RECENZE: Trine 5 láká na nádhernou grafiku a propracované hádanky

Logická hopsačka v nádherné pohádkové grafice nezklamala ani tentokrát. Navíc je to nejdelší díl série a nudit se nebudete ani chvilku. A pokud máte k dispozici aspoň jednoho dalšího hráče, je to zábava několikanásobná.

Finské vývojářské studio Frozenbyte nám už poněkolikáté dokazuje, že pohádkové hry prostě umí. Když nebudeme počítat ne úplně povedenou trojku, kde se experiment s kompletně 3D prostředím zkrátka moc nepovedl, je celá série Trine jedno velké a parádní pohádkové dobrodružství. Čtvrtý díl The Nightmare Prince z roku 2019 si všude (včetně Bonuswebu) odnášel nadprůměrná hodnocení a nejinak tomu bylo i s datadiskem Melody of Mystery o rok později.

Letošní, pátý díl s podtitulem A Clockwork Conspiracy na tyto úspěchy navazuje a opět nám servíruje nádhernou 2,5D logickou hopsačku se třemi hlavními hrdiny. Ale popořadě. Příběhově navazuje pětka na čtyřku, ale nemusíte se bát, že byste o něco přišli. Přestože na sebe jednotlivé díly navazují, každý je samostatný celek a není potřeba ty předchozí znát.

Setkáte se sice s několika narážkami na předchozí díly nebo postavy, ale ty jsou opravdu jen nepatrné a je jich minimum. Tentokrát se hrdinové Třišťálu (jak se Trine překládá – à propos, hra je už od základu s českými titulky) musejí vypořádat s falešným obviněním a armádou robotických rytířů, skutečných padouchů. A že u toho budou překonávat spousty překážek, na to vemte jed!

Hrdinové jsou od prvního dílu stále stejní. Obtloustlý rytíř Pontius, trošku naivní čaroděj Amadeus a mrštná zlodějka Zoya. Každý má jiné schopnosti a dovednosti a všichni musí spolupracovat, aby se dostali dál. Ve hře jednoho hráče se mezi nimi lze libovolně přepínat, v případě hry více hráčů je ideální, aby každý ovládal jinou postavu. Ale jde to nastavit i tak, aby ve hře mohly být klidně tři zlodějky najednou.

Kooperace všech postav je nezbytností. Takže zatímco Amadeus na druhém konci propasti vyčaruje magickou kostku, Zoya k ní svým lukem vystřelí lano a Pontius následně svým mečem rozseká kořeny blokující cestu dál. Takto jednoduché to ovšem vždy nebude. Musím uznale pokývat hlavou, protože některé puzzly jsou opravdu těžké a chce to občas hodně provětrat mozkové závity a přijít na to, jak to autoři mají vymyšlené. Navíc fantazii se meze nekladou, takže spousta hádanek má i vícero řešení. Pochválit musím i skvělou fyziku, která má do řešení hádanek často co mluvit.

A když jsme ještě u těch hádanek – v každé úrovni jsou rozeseté zelené body, jež můžete sbírat. Některé leží jen tak po cestě, jiné levitují ve vzduchu a jiné jsou zase mistrně schované. A když říkám mistrně, tak opravdu mistrně. Ve hře se lze kdykoli přepnout na mapu a libovolně procházet již prošlé úrovně. Na mapě je i vidět, kolik bodů jste sebrali a kolik vám jich chybí.

A pokud budete chtít achievement za nalezení všech bodů, připravte se, že i když se to nezdá a daný úsek má pouze několik obrazovek, body jsou občas schované tak důmyslně, že budete chodit sem a tam a dumat, kde jste co minuli. Občas je v těchto schovkách i truhla s pokladem, ve které je třeba dopis doplňující příběh nebo kosmetické doplňky k jednotlivým postavám.

Postupem v příběhu se postavy ve speciálních sólo misích (nelze se v nich přepnout na jiné postavy) učí nové dovednosti (Pontius například využije svůj štít k plachtění, Amadeus dokáže vytvořit dva předměty místo jednoho, Zoya získá ohnivé a mrazivé šípy a podobně). Tyto dovednosti lze za výše zmíněné body ještě vylepšovat, takže jejich hledání se opravdu vyplatí.

A když jsme ještě nakousli ty hádanky, obrovským kladem je, že ty se mění v závislosti na počtu hráčů! Celou hru jsem dohrál ve dvou na jednom počítači a oproti hře v jednom na spoustě míst chybí nebo naopak přebývají části prostředí, aby to nebylo moc jednoduché a postavy musely opravdu kooperovat. Super!

Jestli celá série Trine v něčem vyniká, je to úchvatný vizuál, a ani tentokrát to není jinak. Nádherné pohádkové prostředí vás bude provázet celou dobu a je úplně jedno, jestli budete procházet královským palácem, stokami, podmořským komplexem, doly na drahé kamení, okolními lesy nebo jedovatými močály. Vše vypadá nádherně a díky tomu, že se prostředí často mění, nehrozí stereotyp ani nuda. A to je co říct vzhledem k úctyhodné délce celé hry, jež se rozprostírá přes pět aktů, respektive dvacet velkých levelů. Dohrání mi zabralo kolem pětadvaceti hodin, což dělá z pětky nejdelší díl série.

Po zvukové stránce také není moc co vytknout. Vše zvučí, jak má, postavy jsou nadabovány skvěle včetně hlavního vypravěče mezi úrovněmi a melancholická pohádková hudba v pozadí rozhodně není nic, co bych měl potřebu kdykoli vypnout.

Pokud mě na pětce něco moc nebavilo, jsou to souboje. Čas od času je nutné se na některé obrazovce utkat s několika nepřáteli – proradnými krysáky, kostlivci, výše zmíněnými mechanickými rytíři či jinou havětí. Tyto souboje jsou však ve většině případů pouze o rychlém máchání Pontiova meče a vyhýbání se nepřátelským projektilům. Pokud vás hraje víc, může pomoct Zoya se svými šípy, ale Amadeus je v tuto chvíli téměř naprosto k ničemu. Tyto souboje jsou celkem nudné, a i když jich není zas tak moc, jsou otravné. Čas od času je nutné utkat se s nějakým bossem, ale tento souboj je vždy aspoň okořeněn unikátními fázemi, takže je každý jiný a vcelku napínavý.

Ve výsledku je Trine 5 výborná hra s nádhernou grafikou, propracovanými hádankami a hlavně vytříbenou hrou pro víc hráčů. Vzhledem k tomu, že jde hrát i na jednom počítači (jeden na klávesnici, druhý na gamepadu), není problém přizvat i někoho z rodiny.

Vzhledem k pohádkovému tématu je hra vhodná pro děti, které jistě ocení i české titulky. V jednom hráči mi to jako taková zábava nepřišlo, ale to je jistě jen věc názoru a nepochybuji, že se najde i spousta hráčů, kteří si celou hru užijí sólo. Škoda trochu otravnějších soubojů, ale to není tak velká vada na kráse, abych hře nedal nadprůměrné hodnocení a s radostí vám ji nedoporučil. A pokud jste fanoušky předchozích dílů, rozhodně si užijete i tento.