Vanquish je pestrobarevné a zběsilé šílenství. Hraje se ale výtečně

Hra se může pochlubit šíleným tempem a strhující hratelností. Zachraňování světa snad nikdy nebylo tak dynamické.

Vanquish

Zní to jako klišé, ale tato hra vás nenechá ani na chvíli vydechnout. Už od počátečních vteřin vás vrhne do divoké akce, která ovšem neskončí ani během závěrečných titulků.

Je očividné, že za Vanquish stojí japonské vývojářské studio. Japonci milují tento styl her, v nichž stále něco vybuchuje a hroutí se. Je jim vlastní neutuchající dynamika, která definuje celé toto dílko.

Nejdříve jsme měli obavy, že se v onom virtuálním šílenství ztratíme. Že akce sice bude přehršel, ale člověk se v ní nebude vůbec orientovat. Spletli jsme se. Vanquish je totiž přehledný a skvěle hratelný. A to i přesto, že vše podřizuje rychlosti.

Děj se odehrává v blízké budoucnosti, kdy se lidstvo potýká s klasickými problémy jako přelidnění, nedostatek zdrojů atd. USA proto vybudují ve vesmíru stanici, která hromadí energii ze Slunce. Ale stanice padne do rukou hrozně zlým a fanatickým Rusům, kteří s pomocí mikrovlnného paprsku zničí San Francisco a za deset hodin chtějí zlikvidovat New York, pokud se Amerika nevzdá.

A od této chvíle už je to v rukou Sama, který patří k projektu Defence Advance Research Projects Agency. Je vybaven speciálním oblekem Augmented Reaction Suit (ARS), který mu poskytuje pár výhod v boji.

Vanquish žádá po hráči jak skrývání za různé překážky, kterými se v úrovních nešetří, tak i zapojení se do divokých přestřelek, ve kterých se do nepřátel "šije" za běhu. Právě během druhého stylu hraní využijete ARS, na jehož zádech jsou instalovány trysky. Ty neslouží k létání, jak by se dalo čekat, ale umožňují Samovi se v podstatě klouzat po zemi. Stačí stisknout žádané tlačítko a už se velkou rychlostí jede po podlaze.

Pomůže vám to dostat se do bezpečí nebo, v případě, že začnete střílet, se zpomalí čas a ukážou se citlivá místa na těle nepřátel. Dění plyne tak pomalu, že není problém se vyhnout raketám nebo je prostě rozstřílet v bezpečné vzdálenosti. Každé použití obleku ale něco stojí. ARS se přehřívá a pokud dojde k překonání maximálního limitu, na chvíli jsou jeho schopnosti blokovány.

ARS je hodně důležitou součástí hry. Je nezbytný i při krytí. To, že se schováte za bednu nebo zeď neznamená, že jste dokonale chráněni. Často jsou překážky zničeny, nepřítel se dostane příliš blízko, spadne vedle vás granát a podobně a v tu chvíli není lepší volby, než rychle sklouznout do jiného úkrytu.

Jelikož ovládání je přívětivé a vše vám vejde hned do krve, není složité se například skrýt, pak zničit pár robotů, sklouznout se jinam, zpomalit čas, zastřelit dalších pár mechanických zabijáků, dojet za zeď a schovat se za ni. Je snadné i dostat se přímo k protivníkovi a poměřit si síly tváří v tvář. Sam zvládá i boj muže proti muži a ten je navíc velmi účinný. Liší se podle toho, jakou zbraň třímáte v ruce.

U sebe máte v jednu chvíli tři různé typy zbraní a granáty. Mezi nimi se snadno přepíná směrovým křížem a je více než moudré to dělat. V případě, že vystřílíte zásobník, totiž nemusíte čekat, než se doplní, ale stačí rychle přepnout na další kousek v inventáři a pálit.

Zbraně se vylepšují a to sympaticky neotřelým způsobem. Jestliže narazíte na zbraň, kterou u sebe aktuálně máte, seberete ji. V případě, že nemáte plný zásobník, automaticky se doplní právě sebráním stejného kousku arzenálu. Když máte střeliva maximální množství, zbraň se vylepší. Navýší se nejvyšší možný počet střel nebo se vylepší jeho účinnost. Je to vcelku netradiční a vyžaduje to i drobet taktizování.

Navíc vás to nutí prohledávat okolí a doufat, že narazíte na kousek, který se vám zrovna hodí. Na radaru jsou zbraně viditelné, stejně tak krabice, které skrývají předměty. Zbraň získáte i ve chvíli, kdy je některá z počítačem ovládaných postav zraněna a vy ji vyléčíte. A narazíte ještě i na "kostky", které vylepší aktuálně používanou zbraň o jednu úroveň.

Arzenál je vcelku bohatý: je tu pár kulometů, odstřelovací puška, raketomet, ale také zajímavější kousky jako vrhač disků a energetické/laserové zbraně. Je na vás, který styl vám vyhovuje. Střeliva je dost, abyste si užili legraci s libovolnou z nich.

Granáty existují ve dvou variantách: klasické výbušné a paralyzující energetické. Vylepšují se stejnou metodou jako střelné zbraně. Čas od času se dají využít i mechanické kráčející tanky (pokud zabijete jejich "řidiče") nebo děla, na která narazíte. Vždy ale mají omezené střelivo.

Nepřátelská armáda je tvořena v drtivé většině mechanickými protivníky. Existují v různých mutacích, od malých a rychlých až po velké odolné a nemotorné. Větší rivalové mají většinou jasně viditelný bod, který je jejich slabinou.

To platí i pro bossy, kterých je tu dost a souboje s nimi nejsou úplně nejsnadnější. Počítá se s tím, že budete kombinovat krytí a klouzání. Občas vás asi zaskočí, že někteří z nepřátel vás zabijí klidně jednou ranou, ale obvykle, když máte namále, samovolně se zpomalí čas, aby Sam mohl zregenerovat.

Japonská hvězda Shinji Mikami

Tento japonský šikula, který stál v čele týmu pracujícím na Vaniqush je v herním světě v podstatě legendou. A to především díky tomu, že stvořil kultovní hororovou sérii Resident Evil. Ale spolupracoval například i na stylové arkádě Viewtiful Joe nebo akční divočině Devil May Cry. V současné době pracuje jako producent na Shadows of the Damned . To má být kombinace hororu a střílečky a dá se předpokládat, že to bude opět skvělý zážitek. Mikami se o to jistě postará.

Velkou pomocí jsou spojenečtí vojáci, kterým ale nemůžete rozkazovat, protože se o ně kompletně stará umělá inteligence. Ovšem nejen že na sebe často strhávají pozornost nepřátel, ale také mají docela slušnou mušku a v nejedné situaci vám pomohou.

Celou herní dobu strávíte na vesmírné stanici, ale neznamená to, že se budete neustále pohybovat v klaustrofobických prostorech. Stanice je opravdu velká a úrovně se většinou odehrávají v rozsáhlých, i když lineárních lokacích. Nemáte pocit stísněnosti. A někdy to vypadá opravdu úchvatně, když se pár desítek vojáků pustí do početné armády robotů.

Modely i prostředí jsou detailní, velmi pěkně zpracovaná. Postavy jsou dobře rozpohybované, četné výbuchy vypadají skvěle a vše dobarvuje minimalistická, ale gradující hudba.

Asi vás ale nepotěší průměrný příběh, který ničím nevybočuje z řady standardních sci-fi námětů a dialogy, které jsou občas trošku úsměvné. Je to způsobeno tím, že hlavní postavy jsou standardní prototypy drsňáků. Sam tedy hulí jako fabrika, tváří se jako kakabus, má na obličeji pár jizev, aby se neřeklo, a holící strojek asi zapomněl doma na Zemi. Prostě naprosto standardní drsňák, což může být sympatické, ale některé hlášky jsou jako vystřižené ze špatného akčního filmu.

Délka hry se pohybuje kolem šeti hodin, což není zrovna oslňující. Je to podprůměr i na střílečku. Na druhou stranu, těch 6 hodin je opravdu nabitých a pořádně zamává s hladinou adrenalinu ve vaší krvi. Lepší šest hodin zábavy než 20 hodin nudy.

Bohužel tu není přítomna hra pro více hráčů, která by "trvanlivost" hry prodloužila. A přitom by multiplayer mohl být velmi zajímavý s ohledem na ARS. Ale zůstává to jen v rovině zbožného přání.

Pár výtek by se tedy našlo, ale pravdou je, že něco tak svižného a zábavného jsme v rukou dlouho neměli. Vanquish je zkrátka vynikající sci-fi střílečka, která kombinuje japonské vizuální pojetí a zběsilost s herními principy západního světa. A je to skvěle fungující symbióza.