobnou kompenzací pak je několik skutečných tenistů, tenistek a v neposlední řadě i licence Davis Cupu.

Takže asi takhle: jestliže vlastníte předchozí díl, zůstaňte u něj. Pokud jste ale sérií Virtua Tennis neposkvrnění, máte ideální možnost začít právě tady. Přesto doufáme, že další díl nasadí laťku obtížnosti o poznání vyrovnanější.