V české RPG Inquisitor budete upalovat kacíře

Hra zaujme především herní veterány, ale ani ostatní hráči nemusí hned ohrnovat nos.

Fotogalerie1

Inqusitor | foto: pro iDNES.cz

Inquisitor je poctivé RPG "ze staré školy" plné dobrodružství, dějových zvratů, nechutných monster a ohromné porce dialogů, které vás spolehlivě přikovají k monitoru. A to na zatraceně dlouhou dobu. Propagační materiály hovoří o nějakých sto hodinách čistého herního času a my toto tvrzení můžeme s klidem potvrdit. Pokud hledáte zábavu na dlouhé zimní večery, tahle hra je to pravé.

Kdo z vás by nechtěl žít ve 14. století v době inkvizice? Nikdo? Jasně, stačilo se na někoho křivě podívat a už vás táhli na popravčí hranici za kacířství. Jenže jako v bavlnce s vámi všude jednat nemůžou. Fajn, ani já bych tu krutou dobu nechtěl zažít.

Proto nám z Cinemaxu servírují předlouhých deset let kuchtěný a pořádně propečený herní kousek, který vám tehdejší dobu přiblíží více než důkladně. Nebude to mnohdy hezký pohled.

Příběh zavede hráče do země Ultherst poté, co se vyplnilo proroctví svatého Ezechiela o příchodu Ďábla. Před třemi lety se na obloze objevila hvězda, jakou nikdy nikdo předtím nespatřil a vzápětí na lid udeřily tři drtivé rány v podobě hladu, moru a ohnivého deště.

Spousta lidí se pod vlivem událostí odvrátila od Boha a s pomocí nejrůznějších odporných rituálů se snažila zalíbit temnému pánovi, který, jak se zdá, přebírá nadvládu nad světem.

Na počátku hry vybíráte ze tří postav: kněze, paladina a zloděje. S každou je hra jiná, každý má jiné dovednosti atp. Hlavním úkolem je vyšetřování nejrůznějších zločinů, hledání kacířů a samozřejmě bojování proti všemožným ďáblovým přisluhovačům.

Po prvním prohlédnutí okolních obrázků může kdekoho napadnout, že to je další variace na Diablo, ale nenechte se zmást. Přestože akce a klikání si užijete víc než dost, tím hlavním je příběh. 

Prakticky od prvních dialogů se začne rozplétat skvěle napsaný a  neuvěřitelně napínavý zážitek.

Hra začíná v malém městečku Hillbrandt, kam je hlavní hrdina poslán, aby vyšetřil záhadné a brutální úmrtí místního kupce.

Čím více se do hry ponoříte, tím větší a větší spiknutí budete odhalovat. Po shromáždění dostatečného počtu důkazů můžete podat žádost o zatčení dotyčného, a pokud uspějete, přijde na řadu výslech.

Ten neprobíhá jako přátelský pokec u pivka, ale hezky v mučírně, kde můžete nebožáka natahovat na skřipci a dalších zařízeních. Až z chudáka vymlátíte přiznání, je odsouzen a skončí na hranici, kterou vy osobně zapálíte. Vcelku nechutná podívaná, ale to prostě k této hře patří.

Další věc, která vás u hry udrží na pěknou řádku hodin, jsou dialogy. Respektive mraky dialogů. S každou důležitější postavou (a že jich je) můžete probírat desítky témat, rýpat se v historii, ptát se na podezřelé lidi apod. Všechny dialogy jsou skvěle napsány a nestane se vám, že delší rozhovory z nudy jen odklikáte. Budete hltat každé slovo a každou novou informaci, která vám pomůže postoupit v příběhu.

Hillbrandt je malé městečko s žalářem, kostelem, tržištěm a hospodou. Ale jeho okolí toho skýtá více než dost, od popraviště a hřbitova, až po doly zamořené skřety nebo tajemnou Dračí skálu.

Lokací je spousta. Zatímco v některých budete hotovi raz dva, jiné jsou na dlouhé hodiny, často kvůli rozlehlým několikapatrovým kobkám plným pastí a nepřátel. Tam budete počítat každou hojivou lahvičku.

Až dokončíte vyšetřování v Hillbrandtu, což samo o sobě zabere nějakých třicet hodin, přesunete se do dvakrát tak velkého Glatzburgu (s jednou velice příjemnou hospůdkou - vizte první obrázek) s ještě bohatším okolím. Až se dostanete do finálního Avalonu, raději nezkoušejte počítat, kolik hodin už u hry sedíte.

Na svět koukáte z izometrického pohledu, svého hrdinu ovládáte myší. V průběhu hry přiberete i parťáky, jejich výzbroj nebo rozdělování bodů neovlivníte. Výbavu mají pořád stejnou a levelují automaticky.

Existuje několik klávesových zkratek, kterými jim poručíte zůstat na místě nebo útočit, ale fungují pofidérně. Pokud je například necháte někde opodál stát, protože za rohem je skupinka silných nepřátel, kterou nezvládnou, stejně přijdou a nechají se sejmout.

Ovládání: levým tlačítkem myši zajišťujete pohyb, boj a další interakce, pravým kouzlíte. Mimo to si můžete navolit předměty na čísla 1-0, což se hodí pro rychlé "lemtání" lektvarů či střídání kouzel za boje.

Kamenem úrazu je klikání na nepřátele a z nich vypadlé předměty. Na oboje musíte kliknout naprosto přesně, což je často (hlavně uprostřed boje) o nervy. Mnohokrát se mi stalo, že jsem klikl na nepřítele, ale postava jen o kousek popošla, či začala rozhovor s parťákem.

Pokud zabijete nepřátele, vypadnou z nich často užitečné předměty, ať už lektvary, zbraně, svitky či peníze. Bohužel jsou předměty na zemi neskutečně titěrné, a i když je lze klávesou ALT zvýraznit, budete tento systém proklínat.

Ruku v ruce s tímto neduhem se nese práce s inventářem, který se zaplní velice rychle. Chybou je, že lektvary nelze seskupovat třeba do políček po deseti, ale každý zaplní své místo. Brzy se v inventáři vytvoří neskutečný nepořádek a najít v něm jeden konkrétní předmět, se často protáhne. Ještě horší je to s nakupováním Nelze totiž koupit více lektvarů najednou. Až jich budete pořizovat třeba padesát před výpravou do velkých jeskyní, obrňte se pevnými nervy.

Dostáváme se k nejdiskutovanější složce hry, audiovizuální stránce. Pokud jste si důkladně prohlédli obrázky ze hry, zajisté hudrujete, že grafika není právě luxusní. Nenechte se vyvést z omylu. Ano, grafika je zastaralá, ale zato opravdu detailní a poctivě ručně nakreslená. Prostředí se často mění a třeba interiéry domů vypadají znamenitě. Možná kobky a pár dalších lokací jsou prázdnější, ale co byste také čekali v temných chodbách kdesi v dolech.

Hůře působí rozanimování hlavních postav, ale berte v potaz, že na všech třech se okamžitě projeví každé brnění, helma, zbraň či štít. A vzhledem k tomu, že je vše ručně kresleno, musel být poctivě nakreslen každý frame s každým možným kusem výbavy.

Zamrzí, že postavy nejsou nadabované, ale při množství textu, které hra obsahuje, by to byl úkol více než nadlidský. S ohledem na kvality českých dabingů (výjimky se samozřejmě najdou) je to možná lepší. Vše podtrhuje příjemná hudba, která je dokonce i na instalačním DVD ve formátech OGG a WMA.

Inquisitor je poctivé české RPG, které místo nejnovější grafiky a spektakulárních efektů sází hlavně na parádní a tajemný příběh, skvěle napsané dialogy a napínavou hratelnost. Ne všechny zaujme, ale fanoušci her jako Baldurs Gate si ji zamilují.