Turning Point: Fall of Liberty – nacisté nakonec na USA zaútočili

Tentokrát nacisté vyhráli druhou světovou válku a chystají se dobýt i USA. Ještě, že má Amerika svoje dělnictvo.

Turning Point: Fall of Liberty

Skoro nikdo nemá rád nacisty. Tedy vyjma několika málo jedinců s jednotně krátkým porostem hlavy. Zato každý si jich pár rád zastřelí. Ale jelikož ani dnes není jejich likvidace tak úplně legální, tak nám musejí vystačit videohry, kde jich můžeme zabít třeba miliony. Mimochodem, PC verzi jsme recenzovali již dříve zde.

Tentokrát však nepůjde o další klasickou FPS z druhé světové války. Turning Point: Fall of Liberty je totiž hrou z alternativní minulosti, kde se vyjma USA chopilo nadvlády právě nacistické Německo. A jelikož jsou nacisté pěkně nenasytní, tak se vydali dobýt i Spojené Státy Americké. Jenže Němci USA silně podcenili. Na odpor se jim totiž postaví ten nejtvrdší zástupce lidu – dělník Dan Carson. Své kamarády indiána, námořníka, policistu, a motorkáře nechal doma, ale s vojákem se spojil, aby ochránili svoji zemi a zazpívali YMCA.

Čas od času dojde i na souboj na blízko.

Úvod je epický. Německé stíhačky a zepelíny útočí na New York a vy si říkáte, že tahle hra se vám bude líbit. Jak již bylo řečeno, tak do rukou dostanete dělníka, kterého čeká útěk ze staveniště a útok na Skopčáky. Začátek s padajícími budovami, explozemi a ohmatáním herního schématu je skvělý, ale již brzy po něm zjistíte, že hrajete naprostou tuctovou FPS, která navíc působí značně archaickým dojmem.

Přesto je boj v rozpadlých ulicích New Yorku docela zábavný. Pokud tedy máte žánr FPS rádi. Turning Point je značně lineární FPS a víceméně bez nápadu. Nosit můžete „tradičně“ dvě zbraně a jako každý jiný dělník se uzdravíte tehdy, když si dáte od přívalu kulek na chvíli pauzu. Zbrojní arzenál je alternativně-dobový, tudíž zde naleznete zbraně, které v období druhé světové opravdu existovaly i ty, které existovat mohly. Jediná trošku originální věc ve hře je pohyblivost hlavního hrdiny, muž ze stavby se zde totiž předvádí jako opravdový akrobat. Dokáže šplhat, slaňovat a to všechno za doprovodu kamery z pohledu třetí osoby. Jasně, v Chronicles of Riddick: Escape Form Butcher Bay to bylo již před několika lety, ale zde bychom to zas tolik nečekali.

Čas od času dojde i na souboj na blízko, při kterém protivníka můžete zpacifikovat ručně nebo ho použít jako rukojmí, neboli živý štít. Jedná se o fajn zpestření pro hratelnost, ale o nic víc nejde. Pokud jde o zpestření hry samotné, tak toho se dočkáte též v podobě pokládání bomb. Jde přitom o klasickou minihru ve stylu Splinter Cell. Budete si hrát s drátky a pokud se vám to povede, tak nevyletíte do vzduchu.

Vyjma atraktivního tématu hry, je na Turning Point zajímavé pouze jedno.

Jinak jak již asi tušíte, tak ničeho jiného než střílení, se ve hře nedočkáte. Náplň misí přitom také kdovíjak nápaditá není. Kromě vyhýbaní se hlídkujícím zepelínům a útoku na Bílý Dům, ve kterém jsme zabili presidenta, si toho popravdě ze hry příliš nepamatujeme a to jsme ji dohráli před několika dny. Na co jsme však nezapomněli, je doslova dementní umělá inteligence virtuálních protivníků. Jejich eskapády jsou mnohdy hodně tragikomické. Často se vás ani nepokusí zabít nebo se kryjí způsobem, že trefit se do nich je stejně obtížné jako na otevřeném prostranství. Občas se nám drazí nepřátelé také zaseknou o nějakou tu texturu a tím se dostáváme k dalšímu neduhu hry – k bugům. Těch je tu stejně jako nacistů. Nepřátelům tak často samy odpadají hlavy, proskakují zdmi nebo jejich mrtvoly visí ve vzduchu. Prostě se AI vojáci moc nepředvedli.

Co kdyby ...

Příběh hry přichází s alternativní minulostí. Pojďme se ale na to podívat z hlediska herního průmyslu. Co by se stalo, kdyby se věci minulé staly jinak?

Co kdyby Sega dále vyráběla konzole? Pravděpodobně bychom dnes pod televizí měli Dreamcast 2 a na něm spoustu exkluzivních titulů. Katalog her ostatních konzolí byl pak o poznání chudší.
Co kdyby byl Hideo Kojima normální? No tak to by se nestalo pravděpodobně nic. Nepřendávali bychom akorát ovladače z konzolí jako blbečci a popřípadě bychom je nevypínali před koncem hry.
Co kdyby byla Final Fantasy opravdu poslední hrou od Squaresoftu? Nikdy bychom se nedočkali spousty epických příběhů a zároveň jedné z nevětších komercí posledních let. A Ondra Škoch by hrál závodní hry.

Dalším velkým průšvihem je délka Turning Point. FPS obvykle nebývají dlouhé, ale tuto hru lze dohrát za pět až šest hodin, což je vskutku málo. Zvláště, když opakovaná hodnota hraní je naprosto nulová. Pokud byste nabyli dojmu, že životnost hry prodlouží multiplayer, tak vás také musíme zklamat. Ten zde sice přítomný je a lze ho hrát jak po system linku, tak Xbox Live, ale jako singleplayeru mu dojde brzy dech. Důvodem je totiž zoufale málo módů, které Turning Point pro hru více hráčů nabízí. Mimo deathmatch a jeho týmovou variantu, zde totiž nenaleznete nic a to myslíme smrtelně vážně.

VIDEO

Z okolních screenshotů jste jistě pochopili, že grafické orgie vás při hraní nečekají a my vám to jen smutně potvrdíme. I když hra využívá technologii Unreal Engine 3, tak to není prakticky nikde vidět. Efekt stékajícího deště po stěnách je sice fajn, ale jinak si budete celou dobu říkat, jestli nehrajete něco na starý Xbox a ne na jeho novějšího bratříčka. Alespoň, že zvuk a hudba jsou v pořádku a svojí roli plní bez problémů.

Vyjma atraktivního tématu hry, je na Turning Point zajímavé pouze jedno, a to že vás dokáže překvapivě na chvíli zabavit. Celkově bychom ale od tvůrců Call of Duty: Finest Hour čekali zkrátka více. A zničení Sochy Svobody je po snímku Cloverfield už také trochu pasé.

Hru zapůjčila firma Gamehouse