Na Two Worlds jsem se těšil už delší dobu. Slibně vypadající RPG s dobrý příběhem, slušnou hrací dobou a krásnou detailní grafikou, to já prostě můžu. A Two Worlds (dále jen TW) to vše splňují. Jejich příběh nás zavede do země Antaloor, která se ještě stále vzpamatovává z 300 let staré války se skřety a bohem zkázy Aziraalem. Hlavním hrdnou je, stejně jako v sérii Gothic, bezejmenný hrdina, kterému kdosi unese sestru a to bez sebemenší stopy. Hra začíná několik měsíců po této události, kdy náš bezejmenný žoldák dorazí do malé horské vesničky Komorin, kam ho zavedl dopis od únosců. Po kontaktu se hrdina dozvídá, že musí najít pět částí starobylé relikvie, kterou jeho rodina vlastnila a že to nebude nic lehkého, je doufám jasné. Dál příběh nebudu raději moc rozvádět, abych potenciálním hráčům nezkazil radost ze hry, ale osobně se mi příběh líbil a přestože to není nic, co bychom už dříve nehráli, je podán zajímavě. K začátku hry si bohužel musím jednou rýpnout na účet odfláknutého tutoriálu. Pamatuji se, že jsem kritizoval i těch ubohých několik vět na začátku Gothica 3 a nejinak je tomu i zde. Během prvních několika minut hraní vás čeká jen několik tipů a zbytek si zjistěte sami. Škoda.
Co vás teď asi zajímá, je rozloha celého světa, že? Není se čemu divit, po tom, co se hráči namlsali obrovskými světy Oblivionu a Gothicu, se už nespokojí s několika uhozenými kilometry. Mohu vás uklidnit, TW kráčejí přesně v těchto šlépějích a nabízejí přes třicet čtverečných kilometrů terénu, na kterém se nachází sedm velkých měst, spousty menších osad a nespočet kempů, jeskyní, zřícenin a dalších míst k prozkoumávání. A stejně jako u výše zmíněných her se nepodíváte jen do krásných zelených lesů, kde hra začíná, ale i do zasněžených hor, vyprahlých pouští nebo džunglí. Abyste se v tak velké zemi neztratili, máte k dispozici velice přehlednou mapu, do které se zaznamenávají všechny důležité věci, od svatyň, přes teleporty, mezi kterými můžete libovolně cestovat (fungují prakticky jako waypointy v Diablu 2), až po questy a ztratit se je prakticky nemožné. Cestování by měl urychlit i kůň (později i jiná zvířata). Měl by, ale skutečnost je bohužel jiná. Jízda na koni je totiž vyřešena dost nešťastně a já osobně jsem ji za celou hru skoro nevyužil. Kůň se totiž rozjíždí celkem dlouho a stejně dlouho trvá ho i zastavit, zasekne se o sebemenší překážku (částečně řeší patch verze 1.2) a celkově se pohybuje dost neohrabaně. Možná to bylo tím, že jsem neměl skill jízdy na koni na dostatečné úrovni, ale opravdu se mi nechtělo investovat draze získané dovednostní body do lepší jízdy na koni a to i přesto, že později je možné se naučit i takové fajnesy jako srážet nepřátelské jezdce ze sedla apod. Tady stále nic nemá na Oblivion.
Svět TW je celkem rušný, pohybuje se v něm obrovské množství unikátních NPC, které mají svůj každodenní program, chodí sem a tam, pracují, jdou spát apod.
Když už jsme u těch dovedností, oplývá hrdina svatou čtveřicí síla, obratnost, magie a vitalita, bez kterých by to snad ani nešlo. Po dosažení nové úrovně dostane hrdina pět bodů, které může libovolně rozdělit mezi čtyři výše zmíněné atributy a jeden bod do speciálních skillů. Těch je celkem 37 a zahrnují jak zlepšení boje s mečem nebo lukem, tak zlodějské, alchymické nebo magické schopnosti. Do každého z těchto skillů lze nacpat až deset bodů a pořádně se v ní namakat. Na začátků máte těchto dovedností k dispozici pouze pár a další už vás bude muset naučit nějaký učitel. Těch je bohužel ve hře jako šafránu a najít je, je pěkný oříšek.
Teď si pojďme povědět něco o NPC a questech. Svět TW je celkem rušný, pohybuje se v něm obrovské množství unikátních NPC, které mají svůj každodenní program, chodí sem a tam, pracují, jdou spát apod. Většina jich má své unikátní jméno a i pokud se nejedná o důležitou postavu, která vám zadá třeba nějaký úkol, řekne vám vždy pár vět. Abyste ale nemuseli mluvit s kdejakým nedůležitým nýmandem, mají tyto důležité charaktery speciální ikonku, takže je hned poznáte. Ve hře je celkem šest frakcí, takže spousta úkolů jde splnit vícero způsoby. Zpočátku si sice neškrtnete u nikoho, ale jak budete postupně získávat na reputaci, důležité postavy si vás sami najdou a dají vám nějakou tu nabídku. Questů je ve hře okolo tří stovek a to je pořádné číslo. Spousta z nich je sice klasické přines/zachraň/zabij/najdi/apod., ale najdou se i originální kousky, které je radost plnit.
A když už budete plnit ty desítky a stovky úkolů, neobejdete se bez boje, který je kořením každého správného RPG. Boj probíhá jako v každém podobném RPG v reálném čase a platí, že čím rychleji klikáte, tím větší šanci zasáhnout protivníka máte. Vymýšlení zdlouhavých strategií je většinou mimo mísu, stejně nakonec naběhnete mezi zmetky a začne zběsilý klikfest. Druhů nepřátel je spousta, od běžných banditů, přes několik druhů vlků a medvědů až třeba po velké pavouky, vyverny, gromy nebo nemrtvé. Jejich inteligence bohužel není nic zázračného, takže jejich jediný cíl během boje je vás zranit bez ohledu na svůj život. Také se jim nezvyšuje level souběžně s tím vaším jako třeba v Oblivionu, ani se znovu nerodí, takže až jednou vyčistíte okolí vesnice od vlků, můžete si být jisti, že už se tam neobjeví. Během boje lze kdykoliv otevřít inventář, čímž se hra pozastaví a vy máte dost času zdlábnout nějakou tu hojivou ňamku. Díky tomu jsou boje celkem jednoduché, i když se to občas hodí. To pravé zjednodušení ale teprve přijde. Pokud vás náhodou opravdu něco nebo někdo zabije, nemusíte se bát otravného loadingu a nového pokusu, protože se okamžitě zhmotníte bez jakéhokoliv postihu u speciálního oltáře, kterých je po celé zemi spousta. Pokud tedy např. naběhnete mezi početnou skupinku banditů, je dost možné, že první útok nepřežijete, ale pokud se znovu narodíte o pár desítek metrů dál, není problém se k nim znovu vrátit a bez jakýchkoliv omezení je prostě dodělat. Kdyby zde byl alespoň nějaký postih na zkušenosti nebo by těchto svatyní nebylo tolik, bylo by to celkem v pořádku, ale takhle je hra jednoduchá až moc. Pokud vám toto zjednodušení vadí, rozehrajte hru na nejtěžší obtížnost, kde už tato resurekce možná není.
Každý kousek brnění, každá zbraň a další věci, mají své specifické setové číslo a pokud najdete další věc se stejným číslem, lze je zkombinovat pouhým přetáhnutím na sebe, čímž získá daná věc ještě lepší vlastnosti.
Z mrtvých těl, stejně jako z různých truhel a skrýší, lze samozřejmě downloadovat spousty více či méně užitečných předmětů a ty jsou v TW kapitolou sami o sobě. Je jich totiž neskutečně obrovské množství a přestože inventář není zas tak malý, zaplní se již po pár krocích. Bohužel většinu obsahu budou vždy tvořit nejrůznější přísady do lektvarů, questové předměty a pár dalších kousků, které se vám prostě nebude chtít vyhodit nebo prodat a na ty ostatní už moc místa nezbývá. Naštěstí lze spoustu místa ušetřit jednou skvělou vychytávkou, kterou do hry tvůrci implementovali. Jedná se o kombinování předmětů, které dělá z hledání předmětů ještě větší posedlost. Každý kousek brnění, každá zbraň a další věci, mají své specifické setové číslo a pokud najdete další věc se stejným číslem, lze je zkombinovat pouhým přetáhnutím na sebe, čímž získá daná věc ještě lepší vlastnosti. Paráda!
Spousta z vás určitě čeká na to, jak si TW stojí po grafické stránce, tak se na ní teď podíváme. Na první pohled mi hra strašně připomíná Gothic 3, takže pokud se vám líbila grafika této perly, budou se vám líbit i TW. Nelze přesně říci, která hra má lepší grafiku, obě jsou vizuálně výborné. Po stránce designu si opravdu není na co stěžovat, vše působí přirozeně a reálně a příjemnou procházku po krajině neruší žádná odfláknutá místa. Vše navíc dokreslují např. realisticky zpracované stromy a tráva nebo skvělé dynamické stíny, které jsou sice pořádný žrout výkonu, ale jejich vypnutím hra ztratí své kouzlo. Samozřejmostí jsou změny počasí nebo plynulé střídání dne a noci, které také vypadá úchvatně. Během rozhovorů si také užijete technologii depth-of-field, díky které se zaostří obraz na hrdinu nebo postavu, se kterou hovoříte a pozadí bude trochu rozmazané, což vypadá docela zajímavě. Bohužel má grafika i některé stinné stránky. Vyloženě nepovedené mi připadají obličeje snad všech postav včetně hlavního hrdiny. Sice si jeho obličej můžete při spuštění nové hry upravit podle svého, ale ani to nestačí. Většina postav jsou zkrátka celkem zrůdičky :-). Namluvení je povedené a kromě několika vět hlavního hrdiny i kompletní, tady si nelze na nic stěžovat, stejně jako u ostatních zvuků. Hudbu nemůžu opět jinak než vychválit, protože ji nahrál symfonický orchestr a odvedl mistrnou práci.
A jak to všechno pošlape? Musím říct, že hardwarové nároky mě mile překvapily, žádné loadovací a swapovací orgie. Pokud máte alespoň průměrnou grafickou kartu, užijete si plynulé hry pouze s občasným zaškubáním a to je něco, čím se třeba Gothic 3 pochlubit nemůže. Na mé obstarožitní GeForce 6600GT šla hra v rozlišení 1024x768 celkem plynule i na střední detaily a to je co říct. Navíc loading trvá pouhých pár vteřin a save je dokonce okamžitý.
Takže v tuto chvíli jsem TW vychválil až dost, bohužel nás teď čekají i ta nemilá fakta. Přestože jsem hrál hru ve verzi
|
Verdikt: Two Worlds jsou bezpochyby RPG s nadprůměrnými rysy. Nabízí obrovský žijící svět se spoustou NPC, předmětů a questů a hlavně desítky hodin zábavy. V jeho prospěch hovoří také výborná audiovizuální stránka, ne zas tak vysoké hardwarové nároky a některé originální prvky. Jako jedna z mála podobných her také nabízí hru pro více hráčů. Bohužel spousta hráčů si bude stěžovat na přílišnou jednoduchost a velké množství bugů, které ve hře i po několika updatech zůstává. Je to na vás.