Na první True Crime jsme se všichni opravdu hodně těšili, aby se nakonec ukázalo, že naprosto zbytečně. Firma Luxoflux jej vyhypovala do takové výše, že by i Killzone závidělo. Při lámání chleba však vyšlo najevo, že hra je naprostý brak. Model města a jeho vyvedení patřilo asi tak k jeho nejsilnějším stránkám, hratelnost totiž skončila rozježděná pod koly náklaďáku. A to si na ni ten náklaďák ještě zacouval. Videa, screenshoty, informace, to vše vypadalo naprosto skvěle, tvůrci nám slibovali hory doly, mluvilo se dokonce o pokořiteli GTA. Jak to dopadlo, jistě všichni víme. Vrchol všeho nastal ve chvíli, kdy se v akční detektivce objevili zombíci. Autoři hry se tedy chytli za nos a vrhli se na pokračování. Situace je opět naprosto stejná, videa vypadají opravdu hodně dobře a navíc stylově, hrdinou hry má být černoch (inspirace GTA je zřejmá opravdu na každém kroku), děj se má přesunout do New Yorku, všude hraje stylový hip hop. Prostě to opět vypadá, že protentokrát to bude to pravé ořechové.
S auty je to v pohodě, s občany na vlastních nohách ale už ne.
Ze začátku hra vypadá a hraje se fantasticky. Jste totiž ihned vrženi do akce, kde to vše vybuchuje, střílí se a přestřelkový chaos je opravdu všudypřítomný. Příběhové jádro je také poněkud akčnější. Jak už víte, hrajete za černocha jménem Marcus Reed. V předvánočním čase roku 2000 ho sledujete, jak se řítí ve svém voze do nějakého gangsterského doupěte, aby vše vystřílel a jelikož vražda vašeho otce se nezdařila, přebíráte spravedlnost do svých rukou a vydáváte se pronásledovat hlavního padoucha temnými uličkami osazenými jeho poskoky. Na konci uličky se vystrašený parchant schovává do kontejneru s odpadky, abyste jej následně chladnokrevně zastřelili. Včasný zásah policejního komanda vás naštěstí zachrání před kulkou v hlavě od jednoho přeživšího padoucha. Na místo přijíždí i místní policejní komisař, a jelikož s ním má náš hrdina nějaké dřívější dobré vztahy, namísto zatčení ho pouští a nechává odejít.
Po této akci se děj přesouvá do dnešní doby, o pět let vpřed, tedy do roku 2005. Opět a zase sledujeme našeho Marcuse, který
už ovšem není gangster a se svou minulostí hodlá definitivně skočit. Přidává se totiž do policejních řad. Takže situace podobná té
z minula, akorát v bledě modrém. Vraťme se na začátek hry a tedy k již zmiňované přestřelce. Střelba se od minule změnila k nepoznání, zmizelo šílené automatické zaměřování, kdy jste nevěděli, jestli střílíte na vrabce, nebo na teroristy. Bohudík, je to pryč. Nyní si můžete vybrat, jestli budete mířit pomocí analogové páčky, nebo si vyberete zaměřování podobné tomu z GTA. Takže o míření už něco víte, teď ke střelbě samotné. Ta nemá chybu. Při stisknutí spouště od dvou lehkých samopalů, které máte v první misi k dispozici, se ozve skvěle ozvučený štěkot zbraní a všude okolo se po kulkách, které minuly svůj cíl, zvíří prach, noviny budou lítat okolo, zbytky nábytku jakbysmet. Takže za střílení dostávají autoři jedničku.
Tvůrcům se povedlo vše, co nesouvisí s hlavní příběhovou linií, to ostatní je bohužel nuda.
Po vystřílení tohoto doupěte se tedy děj přesune o pět let vpřed a vy sledujete černocha v řadách policie. V tomto okamžiku se zúčastňujete dlouhého a vše vysvětlujícího tutorialu, kde se naučíte naprosto všechny základní bojové chvaty, naučíte se zločince zatýkat, řízení auta vám bude po vysvětlení, jak z něj střílet, připadat lehké jak facka, naučíte se střílet, zaměřovat, zpomalovat čas při míření, zkrátka vše, co je potřeba. Po tomto dlouhém, avšak nezbytném úvodu jste vrženi na zkušební jízdu, kde si
zatknete své první padouchy na ulici, kteří se melou baseballovými pálkami. Zatčení by mělo vypadat nějak takto: po ohlášení přestupku, které slyšíte ve své vysílačce, se vydáváte na místo činu. Zastavujete s touhou všechny je přejet a vytahujete placku. Tímto docílíte zhruba tří reakcí. Za prvé, padouši se na vás podívají a rozutečou se po městě. Za druhé, padouši se vám totálně vysmějí a popadnou 9mm revolver s účelem pročísnout vám hřebínek dobře mířenou ranou. Za třetí, v momentě, kdy vytáhnete odznak a zařvete „NY POLICE!“ se vám padouši rozutečou, vysmějí, a aby toho nebylo málo, civilisti ve svých autech, kteří jedou okolo, při vytažení odznaku vystoupí ze svých aut a začnou utíkat pryč. Zajímavé. Takže už chápete, že obyčejné zatčení vás
bude stát víc nervů, než byste čekali. Abyste totiž zatkli jednoho obyčejného zlodějíčka, který po vás třeba střílí, musíte přepnout zbraň do zpomaleného módu, zamířit na jeho tělo, a najít bod, který se zvýrazní modře, to jsou zpravidla jeho ruce nebo nohy, a teprve potom vystřelit. To je celkem logické, zcela realistické, avšak z herního pohledu naprosto zbytečné. Ovšem všechny tyto „nepovinné“ úkoly plnit musíte, pokud chcete být jakž takž slušným poldou.
New York, město, jehož sláva hvězd se dotýká, je do hry převedeno naprosto přesvědčivě, úplně skvěle a zcela bezchybně. Při jeho projíždění budete mít opravdu pocit, že jedete New Yorkem a při pohledu na jeho mapu v menu vám spadne čelist. Obrovská, šíleně velká změť uliček dává pocit obrovského místa dění. To je jen dobře, hru tak můžete hrát, jak dlouho chcete, stejně se absolutně nebudete orientovat, kde se vlastně nacházíte. Dlouhé hodiny se budete jen projíždět sem a tam a užívat si skvěle provedeného města a jeho systému.
Nemyslete si ovšem, že zůstanete jen u dopravovaní v autech. Při svých toulkách můžete využít jak metra, tak taxíků. Pokud chcete jet metrem, není nic jednoduššího, než najít některou z mnoha stanic, jsou opravdu na každém kroku. Pokud se rozhodnete pro taxíka, stačí si některého vyhlédnout a nastoupit na zadní sedadlo. Na mapě, která na vás vybafne, si vyberete místo, kam byste se tak chtěli podívat nebo kam potřebujete jet a po střihu jste na místě. Nutno dodat, že ze začátku se ale moc neprojedete, každá jízda totiž něco stojí. Takže ze začátku vás po každé misi čeká půl hodinový transport po obrovském městě
k dalšímu jobu. Auta, která ve hře najdete, jsou ovšem parádní. Od minula byl změněn jízdní model a tak už konečně nemáte pocit, že všechna auta co řídíte, se ovládají a řídí stejně. Dokonce pokud naprší, tak to vše víc klouže, takže i auta. Od cesty i aut se věrně odráží obraz okolí, auta vypadají více naleštěná.
|
K dalším skvělým vlastnostem vyvedení města patří bezpochyby jeho hustota a dojem, že to tady žije. Na silnicích budete potkávat kolony pomalu jedoucích civilistů, ovšem nebojte se, není jich zase tolik. To z jednoho důvodu. Při zběsilých honičkách by
totiž bylo jen na přítěž, kdybyste se museli proplétat civilními vozy a jet krokem. S auty je to v pohodě, s občany na vlastních nohách ale už ne. Jsou jich všude mraky. Stačí jedna malá nepozornost, a jste v jejich řadách. Není totiž opravdu nic jednoduššího, než se nechtěně dostat na chodník. Pokud se vám to podaří, je téměř jasné, že jeho řady pročísnete dost drastickým způsobem. Pokud chcete být polda vzorňák, tak si musíte dávat neustále pozor na to, aby nepřišel někdo nevinný o život. Neustále se musíte kontrolovat. I tady je ale možnost volby. Můžete se vykašlat na pravidla, a kosit všechny a všude.
Ztratíte tím ale veškerou podporu u svých kolegů a vydáte se tak na méně atraktivní cestu napříč zajímavým příběhem. Takže se budete snažit, abyste to co nejlépe hráli na dobrou stranu zákona.
Pokud si ale vytáhnete paměťovou kartu za účelem beztrestného vystřílení celého města, budete se královsky bavit. Nejen že
způsobíte perfektní chaos, ale také po vás půjdou vaši kolegové. Jen si to zkuste představit sami: vytáhnete svoje dělo (tímto myslíme nějaký revolver) a vystřelíte. Třeba do vzduchu, nebo do té staré babičky co jde okolo, to je jedno. Lidé si toho samozřejmě všimnou a začnou řvát. Tím pádem naskočí ve hře místo líbivých zvuků ptactva méně líbivý, avšak mnohem
atraktivnější řev a chaos civilistů. Paráda.
Takže město a vše s ním společné je opravdu fajn. Bohužel, co už není tak úplně v pořádku, je level design. Tohle je hrůza. Všechny mise působí po nějaké době stejně, budete se přemlouvat, abyste vůbec jeli na další. Od normálních toulek od mise k misi odrazuje jejich vzdálenost, jedno přejetí mezi nimi trvá klidně i dobrou půlhodinku. A to si ještě musíte dávat pozor na cestu, abyste někoho nepřejeli. Tvůrci chtěli nějak „zestylovět“ tohle dílko nějakou vychtávkou. Jednou z mnoha je například průlet civilního řidiče čelním sklem jeho auta. Tato situace nastane ve chvíli, kdy to do nějakého chudáka v jeho plečce napálíte
|
Grafika
Občas nestabilní grafikaTvůrcům se povedlo vše, co nesouvisí s hlavní příběhovou linií, to ostatní je bohužel nuda. Nuda na pátou. Jediným smyslem, proč si koupit tuto hru, je pouze využití jako turistického průvodce New Yorkem. V tomto obstojí, zbytek je opravdu bída. A navíc kopírování svého vzoru, tedy GTA, je jasné a zřejmé úplně všude ve hře.
| True Crime: New York City | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
