RECENZE: Krvavý sport UFC 2 je více simulátorem než bojovkou

U nás nepříliš populární sport se dočkal zpracování, které má šanci zaujmout i lidi, kterým zkratky jako MMA či UFC vůbec nic neříkají.

Nejsem si moc jistý, kolik fanoušků má americká profesionální soutěž ve smíšených bojových uměních UFC v Česku, ale troufám si tvrdit, že oproti takové NHL nebo NBA to bude jen zlomek. Na první pohled je to přitom divácky atraktivní podívaná. Tedy alespoň pro ty, co mají trochu silnější žaludek.

EA Sports UFC 2 (PS4)

Sestřihy plné potetovaných borců, kteří si pro potěchu obecenstva zdánlivě bez pravidel rozbíjejí hlavy, až přes prolitou krev nejde přečíst názvy sponzorů na žíněnce, působí daleko poutavěji než „obyčejný“ box.

Jenže zdání klame a kdo se od videí typu „10 nejlepších knockoutů všech dob“ propracuje až ke sledování celých zápasů, zjistí, že vedle efektních „vandammovských“ úderů je tento sport i o pomalém taktickém přetlačování v poměrně statických polohách, připomínajících spíše řecko-římské zápasy. A počítačové zpracování od EA Sports tuto skutečnost simuluje tak dobře, až to někomu může připadat nezáživné.

Těžko na cvičišti

Kdo by čekal trochu realističtější Mortal Kombat, byl by krutě zklamán. Oproti minulému dílu tu sice najdeme nový K.O. mód, v němž jsou všechny „chytací“ pohyby zakázány a bojovníci se řežou tak dlouho, než jednomu padne ukazatel zdraví na nulu, ale tím hra přichází o většinu svého kouzla.

EA Sports UFC 2 (PS4)

Je to asi jako kdybyste si pořídili FIFU a poté hráli jenom penaltové rozstřely. Ne, hlavní síla titulu tkví v přiblížení skutečnosti v maximální míře, čemuž se buď přizpůsobíte, nebo vás hra bude jen maximálně frustrovat. A pokud nemáte alespoň nějakou základní průpravu z minulého dílu, znamená to opravdu hodně dlouhou dobu učení.

Pochopit samotné ovládání přitom není nijak složité, každá končetina má svoje vlastní tlačítko, které pomocí dvou levých „triggerů“ ještě dále modifikujete pro různé typy úderů. Dva druhy blokování a jedna univerzální kombinace pro chycení do klinče také nepředstavují nic, co byste si během chvíle neosvojili. Tak kde je problém?

Především v poměrně přísné simulaci únavy, která vás při taktice zběsilého útočení zanechá během chvíle zcela vyčerpané. Nejen, že jsou pak všechny výpady prakticky neškodné, ale zároveň jste prakticky bezbranní proti soupeřovým útokům. Energie se v klidovém stavu sice rychle dočerpává, ne však do absolutních hodnot. Pokud si tedy dobře nerozvrhnete síly, může se vám stát, že v pozdějších kolech souboje budete vydáni svému soupeři na milost a nemilost.

EA Sports UFC 2 (PS4)

Ještě náročnější jsou pak různá přetlačování v klinči či na zemi. Ta se ovládají pomocí speciální minihry, v níž se snažíte protivníka dostat do pozice, která mu znemožní efektivně se bránit. Pokud UFC nesledujete pravidelně, asi vám názvy jednotlivých pozic a jejich výhody a nevýhody příliš neřeknou, což může mít fatální důsledky. Ne vždy totiž platí, že ten, kdo je nahoře, je na tom automaticky lépe. Občas vám protivník ubalí nečekanou ránu, která může zvrátit průběh zápasu, i když leží na lopatkách.

Ve výsledku to vše znamená, že UFC 2 je daleko pomalejší, promyšlenější a taktičtější hra, než by to z akčních trailerů mohlo vypadat. Ale jakmile proniknete pod tvrdou slupku, pochopíte všechny mechanismy a začnete se opravdu zlepšovat, už není cesty zpět.

Ráj pro fanoušky

EA Sports UFC 2 (PS4)

UFC 2 má potenciál zaujmout i lidi, kteří se o tento sport příliš nezajímají, ale opravdoví fanoušci budou v sedmém nebi. V různých váhových kategoriích tu najdeme několik desítek licencovaných bojovníků a bojovnic, kteří se od sebe dramaticky liší.

Rozdíl není jen ve vzhledu a statistikách, ale i v samotném stylu boje, jednotlivých pohybech i v na první pohled podružných serepetičkách okolo, jako jsou předzápasové rozcvičení nebo oslavné tanečky. Byť zde tedy nejsou různá specifická komba, jak je známe z ostatních bojovek, stejně se budete muset jednotlivé bojovníky naučit samostatně, abyste dokázali využívat jejich silných a slabých stránek.

EA Sports UFC 2 (PS4)

Příjemnou klasikou u her od EA Sports je záplava nejrůznějších režimů, z nichž si jistě vybere každý. Zaujme už položka Fight Night, v níž můžete sázet na nejbližší skutečné zápasy a také si je vyzkoušet nanečisto.

Ovšem nejvíce času zřejmě strávíte v kariéře a módu Ultimate Team. V kariéře se s vlastnoručně vytvořeným bojovníkem propracováváte z amatérských soutěží až ke zlatému pásu pro šampiona. Anebo také ne, protože pokud si špatně rozvrhnete pravidelné tréninky, případně věčnými prohrami ztratíte zájem fanoušků, skončíte v důchodu bez výraznějšího úspěchu.

V režimu Ultimate Team pak pečujete až o pět postav najednou, přičemž si za nasbírané úspěchy dokupujete sběratelské kartičky s bonusy a novými pohyby. Je to zábavné, ale jelikož lze kartičky nakupovat i za reálné peníze, nemáte nikdy jistotu, že příští souboj bude úplně férový.

Jako v televizi

EA Sports UFC 2 (PS4)

Samotné zpracování soubojů je ovšem fantastické. Vzhledem k faktu, že se na obrazovce převážně pohybují pouze dvě postavy, měli autoři dost systémových prostředků propracovat je do nejmenších podrobností. Odletující kapky potu a krve, napínající se svaly, vlnící se kůže po správně načasovaném úderu, postupně naskakující šrámy a modřiny a mnoho dalších detailů dělá z UFC 2 nejlépe vypadající sportovní hru současnosti.

K tomu připočítejte perfektní komentář a máme tu atmosféru, která se téměř stoprocentně blíží sledování skutečného zápasu. Jen některé hůře navazující animace nebo pokulhávající kolize vám připomenou, že pořád jde o „pouhou hru“.

Rozdíl mezi minulým a současným dílem je propastný a v EA Sports mají za sebou obrovský kus práce. Fanoušci skutečného MMA nemusí nic řešit, tohle je jasná koupě, která vám vydrží na opravdu dlouho. Ale doporučit ji musím prakticky každému, kdo chce od bojové hry něco více než jen neustálý test rychlých reflexů. UFC 2 budete muset věnovat spoustu času, než plně pochopíte všechny jeho zákonitosti, ale pak se vám ale odmění nečekaně propracovanou a originální hratelností.