Velvet Assassin: vražedkyně ve snové druhé světové

Možná ne nijak geniálním, ale rozhodně překvapivě hratelným počinem je nepříliš známá stealth akce z druhé světové války.

Velvet Assassin

Osud této hry, několik let známé pod názvem Sabotage, byl dlouhou dobu nejasný. Nevěděli jsme zkrátka, zda vůbec někdy vyjde. Šlo o jeden z těch případů, kdy od projektu dali partneři ruce pryč, případně zkrachovali. U Velvet Assassin je to kombinace obého.

Nakonec ale vše dobře dopadlo, tedy přinejmenším z hlediska vypuštění titulu na trh. O dílko hamburského studia Replay se ve finále postarala menší vydavatelská firma Southpeak Interactive, která mu v poslední době dělala i vcelku slušnou reklamu, byť se to s hype velkých molochů nedá srovnávat.

Velvet Assassin na druhou stranu žádné umělé hnaní vpřed nepotřebuje. Dokáže totiž svým tématem dobře zaujmout i sám o sobě. Respektive bychom tu měli mluvit o kouzlu hrdinky Violette Summer. Britské agentky, která leží v komatu ve francouzské nemocnici a vzpomíná na své akce v Polsku, Německu či Francii.

Pochopitelně, jsme v druhé světové válce a Violette si rozhodně nebrala servítky. Své protivníky vraždila sice potichu, ale o to brutálněji, ať už to bylo nožem, pistolí nebo brokovnicí. Vždy u toho tekla krev nebo aspoň křupaly kosti. Přitom byste to do téhle pohledné slečny nikdy neřekli.

Ve Velvet Assassin si navzdory původním prohlášením zahrajete pouze pět misí. Číslo, které působí hrozivě malým dojmem, ale nabírá nový rozměr, když si ony mise vyzkoušíte. Ne snad, že by byly obzvlášť dlouhé a komplexní. Ale přinejmenším čtyři poslední jsou dosti tuhé.

Herními mechanismy se jedná o klasickou stealth akci. Vzhledem ke zvolené third-person perspektivě bychom ji přirovnali ke škole Splinter Cell. Ale na rozdíl od Sama Fischera, který se do akcí vydává s pořádným technologickým proviantem a operátory za zadkem, je Violette odkázána jen a jen na sebe a své schopnosti.

Veškerá výbava ve hře vyznívá velmi skromně, a to tak, že budete rádi za ten nůž a pistoli s pěti náboji, které dostanete do ruky. Obvykle si je ale musíte nejprve obstarat sami. Kromě toho se ve skříních povalují také brokovnice a samopaly, nicméně brzy zjistíte, že s municí to je hodně špatné. Tudíž párkrát vystřelíte, a pokud jste nemířili přesně, máte smůlu. A i tak se není na co těšit, protože zbraně ani munici po nepřátelích sbírat nemůžete.

Zkrátka, Velvet Assassin nezkouší být další kombinací střílečky a plíživých postupů. Obvykle se bez schovávačky, dobře načasovaných výletů na otevřená prostranství a všeobecné tichosti i opatrnosti neobejdete.

To ale neznamená, že by Violette byla ve vašich rukách bezmocnou dámou. Naopak. Velmi dobře se dokáže schovávat do temných rohů, kde je prakticky neviditelná, což značí fialový obtah její postavy.

Takhle se stačí na chvíli posadit do kouta, vypozorovat vzorce chování vojáků a pak se je vydat hezky zezadu a neskutečně brutálně (na to je tu množství povedených animací) popravit. Jen se potichu přiblížíte a stisknete levé myšítko. Pak už jen sledujete nelítostnou smrt.

Zní to jednoduše až primitivně. Tak snadné to ale rozhodně není. Design úrovní mnohdy tak úplně neodpovídá stealth akci, přičemž si klademe otázku, zda to byl autorský záměr či spíše neschopnost, hra s tím ale zkrátka operuje. K tomu často narazíte na větší množství nepřátel pohromadě, které není jednoduché rozdělit a individuálně zlikvidovat.

Například mise, ve které má Violette ukrást v německém přístavu dokumenty mě vysloveně vytáčela mnoha světlými úseky, ve kterých se zkrátka nedalo pořádně schovat. Jen ten, kdo si skvěle načasuje pohyb mezi velkými škatulemi a využije kaluží napojených do elektřiny má šanci na úspěch.

Hlavní hrdinka je ve své základní verzi dosti zranitelná. Pár střel ji okamžitě posílá daleko za koma; do říše mrtvých. Tak tvrdé to ale nezůstane po celou hru. Naopak, konstatně se to zlepšuje. Tedy za předpokladu, že budete sbírat jakési cenné kousky rozmístěné na nejrůznějších regálech, skříních či v mrtvolách nepřátel.

Každý kousek čehokoliv má určitou bodovou hodnotu. Jakmile nasbíráte tisíc bodů, můžete si Violette o trochu vylepšit. A to ve třech faktorech: výdrž, schopnosti plížit se a nosnosti morfiových flakónků.

Právě morfium je jedním z mála opravdu ozvláštňujících prvků hry. Jeho aplikace vyvolá svého druhu zpomalení času. Ale ne jen tak ledasjaké. Hrdinka v něm pobíhá oblečená v pouhém negližé (nezapomínejte, že sní). Kolem jsou ostré kontury, takže je docela problém se orientovat. Na druhou stranu takhle můžete vyřídit protivníka i frontálním útokem nožem.

V otázce grafiky jde Velvet Assassin velmi dobrým a originálním směrem. Takové vizuální efekty jako tady se jen tak nevidí. Úrovně jsou velmi intenzivně a netradičně nasvíceny. Občas to působí až surrealisticky. Už proto je škoda, že autoři šetřili na detailech a například interiéry naplnili těmi samými bednami a regály.

Také ozvučení je lehce rozporuplné. Na první poslech není co vytknout a rozhodně potěší, že nepřátelští vojáci skutečně mluví německy, zatímco hráč si může obsah konverzace přečíst prostřednictvím anglických titulků. Nicméně na dabing nezbylo zřejmě mnoho financí, a tak drtivou většinu německých hlasů mluví jeden dabér, byť se snaží o odlišnou intonaci.

Rozhodně nás potěšilo angažmá netradiční hrdinky, která se do hry zkrátka hodí. Ani její blouznění v komatu není zpracováno nějak pateticky a co vypráví, to si obvykle s chutí poslechnete, už jen proto, že je to celkem příjemná druhoválečná variace.

Na Velvet Assassin je vidět, že autoři museli učinit řadu kompromisů. Po herní stránce tak zanechávají jen lehce nadprůměrný dojem. Řada herních mechanismů zkrátka v takovém Splinter Cell byla zpracována lépe. Přesto ale dobrodružství Violette Summer doporučujeme.

Místy vás možná bude štvát vyšší obtížností, nepříliš promyšleným designem úrovní a nějakou tou nedomyšleností, tak nějak to hře ale budete mít tendenci prominout a jít dále. Velvet Assasin je totiž dostatečně příjemným a do jisté míry netradičním titulem, který rozhodně osvěží.